Redakce

Pavel Širmer

redakční zkratka: ipl

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 19.3.2019)
Za krásu - Národní divadlo: 70 %
75%. Daniel Špinar s herečkami a externistkami nejprve ilustruje výběr z Hilarových textů, svědčících o jeho silné osobnosti se zásadním vlivem na české divadlo. Špinar hledá souvislosti se současným stavem ND (částečně jiným, částečně konstantním), ale též mezi Hilarem a sebou samým, což vrcholí fiktivní zkouškou Macbetha, během jehož příprav Hilar zemřel. Mimořádně vtipná scéna, v níž vyniká energická J. Stryková, nabízí alternativu, jak by Hilar mohl pracovat dnes. Estetika zpracování třeba každého nenadchne, nicméně poučný i zábavný titul může obohatit nejen do dění v ND zasvěcené diváky.
(zadáno: 19.3.2019)
Čarodějův učeň - Činoherní studio Ústí nad Labem: 60 %
Temná pohádka byla v přehledné dramatizaci srozumitelná. Inscenace zaujme především propracovanou a technicky dořešenou výtvarnou a světelnou koncepcí, která vytvářela příhodnou atmosféru. Režisér se bohužel s herci nedobral patřičné hloubky výkladu a ztvárnění charakterů. Důraz na vnějškové prostředky v hereckém výrazu vedl k povrchnějšímu vyznění, některé postavy se dostaly až na hranici karikatur, což sílu zážitku poněkud oslabilo.
(zadáno: 19.3.2019)
Bratři Karamazovi - Klicperovo divadlo Hradec Králové: 30 %
SKUTŘi rozsáhlý román převedli do neuspořádané dramatizace, v níž se např. Ivan či Smerďakov stali postavami spíše okrajovými. Řadu důležitých souvislostí mohli rozeznat jen ten, kdo se dřív setkal alespoň s jiným zpracováním. Důraz na emoce snad odkazoval k místu děje a s „východním“ naturelem zčásti souzněl, někteří z hlavních představitelů však byli režií a dramaturgií neukočírovaní. Za hranicí únosnosti přehrával hlavně J. Zapletal, v menší míře též J. Sklenář. Zaujal S. Jacques. Výrazná výprava a hudba měly minimální významotvornost. S Dostojevského předlohou jinde zvládli naložit lépe.
(zadáno: 19.3.2019)
Relativita - Divadlo v Řeznické: 70 %
Dramatik Mark St. Germain na základě známých i méně známých faktů o Albertovi Einsteinovi vymyslel fiktivní zápletku a divácky přitažlivě pouvažoval o mnohdy těžké volbě nadaných mezi osobním životem a prací či posláním. Einsteinova osobnost byla vykreslena vyváženě, s fyzikovými mimořádnými schopnostmi i kontroverzními vlastnostmi. Hlavní dvojice L. Štěpánková a M. Táborský vystavěla charaktery mimořádně pečlivě, jejich precizní práce zastínila i některé „šablony“, jimž se autor zcela nevyhnul. Štěpánková navíc výtečně pracovala s mimikou, v čemž měl Táborský kvůli masce omezenější možnosti.
(zadáno: 19.3.2019)
Agent tzv. společenský - Švandovo divadlo: 70 %
Podobné téma podobným způsobem zpracoval např. V. Klimáček v dramatu „Komunismus“, hra M. Kinské a R. Schovánka předkládá o něco komplikovanější a nejednoznačnější rodinnou situaci. Přestože se nesetkáváme s dílem nikterak objevným, přece jen některé zobrazené praktiky StB mohou být pro některé návštěvníky novinkou. Podobné záležitosti z nedávné minulosti si má smysl připomínat! Vhodné inscenační řešení, dobře vymyšlená scéna, herci s pomocí režírující spoluautorky postavy zdárně obsáhli. Za takovouto původní hru by se nemuselo žádné divadlo stydět; je skoro škoda, že ve ŠvD pouze hostuje.
(zadáno: 19.3.2019)
Srpen v zemi indiánů - Divadelní spolek Kašpar: 70 %
Přestože kvůli škrtům divák přijde o některé informace o titulní „zemi indiánů“, komornější úprava právem ceněné Lettsovo rodinné drama nepoškodila a občas i vedla k dynamičtějšímu vyznění. Režijně dobře ukočírované, kvalitní práce většiny herců. Dva roky po premiéře měla inscenace patrně již usazenější podobu, M. Steinmasslová podala výkon vskutku pozoruhodný a hluboký. Příležitosti dobře využily i J. Nerudová či M. Prášilová.
