Po ostravské inscenaci uvedlo pozoruhodné kanadské drama o životě s handicapy také Městské divadlo Mladá Boleslav. S citem a pochopením se podařilo zprostředkovat silný příběh a vybalancovat jeho tragickou podstatu s humorem. Pečlivá režie Petra Mikesky se odráží na hereckých výkonech, jimž vévodí Roman Teprt a Milan Ligač - ten v propracované studii tělesně postiženého dospívajícího chlapce.

Neobyčejný muzikál o kruté pomstě londýnského holiče Benjamina Barkera alias Sweeneyho Todda za nespravedlivé vyhnanství, patří k těm vůbec nejobtížnějším. Plzeňští herci však v pěveckých partech obstáli. Pomohl k tomu i vynikající překlad. Na malé scéně DJKT režisér spolu se scénografem k tomu přidávají velkou bezprostřednost a promyšlenou iluzivní hru, která vtahuje diváka do panoptikálního dění. Má to vtip, jde z toho i mráz, muzikál neustále překvapuje propojením brakovosti předlohy a vznešených árií, dramatičnosti a komiky. Režisér Lumír Olšovský a jeho spolupracovníci zdolali další obtížný vrchol.

Pozoruhodně konstruovaná tragikomedie originálně zpracovává problematiku Alzheimerovy choroby. Neopomíjí úděl nejbližších, kteří jsou nuceni řešit nekonečnou sérii problémů, ale především dává nahlédnout do duše postiženého jedince. Zdařilá inscenace MDP na scéně Divadla Rokoko zaujme scénickým řešením a především výtečným výkonem Jana Vlasáka, který náročnou roli obsáhl způsobem, který diváku nedovolí vydechnout. Zprostředkovává vhled do pozvolného ztrácení, permanentně znejišťuje i publikum, vtahuje do chaosu mysli titulní postavy. V tomto směru cizeluje režisér inscenaci k až strašidelné dokonalosti.

Kanadský autor se dotýká témat, která jsou mezi širší veřejností stále do jisté míry tabuizovaná. Ve své podstatě tragický příběh jedné rodiny není podán pesimisticky, nenásilně se v něm objevuje i humor, k němuž se hrdinové hry pod vývojem událostí přirozeně uchylují. V Národním divadle moravskoslezském pozoruhodnou hru nastudoval režisér Janusz Klimsza v české premiéře. V komorním prostoru zkušebny Divadla Antonína Dvořáka mohou diváci z bezprostřední blízkosti ocenit skvělé herecké výkony, nejnáročnější úlohy tělesně postiženého mladíka se s obdivuhodným nasazením zhostil Robert Finta.

Amazonky jako symbol extrémistických pnutí ve společnosti, jako důkaz snadného sklouznutí do záhuby, když agrese si podá ruku s letargií a provokace je metoda. Strhující fyzické divadlo se tedy odráží od živého tématu. Práce Lenky Vagnerové se vyznačují velkou originalitou, nejinak je tomu i v tomto případě. Gradující podívaná pracuje s dynamickou choreografií (až akrobacií), divadelní zkratkou nebo perfektním light designem. Promyšlená struktura místo katarzní tečky dovede diváka spíše k úžasu.

Švédské gay monodrama v české premiéře úspěšně nastudovalo Divadlo Letí, o šest let později představila svoji verzi umělecká skupina Oldstars, tentokrát v intimním prostoru HarOLD. Hlavní a jedinou roli ztvárňuje současný člen činohry Národního divadla Matyáš Řezníček, jenž před svými studii na DAMU v Oldstars hojně účinkoval. Pohybuje se a sedí v bezprostřední blízkosti diváků a s maximálním nasazením je provede působivým životním příběhem mladého Johana, který prožije osudový, krásný a zároveň tragický milostný vztah s Fredrikem...

Činohra Národního divadla na Nové scéně poměrně odvážně nasadila americkou hru, která formou stand-up výstupů s humorem otevírá velmi kontroverzní témata. Herci si skvěle osvojili pro ně nezvyklý styl, v němž se za pomoci režiséra Braňo Holička pohybují s překvapivou lehkostí. Specifický humor a probíraná témata jistě nebudou pro část diváků stravitelná, titul patrně bude chápán jako kontroverzní, nesporně se však jedná o nepřehlédnutelný počin, a to nejen v kontextu dramaturgie ND.

Kult se vrací. A s tímto návratem je síla jeho poselství trefnější, mrazivější a naléhavější. Krysařovská seance v Divadle Kalich se opět pokouší vybudit letargickou dobu - příběhem "padni komu padni" a hudbou pěnící krev. Nové nastudování se navíc v příznivé konstelaci potkává s talentovanou generací muzikálových herců. Společně s nimi čtěme tento zhudebněný příběh jako manifest proti malosti, zradám, chamtivostem, nenávisti a nesvobodě. Velká kolektivní práce je nabitá i několika skvostnými individuálními výkony.

Cabaret Calembour navázal na své předchozí vydařené počiny a zároveň opět dokázal nabídnout něco nového. Tentokrát večer tvoří tři samostatné „zpěvohříčky“. Jedna z pravěku, druhá (zfilmovaná) detektivní a třetí z operního prostředí. I v této skladbě Calembour rozehrává řadu neotřelých poetických nápadů a spouští lavinu hříček se slovy a významy. Písňové texty a vůbec celková laskavá nadsázka a chytrý humor jsou opět silně návykové...

Autorka Natálie Kocábová se nebojí tnout do nepříjemných témat, ale neztrácí přitom nadhled a humor, který má v této komedii poněkud černější podobu. Mezi řádky této tragikomedie ze života jedné rodiny se skrývá angažované téma a pro bojácné české divadlo je tato hra vlastně průkopnická. Dotýká se totiž současných reálií a hysterického myšlení nejednoho českého člověka. Ostrý humor a neutuchající sled terapií šokem na jevišti Švandova divadla jsou herci podány velice autenticky. V českých divadlech rozhodně nenajdeme přebytek původních českých her, i proto tento text stojí za pozornost.

Film scénáristy Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni skončil po dokončení v „trezoru“ a k divákům se dostal až po dvaceti letech. Pro jeviště scénář svého otce upravila Lenka Procházková. Komorní drama se odehrává v 60. letech 20. století. Náměstek ministra Ludvík i jeho žena Anna si zvykli žít s tím, že některé místnosti jejich luxusní vily jsou odposlouchávány „uchem“, jak je u bytů politické elity státu obvyklé. Po návratu z prezidentské recepce vlivem okolností v domě prožijí strašlivou noc pravdy. Inscenace Šimona Dominika na intimní studiové scéně Divadla na Vinohradech zaujme především skvělou souhrou ústřední dvojice.

Divadlo Na Jezerce připravilo původní adaptaci bestselleru Timura Vermese, jenž si pohrává s představou, co by se stalo, kdyby se dnes Hitler ocitnul mezi námi. Inscenace zachovává chytrý humor předlohy a i vzhledem k politickému a společenskému vývoji poslední doby výmluvně rezonuje. Šťastné obsazení Ondřeje Kavana, jemuž neunikla satirická rovina předlohy a zároveň se v úloze Hitlera vyhnul vnějškovému karikování.