Redakce

Pavel Širmer

redakční zkratka: ipl

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 7.1.2019)
Sweeney Todd - Ďábelský lazebník z Fleet Street - Divadlo J.K.Tyla Plzeň: 70 %
Dynamičtější libreto by dodalo ději intenzivnější napětí a spád, přesto jde o hodnotné dílo s ambicemi vyššími, než je v tomto žánru obvyklé. Povedená je i česká verze H. Novákové. Plzeňská inscenace je mimořádná po hudební stránce, účinkující přetěžké party pěvecky suverénně obsáhli. Problematické je soustředění se na vnějškové prostředky na úkor smyslu, ve scénicky využitém malém prostoru jsou pěstí na oko přeexponované líčení a masky a též ruší company, která zpívané i němé epizodky degraduje na prvoplánové karikatury. Na české muzikálové scéně však počin rozhodně nelze přehlédnout.
(zadáno: 7.1.2019)
Antieva - Divadelní společnost Masopust: 50 %
Inscenace upozorňuje na nedoceněnou pozoruhodnou osobnost Anny Pammrové a její tvorbu. Režisérka A. Davidová (Petrželková) v jednotlivých obrazech projevuje dar své fantazie, zvláštní estetickou koncepcí rozehrává nalezené motivy. Textová koláž / dramatizace je však poněkud neuspořádaná, nesourodostí trpí i výsledný tvar. Ukotvení v podobě vodítek by sice mohla zatěžkat poetiku popisností, divákům by však usnadnila orientaci. Herci se v náročném tvaru zorientovali a pohybují se v něm s jistotou.
(zadáno: 7.1.2019)
Oblomov - Divadlo v Dlouhé: 50 %
55%. Dramatizace po duchu románu trefně zpracovává nenápadný, pozvolný úpadek a konec člověka, kterého zničila nečinnost. Režisérkou pečlivě budovaný vývoj herci bravurně ztvárňují, obdivuhodný M. Isteník v titulní roli. Je třeba ocenit i vlastní pohled tvůrců relativizující ústřední téma. Zásadním problémem je však rozsáhlý dramatický text, který na jevišti způsobuje tempo tak pomalé, že se inscenace stává monotónní a příliš dlouhou, pro některé diváky až na hranici snesitelnosti.
(zadáno: 16.12.2018)
Brutál - Divadlo NaHraně: 70 %
Ve hře se několikrát vystřídají monology tří postav, jejichž osudy spolu souvisejí. Jednají možná pochopitelně či omluvitelně, ale neúmyslně má jejich počínání děsivé důsledky. Mohli však jednat jinak, když jsou sami obětmi něčeho / někoho jiného? Znepokojivý obraz světa, kde se od sebe vzdalujeme a sounáležitost je převálcovávána individualitou. Po nedávné „Vanilkové džungli“ přestavilo Divadlo NaHraně podobně silné a interesantní drama. Při realizaci tvůrčí tým i všichni tři herci dbali na to, co se autor snažil sdělit. Vnímavý divák bude mít po skončení představení o čem přemýšlet...
(zadáno: 16.12.2018)
Nebeský hlas - Depresivní děti touží po penězích: 60 %
Koláž, kombinující dokumentární prvky s fikcí a s odkazy na umění, se zabývá kastrací chlapců kvůli výšce hlasu a s tím souvisejícími okolnostmi – nedobrovolná deformace dětské osobnosti, odpovědnost za nedospělé, pomíjivost i specifičnost získané „devízy“ atd. Režisér užívá nahotu i naturalističtější výjevy, ale také drsnější humor. I když zcela nevyšlo propojení nesourodých úseků, předložené informace i domyšlené souvislosti mají svou hodnotu. Při snaze o kontext s našimi časy se J. Čermák (možná ku škodě věci) tentokrát vyhnul úderným soudům, spíše se uchýlil k zobecnění a položení otázek.
(zadáno: 16.12.2018)
Netrpělivost srdce - Národní divadlo: 70 %
Návštěvníka znalého románové předlohy může zaskočit razantní stylizace, na první pohled násilná či samoúčelná. Postupně se však objasní důvod, proč D. Špinar román zdramatizoval a zrežíroval právě tímto způsobem. Charaktery Antona, Edity i dalších postav tlačil k extrémním polohám, čímž příhodně zdůraznil problémy, s nimiž se potýkají, i důsledky jejich jednání. Vhodně přispělo i nezvyklé scénické řešení smysluplně využívající točnu. V hlavní roli R. Mácha podal vyčerpávající výkon, výklad bravurně dotvořila také P. Štorková. V dobrém slova smyslu moderní zpracování klasického díla.
