PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Pavel Širmer
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1962)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 20.11.2023)
Goldoniho komedie o emancipované vyzývavé hostinské se na české jeviště vrátila po bezmála dvou desetiletích. Režisér P. Gábor měl šťastnou ruku při volbě spolupracovníků, kteří mu pomohli stvořit dynamickou inscenaci vhodně oživenou scénou, kostýmy a nápaditými operními playbacky. Zmínku si zaslouží i nový překlad vytvořený hlavní představitelkou T. Groszmannovou. Sehraní herci obratně rozehrávají komické situace, improvizují, pohotově berou do hry různá zaškobrtnutí. Je umění bavit publikum a nesklouznout k lacinostem, občasné podbízení nebo přestřelení zde má míru, lze je přijmout s povděkem a odcházet s pocitem příjemně stráveného večera.
(zadáno: 20.11.2023)
65%. Kdo se měl možnost setkat s tvorbou režiséra M. Háby, jistě nečekal, že rozsáhlé rané dílo H. Ibsena bude hráno „navážno“. Prodlouženou rukou režiséra se stal hlavní představitel K. Bartoš, pracuje se s jeho osobností a do jisté míry i diváckou popularitou. Hába a Bartoš společně úspěšně relativizují, ironizují a snaží se nabídnout souvztažnost s tím, co může zajímat dnešní diváky. Výrazné zastoupení má hudební složka s živým doprovodem J. Čížka. Inscenace často baví a najde se v ní nemálo pozoruhodných nápadů. Stopáž je však nepřiměřená. Cenné vklady tvůrčího týmu by se lépe zúročily krácením scén a škrty některých situací.
(zadáno: 20.11.2023)
Tvůrčí tým navázal na vydařený počin „Emil čili O Háchovi“, nyní zpracovali osobnost E. Beneše a zvláštní pozornost věnovali misi J. Nečase. Benešův historický obraz není třeba „napravovat“ tolik jako v případě Háchy, zároveň se nejedná o tak barvitý materiál, který by umožňoval nabízet tolik souvislostí a paradoxů. Spíše je upozorněno na několik rozporuplností a jsou předložena více či méně známá fakta. Ani osvědčená kabaretní forma se skvělým hudebním doprovodem zde nepřináší tak funkční nadstavbu. Přestože počin ve výsledku zůstává ve stínu svého předchůdce, je třeba ocenit poctivou snahu o nabídnutí jiných úhlů pohledu.
(zadáno: 20.11.2023)
Shakespearova komedie byla již mnohokrát inscenována rozmanitými způsoby a režiséra M. Langa přesto napadly nové možnosti výkladu. Zaujmou například práce s videem násobícím postavy na scéně, kouzlo lásky spjaté se zpěvem, pozměněné vyústění vztahu Titanie a Oberona atd.; většina z nich však bohužel není náležitě rozvedena a dotažena, často není zřetelný smysl zvolených řešení. Výtvarná koncepce postrádá zřejmější odlišení pohádkových prvků, což může při prvním setkání se hrou znesnadňovat orientaci v ději. Herecký soubor celkově potvrzuje dobrou kondici, mezi několika zvlášť výraznými výkony září B. Kubátová.
(zadáno: 20.11.2023)
75%. Pátrání po příčinách zvláštních, nadpřirozeně se jevících zvuků a událostí v domě vystaví dva páry konfrontaci a nečekaným odhalením. Po řemeslné stránce napsané obratně, snahu o obohacení a povýšení žánru thrilleru se však nedaří udržet až do rozuzlení, byť mu nelze upřít překvapení. Precizní práce režiséra B. Holička, jeho spolutvůrců a v neposlední řadě herců, kteří dobrý autorský základ skvěle zúročili. Není samozřejmostí, aby se v divadle dařilo takto úspěšně udržovat a stupňovat napětí nebo dokonce publikum lekat. Oddechovější divácký titul, jaký si i ti náročnější jistě rádi čas od času dopřejí.
(zadáno: 20.11.2023)
Autor D. Košťák se inspiroval Eurípidovými motivy i jinými zdroji a domyslel je s ohledem na to, co řeší váleční uprchlíci o několik tisíciletí později. Každá ze tří žen se v cizí zemi potýká s odlišnými problémy a vzhledem k rozdílnosti povah se jim staví vlastním způsobem. Nesporná přínosnost hry je ve výběru témat. Někdy však zůstává jen u zmínek, lze si představit intenzivnější rozvinutí a dramatické vytěžení vyřčeného. V kontextu současné české dramatiky stojí hra rozhodně povšimnutí! Pod správným vedením ukrajinské režisérky A. Turlo odvádějí herečky vynikající práci a dokáží dodat působivost i náročným monologům. Povedená scénografie.
