PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1881)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 27.2.2023)
Ke čtyřem hrám, které P. Zelenka pro Dejvické divadlo napsal a sám je zde i zrežíroval, přibyla nyní pátá. Nezapře autorův rukopis, je plná přínosných postřehů, baví inteligentním humorem, skvěle vytěžený nápad propojení problémů padesátníka s náladou kolem prezidentských voleb. V programu je citován mj. Tracy Letts, čímž může být nepřímo přiznaná zjevná inspirace hrou „Linda Vista“. Autorská režie se ani tentokrát neukázala jako špatná volba. Herci s hlavním představitelem I. Trojanem v čele úlohy naplňují a svými osobnostmi sympaticky obohacují. Povedená scénografie. Snad jen menší krácení ve druhé polovině by dynamice inscenace prospělo.
(zadáno: 27.2.2023)
Autor s pseudonymem S.d.Ch. se zamyslel nad tím, jak by mohl svět vypadat v roce 2084, tedy sto let po roku děje Orwellova románu „1984“. Aktovka je komediální, zapomínání a zkreslené vnímání minulosti je především dojemně úsměvné. Humor přinášejí hlavně propracované jazykové kontrasty, kdy babička mluví jazykem dnešních náctiletých, zatímco teenager z dnešního pohledu archaicky. Do rozhovorů se vkrádají podtexty, jejichž děsivost se sice stupňuje, ale tato rovina zůstala z autorského hlediska částečně nevyužita. Režisér Š. Dominik dovedně pracoval s prostorem klubovny i s herci, kteří si zaslouží pochvalu i za zvládnutí nesnadného jazyka.
(zadáno: 27.2.2023)
Autorka R. Widenková si v grotesce utahuje z lidských chyb a slabostí, jemně nekorektní humor naštěstí neklesá pod hranici vkusu a nepostrádá (dů)vtip. Skvělý doprovod Š. Krtičky na bicí vydatně pomáhá semknutým hercům „jedoucím na maximum“. Všichni své postavy zdařile rozehrávají, jmenovat si zaslouží hlavně J. Staněk, M. Jindrová a J. B. Havelka. Nelze sice říci, že by soubor Ductus Deferens přicházel s vysloveně unikátní poetikou a humorem, nicméně způsob práce a inscenování osobitost nepostrádají a přinášejí českému divadlu milé osvěžení. Jejich činnost si pozornost bezesporu zaslouží!
(zadáno: 27.2.2023)
Choreografka a režisérka L. Vagnerová v inscenaci pracuje s texty E. A. Poea v podání V. Javorského a T. Marečkové a řadou motivů z jeho děl, které rozvíjí hudbou I. Achera a především dominantní pohybovou složkou. Pro Vagnerovou příznačná kombinace více žánrů a rozličných i netradičních postupů je intenzivní podívanou se značnou vizuální silou, která dokáže vtáhnout, až uhranout. Mezi disponovanými tanečníky v sólovém partu, složeném z několika rolí, vyniká O. Vinklát. Chce-li však divák inscenaci, resp. nespočet odkazů na Poeovo dílo detailněji pochopit, rámcová znalost nepostačí. Při prvním zhlédnutí se více či méně ztratí téměř každý.
(zadáno: 27.2.2023)
Druhý díl Feuchtwangerova románu byl v dramatizaci vhodně zjednodušen, bez problémů se může zorientovat i divák neznalý předlohy. Dramaturgicky a režijně dobře ukotvená inscenace zprvu nenápadněji vybízí k přemýšlení, jak se v měnícím se světě přizpůsobovat nebo nepřizpůsobovat, zda si lze nebo nelze zachovat svá přesvědčení. Odbočka s autorem knihy „Můj boj“ ve druhé části a samotný závěr úderněji upínají pozornost na to, co má doba děje, resp. osudy jedné židovské rodiny společného s našimi časy. Zaujmou a občas i překvapí scénografické nápady. Dobře vedení herci ctí jednotný styl a přispívají ke konzistenci inscenace.