(zadáno: 16.12.2018)
Návštěva - Národní divadlo: 60 %
Návštěvníci prošli běžně nepřístupnými prostorami, aby se nakonec ocitli mezi herci v promyšleně strukturované scénografii. Diváci mohli nacházet výstižné, chytré či rezonující myšlenky. Anebo nemuseli, protože zřejmě záměrně neuspořádaný tvar sám o sobě k přemýšlení nevybízel, což zapříčinil především text. Hudební složka a účinkující se každopádně postarali o atraktivitu tvaru. Přes rozporuplnější výsledek však počin ukázal na jednu z dalších možností, kudy by se mohla dramaturgie Nové scény v budoucnu ubírat.
(zadáno: 16.12.2018)
Plukovník Švec - Národní divadlo: 60 %
65%. Kdysi populární a vlivem okolností později takřka zapomenuté drama, jehož text je formou i obsahem problematický. Tvůrčí tým se snažil o důstojnou poctu a zpracování, které by podalo vyvážený obraz a nebylo dobově ani politicky poplatné. Svému záměru dopomohli krácením, vsuvkami, komentováním či pohybovým znázorňováním určitých pasáží. Výborně zkoordinovaní účinkující. Nezáživné a polopatické dialogy původní hry však nešlo plně eliminovat, jejich stín byl překročen pouze částečně. Přesto jde o úctyhodnou snahu a cenné připomenutí. Další počin na Nové scéně, který stojí za pozornost.
(zadáno: 16.12.2018)
Hlad - Divadelní společnost Masopust: 50 %
Tvůrci si s motivy románu spíše pohrávají. Hlavní hrdina (M. Nechvátal) je ztvárněn realističtěji, zbylí herci střídají více rolí a zřejmě jako kontrast k panu H. je hrají se značnou nadsázkou. Vtipné scénické doplňky i hudební vsuvky. Snaha o humorné ladění proti duchu literární předlohy nejde. Klíčovým problémem je, že se v inscenaci ztrácí její hlavní téma, které se těžce hledá (dokonce i když se předem obeznámíte se souvislostmi). Příčinou je zejména špatně srozumitelná dramatizace V. Bárty. Jedni z nejtalentovanějších herců své generace však bezesporu odvedli kvalitní práci.
(zadáno: 16.12.2018)
Nalevo od výtahu - Pantheon production: 60 %
Autor situační komedie, podle níž vznikl populární francouzský film, dokáže překvapovat nečekanými zvraty a zápletkami a stvořil dílko, jež ve svém žánru patří k vydařenějším. Vůbec první česká inscenace je poctivým nastudováním, výprava i hudba na úrovni. V první polovině se lépe dařilo pointovat humor a i herci v ní působili uvolněněji. Druhá část by od režiséra snesla dopilování gradace a vybalancování používaných hereckých prostředků (třeba se dostaví s přibývajícími reprízami). Nehledáte-li podbízivou lacinost, ale vkusný odpočinkový titul pro zasmání, neměli byste odejít zklamáni.
(zadáno: 16.12.2018)
Kanibalky: Soumrak samců - Městská divadla pražská: 40 %
David Drábek má dar odpozorovat život kolem nás, zamyslet se nad podstatou jeho problémů a s humorem zprostředkovat i vážné věci. V této hře se (bohužel) pouští dál, a to do politických a příbuzných problémů a snaží se je zarámovat do jakési detektivní parodie. Na adresu přímo jmenovaných osobností zazní několik provokativních výroků, které sice v médiích běžně neslýcháme, přesto pro mnohé z nás novinkou nebudou. Inscenačně a herecky obstojné, kamenem úrazu je problematický neuspořádaný text bez valné výpovědní hodnoty, který chytrou politickou satirou rozhodně není.
(zadáno: 16.12.2018)
Konzervativec - Městská divadla pražská: 50 %
Souhlasím s komentářem Lukáše Dubského, ve svém hodnocení bych se jen opakoval. Doplnil bych, že v samotném textu D. Zábranského nalezneme pár myšlenek a postřehů, nicméně na toto téma jsme si mohli přečíst mnohem zásadnější a důmyslnější díla. A prolog s P. Vančurou pokládám nejen za nadějný, ale také za důvtipně ironický příspěvek k tématu.
