PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2072)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 7.1.2025)
65%. Román slovenského autora J. Kariky z období 2. světové války si zaslouží, aby vstoupil do širšího povědomí i u nás, čemuž dramatizace Divadla D21 může dopomoci. Spletitý děj je těžké srozumitelně na jevišti převyprávět, inscenační tým přiblížil složité souvislosti v rámci možností úspěšně. Zpracování zaujme invenční interpretací různých motivů a situací, mimořádně působivý je závěrečný střet dvou hlavních hrdinů. Přehnané zvýrazňování emocí a křik se však v některých obrazech míjí účinkem, v kontextu pak nedochází k potřebnému kontrastu. Přes diskutabilnost některých řešení jde však o počin, jež nelze přehlédnout.
(zadáno: 7.1.2025)
Motivy hry A. Gryphia byly smysluplně adaptovány v sérii epizod souvisejících s třicetiletou válkou, resp. s jejími následky. Diváci obklopují herce ze tří stran a uprostřed se odehraje morbidní vyprávění tří vojáků plné drsného humoru. Skvěle odvedené pohybově náročné akce, zaujme i hudební složka. Režisér P. Hašek ve svých inscenacích obvykle přichází s množstvím nápadů, ale bohužel se často nesvede zříci těch, které výslednému tvaru neprospívají. Tentokrát divák během bezmála dvou hodin bez přestávky dostane neúměrnou „nálož“ obrazů s obdobnou podstatou; téma se vyčerpá dlouho před koncem, jehož působivost může být pak obtížné docenit.
(zadáno: 7.1.2025)
„Porno“ v loutkovém provedení není na divadle úplnou novinkou. Se záměrnou přemírou oplzlostí si J. Kniha se svým týmem v inscenaci pohrává s odstupem, nadsázkou a vkusným humorem. Hlavní hodnotou je originální poetika, za jejímž nalezením stojí nemálo invence. Skvělé herecké akce N. Bednářové a J. Knihy doplňují nápadité loutky, zapojováno je i publikum. Problém představuje nedotažený scénář a málo patrná spojnice mezi nesourodými výstupy. Nedostatečná bdělost dramaturgie, resp. uměleckého vedení, nechala vzniknout počinu, jehož myšlenka a vypovídací hodnota poněkud váznou.
(zadáno: 7.1.2025)
Divadlo Polárka se odvážilo nasadit na repertoár queer pohádku. Již samotná nizozemská předloha nemá kontroverzní ambice, jinakost obou princů je prezentována jako fakt, který by mělo okolí přirozeně tolerovat. V podobném duchu se nese i inscenace, charakteristické rysy menšinové sexuální orientace hlavních hrdinů nejsou opomíjeny, ani zbytečně zdůrazňovány. Návštěva nepobuřujícího titulu dětem do hlavy zmatek nevnese, naopak se může stát jedním z impulzů, jež je v útlém věku začne nenásilně vést ke správnému vnímání. V inscenaci R. Gombarčeka jsou zdařile koordinovány všechny složky, herci navíc svedou i nenásilně interagovat s publikem.
(zadáno: 7.1.2025)
Živožití - Pixa-pro 60 %
65%. Autorská inscenace dramaturgicko-režijní dvojice K. Průšová & D. Ross na samém počátku může budit zdání, že půjde o tuctový příběh s pěticí povrchně načrtnutých charakterů. Různorodost postav je však pečlivě rozvíjena, všechny postupně obhájí svou funkci, mladé obsazení jim navíc na jevišti vtisklo autentickou a věrohodnou podobu. Smysl má i užití „deus ex machina“ (záměrně nekonkretizuji, mělo by zůstat překvapením), tento prvek však byl zakomponován nahodileji a práce s ním nebyla dotažena. Sympatický projekt nadějných umělců, kteří kromě nadšení disponují i schopnostmi; snad o nich ještě uslyšíme.
(zadáno: 7.1.2025)
55%. Román V. Woolfové je mimořádně specifickým, těžko uchopitelným dílem, jehož potenciální zpracování skýtá nespočet přístupů. Režisér M. Amsler a dramaturgyně L. Dombrovská původní konec z 20. let z minulého století s použitím dalších převzatých textů „posunuli“ k současnosti, čímž zároveň obohatili téma genderové identity. Není snadné dostat do popředí myšlenkovou podstatu děje, v inscenaci MDP se bohužel místy ztrácela. Zaujalo výtvarné řešení a kostýmy. Věrohodnější tvář našel V. Franců spíše po přestávce, v ženské části titulní role. Způsob, jakým se tým s náročnou látkou utkal, si nesporně zaslouží respekt.
