Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3080)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 25.2.2012)
Ještě nikdy jsem na divadle neviděl v textu tolik tápajícího herce, jak mi to předvedl O. Vízner. Třikrát musel představení dokonce přerušit a přiznat, že neví co má říkat dál. A pokud bych měl napsat číslo přeřeků, rozhodně bych nešel pod číslovku čtyřicet. Co si o tom myslet...?
(zadáno: 24.2.2012)
45% Hra, která opět hovoří o starých známých pravdách, které již byly v různých textech řečeny snad tisíckrát. Nic extra nového divákovi neodhaluje. I. Rajmont navíc pro inscenování zvolil velmi, ale velmi unavené tempo, což se stalo nové inscenaci osudným. Díky tomu působí velmi mdle i hlavní postava Kristy, která mohla být aspoň dobrou příležitostí pro E. Salzmannovou, neskutečně protahované jsou pak výstupy F. Rajmonta v druhé části. Všudypřítomnou těžkopádnost nezachrání ani živější výstupy A. Talackové či hudba M. Jelínka.
(zadáno: 24.2.2012)
Z. Jandová působí sebejistěji ve zpěvu než v herectví. První část mě bavila zejména kvůli její interpretaci písní z repertoáru E. Piaf, které sama opatřila vkusnými českými texty. V části po pauze mě oslovila i herecky, a to především v dramatičtějších pasážích, kdy hovořila o smrti životních partnerů. Příjemná podívaná s opravdu vydařenými hudebními výstupy.
(zadáno: 24.2.2012)
Jedna ze slabších her A. Procházky. Především část po pauze se vyznačovala slabými dialogy a ztrátou originálního humoru. Celé představení působilo dost zpomaleně, nemělo švih. Možná je to dáno tím, že se tak často nereprizuje. Solidní herectví V. Limra a J. Pidrmanové, velmi unavený výkon A. Procházky.
(zadáno: 24.2.2012)
Na výsledku se jistě podepsal fakt výměny režie těsně před premiérou. Škoda. Pochvala K. Velebové za zvládnutou postavu Very.
(zadáno: 23.2.2012)
Osobně dávám přednost dramatizaci M. Krobota, která mě oslovuje více. Rychlíkova verze je lyričtější, což mi v případě převodu na jeviště nepřijde zrovna nejšťastnější. Na druhou stranu režisér dovede krásně vystihnout někdejší atmosféru svátků a slavností. Herecky opět solidní, R. Nevěčný předvádí svůj nejlepší herecký výkon za posledních několik let. Inscenace navíc skýtá jedno milé překvapení. Na prknech JD totiž diváci mohou po letech spatřit D. Neumannovou, která ukazuje, že se ani ve svém věku a mezi mladými neztratí.
(zadáno: 23.2.2012)
Slabá hra, která navíc nenašla svého režiséra... A ani solidní výkony J. Bartošky či V. Peterkové to nezachrání. Pozor na kreace A. Koutné, jejíž postava se příhodně jmenuje Poslední omyl...
(zadáno: 23.2.2012)
Především se mi nelíbila samotná hra. Celkem jednoduchý příběh, a zejména nikterak originální, chtěl autor zamaskovat využitím strašně složité formy, kterou si pro její napsaní nešťastně zvolil. Ta nejenže fádní děj velice znepřehledňovala, ale neustálým opakováním replik a přehazováním pádů, netypickým skloňováním či nedořečeným větám, mě chvílemi i dost iritovala. Naučit se něco takového jistě vyžaduje hodně pečlivou přípravu, takže bych měl jeden návrh. Co příště energii herců využít pro smysluplnější projekt?
(zadáno: 23.2.2012)
Ibsenův silný příběh, který neskutečným způsobem rezonuje se současností, se režii nepodařilo dostatečně poutavě vystavět. Ačkoli Ibsenova hra drsně graduje, inscenace po celou dobu zůstávala v podivně zpomaleném tempu, což se odrazilo i na hereckých výkonech. Inscenace se mi líbila po scénické stránce, za zmínku stojí i hudební složka. Na ústecký Činoherák je to však prostě málo...
