Redakce

Pavel Širmer

redakční zkratka: ipl

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 17.4.2018)
Dům v jabloních - Pomezí: 80 %
Další vydařený a organizačně bravurně zvládnutý projekt imerzivního divadla. V prostorách Winternitzovy vily se podařilo vyvolat dojem, že jsme se stali součástí dobročinné vernisáže ve 30. letech minulého století, před kterou došlo k záhadnému zmizení vzácné sochy. Diváci si individuálně zvolí způsob, jakým budou samostatně odhalovat a rozplétat komplikované vztahy mezi sedmi postavami. Více v mém blogu Diváci jako hosté na vernisáži v luxusní vile.
(zadáno: 11.4.2018)
Neskonalá - Divadlo NaHraně: 70 %
Poezii Michela Fabera, zpracovávající bolestné období odcházení a ztráty nejbližší osoby, šťastně dotváří písně Jiřího Bulise. Výborný nápad se spojením dvou látek, které se ukázalo jako nenásilné a přirozené. Bezprostřední výkony Marie Jansové a Martina Severýna. Zpěv dvojice je spíše „činoherní“, ale interpretace s živým klavírním doprovodem potěší. Režijní nasměrování a řešen přispělo k působivosti, vnímavý divák se možná neubrání dojetí.
(zadáno: 11.4.2018)
Margaritě... - OLDstars: 80 %
75%. Monodrama o ženě, která se musí postavit neoptimistické lékařské diagnóze. Autor sepsal reálně se jevící myšlenky a pocity obyčejné ženy. Přes užívání obehranějších prvků a problematik se i za použití humoru vyhnul zveličování a falešnému sentimentu. A na konci připravil překvapení přinášející přesah i do života těch, kteří mají to štěstí být zdraví. Naturelu Ljuby Krbové hra přesně sedí. Herečka nevystoupí z role, jakoby příběh opravdu odžila. Navíc v malém podkroví Werichovy vily dokáže blízko sedící diváky doslova vtáhnout.
(zadáno: 11.4.2018)
Sňatky z rozumu - Divadlo na Vinohradech: 60 %
První dvě části románové pentalogie, které zpracovával i stejnojmenný seriál, se pokusili tvůrci převyprávět v jednom večeru. Nutnou daní se stalo, že děj musel být až příliš rychle „hnán“. Obeznámený divák by měl inscenaci bez problémů vstřebat, při prvním setkání s látkou však může být těžké pochytat a domyslet všechny souvislosti. Herci role vesměs vystihli (i když výhrady by se našly), ale vzhledem k nezbytným redukcím měli omezené příležitosti k rozehrání. Milý rámec místního rezonování s okolím Vinohrad by mohl být výrazněji rozveden, „lidovější“ uzavření vyznělo rozporuplně.
(zadáno: 11.4.2018)
Idiot - Městská divadla pražská: 60 %
Dramatizace slavného románu je srozumitelná a přehledná, ale ničím zvlášť zajímavá a potenciál látky zcela nevyužívá. Obstojné inscenační řešení, realizace scény a light design snad až příliš úsporné. V hlavní roli A. Bílík velmi příjemně překvapil. U často „heroizované“ postavy Nastasji dospěli režisér a N. Horáková k civilnějšímu uchopení, čímž ji přiblížili současníkům. S rolí Rogožina se J. Hána částečně míjel. Aglája P. Tenorové uvěřitelná, s reprízami snad herečka lépe vybalancuje vypjatější okamžiky. Nastudování je slušným standardem, ale vzpomínat se bude spíše na jiná zpracování.
(zadáno: 11.4.2018)
Kleopatra - La Fabrika: 60 %
65%. Petr Kolečko dokáže velké hrdinky dramatu či historie přiblížit dnešním ženám a společnosti, jeho humor navíc funguje nejen jako prostředek k pobavení, ale i jako nástroj významu. Historická fakta jsou stavěna do vtipných a často překvapivých souvislostí. Režijně vhodně postavená inscenace drží pohromadě. Oba herci se stylu humoru přizpůsobili. Hudba zaujme, ale nepřináší významnou nadstavbu. Pěvecky jinak skvělá J. Čvančarová se v tomto hudebním stylu úplně nenašla. Některá Kolečkova dílka oslnila možná více, toto však patří stále k těm povedeným.
