I tak může vypadat jukebox muzikál. Jako nonsensová féerie, která neváhá uchýlit se k formě bezuzdné. Výchozím bodem libreta je klukovské snění o velkém rockovém světě, ale on je to i retropohled na hořkosměšnou dobu soudruhování i na tu naši „malou povahu“. Nechybí řada narážek na dobové konvence či popkulturní odkazy, další linkou libreta pak už je bláznivé fabulování. Není divu, že v Městském divadle Brno se královsky baví obě zúčastněné strany. Zdařilé dílo korunují hodně povedené aranže písní a pocta legendě to je rovněž.

Historická freska s aktuálním tématem lidské identity se odehrává v Londýně roku 1662, kdy král Karel II. vydal zákaz hraní ženských postav mužskými herci, což převrátilo naruby život Edwardovi Kynastonovi, herci, jenž byl na vrcholu díky svým ženským hrdinkám. Byl tak nucen začít hrát zásadní hru svého života ve světě, který se stal navíc nelítostným a bez náznaku soucitu či pochopení. V Mladé Boleslavi vznikla inscenace, v níž vynikne silný příběh a téma správně vyzní. Hereckým výkonům dominuje hostující Daniel Bambas v hlavní roli.

Hra amerického dramatika s komickými i smutnými situacemi se na českém jevišti prvně objevila až pětatřicet let po svém vzniku v Divadle v Řeznické. Komorní drama o osobní odvaze každého z nás se zabývá tématem nezávislosti v tradičně fungující instituci katolického semináře. Není však úzce spjaté s tímto prostředím, má přesah do životů mimo tyto instituce. V dnešní době, kdy se lidé stále více starají především o sebe a potížemi druhých si nechtějí komplikovat život, velmi silně rezonuje. Inscenaci režíroval Miroslav Táborský, který v ní s Filipem Cílem také hraje. Souhra obou herců kvalitní předlohu znamenitě dotváří.

Kabaretní linie DvD nabrala směr až nečekaně dráždivý. Dobou a situací ovlivněné rozpravy dvou mužů vedou s třetím do počtu (tj. publikem) mrazivě přesný dialog, nad jehož aktuálností zůstávají otevřená ústa. Prolnutí s dekadentním bizárem na pozadí (songy skupiny Tiger Lillies, jež českými texty bravurně opatřil Miroslav Hanuš) snad ani nevytváří protiklad, je to symbiotická seance, která z forbíny pojmenovává témata kolem nás a z revuálního prostoru se valí exprese, detekující také až hrůzné paradoxy či chaos. V intelektuálně hravých rozhovorech M. Kopečného a M. Hanuše cítíme skepsi ze světa, kde už myšlení není ctností...

Herec a truhlář Majer reprodukuje stanoviska spisovatele Zábranského ke stavu naší domoviny. Po bernhardovsku spílají pokrytectví a předsudkům naší společnosti. S trefnou naléhavostí, (sebe)ironickým nadhledem a gradační silou. Není až tak podstatné, zda je to celé míněno vážně, nebo promlouvá-li ironie s hlubším významem, jde o text atakující myšlení lidí v rudnoucí či jinak zahnívající domovině. Na této inscenaci Studia Hrdinů, kromě interpretačního výkonu herce a truhláře Majera, je nesmírně cenný ten otazník na konci, prostor pro diváky...

Inscenace Srdcový král na otázku, zda vůbec ještě jde zesílit kouzlo muzikálového souboru Divadla Kalich, odpovídá ano... Režisér Šimon Caban rozpoznal záměr autora libreta, jak tato muzikálová komedie inspirovaná Večerem tříkrálovým má vyznít, a k tomu herce dovedl. I když to tak zpočátku nevypadá, příběh nabývá funkčních vazeb, má vtip a nepůsobí nijak trapně či lacině. Strhující choreografie, nemuzeální aranže elvisovských písní a velké interpretační výkony jsou dalšími trumfy.

Na obtížně inscenovatelném románu nechali Skutři opět zapracovat svou divadelní imaginaci a výsledkem je hravá a výtvarně propracovaná inscenace. Mísí se v ní absurdita, fantaskní motivy, surreálné prvky, velká láska i utrpení. Při vážnější druhé polovině se vyklene důmyslný dramatický oblouk. Herci Klicperova divadla se s obtížně interpretovatelnou látkou poprali úspěšně, k výrazným přednostem inscenace patří i její audiovizuální stránka. Režijní duo Skutr v Pěně dní naplno zúročilo neustálé rozvíjení své poetiky.

Divadlo Na Fidlovačce s touto inscenací úspěšně vykročilo do své nové etapy. Věrohodnost, nepřekračování hranice podbízivosti a sentimentu přispívají k tomu, že téma mezigeneračních vztahů promlouvá z jeviště velmi reálně a zároveň nadčasově. Jímavé a křehké tóny hry jsou rozezvučeny cituplným uchopením postav a vůbec hereckým šarmem protagonistů. Do děje diváky vtáhne nevtíravá komika, dost možná i velké životní pravdy nebo drobné momenty, které důvěrně zná snad každý.

Dejvické divadlo v této inscenaci pokračuje v rozvíjení své svébytné poetiky. Posloužily k tomu povídky "neznámého autora" (překládejte jako kolektivní práce souboru). Bizarně laděné postavy vytažené do různých extrémních či absurdních rolí skládají originální tragikomickou inscenaci o prapodivnostech lásky. Všechny ty vášně a posedlosti jsou divákům předloženy s vytříbeným humorem značky DD, ale také s filozofickým podtextem a samotný závěr pak přidává jistou hloubku a nabízí několikero možných výkladů. Skvělé herecké výkony podtrhují navolený obsah hry.

Nepietní přístup mladé dramatičky Anny Saavedry vystihl osobnost Olgy Havlové, potažmo i Václava Havla, včetně fungování jejich vztahu, mnohem pregnantněji a hlavně více lidsky, než jaký obrázek o nich vytvořila doba. Hra psaná s lehkostí a nadhledem se nesnaží o rekonstrukce, ale jde po podstatě. Skvělou Pavlínu Štorkovou v roli Olgy dobře doplnili tři spoluhráči v několika mužských i ženských rolích. Inscenace Divadla Letí také výborně pracuje s prostorem Vily Štvanice.