(zadáno: 19.3.2019)
Jak zabít komika - Divadlo Ungelt: 60 %
Autor se snažil zachytit téma ústupků a zaprodání se komerci. Na jinak zaměnitelné hře jsou nejzajímavější pasáže se stand-up výstupy, které jsou výzvou pro herce – komika. Marek Daniel je ideálním představitelem, své zkušenosti se stand-up komikou skvěle zúročil a spíše průměrný text významně pozvedl. Přesný V. Vašák v roli pragmatického agenta, poslání nejméně barvitého charakteru K. Frejová rovněž naplnila.
(zadáno: 4.3.2019)
A pak už tam nezbyl ani jeden - Městské divadlo Mladá Boleslav: 60 %
65%. Známá detektivka v dramatizaci samotné autorky, první uvedení nového českého překladu. Režisér P. Mikeska dostál žánru psychologického thrilleru, s herci pečlivě propracoval a vystavěl charaktery postav až na úroveň drobnokresby. Dramatický efekt byl bohužel oslabován nadmíru pomalým tempem a ne vždy šťastným umístněním několika klíčových akcí za scénu. Jak to u této detektivky bývá, na konci opět došlo k menšímu překvapení a obměně, což je zpestřením pro diváky znalé rozuzlení. Podařené nastudování.
(zadáno: 4.3.2019)
Kytice - Národní divadlo: 70 %
U této látky se není možné zavděčit rozdílným představám širokého spektra diváků. Inscenace by neměla urazit konzervativního diváka, jenž zejména v historické budově očekává „klasiku“. Zároveň nemusí být nezajímavou ani pro návštěvníky vyhledávající progresivnější přístup. Více v blogu Erbenovy balady na jevišti Národního divadla.
(zadáno: 4.3.2019)
Kouzelná země - Národní divadlo: 40 %
Dramatizovat obtížně uchopitelný Topolův román a zároveň se neuchylovat k znehodnocujícím povrchnostem je ambiciózní záměr. Již samotný text adaptace je obtížně stravitelný a výsledkem jeho jevištního zpracování je špatně přehledné a srozumitelné „hemžení“, v němž se možná zorientuje předem znalý čtenář, ale širšímu okruhu diváků inscenace román přiblíží jen stěží. Režisérovi se nicméně za pomoci výpravy a hudby podařilo vybudovat sugestivní atmosféru a je třeba ocenit i herecké výkony. Přes rozporuplný výsledek je sympatické, že se ND nebojí riskovat a nesází jen na jistotu.
(zadáno: 4.3.2019)
Legenda jménem Holmes - Hudební divadlo Karlín: 60 %
65%. Kvalita písňových textů výrazně převyšuje původní české muzikály (převážně sázející na první plán), po hudební stránce vynikající. Nejslabším článkem autorství O. Brzobohatého je libreto, v němž jsou sice dobře promyšleny dvě dějové roviny, ale bohužel místy vázne z hlediska dramatické stavby. Efektní choreografie, velkorysá a navíc účelně koncipovaná výprava. Skvělé pěvecké výkony L. Janoty a A. Fialové. Z alternací na repríze herecky zářili (opět) A. Fialová, typově přesný P. Vaněk a J. Kretschmerová. Podobně kvalitní původní počiny by na repertoáru HDK neměly být tak ojedinělé.
(zadáno: 4.3.2019)
Elity - Jihočeské divadlo Č. Budějovice: 70 %
65%. Hru napsal J. Havelka pro Slovenské národné divadlo. Režisérka první české inscenace M. Schlegelová se vydala vlastní cestou. Česká varianta působí ve srovnání s méně doslovným slovenským zpracováním „agitačněji“, odkazy na konkrétní osobnosti a události jsou přímočařejší. Ansámbl Jihočeského divadla prošel v posledních letech výraznou obměnou a ukazuje se, že mu rozhodně dech nedochází. Více v blogu Krátké zamyšlení nad českou a slovenskou inscenací hry Elity.
(zadáno: 4.3.2019)
Téměř dokonalá láska - Jihočeské divadlo Č. Budějovice: 60 %
Skutečností inspirovaný děsivý příběh dívky, jež strávila několik let v naprosté izolaci, může být v originálním znění pozoruhodným textem (těžko mohu posoudit), ale minimálně v překladu J. Sloupové mnohé situace a dialogy vyznívají vykonstruovaně a nevěrohodně. Scénograficky nebylo šťastné použití přímo snímaného videa, jehož obraz se proti zvuku příliš zpožďoval. Jinak režijně obstojné, vysloveně se podařilo dosáhnout značné působivosti drsných scén mezi dívkou a únoscem. Náročnou roli odvedla B. Kaňoková úctyhodně, P. Oubram překvapil v jiné poloze, T. Drápela roli rovněž vystihl.