(zadáno: 11.4.2018)
Mýcení - Divadlo Na zábradlí: 80 %
Dramatizace zdařile přejímá souvislosti z Bernhardova románu, inscenátoři se pozměněním některých místních odkazů pokusili přiblížit českým divákům. Režisér J. Mikulášek se svým týmem na jevišti velmi dobře pracuje s Bernhardovými nemilosrdnými a výstižnými údery na adresu pozérství, pokrytectví, závisti, hlouposti a podobných společenských zlořádů. K celistvosti zpracování přispívá i výprava a přesné herecké podání. Na své si přijdou i milovníci někdejších inscenací Bernhardových dramat v DNZ.
(zadáno: 11.4.2018)
451 stupňů Fahrenheita - Činoherní studio Ústí nad Labem: 70 %
65%. Sympatický pohled mladé generace na Bradburyho román. Vyzdvihnuty, posíleny a rozvinuty byly především motivy odkazující na konkrétní rysy dnešního způsobu života. Inscenace má mnoho dobrých nápadů – způsob zobrazení každodenních stereotypů, posílení postavy manželky či nekonečný seriál na telestěně, jehož postavy vypadají stejně jako hlavní hrdinové. Určité zásadní dějové okamžiky byly pouze slovně popsány, čímž inscenace zbytečně přišla o výrazné jevištní akce. Výklad „zploštil“ některé charaktery, zejména hlavního hrdinu, což se ale v koncepci ukázalo jako přijatelné.
(zadáno: 11.4.2018)
Eyolf - HaDivadlo: 60 %
Do pozdního Ibsenova dramatu inscenátoři nezřídka promítají expresivní prvky, v HaDivadle se pokusili o psychologičtější a realističtější řešení. První část se takřka celá odehrála v malé kuchyni, do níž diváci viděli skrze prosklená okna, kamerami snímané dění bylo promítáno a diváci mohli pozorovat různorodé detaily. Až druhá část, situovaná před dům, měla tradičnější divadelní formu. Moderní výklad charakterů smysl dával, inscenace zaujala atmosférou, čemuž pomohli herci. Tempo však bylo občas přespříliš pomalé a některá místa vyzněla přepjatě či nevěrohodně. Přesto zajímavý pokus.
(zadáno: 11.4.2018)
Natašin sen - OLDstars: 70 %
Krátké monodrama postihuje osud dospívající Nataši z dětského domova, jehož prostředí mělo dopad na dívčino vnímání a osobnost. Nataša sní a touží, bojuje dostupnými prostředky, ale má to těžší... Obdivuhodné nasazení skvělé E. Maximové, přidávám se k nadšeným hodnocením jejího výkonu.
(zadáno: 11.4.2018)
Faust - Národní divadlo: 60 %
Je velkou výzvou uvést oba díly Fausta v jednom večeru a vypořádat se s problémy druhého. Promyšlená aktualizace, umístněná do současnosti, smysl dává a promlouvá, čemuž pomáhá významově promyšlená a efektní scéna. Trefný dobový posun a výklad postav Fausta a Markétky. Originální řešení řady situací. Chce-li divák vstřebat druhou část, nesmí se vzdávat. Inscenátoři v ND předložili svůj názor na Fausta. Nemusíme se s ním ztotožnit, ale stojí za to se s ním seznámit.
(zadáno: 11.4.2018)
Na moři, zírám nahoru - Národní divadlo: 30 %
Přestože magický realismus mám ve velké oblibě (např. díla G. G. Márqueze), tato hra (která má být moderní verzí žánru) mě naprosto minula. Nepokládám ji za řemeslně podařenou, ani pro jeviště vhodnou. Na autorovu poetiku jsem se nedokázal naladit. Co se týká inscenace, v pražském ND podle mého názoru udělali režisér s herci a ostatními tvůrci maximum. Snad se najdou diváci, které počin zaujme, v tomto případě má rozhodující vliv text samotný.
(zadáno: 11.4.2018)
Dracula - Hudební divadlo Karlín: 70 %
Důstojná oslava výročí nejúspěšnějšího a kvalitního českého muzikálu. Ve výtvarné a choreografické koncepci by se našly kýčovitější prvky, ale v míře minimální. Změny v aranžmá a zdynamičtění poslední epochy veskrze dobré, snad jen přearanžování některých modernějších motivů za původním řešením zaostalo. I s přibývajícím věkem D. Hůlka titulní roli udrží a dokáže v ní stále pěvecky oslnit. Bohužel L. Machálková začala Lorraine „přezdobovat“ hlasovými a hereckými manýrami tolik, až přebila její podstatu. Výborný T. Trapl ve vděčné trojroli a J. Vágner. V repertoáru HDK rozhodně to lepší!