(zadáno: 7.1.2025)
55%. Autorka M. Nováková do svého dramatu promítla reálie současného Podkrušnohoří, kde zůstaly stíny minulosti, resp. následky 2. světové války. Nedlouho po první inscenaci ČS Ústí, kde text rezonoval i místně, hru nastudoval také I. K. Kubák. Úsporná scénografie sice dovedně pracuje s motivy textu, ale nedostatečně plní funkci rozlišení prostředí, resp. časových rovin; neusnadňuje tak orientaci ve složitých souvislostech. O poznání lépe vyšla vizuální proměna aktérů hrajících více postav, větší počet herců by však titulu slušel lépe. Hra každopádně stojí za setkání a přejme jí, aby se v budoucnu ještě objevila na jevištích dalších divadel.
(zadáno: 7.1.2025)
Goldoni do své slavné komedie promítl skvělé postřehy o lidských emocích, síle i slabostech a především o nestálosti citů. V DnV dostala příležitost především mladší část ansámblu. Jednotliví herci víceméně svedli své postavy charakterizovat, ale jejich komediální talent se ke slovu příliš nedostal. Nápadů režiséra J. Deáka bylo jen minimum, situacím scházela jiskra, pouze tu a tam ze společného úsilí vzešel opravdu zábavný moment. Nepovedené kostýmy S. Hanákové. Televize občas reprízuje záznam úspěšné vinohradské inscenace z poloviny 90. let; u současného nastudování se diváci zasmějí mnohem méně a patří k těm zapomenutelným.
(zadáno: 7.1.2025)
V minulosti i současnosti nevzniklo zrovna málo divadelních her a jiných uměleckých děl o hledání sebe sama, (sebe)poznání či přijetí odpovědnosti za své činy. Hra M. Myšičky sice z hlediska sdělení nepřispěla ničím zvlášť překvapivým, ale obsahuje cenné podněty k zamyšlení, nečekané zvraty a odhalení. Textu i inscenaci by pomohl intenzivnější dramaturgický dohled. Ladění některých scén se vymyká a jejich fungování v kontextu celku je sporné, několik motivů se vrací v drobných obměnách, čímž se bez zřetelného opodstatnění prodlužuje stopáž. Povedená scénografie. K výtečné práci dejvických (i hostujících) herců nelze mít mnoho výhrad.
(zadáno: 7.1.2025)
65%. Soubor Losers Cirque Company tentokrát nabídl inscenaci primárně postavenou na činoherní složce, kterou doplnily výrazná hudba J. Šikla a novocirkusové prvky. Režisér T. Dianiška svedl úspěšně pracovat a naložit s činoherními limity performerů ve vedlejších rolích. Jak píše kolegyně Iva Bryndová, propojení všech složek má kolísavou úspěšnost. Během večera zazní dostatek humoru, jenž rozhodně není bezduchý, potěší i přirozený projev A. Kameníkové a V. Fülepa. I to může leckomu stačit, aby z divadla odcházel s pocitem spokojenosti.
(zadáno: 7.1.2025)
Motiv Dona Juana autor R. Levínský důvtipně přenesl do dnešního světa zmítaného moderními technologiemi, smysluplně vedl děj až do vyústění. Mnoho chytrých postřehů baví i při hlubším zamyšlení. Méně povedené jsou dialogy, jimž chybí „tah na branku“. Režisérka H. Burešová a herci si s tímto problémem poradili jen částečně a v komedii se tak nachází méně zábavná a hluchá místa. Pochvalu si zaslouží scénografie N. Tempíra.
