Pozdě příchozí

95 %. Silné, nádherné! Jedna z nejlepších činoher, jaké jsem v životě viděla. Dokonalá hudba spolu s prosklenou otočnou „kostkou“ vtahuje všechny smysly a po zdánlivě obyčejné 1. třetině se rozjede emocionální proud, jež jsem nečekala, hluboce mě zasáhl a nedal mi dlouho spát. Zejména A. Palatínusová a L. Melník prožívají herectví par excellence, jejich výkony pronikají hluboko pod kůži a ulpívají v každém třesu, v každém tichu, v každém pohledu. Dopisy, tíživá témata šikany, sebevraždy a homosexuality a katarzně dojemný závěr tvoří srdce lámající otisk přesahující většinu divadelních návštěv. „Odpustit sám sobě je ta nejtěžší věc na světě.“

75%. Emocionálně silná inscenace, která se zabývá problémy šikany a sebevražd mladých lidí. Rozjezd je velmi pozvolný, s tempem první poloviny jsem měl trochu problém. Hra disponuje dobře napsanými postavami, s nimiž člověk nemusí souhlasit, ale dokáže je pochopit a často jsou schopny ho přesvědčit o svém úhlu pohledu. Velmi dobře to funguje díky precizním hereckým výkonům, z nichž vyniká A.Palatínusová, která musí ukázat největší škálu emocí. Katarzní závěr na mě neměl tak silný emocionální dopad jako na většinu publika, ale musím uznat, že je působivým zakončením podařené inscenace.

75%. Kanadský dramatik vystihl složitou situaci dvou rodin, mezi nimiž visí stín tragédie z minulosti. Při setkání se s odstupem vyjasňují detaily překvapivé pro obě strany, mění se úhly pohledu, postoj každého ze zúčastněných lze pochopit. Hry na podobné téma se na jevištích čas od času objevují, autorův pohled je přesto přínosný a do jisté míry nový a překvapivý. Ostravská inscenace J. Holce zaujme po výtvarné stránce. Z hlediska práce s herci a výkladu můžeme občas zapochybovat či postrádat některé podtexty, např. při počátečním dialogu mezi Vandou a Filipem. Postupně ale palčivé a nepříjemné otázky přicházejí a to je podstatné.

Drásavý příběh mapující celou řadu selhání, nepochopení, zaslepenosti i neschopnosti komunikovat v neméně drásavé inscenaci zdobí efektní scénografie: točící se místnost s "prosklenými" stěnami nechává diváky pohlédnout doslova do všech zákoutí a sledovat veškerá hnutí myslí v ní "uzavřených"; i precizní, maximálně soustředěné herecké výkony, mezi nimiž - v podstatě všemi dokonalými - vynikají Alexandra Palatínusová, Lukáš Melník a Hynek Tajovský. Jan Holec tak vytvořil intenzivní emotivní zážitek disponující dokonale jak schopností dojmout, tak i rozčílit.

95 %. Vynikající inscenace neméně vynikající současné hry o jedné velmi specifické návštěvě, na kterou ani jeden z účastníků zřejmě už nikdy nezapomene. Návštěvě, během níž se pootáčí optika a významově posune mnohé, včetně titulního označení "pozdě příchozí". Kromě opisu výchozí situace, kdy pozvaní hosté nestihnou dorazit načas, se v něm náhle odrazí i okamžik, kdy odpovědi na zásadní otázky přijdou v životě se zpožděním doslova fatálním. Maximálně přesné, soustředěné a autentické herecké výkony celé pětice magnetizují divákovy smysly a umocňují intenzitu v každém aspektu strhujícího zážitku, doznívajícího ještě dlouho po konci představení.