(zadáno: 11.4.2018)
Kytice - Divadlo Semafor: 60 %
Jiří Suchý nahlédl na Erbenovy balady s odstupem, dovolil si humor a parodii, ale zacházel s nimi s úctou a nepopřel je. Hudba F. Havlíka texty vhodně umocnila. Současná inscenace je bohužel již jen odleskem minulé slávy. Jiří Suchý často zmiňuje, že z finančních důvodů sám supluje práci více tvůrců. Pěvecky zdatným účinkujícím chybí jim pevnější otěže režiséra, který by je vybičoval k výraznějším hereckým kreacím. Tvaru by též slušelo velkorysejší výtvarné řešení. Najdou se povedená místa, ale z představení nesálá gejzír energie, s jakým se často setkáme v souborech podobných forem.
(zadáno: 1.3.2018)
Teď mě zabij - Městské divadlo Mladá Boleslav: 80 %
85%. Hra o životě s handicapy a nemocemi, o naději v beznaději, o naslouchání bližním. Působivá inscenace Městského divadla Mladá Boleslav, v níž se přirozeně snoubí humorné i dojemné okamžiky, je silným zážitkem. Citlivá režie Petra Mikesky, mimořádné herecké nasazení Milana Ligače a Romana Teprta. Více v mém blogu Pozoruhodná hra inscenovaná s pochopením.
(zadáno: 1.3.2018)
Ifigenie v Aulidě - Divadlo na Vinohradech: 60 %
Tato antická tragédie se na českých jevištích neobjevila mnoho let. Režisér vedl herce k zdůraznění účelových změn postojů podle aktuálních potřeb, s čímž se dnes setkáváme skoro na každém kroku. Odkaz posilují moderní kostýmy. Scénickou zajímavost částečně degraduje špatná viditelnost z nezanedbatelné části hlediště. Někdy se stane, že překvapí herci obsazení proti typu či do jiného žánru než obvykle hrají. Tentokrát však V. Vydra a P. Rychlý nepřekvapili, s rolemi se nepotkali. Lépe si vedli K. Brožová, S. Rojková a M. Lambora. Přestože inscenace zůstala na půli cesty, její směr je správný.
(zadáno: 1.3.2018)
Čarodějky ze Salemu - Divadlo na Vinohradech: 60 %
Nadčasové drama o zneužití moci za účelem osobního prospěchu a o manipulaci s realitou bylo v DnV inscenováno důstojně. Nepopisná scéna nepostrádala nápad, ale nebyla adekvátně zakomponována. Režisér stavěl na hercích. Někteří postavy naplnili a posílili inscenační záměr (T. Pavelka, A. Elsnerová, I. Bareš, T. Terberová, D. Ratajský), jiní se však k tak přesnému ztvárnění nedobrali, případně nebyli dostatečně výrazní (hlavně J. Kotrbatá v klíčové roli). Bylo zřetelné, o čem se hraje a proč. Náboj, který v sobě hra má, však nebyl zprostředkován v plné míře, k opravdovému zážitku „něco“ chybělo.
(zadáno: 1.3.2018)
Donaha! - Městské divadlo Kladno: 60 %
55%. Atraktivní a lehce pikantní téma vzbuzuje zvědavost, prvoplánovější děj však udává muzikálu mantinely, které sebelepší zpracování nepřekročí. Kladenská inscenace je slušným standardem, režijně zdatně ukočírované. Po rozpačitějším začátku představení pozvolna nabírá obrátky a stává se příjemnou podívanou, z níž sálá energie. Pěvecky vyčnívá J. Zenáhlíková. Choreografie se skládá z nápaditých čísel, ale zároveň i z několika méně zvládnutých pasáží; jednou z takových je bohužel i finále, které se v jiných divadlech podařilo dotáhnout do efektnější podoby.
(zadáno: 1.3.2018)
Zpráva pro Akademii - Studio Hrdinů: 50 %
55%. Povídka Franze Kafky je pro jevištní ztvárnění tvrdým oříškem. Je sympatické, že se tvůrci nevydali cestou pouhého přeříkání předlohy a její ilustrace. V inscenaci je z mála textu krátké povídky užito jen torzo obohacené dalšími zdroji. Nadstavbou mají být ještě mimoslovní prostředky. Nesnadný text herci zdatně uchopili a Z. Stivínová navíc projevila značné fyzické nasazení v náročné pohybové složce. Jednotlivé užité vnějškové prvky se divákovi mohou nebo nemusí spojit v ucelenou výpověď, vycizelovaná forma s výraznými scénickými nápady však patrně zaujme více než obsahová stránka.