(zadáno: 20.11.2023)
Bilerův román v dramatizaci O. Novotného, která svou stavbou částečně připomíná nedávnou adaptaci Feuchtwangerova „Vyhnanství“. Těžiště v monolozích se bohužel příliš neosvědčilo ani tentokrát. Přestože jsou román a potažmo dramatizace plné přínosných postřehů a myšlenek, jejich ustavičné „chrlení“ skrze zmíněné monology s přibývajícími minutami poněkud ztrácí dech. Režisér O. Štefaňák se snaží vyhýbat statičnosti použitím rozmanitých prostředků (scénografie, projekce, hudba, zvukový design, rozdělení monologu hlavního hrdiny mezi všechny herce atd.). Záleží na divákovi, zda dokáže ve vstřebávání vytrvat.
(zadáno: 12.10.2023)
Velmi otevřená zpověď I. Kristekové podává snad věrohodný a vyvážený obraz její zajímavé osobnosti. Přes drsnost popisovaných zážitků a témat není vyznění ryze ponuré a pesimistické, objevuje se i humor. Citlivá spolupráce M. Čechové ohlídala, aby vyprávění nekleslo pod hranici vkusu a nestalo se exhibicí s cílem se zviditelnit. Zkušenost Kristekové je na diváky z jiných kruhů přenositelná jen do určité míry, protože umělci mají leccos nastavené „jinak“. Přesto mohou její slova obohatit, přimět k přemýšlení, ukázat eventualitu, jak se vymanit ze špatného prostředí a dát životu jiný směr. Nezaměnitelný počin, který stojí za návštěvu!
(zadáno: 12.10.2023)
65%. Myšlenkovou hodnotu Fraynovy hry ocení i odborníci na fyziku, nejednoznačnost složité situace je dobře vystižená a doplněná mnoha okolnostmi. Struktura dramatu však představuje pro tvůrce úskalí. Režisér J. Špalek hru po letech nastudoval v nové koncepci pozměněné pro Klubovnu, jejíž komorní prostor lépe svědčí udržení pozornosti a vstřebání nesnadno stravitelných dialogů. Přestože i zde nejeden divák místy „zabloudí“, stojí za to se zkusit náročnějšímu zážitku vystavit. Srovnání může být přínosné i pro pamětníky předchozí verze, kteří zde spatří herce užívající úspornější prostředky a zcela odlišné vyznění postavy Heisenberga.
(zadáno: 12.10.2023)
Setkání s divadelní hrou a krátkým filmem autora a režiséra I. Chmely v jednom večeru. V divadelní inscenaci v první části by se našly detaily, které by ze strany herců a režiséra zasloužily doladit, krátký film ve druhé části nenásilně naváže. Chmelův černočerný humor sice může v obou případech zavánět přízemností, kterou leckterý intelektuál nemusí přijmout, v ději má však specifickou funkci a nejedná se o podbízivou lacinost nebo pokleslost. Divadlo Verze se nezpronevěřilo předchozí tvorbě, která svou kvalitou převyšuje tuzemské zájezdovky, připravilo další zábavný titul na úrovni a v neposlední řadě nabídlo divákům opět něco nového.
(zadáno: 12.10.2023)
Méně známá Havlova aktovka o střetu intelektuála s „vyčůraností“ vesničanů zůstala i po desetiletích vtipná, nezastarala ani většina z jejích motivů. Režisér V. Morava využívá jediného herce, jenž si vypomáhá rekvizitami a loutkami vhodně ilustrujícími děj. Sám na jevišti dokázal Š. Tuček zaujmout, smysluplně užíval širší škálu výrazových prostředků a díky jeho podání se neztrácel ani humor. Autentický autorův hlas z nahrávky potěšil. Krátká necelovečerní inscenace může dobře fungovat i jako doplněk jiné akce.
(zadáno: 12.10.2023)
Blog anonymní autorky nepostrádá humor, objevují se v něm trefné postřehy o vztazích i poměrech v kultuře, nicméně po obsahové stránce nepřekračuje limity „kratochvíle“ (v dobrém slova smyslu). Zručně zdramatizované, dynamicky inscenované, zahrané energicky a s chutí. Vkusný oddechový divácký titul jistě nebude trpět nedostatkem zájmu, vhodné doplnění repertoáru.