(zadáno: 4.3.2019)
Sólo - Mime Prague: 80 %
85%. Radim Vizváry sám na jevišti vystřídá několik pantomimických čísel různých stylů i ražení, humorná i ponurá. Jeho pohybové schopnosti i neuvěřitelně široká škála výrazových prostředků jsou fascinující! Projekt popularizuje a otevírá novým divákům žánr pantomimy, k němuž má spousta z nás zbytečné předsudky.
(zadáno: 4.3.2019)
Fatherland - Divadlo Archa: 70 %
Performance spojující mluvené slovo, pohyb, video a další vyjadřovací prostředky, které jsou technicky dovedně zkoordinované. Jan Mocek se svým otcem předkládají a nabízejí podněty z vlastních životů. Divák by se měl samostatně zamýšlet a je v jeho moci, aby se dobral k myšlenkám a souvislostem. Při sledování a přemýšlení můžeme dospět i k záležitostem, které si v běžném životě neuvědomujeme. Nefalšovaná alternativa ve smyslu hledání nových cest a forem vyjádření, přitom pro přijetí a pochopení poměrně přístupné i konzervativnějším divákům.
(zadáno: 4.3.2019)
Revizor - Divadlo na Vinohradech: 30 %
V pátém dějství nečekaně přichází razantní jazyková úprava a interpretace, která vyslovuje názor k přítomnosti a společenské situaci. Škoda, že tak pozdě. Poslední dějství sice nepovedenou a rozvláčnou inscenaci částečně „zachraňuje“, ale předchozím čtyřem jednáním schází názor i styl, což padá na vrub režiséra a dramaturga. Ti nechávají herce rozehrávat nespočet podružností, nekladou důraz na podstatné. Sledujeme další inscenaci, v níž se soubor DnV jako celek nesehrál. Extravagantní výprava v této podobě sdělení neslouží, spíše se ptáme PROČ. Doporučuji počkat si na jiné nastudování.
(zadáno: 4.3.2019)
Hrobníkova dcera (Zjevení) - Divadlo na Vinohradech: 60 %
Autor hru situoval na slovenskou vesnici, kde „chcípl pes“, a místní obyvatelé zde bez perspektivy živoří. Příslušníci jedné rodiny mají potřebu se někam zařadit a našli si vlastní smysl života. Klimáček zdařile reflektoval některé svízele současníků a občas se mu je dařilo poměrně vtipně propojit. Vzhledem k tématům související společenskou zmateností se snad ani nešlo dobrat ničeho „zásadního“, ale text by přece jen určité vytříbení snesl. Režisér se svým týmem, s herci a dvěma důležitými komparzisty odvedli na inscenaci kus poctivé práce.
(zadáno: 4.3.2019)
Tolik hlav - Divadlo Metro: 40 %
45%. Příběhy na podobné téma se ve filmu i na divadle objevily už mnohokrát, ale debutující autor a režisér Kamil Střihavka přesto dokázal přispět něčím originálním a osobitým. Sám se však ve svém textu neodhodlal ke škrtům a ani dramaturgyně ho k tomu bohužel nedokázala přimět. Omílalo se podobné, většina scén měla být zkrácena, některé by dokonce mohly vypadnout úplně. Oba hlavní představitelé i dámy v menších rolích role drželi a neslevovali z nasazení. Inscenace má něco do sebe, ale nemálo slibných okamžiků fatálně poškodil nezvládnutý temporytmus.
(zadáno: 11.2.2019)
Nepřítel lidu - Lachende Bestien: 50 %
Ibsenovo drama v naší zemi poslední roky rezonuje, logicky tedy vzniklo několik nastudování. Michal Hába přišel s radikální úpravou, do inovace promítl i nejaktuálnější (nejen) ekologické problémy. V kabaretní formě se vtipně pracuje s pejskem a kočičkou vařícími dort, herci výborně hrají i zpívají. Obsahově propracované, potíž spočívá v inscenačním řešení. Bratry Tomáše a Petra ztvárňuje jeden herec, což asi dotváří rozpolcenost počínání, nicméně ve spojení s dalšími užitými postupy je hlavně tento nápad doslova vražedný především pro orientaci diváků, kteří se s původní hrou nesetkali.
