Divadlo Feste

Divadelní inscenace ve veřejném prostoru Brna zpracovávající projev bývalého československého prezidenta z 28. srpna 1990. Václav Havel tehdy na Konferenci o nenávisti v norském Oslu popsal motivy vzniku a projevy kolektivní nenávisti. Nenávisti, která hrozí podle jeho tehdejších slov z různých důvodů zachvátit bývalý sovětský blok. Zkušený disident tak těsně po pádu komunismu popisuje atmosféru a situaci, která je v zemích nejen Visegrádské čtyřky bohužel aktuální...

Inscenace inspirována motivy hry „R.U.R.“ od Karla Čapka. Jak bude vypadat budoucí soužití robotů a lidí? Dokáže umělá inteligence nahradit člověka v jeho výsostných vodách: ve schopnosti soucitu, předvídání a vcítění se do partnera? Jak budou lidé trávit svůj denní čas, pokud mnoho profesí a zaměstnání dokáží realizovat roboti a umělé inteligence? A co na to Velký bratr? Jaké možnosti svobodného života budou lidé mít, když budou nadnárodní korporace disponovat drtivou většinou jejich intimních a životních dat?

Inscenace zpracovávající známou knihu Petra Pitharta „Osmašedesátý“, která staví zcela výjimečně pohled na domácí události roku 1968 kriticky. A to zejména vůči okupovaným. Adaptace druhé kapitoly knihy, jež je věnována českému nacionalismu, závažným problémům v česko-slovenských vztazích a odsud ústícímu konci Pražského jara. „V této konkrétní zkoušce jsme v roce 1968 neobstáli.“

Projekt nahlížející na vznik Československa v roce 1918 ukrajinskýma očima, respektive očima obyvatel Podkarpatské Rusi. Inscenace je zároveň inspirována dílem Ivana Olbrachta.

Divadelní adaptace románu o naději a vzpouře. Johanna Rottová, tuctová sekretářka, zesměšní svého šéfa, demaskuje kandidáta. „V tom přece není žádná vzpoura, žádná odvaha“, můžeme si říct. Ale možná právě v tom to všechno vězí: odvaha není objektivně měřitelná a každý ji zažívá jinak, každý v tu chvíli sám v sobě překonává něco jiného. Odvahou může být přestat pít nebo se vzepřít šéfovi stejně jako založit v Sudetech rodinu. Změnu může přinést každý a vzpoura pak bude jejich součtem...

Dramatizace románu marockého spisovatele a výtvarníka, který zkoumá problematiku náboženského fundamentalismu skrze životní osudy čtyř atentátníků, jež mohli stát za teroristickým útokem.

Site-specific inscenace připomínající herce, básníka, novináře a divadelního sekretáře Gustava Bondiho, jednoho z nejaktivnějších hybatelů meziválečné německé a židovské umělecké komunity v Brně.

Původní hra norského dramatika pro jednu herečku o výhodách a nevýhodách norského systému kratší rodičovské dovolené, který má dopad na vztahy mezi rodiči, mezi rodiči a okolím, mezi rodiči a dítětem. Příběh se odehrává během jediného dne, kdy dítě poprvé odchází do jeslí. Co když ale matka zaváhá? A co když zaváhá otec? Není rok a půl staré dítě na jesle malé? Co budou rodiče bez dítěte dělat...?

Sebestředný a šovinistický pohledem do zcela rezignované mužské vůle. Vidíme několik mužů v pánské sauně, kteří ve vzájemných plcích trénují umění nechtít od života vůbec nic...

Hra o kauze Husina, která může příkladem toho, že je výhodné nechat si Čechy myslet, že mají hrdinu, protože to důležité v příběhu o Husovi leží úplně jinde...

Scénické čtení dokumentárního textu, který pomocí záznamu autentických situací předestírá realitu války proruských separatistů a ukrajinské armády na Donbase a jeho okolí. Autor ukazuje osobní poznání skutečnosti, že se téměř na hranicích Evropy odehrává pragmatický válečný konflikt, tak jak ho známe nebo tušíme znát z jiných částí světa.

Cyklický příběhem rodiny, jejíž ztracený syn se náhle objeví. Archetypální situace se opakuje stále dokola a původně trpící rodiče postupně ztrácejí trpělivost a stávají se lhostejnými. Neustálé návraty tak mají opačný efekt, vyhladovělý syn narušuje logický cyklus života a postupně vyvstane potřeba se ho zbavit...

Hra o době, která ukazuje svůdnost homofobního koktejlu polopravd. Populismus, tendence k rychlému a jednoduchému řešení životních otázek a krize české morálky, jejíž apatie dodává takovým trendům na síle...

Hra současného rakouského dramatika o přizpůsobivosti lidí, hledání sebe sama a osobnímu vztahu k určitému společenství. Konfrontace individuálního osudu se společností, regionem, který patřil k východní Evropě, i když reálně leží v Evropě střední. Protagonistka, která se připravuje na svůj vlastní konec, která se ptá, kým vlastně byla, kým je a co po sobě zanechala, slouží jako projekční plocha pro tázání po smyslu státu a národa, po podstatě evropských vztahů, zejména těch mezi Východem a Západem.