(zadáno: 11.2.2012)
Další z fajn scénických čtení slovenské sekce Divadla v Dlouhé, které se vždy vyznačují příjemnou atmosférou, nadšením i hravostí všech zúčastněných a především pak také zajímavým textem. Ačkoli Problém nepatří k těm nejveselejším hrám, humor je v inscenaci přítomen. K. Král tedy opět zabodoval a to nejen svým úvodníkem před začátkem. Když k tomu všemu připočteme vtipné scénické řešení, nic moc nechybí. Snad jen to, že by bylo zajímavé, kdyby tato parta konečně vytvořila i regulérní inscenaci...
(zadáno: 10.2.2012)
Především na pohybu založená inscenace se snaží reagovat (i když občas ne zcela originálně) na události, které se na nás denně hrnou z médií. A poněvadž se většinou nejedná o radostné události, nemůže tak působit ani samotná inscenace. To už se však nedá říci o výkonech mladých herců ze 4. ročníku KALDu. Je na ně radost pohledět, vzácně se doplňují, slyší na sebe a lze mezi nimi najít i několik výrazných talentů. A navíc jim nechybí ani odvaha! Po dlouhých letech nastala nevídaná situace, že KALD výrazně převyšuje činoherní větev.
(zadáno: 10.2.2012)
Ačkoli tato hra P. Kohouta nepatří k mým oblíbeným, díky inscenaci Horáckého divadla jsem na ni trochu pozměnil názor. Režisér Pavel Palouš sice zvolil přímočařejší vyprávění, nicméně mně v celkovém kontextu vyhovovalo více než někdejší znepřehledňující verze Divadla pod Palmovkou. Dobrý scénický nápad s ringem, opět mi však nevyhovoval režisérův výběr hudby. Skvělý výkon J. Stary v hlavní roli, hrál doslova jako o život.
(zadáno: 10.2.2012)
Autor Egypťana Sinuheta Mika Waltari napsal napínavý příběh z prostředí severských lesů, kde se v blízkosti močálů objeví dívka, kterou tamní obyvatelé považují za čarodějnici. V inscenaci sice chvílemi atmosféra tajemna a napětí probeskla, nicméně jako celek na mě (a to i po stránce emoční) moc nezapůsobila. Bylo to dáno především neadekvátním výběrem hudby a slabším zpracováním látky. Výběr titulu nepovažuji za herecky a tím pádem ani divácky vděčný. Opět výborná L. Schreiberová.
(zadáno: 10.2.2012)
Inscenace byla především velmi dobře režijně zpracovaná. P. Palouš kladl důraz na přesné rozvrstvení vztahových proměn mezi figurami a skvěle nechával vygradovat rozehrané situace. Dobře si porozuměl i s herci, jejichž výkony byly vyrovnané. Do všech emocemi nabitých stavů přecházeli naprosto přirozeně. Oceňuji především L. Schreiberovou, která dokázala dle mého názoru nejméně vděčně napsanou postavu hry Veroniku dorovnat ostatním. A jako příjemný bonus vnímám fakt, že režisér využil i vedlejší motivy, jež trefně dokreslovaly děj.
(zadáno: 4.2.2012)
Jestliže DnV chtělo, aby si členové souboru vyzkoušeli jak se statuje, výsledek jistě splnil zadání. Jiné vysvětlení pro toto pojetí titulu nevidím. A neomluví ho ani výborný výkon B. Polákové v hlavní roli. Režie si mohla více pohrát především s chórem a to zejména s postavou Teiresiáse, kterého alternoval I. Racek. Tuto roli chápu jako vzdání úcty významnému umělci. Jenže takto se jednalo o medvědí službu. A přitom by stačilo málo. Třeba jen tuto postavu nenechat neustále vylézat z jakési jeskyně. Výsledek byl kontraproduktivní.
(zadáno: 1.2.2012)
75% Obdivuji, jak si J. Kukura poradil se složitým textem a jak výtečně dokázal ztvárnit postavu sebe sama. Skvělý výkon, který nedal divákovi vydechnout. Výborně mu sekundoval J. Hájek coby režisér Čičvák. Podobně si vedla i V. Žilková v monologu, jemuž předcházel její histrionský příchod z foyeru divadla. Roli přihlouplé mondény vystřihla skvostně. O to víc mě mrzí pokažený závěr, který odehrála loutka (výtečně zpracovaná), přičemž text četl z papíru J. Kukura. Bohužel ho však hodně drmolil, chvílemi mu nebylo vůbec rozumět.
