Redakce

Pavel Širmer

redakční zkratka: ipl

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 25.9.2018)
Dobrý konec všechno spraví - Letní shakespearovské slavnosti: 70 %
Nevděčné komedii se tvůrci spíše vyhýbají. Režisér J. A. Pitínský našel smysluplný a navíc moderní klíč k ději i postavám, který dokonce fungoval i v plenéru (mj. oproti loňsku mnohem lepší ozvučení zahrady). Herci se sehráli v kompaktní celek. V nespočtu zdánlivě nesouvisejících poloh se A. Fialová jedinečně zorientovala a hrála s přesností u herců běžně nevídanou. Dále si zaslouží vyzdvihnout především M. Durnová a D. Janošek. Škoda jen nevábné základní dekorace a zbytečně „přeplácaných“ kostýmů, které některé diváky odradily od přemýšlení. Pro mě nejpozoruhodnější počin LSS posledních let.
(zadáno: 25.9.2018)
Konec Faidry / Prosebnice - Divadlo Letí: 70 %
Autorka M. Carr netlačila antické téma do současnosti násilně, nýbrž věrohodně zpracovala, jak by se příběh Faidry mohl odehrát dnes (včetně bájných prvků). Rezonují především myšlenky o odpovědnosti za sebe i druhé. Vnořené pasáže A. Saavedry zaváněly trochu agitací, ale podstatu de facto vystihly. Propojení obou rovin, přestože se tvůrci „skřípání“ zcela neubránili, dopadlo solidně. Potěšilo situování do jiné části ostrova a také zapojení Vltavy. Herecky na dobré úrovni. Bez nadsázky skvostná T. Vilišová, zaujala též A. Kryštůfková, V. Vašák zbytečně upozadil některé podstatné Theseovy rysy.
(zadáno: 25.9.2018)
Den závislosti - Divadlo Letí: 50 %
T. Dianiška se nechal inspirovat nejen dílem Philipa Dicka, ale i jeho životem. Odkazy na sci-fi příběhy byly vtipně parafrázovány a občas se vynořovala nenásilná kritika tužeb a preferencí současníků. Především šlo ale o postižení údělu a složitého vnitřního světa člověka se syndromem disociace. Promyšlená fabule se bohužel ukázala jako překombinovaná a při inscenování se neodhalily pasáže, které místo přínosu k tématu přinesly znepřehlednění. Nebylo snadné vyvážit míru nadsázky, v tomto ohledu tvůrci a herci naopak obstáli. Navzdory rozpačitějšímu výsledku počin budí sympatie.
(zadáno: 25.9.2018)
Linie krásy - Divadlo J.K.Tyla Plzeň: 50 %
V dramatizaci sice M. Samec udržel dějovou linku románu a charakterizaci vedlejších postav, obraz hlavního hrdiny Nicka však nezachytil zdaleka tak zřetelně. Ani režisérka N. Deáková se s O. Rychlým následně nedopracovala k vyváženému a čitelnému znázornění Nickových vlastností a postojů, některé klíčové souvislosti byly podané nevýrazně. Scéna na pohled hezká a funkční, ale situování do zadní části jeviště posilovalo odstup diváků. Jeden odvážný erotický výjev se odehrál, jiné milostné scény však byly vystavěné zbytečně umírněně až odtažitě. Při tvorbě inscenace se nesešla šťastná konstelace.
(zadáno: 25.9.2018)
Freddie - Divadlo Radka Brzobohatého: 70 %
Michael Kluch, frontman revivalu Queenie, má Mercuryho písně pod kůží. S rolí Freddieho se nepotkal v divadle prvně. Efektní show dominuje hudební složka s živým doprovodem Queenie. Oslnivého Klucha ostatní přijatelně doplňují. Z představení intenzivně sálá energie, takže se v nadšení snadno odpouští i prvoplánovost libreta, s níž se účinkující vypořádali důstojně. Ozvučení mile překvapilo, skromnější scénografie nevadila. V choreografických číslech by se našly rezervy v nápadech i provedení. Počin nepatří k české muzikálové špičce, ale nízkou laťku mnoha pražských produkcí převyšuje.
(zadáno: 25.9.2018)
Cyrano - Divadelní léto pod plzeňským nebem: 50 %
Legendární hra stojí a padá s hlavním představitelem. Michal Dlouhý investoval hodně energie, nespokojil se jen s vyzkoušenými pózami, ale režisér ho bohužel úplně neuhlídal a nepřiměl k obsáhnutí dalších rozměrů rozmanitého charakteru. Dlouhého Cyranovi prostě hodně chybělo! Plzeňští diváci, kteří nemají oblíbeného herce tolik možností naživo vidět, přesto budou za tuto možnost asi vděčni. Na pohled půvabná A. Mohylová působila v roli Roxany příliš chladně. Rámec, kdy přijde herec „z lidu“ a stane se Cyranem, by si zasloužil domyslet a rozvést. Zručně zkrácený začátek, dobrý nápad na konci.