(zadáno: 27.2.2023)
Novela americké spisovatelky vypráví silný příběh o proměně jednoho přátelství na pozadí nástupu Hitlerovy moci v Německu 30. let minulého století. Režisérka M. Arzumanova zachovává charakter novely ve formě dopisů mezi dvěma muži, nezůstává však jen u „přednesu“ dvojice herců. Monology dokresluje přítomnost herečky střídající více postav. V malém prostoru se jednoduše a přitom nápaditě pracuje s výpravou a světlem. Autorčino poselství a vývoj postav jsou zřetelné, vzhledem ke koncepci je ovšem psychologie částečně upozaděna a v projevu J. Hummela a J. Valeše se nemohou objevovat tak jemné odstíny jako např. ve čtené skice Divadla Viola.
(zadáno: 27.2.2023)
Nový překlad Shakespearovy tragédie posloužil koncepci komornější inscenace J. Čermáka. Ve výkladu překvapí nejeden nápad, např. okolnosti Oféliiny smrti jsou změněny zásadně a přitom v kontextu nenásilně. Čermákův rukopis s sebou nese jistou doslovnost a kýčovité prvky (nemíněno ve špatném slova smyslu), přijetí závisí na divákově vkusu. Uznání si zaslouží disponovaný a ukázněný soubor. Podařilo se však dosáhnout jen částečného souznění zmíněných nápadů, obsahově není inscenace dotažená a dluh lze zaznamenat i na titulní postavě. Návštěvou čas ale nepromarníte! V regionálních divadlech není podobná odvaha k experimentům samozřejmostí.
(zadáno: 27.2.2023)
V první části se odehrála Mayenburgova groteskní jednoaktovka „Soumrak monster“ ve zdařilém dramaturgickém a režijním uchopení, v němž se černý humor funkčně smísil s hororovými prvky. Po přestávce přišla na řadu celovečerní hra „Bang“ ve zkrácené podobě. Zjednodušení děje a eliminace některých postav hře neublížilo. Herci s výborným T. Krutinou v čele postavy obsáhli a vystihli jejich místo v dramatu. Stupňující se obludnost Ralfova chování a počínání však dostatečně negradovaly, pod vedením režisérky se situace celou dobu nesly na podobné vlně a autorův záměr tak vyzněl pouze částečně.
(zadáno: 27.2.2023)
Tvůrci pracovali s řadou materiálů týkajících se legendární cestovatelské dvojice Hanzelka & Zikmund, ale téma cestování se pokusili zobecnit a postavit do širších souvislostí. Mimo jiné se zabývali i omezeními za totality, kdy vycestování do řady zemí s sebou někdy neslo politickou angažovanost. Neomezili se na pouhá konstatování, diváky mohou obohatit různé úhly pohledu a úvahy. Dobré nápady se však v této koncepci přece jen chvílemi trochu ztrácejí, jiné uspořádání (ev. zkrácení) by lépe zvýraznilo a navedlo k tomu, co se tvůrci snaží sdělit. Každý z pětice mladých herců přispěl svou osobitostí a publikum nenechali nudit.
(zadáno: 27.2.2023)
75%. V kontaktní hře pro jednoho herce (ev. herečku) musí být lehce zapojeni i diváci, obvykle se hraje při komorněji uspořádaném sezení. V inscenaci Divadla Ungelt se podařilo vymyslet řešení vhodné pro kukátkový sál. Ve hře je nechán prostor, aby postavu mohl(a) interpret(ka) přizpůsobit své osobnosti, R. Krajčo náročný part obohatil a zároveň zprostředkoval autorovo pozitivní poselství pro vyrovnávání se se smutnými životními okolnostmi. Uměl pracovat i s diváky, jejichž spolupráce je třeba, ale zároveň musí mít mantinely. K výsledku jistě přispělo i vedení režisérky K. Babinské, jejíž divadelní debut se vydařil.
(zadáno: 27.2.2023)
Souhlasím s komentáři kolegů, k nimž necítím potřebu něco dodávat...
(zadáno: 27.2.2023)
(zadáno: 27.2.2023)
(zadáno: 20.1.2023)
75%. Hra částečně navazuje na úspěšnou „Zpověď masochisty“, má obdobný konstrukt (hlavní postava a kolem ní množství epizodek). Tentokrát se R. Sikora s menší nadsázkou zamýšlí nad nejistou existencí ve společnosti plné nesolidnosti a paradoxů. První nastudování před bezmála deseti lety poněkud zapadlo. Nyní se hry chopil režisér M. Hába, jenž ponechal v popředí text, se svým týmem jej vhodně oživil a dotvořil humorem i rozličnými nápady, nechal vyniknout autorovy rozkošné hrátky s jazykem. Inscenace baví formou a oslovuje obsahem - co víc si přát? Přesvědčivý, zralý výkon K. Bartoše v hlavní roli, ani jeho spoluhráči nejsou jen „do počtu“.