(zadáno: 1.2.2012)
Závěrečná část rubínovské trilogie „Kauz“ ze současnosti mě zaujala nejméně. Jak všechny tři inscenace pojí skvělé maximalistické herecké výkony, z nichž tentokrát zaujaly zejména J. Stryková a Z. Stavná, totéž už se nedá říci o úrovni textu, jenž na mě působil značně "nedodělaně". Výchozí nápad učinit z Maryši „zelenou vdovu“ byl skvělý, jenže už nebyl dostatečně zpracován. Režisér perfektně pojal scénu s rozbalováním dárků, při čemž hrála skladba, kterou považuji za výtečný bonus představení.
(zadáno: 1.2.2012)
První část (50%), monolog Marmeladova ze Zločina a trestu, mě nezaujala. Před lety se mi M. Hofmann v tomto monologu líbil mnohem víc. Ovšem jeho podání Něžné (90%) mě doslova nadchlo. Zde nemám k jeho výkonu sebemenší výhradu. Herec si vedl výborně, dokázal zpodobnit rozmanitost citů, které choval ke své právě umírající ženě. V této roli si vedla výtečně M. Šoposká, jež během celého představení vyjadřuje své emoce pouze nonverbálně. Některé scény mi v paměti uvíznou asi už napořád.
(zadáno: 1.2.2012)
Líbilo se mi uchopení postav chlapců. Moc mě potěšilo, jak všichni "své kluky" hráli přirozeně a nijak se nesnažili malé děti parodovat. Bohužel jsem nepochopil, co chtěl režisér říci pojetím postav učitelky a maminky. M. Steinmasslová v nich působila velmi upjatě. Nejedná se však o chybu herečky, režijní stylizace zde byla zřetelná. Ke konci ztrácelo představení švih. Škoda.
(zadáno: 1.2.2012)
Samotná hra mě moc nezaujala. Především jsem se ale asi minul s režijním pojetím, které kladlo důraz spíš než na text na hodiny baletu (klobouk dolů před fyzičkou hereček). Tím se však postoje a náznaky osudů jednotlivých postav vytratily do ztracena a zůstala pouze nuda. A jestli celé představení mělo ukázat na fakt, že se někteří lidé zabývají malichernostmi, zatímco jiný člověk opravdu trpí, je to na pětadevadesátiminutové představení trochu málo. Ale třeba to bylo i o něčem jiném, na co režie zapomněla.
(zadáno: 21.1.2012)
65% viz komentář P. Širmera, s nímž naprosto souhlasím.
(zadáno: 17.1.2012)
Radost pohledět, když se na jevišti potkají dva herci různých generací, kteří si tak skvěle rozumějí, a vytvoří velmi sugestivní a procítěnou podívanou. Paráda.
(zadáno: 17.1.2012)
Mám rád soubor Divadla v Dlouhé, mám rád režie Jana Mikuláška. Bohužel mě ani tentokrát jejich spojení neoslovilo. Výchozí problém však nyní spatřuji ve hře samotné, která mi nepřinesla nic nového, podobně jako její výklad. Obrácený scénosled také rozhodně nepatří mezi žhavé novinky a bohužel v tomto případě deformuje, aspoň dle mého názoru, smyslupnost příběhu. Herci si ale se zvolenou koncepcí výtečně poradili, jejich výkony hodnotím nadprůměrně. Stejně tak výpravu M. Cpina. I proto mě mrzí, že jsem se s touto inscenací zcela minul.
(zadáno: 13.1.2012)
Režisér J. Nvota vytvořil příjemně plynoucí inscenaci komedie, jež odlehčeně poukazuje na problematiku negramotnosti v současné společnosti. Přestože je tato vkusně napsaná hra již poměrně letitá, neztrácí nic na své aktuálnosti. Režie dovedla vybalancovat i ošidná místa, jež by mohla lehce sklouznout do „jiné cenové skupiny“, než ve které se hraje... Z výtečného obsazení vynikala zejména přihlouplá naivka S. Laurinové (nezapomenutelné scéna s článkem o gendru) a drsňák školník H. Čermáka.
(zadáno: 13.1.2012)
Solidně zpracovaná inscenace, která se téměř vyrovná současné verzi Divadla pod Palmovkou. Škoda, že režisér plně nevyužil možnosti pardubického souboru, zejména nadání L. Špinera (třebaže jeho výkon, i s patrnými rezervami, považuji za výborný). Mohlo totiž vzniknou mnohem působivější nastudování a nejen lehce nadprůměrný kousek.