(zadáno: 25.9.2018)
Jindřich VI. – 3. díl - Činoherní studio Ústí nad Labem: 70 %
65%. Poslední díl trilogie je napsán pro realizaci nejatraktivněji, ze všech tří inscenací byla tato nejsugestivnější. Při zobrazení tragických událostí se nešetřilo drastickými výjevy, pro diváky slabších povah až na hranici snesitelnosti. Asi pro zdůraznění „apokalypsy“ byla na konci zavražděna i Markéta, která u Shakespeara přežije (vystupuje i v navazujícím Richardovi III.). Humorněji laděná odlehčení vyvažovala a nerušila. V plenéru trilogie funguje lépe než uvnitř. V celku též lépe vynikne záměr – od nevinně vyhlížejících čachrů v prvním díle postupně přituhuje až k tragickému finále.
(zadáno: 25.9.2018)
Dobří chlapci - Divadlo Na zábradlí: 70 %
Přímočaře, natvrdo a bez servítků vyřčené kruté pravdy o tom, jak to dnes v určitých kruzích chodí. Autorská doslovnost možná činí sdělení prvoplánovějším, jeho smysl však nedegraduje. Pomalejší temporytmus se táhne řadou Jařabových inscenací, ale on v něm patrně vidí opodstatnění; zde se napětí nenápadně stupňuji, až vygraduje v dramatické finále. Členové kvalitního hereckého souboru DNZ domohli vyznění i u této inscenace. Zaujaly i scénografické řešení a hudební složka.
(zadáno: 25.9.2018)
Kdokoli může dělat cokoli - Divadlo Ungelt: 60 %
Nadhled a optimismus Betty MacDonaldové se přenesl z její knihy i do dramatizace a potažmo letní inscenace. Životní postřehy i vtipné paradoxy se lépe dařilo pointovat ve svižnější první části. Herci se bohužel často až příliš soustředili na rozehrání situací a „odříkávání“ textu, pozapomínali na dokreslování svých charakterů; režisér s dramaturgem je mohli důsledněji ohlídat. Jako tip na příjemný letní večer však lze doporučit.
(zadáno: 25.9.2018)
Sen v červeném domě - Divadlo v Dlouhé: 60 %
SKUTŘI se svým týmem dokáží zkoordinovat hudbu, výpravu i pohyb tak, že se v prostoru skvěle doplňují. Jejich „Sen v červeném domě“ vybízí ke vzpomínání a je velmi pravděpodobné, že určité prezentované situace či dokonce konkrétní věty připomenou někomu v publiku zážitky z dětství či mládí. Nejedná se o ucelený životní obraz, pouze o malý výběr. Divákovi může dost dlouho trvat , než se na náladu inscenace napojí; poté se lze nechat unášet pocity či melancholicky dojímat, což není k zahození. Nenapojí-li se však návštěvník vůbec, což se určitě také stane, budou mu promluvy připadat otřepané.
(zadáno: 25.9.2018)
Dating v osmi - Divadlo v Dlouhé: 70 %
Projekty A. Stodolové spojuje neuspořádanost formy, ale kvůli jejich (nespoutané) energii a živelnosti se chybky snadno odpouští. Režisérka skvěle pracuje s herci. Se souborem DvD tomu nebylo jinak, aktéři zde odkryli své další možnosti. Krátká sonda do vztahů a seznamování má dobrou myšlenku a je především mimořádně vtipná.
(zadáno: 25.9.2018)
Nadaný žák - Městské divadlo Kladno: 50 %
55%. Dramatizaci upravil režisér, výsledná podoba s nahodilým střídáním monologů a dialogů nebyla příliš konzistentní. Souhlasím, že (smysluplný) nápad s plexisklem vyznění nepomohl. Naopak odkrývání reálného výhledu na město fungovalo výborně. Režisér nedovedl herce ke zcela čitelnému ztvárnění vnitřních motivací, u Dussandera (J. Čapka) se místy ztrácela jeho funkce v příběhu, ani vývoj chlapce Todda (T. Hron) se nezdařilo věrohodně zachytit. Přesto se zejména v poslední třetině dařilo chvílemi dosáhnout značné působivosti; škoda, že se síla Kingovy předlohy nedostala do celé inscenace.