(zadáno: 10.12.2018)
Neslušní - Komorní činohra: 60 %
Komorní činohra se tentokrát pokusila o méně komorní projekt, v němž se i tančí a zpívá na autentickou živě hranou hudbu. Hra o skutečném dramatu napsaném v jidiš odkrývá jeho spletité a někdy paradoxní osudy v bouřlivém 20. století. Pozoruhodné téma autorka zpracovala do útvaru, v němž herci mají ztvárňovat více postav v různých dobách. Úplně však neodhadla důležitost některých situací, které by mohly být poutavěji vyjádřeny i na polovičním prostoru. To se bohužel částečně přeneslo i do inscenace, která s reprízami snad ještě uzraje, ale již na premiéře zaujala několika silnými momenty.
(zadáno: 10.12.2018)
Poutníci do Lhasy - Činoherní klub: 40 %
Hra Matěje Dadáka má hodnotnou myšlenku, ale jako dramatický útvar je problematičtější. Příliš zašmodrchané zápletky, přemíra textu. Hra by potřebovala invenčnější režijní a dramaturgickou práci, aby byla dotažena do vyváženějšího a záživnějšího tvaru. Nepomáhá ani strohé scénické řešení a při předlouhé přestavbě ve druhé části se divákovi mohou nabízet pochybnosti, zda sedí v divadle 21. století. Nejsilnějším (inscenaci zachraňujícím) článkem je práce herců, kteří si poradili s mnohovrstevnatými charaktery. V převzaté hlavní roli se snad M. Dadák postupně dopracuje k větší přesnosti.
(zadáno: 10.12.2018)
Vražda krále Gonzaga - Dejvické divadlo: 70 %
75%. Titul odkazuje na „divadlo na divadle“ z Shakespearova Hamleta. V Dejvické inscenaci v první části šest osobností mluví o sobě a jejich spjatosti s DD. Každý vlastním stylem, osobitostí, vtipem. Osobní a pravdivé výpovědi nepřekračují míru soukromí, za kterou herci nepustí například média, zároveň mají přesah. Během večera se divák dále dočká nejednoho překvapení, podrobnosti se nehodí prozrazovat. Čtení ve druhé polovině disponuje silným příběhem a poselstvím, jen je zbytečně dlouhé. Vskutku originální počin, nezvyklá promyšlená hra s divákem, kterou ocení především příznivci DD.
(zadáno: 10.12.2018)
Život podle Jonesových - Divadlo Ungelt: 40 %
Není snadné proniknout ke sdělení hry, kterou je možno zařadit mezi novodobé absurdní divadlo. Divák se může snadno ztratit v souvislostech, které záměrně zdánlivě nesouvisejí a které jsou ze strany autora snad až zbytečně překombinované až zastřené. Podařilo se dát dohromady mimořádně silnou hereckou čtveřici, navíc s bohatými zkušenostmi s náročnější dramatikou. Pod vedením režiséra předvádí „koncert“, který je radost sledovat. Divadlo Ungelt nevsadilo na jistotu a uvedlo počin jiného druhu, jenž by snad mohl přilákat nový okruh diváků. Při volbě titulu ale neměli jednoznačně šťastnou ruku.
(zadáno: 10.12.2018)
Po konci světa - SpoluHra: 50 %
Komorní hra, nepříliš zdařile mísící komediální i thrillerové prvky, nenabízí divákům nic, s čím by se již neměli možnost setkat. Práce dramaturga a režiséra si s úskalími textu příliš neporadila. Oba herci hráli nadoraz a postarali se o to, že podívaná se pro diváky stala alespoň trochu přitažlivou. Ani jejich práce a nasazení však spásný účinek neměly.
(zadáno: 10.12.2018)
Moře - Městská divadla pražská: 30 %
Nejedná se o špatný dramaturgický výběr, ale inscenace se bohužel nepovedla. Scénograf M. Cpin je schopen pozoruhodných počinů a nechce se věřit, že je pod podivnou a technicky nedořešenou scénou podepsán právě on (možná se nepodařilo zrealizovat jeho návrh?). Režijně a dramaturgicky rovněž nedotažené. Nezkoordinovaný herecký ansámbl nenalezl společný styl. Nemoderní inscenační řešení, statický nudný počin, který k aktuální společenské situaci takřka nepromlouvá. Dejme však novém vedení MDP šanci a věřme, že se další počiny podaří lépe dotáhnout.
(zadáno: 10.12.2018)
Harold a Maude - Divadlo na Vinohradech: 60 %
Na hře zaujmou hlavně světonázory osmdesátileté Maude, svobodomyslné bytosti poukazující na nesmyslnosti, které lidi vzdalují od toho, co je v životě podstatné. Na nastudování DnV se asi nebude vzpomínat tolik jako na některá jiná, ale vznikla solidní divácky vděčná inscenace, spolehlivě plnící hlediště. Naštěstí se H. Maciuchová neutopila ve svých návycích, vtiskla Maude uvěřitelnou duši a vtipně vzala do hry specifickou potrhlost. Vedle ní se M. Adamczyk neztratil, vzájemnému vztahu titulní dvojice ale oba zůstali něco dlužni, stejně jako dramaturg a režisér vedlejším postavám.