(zadáno: 20.1.2023)
65%. Imerzivní projekt spojuje motivy příběhu o Krabatovi s tématy souvisejícími s životem v Lužickém Srbsku, krajem neodmyslitelně spjatým s těžbou hnědého uhlí. Pozoruhodný nápad nechal vzniknout inscenaci s nezaměnitelnou atmosférou, kterou významně dotváří prostor pražského Lužického semináře a účast kapely ČILAK. Těžko hodnotit celek, z něhož nelze vidět vše. Mně osobně se prolnuly jen dvě z několika linií, zbylým jsem v poměrně krátkém čase nestihl věnovat dostatek pozornosti. Z organizačního hlediska by možná neškodilo více „vychytávek“ či nasměrování. Českému imerzivnímu divadlu přesto tento počin přinesl závan něčeho nového.
(zadáno: 20.1.2023)
75%. Původní hudba nezvykle kombinuje více zdánlivě nesourodých žánrů, není však nekonzistentní a daří se vyvolávat dojem „odboček od spojnice“. Povedené písňové texty plné vděčných slovních hříček. Samotná hra H. Koblischkové funguje právě společně s hudebními pasážemi; inspirace klasikou, pro niž jsou příznačná „překvapivá“ odhalení, je moderně a s vkusem kořeněna a rozvíjena odvážnějšími prvky, často s erotickým podtextem. Hudebně i pohybově nadaní herci pod vedením režiséra P. Haška dostáli vysokým nárokům, které tvar vyžaduje. Pozornosti hodný počin souboru, jehož poetika je na české divadelní scéně ojedinělá.
(zadáno: 20.1.2023)
65%. Použití techniky a projekcí odkazuje na postupy příznačné pro Laternu Magiku, jež zde zároveň dostaly pokrokovější tvář. Návštěvníci novocirkusových počinů sice spatří převážně variace již viděného, ale přesto se mohou dočkat i menších překvapení. Jednotlivé pohybové přístupy jsou precizně odvedeny, samy o sobě efektní, díky nim sledování představení nenudí. Spornější je uchopení a zvládnutí tématu. Diváka zamýšlejícího se nad obsahem možná napadne, že je značně nevyužit a „neutříděn“ dobrý nápad se zapojením zestárlých tanečníků v kontrastu s mladšími performery a dítětem. Přesto má vyladěná forma moc zaujmout, případně vyvolat emoce.
(zadáno: 20.1.2023)
55%. Ukrajinský spisovatel J. Andruchovyč před třiceti lety ve svém románu pojmenoval mnoho pravd souvisejících s rozpadlým a přece přetrvávajícím Sovětským svazem, z hlediska aktuálního válečného konfliktu nabývá řada jeho myšlenek na aktuálnosti. Autorovo dílo u nás není v širokém povědomí a Divadlo X10 přispívá k jeho popularizaci. Inscenace, na níž celý tým zanechal mnoho poctivé práce, může svou koncepcí část publika odradit. Tok dějů a myšlenek není uspořádán vždy přehledně, orientaci neusnadňuje ani rozdělení hlavní postavy mezi dva herce. Přinejmenším příznivce někdejší Pařízkovy éry v Divadle Komedie však počin nepochybně potěší.
(zadáno: 20.1.2023)
Slavný dramatik se ve své hře kdysi zabýval absurdními zvyklostmi a předsudky „vyšší“ společnosti, které jsou v této podobě naštěstí už minulostí. Dramaturg V. Čepek a režisér Š. Dominik si správně uvědomili, že komedii nemá smysl v dnešní době hrát navážno; zřejmě se snažili dodat obecnější nadčasovost pomocí ironie a nedrastické nadsázky, která zároveň autora nepopře. Bohužel však s herci nesvedli najít správný přístup a odpovídající míru, téměř všichni během představení nejednou zveličování nevybalancovali a nevyhnuli se nechtěné směšnosti. Ozdobou je líbivá, netěžkopádná a nápad nepostrádající scénografie K. Čapka.
