Jeden pražský dům, několik generací jedné rodiny. Rodina je za 2. světové války, za totality a stejně tak i dnes odsunutá do několika málo pokojů ve vlastním domě, který z různých důvodů okupují cizí lidé... Barboru Hančilovou je již možné považovat za jednu z nadějí novodobé české dramatiky. Divadlo na Vinohradech na Studiové scéně uvádí její hru o ozvěnách minulosti, kterou nelze pominout, nota bene v domě děděném z pokolení na pokolení, jehož zdi by o jeho obyvatelích měly rozhodně co vyprávět. Ve hře jsou zároveň skvěle zachyceny politicko-společenské kontexty nedávné české historie.

Inscenace jako pocta významné osobnosti K. H. Hilara (1885–1935), jenž doslova proměnil Národní divadlo a posunul české umění o míle vpřed. Nejde o suchopárný životopisný výklad, ale pokus o živý dialog s těmi, kdo zakládali českou divadelní tradici. Tvůrci si zkouší představit, jaké to mohlo být v Hilarově kůži. Režisér Daniel Špinar hledá souvislosti se současným stavem ND , ale též mezi Hilarem a sebou samým. V prostoru Nové scény diváci sedí na jevišti a v hledišti se pohybuje Hilar představovaný čtyřmi herečkami a devíti externistkami. Diváci se kromě poučení dočkají i vtipných okamžiků.

Emotivní anglický muzikál podle stejnojmenného úspěšného filmu. Strhující příběh jedenáctiletého chlapce Billyho, který touží uplatnit svůj neobyčejný taneční talent a snaží se překonat nepřízeň rodiny a drsného hornického prostředí během radikální stávky proti uzavření místních dolů. V Plzni se nezalekli komplikovaného hledání a přípravy představitelů dětských rolí a režisér Lumír Olšovský zde muzikálový hit nastudoval jako první v České republice.

Známá americká „brutální lovestory“, sebevědomě rozkročená mezi groteskou a antickou tragédií, kdysi šokovala černým humorem, amorálností postav i vulgárním jazykem. Hra obletěla celý svět, byla úspěšně zfilmována a zabydlela se i na českých jevištích. V ostravské Komorní scéně Aréna režisér Jiří Pokorný ctí text, dbá na detaily a navíc vynalézavě domýšlí některé crazy scény. Precizně vystavěná inscenace je zdařilá i po výtvarné stránce a ve vyrovnaném obsazení není slabý článek.

Muzikál na motivy starozákonní legendy o Jákobovi, jednom z jeho dvanácti synů Josefovi a jeho úžasném pestrobarevném plášti. Zábavná show se skvělou hudbou Andrew Lloyd Webbera je vhodná pro všechny generace. Plzeňská inscenace režisérky Gabriely Petrákové je hravá, srší energií, má švih a nebojí se pracovat s emocí. Pro hlavní roli Josefa je Pavel Klimenda ideálním představitelem.

Proslulá sbírka balad Karla Jaromíra Erbena se na jevišti Národního divadla dočkala vůbec prvního činoherního zpracování. Bylo vybráno osm balad, rámec tvoří méně známé „Záhořovo lože“. Hrdinové jednotlivých příběhů jsou za své prohřešky, úmyslné i neúmyslné, posuzováni podle neústupného mravního kodexu. Návštěvníky vyhořelého kostela, kde se jednoho večera setkávají hrdinové inscenace (možná obyvatelé jedné vesnice, možná i duchové jejich zemřelých příbuzných), jsme tedy především my sami... Režijní duo SKUTR ve velkém prostoru historické budovy kouzlí s náročnou scénografií i hudbou a nabízí vlastní pohled a názor.

Hra o britské vědkyni Rosalindě Franklinové a o její často přehlížené roli při objevu dvojité struktury šroubovice DNA. Americká autorka nahlíží nejen na profesní život chytré, tvrdohlavé a odvážné ženy pracující na poli, kterému dominovali muži, ale zabývá se i jejím osobním životem a obětí, které pro vědu přinesla. Spolek Kašpar na své stálé scéně v Divadle v Celetné byl prvním českým souborem, který hru nastudoval. Hlavní role je pro její představitelku velkou výzvou a Eva Elsnerová pod vedením Filipa Nuckollse podává výborný soustředěný výkon.

Autorský projekt Divadla Vosto5 postavený na půdorysu běžné schůze SVJ, tedy společenství vlastníků bytových jednotek. Je třeba se domluvit na společných záležitostech, ale různorodí vlastníci nenachází společnou řeč, konflikty gradují... Jiří Havelka výtečně odpozoroval situace i lidské povahy a napsal komedii, která je trefnou sondou do dnešní společnosti a z jejíhož humoru chvílemi až mrazí. K autenticitě významně přispívají vhodně vybraní herci. Společenský sál pražského Masarykova nádraží je pro inscenaci ideálním prostorem, diváci se zde stávají doslova součástí schůze.

Hra britské autorky je humorným i vážným příběhem o čtyřech ženách ze čtyř generací jedné rodiny. Ve velmi dlouhém časovém úseku více než šedesáti let jsou líčeny komplikované rodinné vztahy, složitost lidských situací i to, že se z provázaných vazeb často obtížně hledá cesta ven. Děj se neodehrává kontinuálně, autorka se dopouští skoků v čase, čímž zdůrazňuje zajímavé souvislosti, paradoxy a opakování lidských osudů. Herečka Diana Šoltýsová si před lety ve hře sama zahrála, nyní navázala na svou práci pedagožky a s několika čerstvými absolventkami pozoruhodnou hru nastudovala jako režisérka.

Není třeba představovat jednu z nejslavnějších knih všech dob, která se těší neutuchající oblibě mezi dětmi i dospělými. Na motivy pohádkového příběhu vznikl ve Studiu Dva divadle originální hudební projekt s hudbou a písněmi Kryštofa Marka. V inscenaci režiséra Šimona Cabana s promyšlenou výtvarně-režijní koncepcí ztvárňuje jedinou roli famózní Jan Cina.

Jedno z nejvýznamnějších děl českého dramatu dostalo v nastudování Divadla Petra Bezruče moderní vizáž. Inscenace se silnou výpovědní hodnotou a s domyšlenými situacemi, které dostávají v celkovém kontextu další rozměr. Precizním hereckým výkonům dominuje Pavla Gajdošíková v titulní roli. Tragický osud nešťastné dívky donucené podlehnout společenskému a rodinnému nátlaku našel v Ostravě svoji režisérku.

Petr Zelenka připravil se souborem Dejvického divadla již čtvrtou vydařenou inscenaci vlastní hry. Tentokrát zpracoval život a objevy jednoho z nejvýznamnějších českých přírodovědců profesora Antonína Holého, jehož jméno není široké veřejnosti známé tak, jak by si zasloužilo. Právě z českých chemických laboratořích vzešly látky, které po velice strastiplném průmyslovém vývoji dnes léčí AIDS u více než osmdesáti procent pacientů na celém světě. Zelenka ve zdánlivě neatraktivním tématu objevil překvapivý dramatický potenciál a dokázal podstatu vědecké práce i širší souvislosti přiblížit divákům, aniž by se uchyloval k laciným zjednodušením.