(zadáno: 10.12.2018)
Oskar a Růžová paní - Klicperovo divadlo Hradec Králové: 70 %
Komorní adaptace smutné novely koncipovaná pouze pro dva herce. S nelehkým úkolem ztvárnit malého chlapce se J. Sklenář vypořádal úctyhodně, M. Eliášová mu byla dobrou partnerkou. Některé scény by snesly krácení, ale inscenace se zdárně vyvíjela až k dojemným okamžikům v závěru.
(zadáno: 10.12.2018)
Traktát o stepním vlku (autodráha) - A studio Rubín: 20 %
Nevyzpytatelný J. Kačena na téma vlk v člověku rozehrál sled více či méně (ne)srozumitelných asociací, každý z diváků snad může i některé pochopit. Kačena možná našel specifický styl, jemuž se herci zvládli přizpůsobit. V omezených prostorových možnostech scénograficky dobře řešené, výrazný hudební doprovod. Mě osobně zhruba v polovině přestalo bavit přemýšlet a hledat, co chce „básník říci“. Nepřinášelo mi ani potěšení nasávat energii, která šla z herců a jejich souhry. Představení se pro mě stalo útrpným čekáním na konec. Třeba se ale najdou diváci, které bude tento tvar bavit.
(zadáno: 10.12.2018)
Modrovous - Naděje žen - Studio Hrdinů: 50 %
Dea Loher ve svém zpracování tématu sériového vraha Modrovouse nabídla variantu, kdy odpovědnost nespočívá jen na něm, ale i na jeho obětech. Inscenace neměla být psychologickým dramatem, J. Horák a M. Pěchouček autorčino relativizování zkoušeli dále rozvíjet. Atmosféru se snažili budovat též výraznou výtvarnou složkou a zpívanými pasážemi. Dvě ústřední postavy v podání C. Dobrého a E. Hacurové byla překvapivě zastíněny A. Kryštůfkovou a S. Märcovou, které se střídaly v rolích obětí. Zejména Kryštůfková u dvou ze svých rolí bravurně odkryla překvapivé rozměry a navíc je výtečně odlišila.
(zadáno: 10.12.2018)
Macocha - HaDivadlo: 50 %
Literární předloha byla zdramatizována do formy monologů pro pět hereček, kterým režisérka K. Polívková dopomohla k porozumění smyslu a jeho zprostředkování. Také se jí podařilo nalézt zajímavou formu, k čemuž přispěly nápadité, rozličné a technicky propracované scénické prostředky. Pokud divák vnímá svět pozitivně(ji) či se alespoň to špatné snaží vidět z více úhlů, s diskutabilní skepsí Petry Hůlové se zřejmě ztotožnit nedokáže. Přesto si stojí za to autorčiny postřehy a myšlenky poslechnout.
(zadáno: 10.12.2018)
Misery - Studio DVA divadlo: 70 %
65%. Kingův bestseller v nové, v Čechách prvně uvedené adaptaci. Režisér O. Sokol pečlivě pracoval s herci. I když by se možná dala vybrat vhodnější herečka, Z. Adamovská více než příjemně překvapila v charakteru, který ještě neměla příležitost na jevišti ztvárnit (před kamerou si podobnou polohu vyzkoušela); uhrála i vypjaté okamžiky. Také P. Štěpánek se nespokojil s osvědčenými návyky. Pro komorní thriller není tak velké jeviště nejvhodnější, ale řešení scény a další prostředky (světlo, projekce) výrazně hercům dopomohly vybudovat vzrůstající napětí.
(zadáno: 30.10.2018)
Elegance molekuly - Dejvické divadlo: 80 %
Petr Zelenka ve hře popularizuje významného českého vědce a z více úhlů se zabývá smyslem, těžkostí i zvláštní krásou vědecké práce obecně. Neopomíjí ani vnější pohled rodiny, blízkých spolupracovníků, manažerů podniků či médií. Autor opět projevil dar nalézt ve zdánlivě neatraktivním tématu potenciál k dramatu a zábavnou formou jej zpřístupnit divákům, aniž by ho devalvoval přílišnými zjednodušeními. Jako režisér navíc při spolupráci se souborem DD dokáže dotáhnout vlastní text do působivého a vyváženého inscenačního tvaru. Nezbývá než zopakovat, že Zelenkovi se v DD mimořádně daří!

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>