(zadáno: 11.2.2019)
Společenstvo vlastníků - Divadlo Vosto5: 100 %
95%. Jako bychom se ocitli přímo na schůzi, kde téměř všichni vlastníci sobecky hájí své zájmy a nedokáží se spojit v zájem společný. Jiří Havelka – nemilosrdně a zároveň s odzbrojujícím humorem – demonstruje, jak se Češi nedokáží domluvit a jak i po letech od Sametové revoluce fatálně selhává demokratický přístup. Tím zároveň nenásilně dochází k údernému zobecnění v politické rovině. Výtečně odpozorované situace a charaktery postav, které herci podávají s nevídanou autenticitou. Mimořádný a potřebný počin v nejlepším slova smyslu naplňuje poslání divadla nastavujícího zrcadlo.
(zadáno: 11.2.2019)
Opory společnosti - Východočeské divadlo Pardubice: 50 %
Poslední desetiletí u nás opomíjená Ibsenova hra o tom, co se skrývá pod povrchem zdánlivé spořádanosti, má rozhodně co nabídnout. Režisér D. Šiktanc umístil děj do současnosti, ale text nebyl upraven natolik, aby dění s výpravou zcela souznělo. Ve výkladu nešlo přehlédnout řadu smysluplných aktualizací, koncepci se však zvládlo přizpůsobit jen několik herců, zejména představitelé vedlejších rolí se nezbavili svých stereotypů. Nezvyklá hudba pomáhala vzbuzovat napětí, ale temporytmus občas pokulhával. Škoda, že se dobrý záměr nepodařilo dotáhnout do konzistentnějšího tvaru.
(zadáno: 11.2.2019)
Pan Biedermann a žháři - Divadlo Disk: 60 %
Švýcarský dramatik hrou kdysi zareagoval na události po únoru 1948 v Československu. Tvůrci inscenace se úspěšně pokusili o zpřítomnění a zdůraznění prvků, které v dramatu nezastaraly. Koncepce chóru vyšla o poznání méně přesvědčivě. S lehkostí zahraný sympatický počin v mantinelech studentských inscenací.
(zadáno: 11.2.2019)
Cizinec hledá byt - Divadlo Disk: 60 %
Srozumitelná adaptace Hostovského románu byla obstojně inscenována. Podařilo se podtrhnout absurditu, s níž se hlavní hrdina v jednotlivých podnájmech střetává. Statická základní scéna byla přijatelnou volbou, pro níž lze najít důvod, ale dal by se vymyslet i funkčnější koncept. V hlavní roli projevil A. Langer svůj talent. Oproti jeho civilnímu uchopení tvořila kontrast stylizace vedlejších postav, s níž si mladí herci (střídající mnoho rolí) ne vždy zcela poradili.
(zadáno: 11.2.2019)
Romeo, Julie a tma - Divadlo v Dlouhé: 60 %
Dramatizace zachovala ducha známé novely. Formálně na pohled jednoduchá, ale promyšlená koncepce H. Burešové. Skvělá souhra scénických složek (výprava, světlo, hudba, zvuky) umocňujících stísněnou atmosféru, k níž přispěla i práce s chórem ztvárněným představiteli vedlejších rolí. Civilní uchopení hlavních postav bylo správným přístupem, nicméně M. Poulová s P. Neškudlou se ideálními představiteli nestali. Typově odlišnému Neškudlovi unikly některé Pavlovy rysy, Poulová (snad ve snaze posílit dramatičnost) občas sklouzávala k vyzkoušeným „fíglům“. Přesto tragický konec vyzněl silně a dojemně.
(zadáno: 11.2.2019)
Molyneuxova otázka - Studio Hrdinů: 70 %
65%. Promluvy ve třetí osobě asi měly být záměrně odosobňující, nicméně divákům značně zkomplikovaly vnímání. Dojem z rozpačitější textové složky mnohonásobně pozvedlo scénické provedení, které v koexistenci s hudbou a ruchy bylo samo o sobě ideotvorné. V nezvykle koncipovaném uzavřeném prostoru diváci část představení strávili s herci v úplné tmě a dostali možnost uvědomit si a prožít specifika světa nevidomých. Když se rozsvítilo, došlo k výmluvné konfrontaci jiného druhu. Ve tmě více vynikla P. Štorková, ve srovnání s ní byl hlas J. Gottwalda méně výrazný. Nevšední, přínosný zážitek.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>