(zadáno: 7.1.2025)
Fiktivní příběh, zasazený na začátek kariéry dnes již legendární zpěvačky Marie Rottrové, okouzlí a pobaví inteligentním humorem s nespočtem odkazů na reálné osoby. Zábavná je už samotná rozhlasová verze, volně dostupná na webu souboru. Divadelní zpracování je koncipované převážně jako čtení sedících herců doplněné projekcemi. Kromě hlavního představitele P. Marka herci vystřídají množství postav, mezi nimiž suverénně přecházejí. Ku prospěchu by mohlo být drobné krácení, resp. zjednodušení některých zápletek. I po letech od premiéry si inscenace stále drží svěžest, herci navíc dokáží pohotově improvizovat a reagovat na milá nedopatření.
(zadáno: 7.1.2025)
Základní kostra komorního dramatu je poměrně tuctová, autor však napsal dvě barvité ženské postavy, jejichž střet může divákovi nabídnout jiný pohled na mezilidské vztahy. Musí ale vyvinout jisté úsilí, aby našel cestu k hrdinkám a pochopil je. Investice obou hereček si zaslouží uznání, komplikovaným a košatým postavám vtiskly uvěřitelnou tvář. Dostačující režijní usměrnění P. Ondrucha mělo rezervy jen v detailech. Přestože T. Brodská svedla vyjádřit emoce pravdivě, občas užívala prostředky vhodnější pro větší prostor; v intimním prostředí Ungeltu působil její projev místy přepjatě. Těsné blízkosti diváků se lépe přizpůsobila J. Smutná.
(zadáno: 7.1.2025)
Dramatizace Remarquova románu v první části a hra ukrajinské autorky v části druhé. Konfrontace dvou různých pohledů na válku a její důsledky vybízejí diváka k zamyšlení a je na něm, zda více než dvouhodinový „příval“ temné pravdy zvládne unést a vstřebat. Část diváků si ještě pamatuje tvorbu režiséra D. D. Pařízka, resp. jeho významnou éru v Divadle Komedie; ti spatří jím mnohokrát užité režijní a scénografické postupy, nedočkají se ani překvapení ze strany herců, což s odstupem více než dekády mohou a nemusí vnímat pozitivně. Každopádně obsahu a sdělení inscenace nelze mnoho vytknout.
(zadáno: 7.1.2025)
Flaubertův román je v dramatizaci T. Loužného převyprávěn srozumitelně. V charakterech románových hrdinů se povedlo zdůraznit nadčasové rysy a herci s vynikající D. Barešovou v čele postavám pod vedením režiséra vtiskli podobu, jež může být dnešním divákům blízká. Efektní scénografie a hudba dotváří působivý vizuální vjem. Významným dramaturgicko-režijním opomenutími je přílišné soustředění na „tok děje“ na úkor obsahu; podstatná témata zůstávají v inscenaci s nepřiměřeně dlouhou stopáží příliš na pozadí.
(zadáno: 7.1.2025)
45%. Rodinnému titulu nelze upřít hodnotnou myšlenku a poselství. Přimhouříme-li oči nad „provozním“ rozporem, že na operu Rusalka se chodívalo do historické budovy, s níž jsou spjaty i další osobnosti a události, skvěle rezonuje rovněž zasazení do prostředí Stavovského divadla, čemuž pomáhá scénografie. Text polské dramatičky by si však zasloužil dramaturgickou revizi a následné dopracování, v této podobě neměl být inscenován. Po vydařeném začátku přichází zmatečný sled obrazů, často zdlouhavých, v nichž je navzdory úsilí režisérky a herců těžké nalézt řád.
(zadáno: 7.1.2025)
35%. Kolegové z redakce ve svých komentářích chválí herecké výkony či scénografii. Zároveň zmiňují výhrady k textu, realizaci a v neposlední řadě k intermezzu s hasiči. Souhlasím a dodávám, že oceňuji navázání spolupráce s I. Vyrypajevem i záměr, z něhož však přes poctivou snahu bohužel vzešla (místy zábavná) inscenace, v níž se více či méně musí „ztratit“ téměř každý.
(zadáno: 7.1.2025)
65%. V rodinné inscenaci ožívají osobnosti Franze Kafky a jeho sester propojené s dětským světem plným hraček, fantazie a pohádkových příběhů. Jedinečný nápad umocňují povedené písně s chytrými texty prošpikovanými slovními hříčkami. Výborná práce s loutkami. Herečky dokážou malé i velké diváky na necelou hodinu vtáhnout a zaujmout. Ti menší asi během představení příliš nezaznamenají odkazy na Kafku a jeho rodinu, možná jim ale v podvědomí leccos uvízne. Zmíněné odkazy docení spíše dospělí, chaotičtější koncepce některých pasáží však může zmást i je. Každopádně čas strávený v této společnosti a atmosféře je více než příjemný.