(zadáno: 20.2.2018)
Obraz Doriana Graye - Švandovo divadlo: 50 %
Z inscenace jsou zřetelné investovaná energie M. Kinské i vize, o jakou se ve své jevištní dramatizaci Wildova románu snažila. Kombinovat činohru s pohybovým divadlem je nesnadné, bohužel se nepodařilo dosáhnout sourodého tvaru a protnutí vzájemně nesouznících prvků. Také scénické a kostýmní řešení, byť obsahově smysluplné, nevyznělo v celkovém dojmu přesvědčivě. Herci byli většinou svázáni výraznou vnější stylizací, působivěji se projevil jen T. Petřík. Pro těžce uchopitelnou titulní roli našla režisérka s O. Krausem zajímavý přístup, ten však naplno vynikne patrně až po pár reprízách.
(zadáno: 20.2.2018)
Zářez - Divadlo Disk: 70 %
Adam Skala se ve své krátké hře zamyslel nad událostmi, o nichž stále častěji slýcháme ve zprávách. Ukázal možnou cestu, jak k jedné takové mohlo dojít. Dílčí problémy, které můžeme vídat v životech lidí v našem okolí, se zde (s nadsázkou) nakumulují a skončí tragédií. Šťastně bylo situování na sídliště i další narážky na televizi, Youtubery, (ne)sex atd. Žádný ze studentů nebyl v inscenaci slabým článkem, všichni bez výjimky obhájili, co postavy zastupovaly. V roli teenagerky Káči A. Peřinová doslova zazářila. Hra i inscenace by obstály i na profesionální scéně.
(zadáno: 20.2.2018)
Něco za něco - Divadlo pod Palmovkou: 70 %
65%. Klasická hořká komedie ve zkrácené úpravě a razantní interpretaci, ostře přímočaře kritizující manipulující mocné. Režisér Klata nekompromisně tlačí na pilu, což chvílemi funguje / rezonuje, ale v některých okamžicích zase vyznívá jako provokace za každou cenu. Shakespearem napsané „napravování“ Angelových skutků v závěru je ovšem zdařile umocněno a poměrně odvážné poslední minuty jsou trefou do černého! Herecky vynikla zejména T. Dočkalová, zaujal i J. Vlasák, J. Teplý vedle nich působil nevýrazně. Přes nedotaženosti v celkovém vyznění jde o inscenaci, jakou české divadlo potřebovalo.
(zadáno: 20.2.2018)
Uražení a ponížení - Divadlo Spektákl: 70 %
Dostojevského román očima dnešní mladé generace. Přehledná dramatizace zdařile propojuje několik vybraných motivů. Aktualizace doby děje se promítla i do výkladu, posuny v jednání postav i v charakterech měly logiku a byly ze strany herců přesně ztvárněné. V případě Nataši byl výborně využit i jiný typ obsazené herečky. Výtvarné a světelné řešení ve spojení s hudbou zdařile dotvářely pečlivě vystavěnou inscenaci, která má myšlenku a zřetelně promlouvá.
(zadáno: 20.2.2018)
QED (Kvantová elektrodynamika) - Činoherní klub: 50 %
Pozoruhodná osobnost fyzika Richarda Feynmana nabízí široký materiál, z něhož je nutné ve vyměřeném času uměleckého ztvárnění vybírat. Hra se odehrává během odpoledne a noci, v takřka monologu zazní několik historek a klíčových událostí, dojde i na všední život a aktuální stav vážné nemoci. Nevadilo by, že se jedná o útržek, potenciál látky však nebyl autorsky náležitě využitý. Vladimír Kratina zaujme svou přirozenou noblesou i komunikací s publikem, na jevišti je však více za sebe než za Feynmanna; posílená žoviálnost, která má patrně přinést oživení, je se skutečností částečně v rozporu.
(zadáno: 20.2.2018)
Černý med - Činoherní klub: 50 %
55%. Text sám o sobě vyznívá poněkud vyumělkovaně, až „sterilně“, ale poskytuje hercům značný prostor pro rozehrání dalších významů. Během představení vystřídá I. Uhlířová širokou škálu poloh, zatímco V. Fridrich obžalovaného promyšleně postupně odhaluje. Komorní hra pro dva herce, jejíž inscenace je postavena především na práci s detailem a drobnými nuancemi, by lépe obstála na menší studiové scéně. Snaha o rozpohybování otáčivé dekorace, ani další scénické prvky zvlášť nepomohly. Vzhledem k odstupu jeviště od hlediště může být i menší prostor Činoherního klubu někdy přece jen příliš velký.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>