(zadáno: 25.9.2018)
Hodina lásky - Divadlo Spektákl: 60 %
Jedna z Topolových komorních lyrických her, z nichž nejznámější je asi „Kočka na kolejích“. Vytříbený autorův jazyk a specifická poetika si stále mohou najít příznivce, přestože běh času mezilidské a milostné vztahy výrazně pozměnil. Režisér Š. Pácl se s herci snažil přiblížit dnešním mladým lidem a posílit, co ve hře nezastaralo; přes limity textu snaha částečně vyšla. Atmosféru pomohla budovat také scéna a hudební doprovod. Hru se podařilo zdárně realizovat a počin může Topola objevit novým příznivcům. Pokud ale nemáte autorovu tvorbu v oblibě, návštěva této inscenace zřejmě mnoho nezmění.
(zadáno: 25.9.2018)
Hit, Tell the Difference - Cirk La Putyka: 60 %
Do vod českého nového cirkusu zavála odlišná energie performerů ze Rwandy, což se pozitivně odrazilo na pohybové i hudební složce. Principál R. Novák našel ve zveřejněných osudech performerů inspiraci, ale bohužel ji nedokázal dostatečně rozvinout. Zůstalo spíše u banálních pojmenování, mezi něž se dostala efektní akrobatická čísla. I když potenciál Rwanďanů nebyl využit, Cirk La Putyka si zaslouží uznání, že se podařilo náročný počin zorganizovat a že projektem pomohli účinkujícím i jejich rodinám.
(zadáno: 25.9.2018)
Komédia omylov - Letní shakespearovské slavnosti: 50 %
Koncepce nepostrádala originalitu. Těžištěm scény byly otáčivé dveře, které ve spojení s živým hudebním doprovodem pomohly rozvíjet téma lidské identity. Herci se zdatně přizpůsobili a navíc projevili komediální talent. Realizace však bohužel zůstala na půli cesty. Stylizace některých vedlejších postav nelogická a nefunkční. Dva páry identických dvojčat (hraných vždy jedním hercem) nebyly záměrně vnějškově rozlišeny, což mohlo neobeznámené diváky značně zmást. Neatraktivní barvy scény neprobouzely zájem. U jiných provedení se podařilo dostáhnout větší zábavnosti.
(zadáno: 25.9.2018)
Zabiják Joe - OLDstars: 50 %
55%. Stísněný prostor HarOLDu, zaplněný odpovídajícím zařízením, byl vhodným prostředím pro dějiště populární drsné černé komedie, která byla v bezprostřední blízkosti diváků obstojně rozehrána. Obě představitelky Vicki se sympaticky vydaly vlastní cestou. V roli otce O. Kulhavý přes mladší věk působil věrohodně. Náročná titulní úloha vyžaduje určitou zralost a zkušenost; oba alternanti narazili na své limity a spíše se k Joeovi lehce přibližovali. Vyhrocený konec se odehrál beze slov jako pantomima, což bylo vzhledem k předešlému jinak veskrze tradičnímu řešení rozporuplné, až trochu násilné.
(zadáno: 20.6.2018)
Tajemství - Městské divadlo Mladá Boleslav: 70 %
Izraelská autorka se systematicky věnuje životu v ortodoxních židovských komunitách, zvláště ženské problematice. V pravidlech a řádech, které tamním lidem komplikují život, lze najít paralely i s problémy lidí v evropských státech. V případě Tajemství je oním přesahem hledání identity a osobní svobody. Režie boleslavské inscenace se ujala samotná autorka. Její koncepce se může jevit poněkud nemoderně, nicméně sílu kvalitního textu společně se souborem do inscenace přenést dokázala. Svým způsobem exkluzivní počin, k jehož dobrému výsledku významně přispěly i výkony M. Pachlové a D. Šoltýsové.
(zadáno: 20.6.2018)
Ulity - Divadlo na Vinohradech: 80 %
Sedm neveselých osudů české autorce posloužilo k zamyšlení nad životní bezradností i nad zaslepeností moderními trendy. Předložila svůj zřetelně vyjádřený názor, který je sice (nezbytně) účelově zjednodušený, nicméně až krutě pravdivý. Další hodnotou textu je nadhled, jemuž pomáhají humorné odlehčení a ironie. Hra by mohla obstát i na jevištích zahraničních divadel. Režisérka s dramaturgyní autorku evidentně pochopily, pomohly hercům nalézt tvář a vystihnout podstatu postav. Mladší část souboru DnV příležitosti využila, její setkání s pozoruhodnou hrou bylo šťastné.
(zadáno: 20.6.2018)
Dracula - Jihočeské divadlo Č. Budějovice: 70 %
Adaptací Stockerova románu lze i překročit hranice hororového žánru a téma „povýšit“, ale hledání dalších rozměrů přísluší lépe produkcím jiného druhu. Pro Otáčko vhodná a přehledná dramatizace se nenásilně pokouší i o humor, ale nabízelo by se pracovat s ním méně nahodile. Tvůrci kouzlí s prostorem a světly, všechny složky a v neposlední řadě i davové scény jsou výtečně zkoordinované. V titulní roli zůstává P. Halíček u svého vhodného typu, nedaří se mu posílit vnitřní děsivost. Spíše než on zaujali K. Janovičová, B. Kaňoková či P. Oubram. Zdařilá letní podívaná, nic více, nic méně.