(zadáno: 7.1.2025)
(zadáno: 16.10.2024)
Původní komorní hra nechává diváky nahlédnout do života rodiny potýkající se s vážným onemocněním dospívajícího syna, jehož uzdravení je nejisté. Diváci se stávají hosty na narozeninové oslavě, během níž se nakonec ukáže, co zdraví i nemocní členové rodiny vlastně opravdu (ne)chtějí a (ne)potřebují. Vyznění hry není pesimistické, cílem není diváky dojímat ani drásat. Přínosný projekt má spíše osvětový charakter a může být návodem, jak se s podobnými problémy vypořádat. Drobným kostrbatostem scénáře by mohl pomoci dramaturgický dohled, herci v bezprostřední blízkosti (a v nenásilné interakci s diváky) působí přirozeně, jakoby ani nehráli.
(zadáno: 16.10.2024)
Soubory Divadla S+H a opery ND Brno spojily své síly, oblíbení loutkoví hrdinové se tak vydávají do světa opery, resp. Smetanovy „Prodané nevěsty“. Čtyři operní pěvci zazpívají v doprovodu komorního orchestru vybrané části z opery, do zjednodušeného děje pak přirozeně zasáhnou loutkové postavy. Jeníka a Vaška představuje jeden pěvec, což může být pro malé diváky trochu matoucí; jedná se však jen o drobný problém. Hravá podívaná pobaví celou rodinu, dětským divákům navíc zábavnou formou přiblíží operní žánr. Výborný a dobře realizovaný nápad. A neškodí ani připomínat, že známé loutky obstojí i mimo dejvickou budovu a v jiných žánrech.
(zadáno: 16.10.2024)
Česko-francouzská malířka Toyen je obestřena mnoha tajemstvími, M. Štráfeldová nabídla možný obraz její osobnosti i nástin jejího života, neopomněla ani odkaz díla Toyen přetrvávající do dnešních dnů. Představitelka M. Steinmasslová záměr zdařile dotvořila. Režisérka T. Karpianus se snažila vyhnout popisnosti neomezováním na pouhá slova. Atmosféru jednotlivých obrazů umocňovala prvky pohybového divadla, hudbou, citacemi z děl či nenásilným vybízením publika k interakci. Různorodost použitých postupů sice tvar částečně tříštila, ale celkově nepředstavovala závažný problém. Počin má moc získat si sympatie diváků.
(zadáno: 16.10.2024)
Slabinou muzikálové adaptace kultovní filmové pohádky je zbytečně obsáhlé libreto neúměrně natahující stopáž. Vše ostatní se však v inscenaci povedlo - hudba O. Brzobohatého, velkorysá a přitom nekýčovitá výprava lahodící oku a zároveň sloužící nepovrchnímu vyznění. U českých muzikálů se v herecké složce často setkáváme s pokleslostí a prvním plánem. Režisér M. Čičvák svedl pěvecky i herecky disponované účinkující dovést mnohem dál, než bývá v tomto žánru obvyklé. Skvěle funguje ústřední dvojice O. Rychlý a M. Lambora, v záporných vedlejších rolích září A. Fialová a P. Vaněk. Kéž by se HDK podobnými cestami vydávalo i do budoucna...
(zadáno: 16.10.2024)
Není snadné překvapit neokoukanou komediální zápletkou a zároveň ji nenásilně rozvíjet. Autorce M. Jones se to daří, na výchozí neradostnou situaci přirozeně navazují další „komplikace“, navíc obratně okořeněné černým humorem. V programu mj. nalezneme dvě autorčiny rady pro herečky: „Nikdy nezapomeňte, že vy hrajete drama a diváci sledují komedii.“ a „Nezapomeňte, že vtipná je hra, ne vy.“ V tomto ohledu režisér P. Ondruch uhlídal jen I. Pazderkovou. Oběma autorčiným radám se P. Nesvačilová (zřejmě ve snaze více pobavit publikum) v řadě okamžiků zpronevěřuje, což místy představuje problém jinak solidního nastudování.