(zadáno: 12.10.2023)
Maďarská režisérka E. Eszenyi hru neinscenovala prvně, navíc má se Shakespearem bohaté zkušenosti i ze svých českých režií. Také tentokrát uplatnila svou tendenci vést herce k výraznému ztvárnění emocí, aniž by bylo na psychologii rezignováno; pod jejím vedením se soubor MDP ukazuje v dobrém světle. Posílená a efektní hudební složka přinesla dynamiku, byť se zhudebněním pasáží se mohlo pracovat systematičtěji. Některé z výtvarných výstřelků byly sice zbytné, ale vizuální stránka se s koncepcí rovněž neminula. Nastudování nemusí zklamat konzervativní diváky, ani ty, kteří hledají modernější zpracování klasiky.
(zadáno: 12.10.2023)
V pozoruhodném textu L. Brutovský nahlíží na antické téma z jiné perspektivy a v četných narážkách bez násilného vnucování nabízí spojitosti s naší přítomností a konkrétními jedinci. Nesnadno interpretovatelný text předávají J. Oľhová a P. Konáš bravurně. Výrazný podíl výtvarna ve spojení s hudbou a pohybem s koncepcí souzní. Přestože se v prostoru Divadla Komedie zásluhou herců Brutovského slova neztrácí, lépe by vynikla ve větší blízkosti diváků a herců, resp. v komornějším prostoru nebo jiném uspořádání sálu.
(zadáno: 12.10.2023)
Pohled Juráčkovy manželky Daňi na společné soužití nabízí k Juráčkovým rozsáhlým deníkům přínosné doplnění o jiný úhel pohledu. Je dobře, že po několika jevištních zpracováních deníků došlo i na Daňinu knihu. V inscenaci se povedlo vystihnout podstatu komplikovaného vztahu, v němž lásku vystřídalo vzájemné ničení. Významně k tomu přispěla A. Kubátová, která výraznou vnější stylizaci mimořádně zdařile prolnula s odkrytím Daňina nitra. Rozsáhlejší scénář obsahuje přemíru odboček, které dostávají neadekvátní prostor, navíc jsou koncipované tak, že příliš nesouzní s ústřední linkou, jejíž sílu oslabují. I tak se však k divákům sdělení dostává!
(zadáno: 12.10.2023)
65%. Sečtělost a šíře rozhledu Vojtěcha Bárty přestavuje pro české divadlo nesporný přínos a obohacení! Jevištní zpracování knihy R. Saviana z prostředí neapolské mafie je plné přínosných myšlenek, ty však divák musí bedlivě a vytrvale hledat. Inscenace to svým řešením neusnadňuje a je škoda, že pro diváky nebylo vymyšleno více vodítek usnadňujících orientaci. Forma přesto nepostrádá atraktivitu a není samoúčelná, vyznění pomáhá skvěle využité a technicky zvládnuté prostředí dvoru Kampusu Hybernská, kam byla inscenace v září 2023 přenesena.
(zadáno: 12.10.2023)
65%. Skvělý nápad zkusit v plenéru „zrekonstruovat“ nedochovanou antickou trilogii poznamenalo rozhodnutí svěřit realizaci jednotlivých částí různým týmům. První část „Láios“ byla vtipnou moderní parafrází antického námětu, do níž se povedlo nenásilně zakomponovat trefné odkazy na současnost; dobrý text skvěle dotvořily režie a herecké výkony. Navazující Sofoklovo drama nabídlo solidně zrežírovanou i zahranou, ale nikterak objevnou ani „vzrušivou“ interpretaci slavné tragédie, v níž zaujalo jen pár nápadů. Po delší činoherní části ne každý divák svedl přeladit vnímání na pohybový krátký epilog „Propast“, doplněný Oidipovým hlasem.
(zadáno: 12.10.2023)
Džípy - Divadlo Letí 60 %
65%. Autorka se zamyslela nad byrokracií, jež vládne institucemi. S použitím fiktivního a nereálného motivu stvořila komedii s prvky satiry i absurdního dramatu a zdůraznila tak nesmyslnosti, jimž musíme čelit. Cennému autorčinu sdělení bohužel ubližuje formální stavba hry a přemíra slov. Přes vynikající práci režisérky M. Schlegelové, jejího týmu a herců působí inscenace kvůli textu občas poněkud „zacykleně“. Divadlo Letí si nicméně zaslouží poděkování, že přivedlo na české jeviště a kvalitně zrealizovalo další novinku ze zahraničí, kterou stojí za to poznat.