(zadáno: 20.6.2018)
Pension pro svobodné pány - Divadlo Palace: 70 %
Krejčíkova adaptace O´Caseyho aktovky je spjatá především s Činoherním klubem, podobně jako J. Dulava, tentokrát debutující jako režisér. Ten poetiku ČK v dobrém slova smyslu ctí, víceméně přichází jen s několika inovacemi a nápady. Dobře vedení tři mladí herci v hlavních rolích jsou sehraní, slyší na sebe. Možná se svými předchůdci inspirují, ale dokáží zůstat sami sebou a s plným nasazením rozehrávat situační komiku po svém. Tato produkce se může poměřovat s nekomerčními repertoárovými soubory, a to dokonce i velkorysou a propracovanou výpravou (v zájezdovkách málo vídanou).
(zadáno: 20.6.2018)
Barunka Is Leaving - Divadlo Disk: 70 %
Inscenační tým prostřednictvím obrazů připomíná, co jsme mohli zažívat v dětství. Obyčejné všední věci, které jsme třeba (po)zapomněli. Publikum je drobně zapojováno a vyzýváno ke spolupráci. Závěrečnou paměťovou hrou tým doslova trefuje hřebík na hlavičku. Některý divák může tvar považovat za banální, jiný si ale třeba vzpomene na konkrétní události svého života a ti senzitivnější se třeba dojmou. Pozoruhodný experiment jde svou vlastní cestou, což by se právě od absolventů KALD mělo očekávat.
(zadáno: 20.6.2018)
Co takhle svatba, princi? - Divadlo J.K.Tyla Plzeň: 60 %
Milé připomenutí dnes již kultovní hudební pohádky plní svůj účel. Zjednodušení děje a redukce postav vhodné. Studiová pohádka byla na tehdejší poměry velkoryse vypravena, proč tedy divadelní kostýmy odkazují k těm nechvalně proslulým nevkusným?! Lépe na malé scéně dopadl náznak dekorace, s prostorem si poradila i komornější choreografie. Hudební úprava zachovala ducha známých písniček. Pěvecky dobře odvedené, herecké ztvárnění ucházející. Pro krále Bedřicha Spěšného našel M. Šefl po P. Nárožném vlastní komickou polohu. Princ s medvídkem pobavil, podobných nových nápadů by ani nevadilo více.
(zadáno: 20.6.2018)
Žena v černém - Městské divadlo Kladno: 60 %
65%. Dramatizace románu je koncipována pro dva herce a používá formu „divadla na divadle“, což je vzhledem k limitům jevištních prostředků patrně nejvhodnějším řešením. Dobře postavená kladenská inscenace využívá doslova celý prostor malé scény, hraje se prakticky všude. Stupňující se hororovou atmosféru se daří výborně umocňovat výpravou, světlem, hudbou, zvuky. U obou herců jsou sice patrné určité rezervy, ale jejich výkony představují slušný standard. V rámci žánru jde o divácky atraktivní titul a kdo má zájem o zážitek tohoto druhu, neměl by být zklamán.
(zadáno: 20.6.2018)
Kolaps - Losers Cirque Company: 80 %
Novocirkusové projekty oslňují akrobatickými a podobnými prvky, ale z hlediska sdělení se tvůrcům nezřídka příliš nedaří dotáhnout výpovědní hodnotu. Přestože Kolaps tematicky též částečně klopýtá, představuje v tomto ohledu nadprůměr. Celé je to vlastně o pádech, které nás posléze donutí odrazit se ode dna a dostat se dál (a překvapivě i úplně jinam, než si dokážeme představit). Je dobře, že soubor pouze stereotypně neprezentuje perfektně secvičená akrobatická čísla, ale snaží se přicházet s novými prostředky. Zde výrazně zaujme také práce se světlem, živou hudbou a zpěvem.
(zadáno: 20.6.2018)
Vítejte v Thébách - Národní divadlo: 50 %
Autorka se snažila více či méně známé antické motivy zpracovat s nadhledem a odkázat k politickému dění současnosti. V antických charakterech Buffiniová našla materiál pro variování, v němž si vedla mnohem vtipněji a funkčněji než v promyšlení dějové linky. Vzhledná výprava, zdařilá hudba. Herci dali jednotlivým postavám výrazné tváře a i přes občas extravagantní uchopení obhájili jejich pozici. Režijně zkoordinované do navenek efektního tvaru. Odkazy ale bohužel vesměs neměly potřebný účinek, aby inscenace odpovídajícím způsobem rezonovala.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>