Divadlo Feste

Projekt zpracovávající nejen kauzu z konce 19. století, která vešla do dějin kriminalistiky, ale také univerzální téma tendence odsuzovat lidi pouze na základě rasy nebo náboženství. Žid Leopold Hilsner byl za domnělé vraždy dvou mladých žen neprávem odsouzen na doživotí a v cele strávil 18 let. Český rasismus byl na konci 19. století dynamický a radikální. Do případu byl zainteresován i pozdější prezident Tomáš Garrigue Masaryk, jenž si troufl veřejné mínění odsoudit a jeho jméno se tak stalo celostátním pojmem...

Inscenace vycházející z knihy filozofky Hannah Arendtové, která v ní zpracovala poznatky ze soudu s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem (uneseným z Argentiny agenty izraelské tajné služby), jemuž byla v roce 1961 v Jeruzalémě osobně přítomna. Do jaké míry jsme schopni používat racionální uvažování v kritických situacích, kdy je celá společnost a s ní celé státy vystaveny nebezpečí života a katastrofě? Do jaké míry umíme reflektovat vlastní jednání na škále od tupé poslušnosti vůdců k individuálnímu jednání a odpovědnosti...?

Inscenace o poněkud tajemné postavě české společnosti Petru Kellnerovi, bezkonkurečně nejbohatším Čechovi, jehož impérium působí na třech světadílech a jehož firma samozřejmě sídlí v daňovém ráji v Amsterdamu...

Autorská inscenace, jež otevírá citlivé a ve společnosti málo reflektované téma odkazu rodiny Garrigue Masarykových.

Klimatická pohádka pro celou rodinu, která se dotýká i výsostně typickým problémem současného Česka, jímž je nedostatek vody a neschopnost ji udržet. Spolu s Karlem Čapkem sledujeme dva vodníky, jimž v řece dochází voda, a je tedy potřeba přijmout jiné povolání: takový vodník může být průvodcem, stavět vodojemy, může být psovodem, závodníkem nebo psát úvodníky. Může být ovšem i obvodním cestujícím, který se snaží přimět lidi k recyklaci užitkové vody a dalším jednoduchým věcem, které zásadně uleví krajině...

Divadelní inscenace ve veřejném prostoru Brna zpracovávající projev bývalého československého prezidenta z 28. srpna 1990. Václav Havel tehdy na Konferenci o nenávisti v norském Oslu popsal motivy vzniku a projevy kolektivní nenávisti. Nenávisti, která hrozí podle jeho tehdejších slov z různých důvodů zachvátit bývalý sovětský blok. Zkušený disident tak těsně po pádu komunismu popisuje atmosféru a situaci, která je v zemích nejen Visegrádské čtyřky bohužel aktuální...

Hra současného rakouského dramatika o přizpůsobivosti lidí, hledání sebe sama a osobnímu vztahu k určitému společenství. Konfrontace individuálního osudu se společností, regionem, který patřil k východní Evropě, i když reálně leží v Evropě střední. Protagonistka, která se připravuje na svůj vlastní konec, která se ptá, kým vlastně byla, kým je a co po sobě zanechala, slouží jako projekční plocha pro tázání po smyslu státu a národa, po podstatě evropských vztahů, zejména těch mezi Východem a Západem.

Inscenace inspirována motivy hry „R.U.R.“ od Karla Čapka. Jak bude vypadat budoucí soužití robotů a lidí? Dokáže umělá inteligence nahradit člověka v jeho výsostných vodách: ve schopnosti soucitu, předvídání a vcítění se do partnera? Jak budou lidé trávit svůj denní čas, pokud mnoho profesí a zaměstnání dokáží realizovat roboti a umělé inteligence? A co na to Velký bratr? Jaké možnosti svobodného života budou lidé mít, když budou nadnárodní korporace disponovat drtivou většinou jejich intimních a životních dat?

Inscenace zpracovávající známou knihu Petra Pitharta „Osmašedesátý“, která staví zcela výjimečně pohled na domácí události roku 1968 kriticky. A to zejména vůči okupovaným. Adaptace druhé kapitoly knihy, jež je věnována českému nacionalismu, závažným problémům v česko-slovenských vztazích a odsud ústícímu konci Pražského jara. „V této konkrétní zkoušce jsme v roce 1968 neobstáli.“

Projekt nahlížející na vznik Československa v roce 1918 ukrajinskýma očima, respektive očima obyvatel Podkarpatské Rusi. Inscenace je zároveň inspirována dílem Ivana Olbrachta.

Divadelní adaptace románu o naději a vzpouře. Johanna Rottová, tuctová sekretářka, zesměšní svého šéfa, demaskuje kandidáta. „V tom přece není žádná vzpoura, žádná odvaha“, můžeme si říct. Ale možná právě v tom to všechno vězí: odvaha není objektivně měřitelná a každý ji zažívá jinak, každý v tu chvíli sám v sobě překonává něco jiného. Odvahou může být přestat pít nebo se vzepřít šéfovi stejně jako založit v Sudetech rodinu. Změnu může přinést každý a vzpoura pak bude jejich součtem...

Dramatizace románu marockého spisovatele a výtvarníka, který zkoumá problematiku náboženského fundamentalismu skrze životní osudy čtyř atentátníků, jež mohli stát za teroristickým útokem.

Site-specific inscenace připomínající herce, básníka, novináře a divadelního sekretáře Gustava Bondiho, jednoho z nejaktivnějších hybatelů meziválečné německé a židovské umělecké komunity v Brně.

Scénické čtení dokumentárního textu, který pomocí záznamu autentických situací předestírá realitu války proruských separatistů a ukrajinské armády na Donbase a jeho okolí. Autor ukazuje osobní poznání skutečnosti, že se téměř na hranicích Evropy odehrává pragmatický válečný konflikt, tak jak ho známe nebo tušíme znát z jiných částí světa.

Cyklický příběhem rodiny, jejíž ztracený syn se náhle objeví. Archetypální situace se opakuje stále dokola a původně trpící rodiče postupně ztrácejí trpělivost a stávají se lhostejnými. Neustálé návraty tak mají opačný efekt, vyhladovělý syn narušuje logický cyklus života a postupně vyvstane potřeba se ho zbavit...

Hra o době, která ukazuje svůdnost homofobního koktejlu polopravd. Populismus, tendence k rychlému a jednoduchému řešení životních otázek a krize české morálky, jejíž apatie dodává takovým trendům na síle...