(zadáno: 12.10.2023)
Lze se pozastavit nad sporným časovým ukotvením určitých motivů či překombinovaností zápletek. Snad by se v historii Žižkova dala nalézt inspirace pro věrohodnější obraz doby. V první části někteří z herců nedokázali přizpůsobit projev bezprostřední blízkosti diváků, kteří navštíví více prostor divadla. Lépe se daří překvapovat zvraty a rozuzlením po přestávce, kdy má publikum možnost interaktivně se zapojit dobrovolnými otázkami. Neselhává organizace večera, pro takovéto projekty důležitá. V konkurenčních souborech nalezneme dotaženější počiny tohoto druhu, přesto pro diváky obvykle navštěvující kukátkové divadlo může jít o vítané zpestření.
(zadáno: 12.10.2023)
65%. Sehraný soubor Bezručů dokáže zaujmout a bavit celé představení, což není u komedií samozřejmostí. Pokud někdo neviděl jiné zpracování, asi se bude hůře orientovat v dějových souvislostech zkrácené hry. Odvážné nastudování sváteční komedie nepotěší ani konzervativní diváky vyhledávající pietnější přístup ke klasice. Inscenace úspěšně vybízí k přemýšlení a může oslovit důsledným posunem humoru, jehož vulgární nádech není laciný ani samoúčelný. Nevadí kombinace stylů a postupů, některé nápady režiséra M. Háby se však jeví nahodile, případně mají rezervy z hlediska návaznosti; pevnější dramaturgické ukotvení by bylo ku prospěchu.
(zadáno: 12.10.2023)
Koncepce samotného dramatického textu je svým způsobem ojedinělá, za určitých a šťastných okolností by snad z něho mohla vzniknout pozoruhodná inscenace. Nejlepší úmysly při výběru a viditelná snaha režiséra a herců však nestačily pro vypořádání se s nebezpečím, které inscenování hry skýtá. Prostě to nevyšlo! Jiný přístup by možná vedl k lepšímu výsledku, ale v tomto případě opravdu nelze předvídat, zda bude nebo nebude záměr fungovat. Proto poděkujme soukromému Divadlu Ungelt, že se nebojí občas riskovat a že pouze nesází na jistoty.
(zadáno: 12.10.2023)
Souhlasím s předchozími komentáři. Dramatizace románu, potažmo inscenace se příliš soustředí na děj kolem pátrání a po slibném začátku se stane monotónní a zdlouhavou podívanou. Několik zdařilých vtipů a trefných narážek k záživnosti přispějí jen málo, spásné není ani vysoké nasazení herců. Diskutabilní je i výtvarná koncepce, již nemusí každý kvitovat. Z rodinných titulů Divadla v Dlouhé patří tento k méně zdařilým.
(zadáno: 12.10.2023)
(zadáno: 14.8.2023)
65%. S původní Marlowovou hrou je po staletích takřka nezbytné naložit volněji a přikročit k radikálním zásahům. Režisér J. Čermák redukoval text, omezil počet postav, situoval dění do současnosti, hledal a posiloval stále platné myšlenky. Ke smysluplnému posunu v charakterech dospěl zejména s M. Kernem v titulní roli a s D. Šafaříkem v trojroli. V koncepci se dobře uplatnily i přízvuk a jinakost B. McFadden. Čermákova osobitá estetika se s tématem hry nemíjela, podstatnou část inscenace se však ocitala příliš v popředí na úkor předaného sdělení, které se s potřebnou intenzitou projevilo až ve scéně před Edvardovou smrtí.
(zadáno: 14.8.2023)
Adaptovat Nezvalův surrealistický hororový román je výzva! Mnohoznačnost, pohybující se na hraně srozumitelnosti, je úskalím, ale zároveň i kouzlem, které je žádoucí zachovat. Chebská inscenace J. Hajdyly je přijatelným kompromisem. Zaujme řada nápadů, vizuálně a hudebně působivé. Po herecké stránce však není inscenace naplněná. K solidní hlavní představitelce K. Weitzenbauerové se S. Gonda typově nehodí; přestože obsáhne mnoho poloh postavy, jejich celistvost je pouze částečná. Herci ve vedlejších rolích hrají vesměs příliš vnějškově, režisér je nedovedl pod povrch. Riskantní počin, zvlášť v regionálním divadle, má přesto svou cenu.
