Co.Labs

Plenérová performance rozvíjející tezi „I am normal“, tentokrát tematiku lidství a ženství. Neznámá humanoidní postava ženského pohlaví, kterou může být kterákoliv z nás. Fyzický manifest uprostřed pole dává prostor spočinout v myšlenkách na téma ženství v dnešní společnosti. Její břemeno je fyzicky přítomné, neoblomně staví pilíře vlastní svrchovanosti. Stačí to? Co ještě musí udělat, aby ženy a muži byli společně lidmi, každý ve své plnohodnotné jedinečnosti? Hlasy přímo v uších navádí myšlenky, nutí přehodnocovat společensky zažitou, hluboce zakořeněnou normu. Každým dnem se pomaloučku posouvá, ale pořád v nás zůstává úpěnlivě zarytá...

Inscenace inspirovaná motivy tarotových karet a tematizující vztah muže a ženy, kteří „spolu žijí, ale nevědí o tom“.

Moře je obrazem rozmanitosti, krásy i děsu. Je pozvánkou k pozorování neutichající proměnlivosti, přizpůsobení se vnějším vlivům i příkladem mohutné síly. Ačkoli je vše v pohybu, vše stále kotví v hlubokém klidu samozřejmosti tohoto dění. Vlastnosti vodního elementu zrcadlí neustálý pohyb a proměnu člověka. Charakter vody je spojován s ženským charakterem. Otázka ženského poslání z archetypálního hlediska je nosným tématem děje, který scénu po scéně odkrývá rozličné vlastnosti a úlohu žen...

Šestitunový kámen na náměstí uprostřed Brna a dva lidé - muž a žena, ale na tom asi nezáleží. Setkávají se už dlouho právě zde. Opravdu dlouho. Přicházejí, aby byli viděni. Tak, jak to na tomto místě dělají vždy. Přicházejí, aby viděli i oni vás a vyprávěli vám svůj příběh...

Autorská inscenace volně inspirovaná dílem britské autorky Sarah Kane, jedné z nejvýznamnějších představitelek in-yer-face dramatiky. Hack reality otce, matky, syna, ženy, muže, dítěte, pečujícího, opečovávaného, člověka, narcisty. Introspektivní sonda do potřeb sebe samých v obyčejnosti lidského bytí. Inscenace mapuje téma závislosti. Touha člověka po seberealizaci a sebeurčení je silnější než pud sebezáchovy? O věcech, které se možná skutečně a možná zdánlivě dějí. O lidech, kteří se možná zdánlivě potkávají, znají, milují a zůstávají. Něco se ale stát musí...

Pohybový duet, jehož inspirací se staly hlavní postavy a motivy Shakespearova dramatu – Macbeth a Lady Macbeth. Začíná však až v momentě ticha po všech bitvách, v momentě zúčtování.

Inscenace reflektující prožitek oddělenosti a jednoty, jež může být připodobněn k růstu stromu. Na počátku je malé semínko, zrnko, ve kterém je zakódován celý jeho další vývoj. Z malého zrnka roste strom. Jedinečný kus. Jeho růst a bytí vůbec je však v každém detailu propojeno s celým jeho okolím. Teprve v tomto uvědomění je utvářen celek. Alej, svět. Teprve v tomto uvědomění se stává úplným...

Tanečně-pohybové dílo hraničící s výtvarnou instalací, performance a happeningem. Když se pro tvůrce stane divadelní prostor limitujícím...

Souborné dílo, kde se dramatická akce vytváří souhrou působení tance, filmu, hudby a kostýmu. Film je scénografickým prvkem, který dokresluje atmosféru, spoluutváří prostředí a rámuje choreografii a fyzickou akci. Složky nejsou nadřazené, ale vzájemně se podporují, tvoří organický celek, systém, organismus.,,

Dystopické (ko)mediální leporelo o současné společensko-politické krizi a mediální manipulaci s nepříliš optimistickou vizí naší budoucnosti. Kam lidstvo může dospět, když se nechá ovládat strachem? Strach o rodinu, strach o práci, strach o život, strach o svobodu, strach o hodnoty, strach o ideály. Tři kmenová společenství, tři náboženství, tři režimy - ne nepodobné těm, které už tu kdysi byly...

Pohybová inscenace, ve které je dovoleno mnohé. Dva lidé, dva z nás, odsouzeni ke svobodě...

Pohybová inscenace na motivy slavné básně amerického básníka z roku 1955, založená na autorské adaptaci, pohybové choreografii, s hudbou a živým zpěvem. Inscenace, která je jako život sám – komická, tragická i ironická, plná naděje i zoufalství. Protože sem tam se dá vonět ke kytkám a okukovat sochy a líbat lidi a tancovat a chodit plavat do řeky. Ale sem tam nám někdo hodí na hlavu nějakou tu bombu...

Pohybová inscenace na motivy povídky od F. M. Dostojevského. Muž a žena, dvě těla, v pohybu, v souladu i kontrastu. Splývající i odpuzující, jako otáčející se magnety. Chvíli jsou dva a chvíli jeden. Vetšinou mlčí, občas zašeptají. Výkřik, světlo, tma, jeden, dva, teď...