(zadáno: 20.1.2023)
Známá Pitínského vánoční hra v komornějším zpracování s menším obsazením. Cesta do Betléma s odbočkami, prokládaná zpěvem tematicky spřízněných koled s živým hudebním doprovodem. Malý prostor divadla je scénograficky maximálně využit, zdařilé hudební nastudování. Herci suverénně střídají více postav, pod bedlivým dohledem režiséra rovněž přecházejí ke správně dávkovanému humoru a nadsázce. Titul, který může v adventním čase potěšit celou rodinu.
(zadáno: 20.1.2023)
75%. Čeští inscenátoři se u muzikálů častěji drží předepsaného libreta a místo vlastních vkladů se soustředí na nastudování hudby a písní doplněné výpravou a choreografií. Dramaturg K. Pavelka a režisér A. Skala zvolili těžší cestu; v libretu se snažili vyzdvihnout, co pokládali za podstatné a jejich inscenace disponuje nesamozřejmým bonusem. Přestože se některé úpravy a nápady mohou jevit polopatičtější, vždy mají smysl. V povedené scénografii není prvořadý vnějškový oku lahodící efekt, ale služba inscenaci. Vhodně vybrané obsazení zvládá hereckou, pěveckou i pohybovou složku. Nejslavnějších písní večera se M. Tomešová zhostila bravurně.
(zadáno: 20.1.2023)
65%. Moderní fraška slaví na jevištích úspěchy a ani v Divadle Bez zábradlí obratně konstruovaný text nepokazili. Režisér s herci v některých momentech možná trochu zastínili podstatu přílišným „crazy“ nadsazením, ale naštěstí se nesnížilik podbízivosti ani nevkusu; pečlivě vypointované navazující komické situace působí spontánně. Je třeba zmínit i náročnou scénografii, která je v případě této hry zvlášť důležitá. Dobrý tip na komedii, při níž se mohou od srdce zasmát jak diváci hledající odpočinkový titul, tak náročnější část publika.
(zadáno: 20.1.2023)
45%. Feydeauovu hru „Noc v Edenu“ D. Drábek výrazně upravil, resp. přepsal. Modernizované východisko s obohacením zápletky abstraktními prvky budí sice jisté sympatie, ale dotáhnout se jej nepodařilo. Vznikl sled nesourodých výstupů, jehož směr a smysl je těžké nalézt, návaznost v celku je odbytá. Závěrečná píseň, byť s efektní hudbou D. Krále, už vyznívá jen jako bezradné gesto. Mezi nevyrovnanými hereckými výkony někteří jedinci sice zaujmou, ale to na výsledných rozpacích mnoho nezmění. Na inscenaci bylo žádoucí ještě pracovat, v této podobě neměla být prezentována.
(zadáno: 20.1.2023)
55%. Německý dramatik R. Schimmelpfennig ve svých dramatech s osobitou poetikou a rukopisem často kombinuje (upozaděné) dialogy s líčením postav v monolozích. Do pro něho typické formy tentokrát umístil témata související s vládou peněz a mocí. Z tohoto dramatu vzešlo sdělení, které již bylo vysloveno mnohokrát a často i lépe, nicméně někteří autorovi kolegové si vedli i hůře. Českými divadly by tato hra neměla zůstat opomenuta a volba dramaturgie MDP je vhodná. Samotné inscenaci nelze mnoho vytknout. Kvalitní práce režiséra M. Dočekala, scénografa M. Chocholouška i všech herců.
(zadáno: 20.1.2023)
65%. Hra T. Dianišky o ženské atletce, u níž se později zjistila příslušnost k opačnému pohlaví, zaujala v Divadle Petra Bezruče. Neautorská režie J. Š. Hájka a zkrácení vedly ke zdynamičtění, přesto se ani tato inscenace zcela nevypořádala s „rozkročením“ mezi vážnou a komickou polohu. Scénograficky a hudebně dobře postavené. S těžkou hlavní rolí se J. H. Firla vypořádal se ctí, ale jeho ostravský kolega ze srovnání vychází přece jen vítězně. Ostatní herci dobře zúročili šanci ztvárnit ve zkratce a vesměs s komediální nadsázkou rozličné postavy.
