Pankrác ´45

Výborná hra, silné a zajímavé téma, příběhy pěti žen, které se snažily přežít válku a přežily ji, byť si každá nějak zadala a potkávají se v jedné cele i se všemi paradoxy, které to setkání vyvolává. Napětí neopadá, ani když člověk předem ví, jak minimálně ve větší části osudů hra musí končit, ať už je to způsobené neznámou identitou dvou zadržených, či tou šibenicí, která hrdinkám hrozí.
Výborné herecké výkony - standardně R. Derzsi a K. Cibulková, překvapila E. Josefíková.

Dramatický text M. Kinské není z hlediska stavby zcela konzistentní, což se částečně promítá i do inscenace. Díky práci hereček a patrně i přispěním dramaturga V. Čepka výsledný tvar funguje. Uchopení tématu bez výhrad. Skrze pět ženských osudů vyznívají paradoxy a otázky, zda je vůbec možné se ve víru nepřehledných dějinných událostí zorientovat, domyslet důsledky jednání a zvolit správnou cestu, když člověk ani nemůže mít potřebný odstup? A jsou zpětné zjednodušené soudy oprávněné? Hra o sebereflexi nutí k zamyšlení. K divácké atraktivitě přispívá zpracování reálných osudů známých osobností.

--- Zamřížovaný salónek kolaborujících dam --- (více v článku na blogu)

Dobře napsaná hra, která se zabývá složitou otázkou viny. V jedné vězeňské cele se schází pětice žen, která má společné to, že se snažila nějakým způsobem přežít druhou světovou válku v českých zemích. A je jedno, jestli v pozici prominentní filmové hvězdy, pronásledované účastnice odboje nebo židovské zajatkyně ve vyhlazovacím táboře. Každá si nějakým způsobem zadala s nacistickým režimem a vykloubená "spravedlnost" vítězů jim to po skončení války dává sežrat. Pro mě asi nejzajímavější výkon předvádí E. Josefíková v úloze odbojářky Hany Krupkové. Úplně mi nesedělo pojetí postavy Lídy Baarové.

Kvalitní hra, inscenace, režie i herecké výkony. Tak by se dal stručně charakterizovat autorský projekt M. Kinské. Hra, potažmo její nastudování, totiž nepostrádá spád a napětí, postihuje dobu v širších souvislostech a nezabývá se jen bulvárním pohledem na vztah dvou známých prvorepublikových hereček. Divák tak má možnost během hodiny a půl odprožít několik osudů žen, kterým pětice hereček vtiskla duše, jejichž stopa z mé mysli jen tak nevyvane. Ve studiu Švandova divadla vznikla hodnotná inscenace zasluhující si pozornost.

Silná hra s neméně silným tématem, velmi dobře vystavěná a také kvalitně herecky obsazená. Pochvalu zaslouží všichni, ale jmenovitě hlavně K. Cibulková, E. Josefíková a R. Derzsi. Povedlo se vytvořit naprosto uvěřitelné a opravdu dobře vybudované charaktery, které dokáží více než zaujmout. Strhlo mě to a nepustilo až do konce. Jednoznačně doporučuji ke shlédnutí. 85%

75 %. Vlastní stín nepřekročíš, minulost a svědomí neoblafneš. Silná inscenační ťafka. Nenásilná a neokázalá, ale o to působivější. Bravo!

75 % Dramaturgyně Martina Kinská napsala hru a posadila se zároveň do režisérského křesla, což se projevilo tím, že v této inscenaci chybí režisérské ego, je čistá v tom smyslu, že v ní nenajdete žádné výstřelky sloužící jako prohlášení "Zírejte, co umím." Inscenace je vůbec celá ženská v tom smyslu, že jednotlivé příspěvky slouží celku, totiž výpovědi pětice žen tak či onak spjatých s nacismem. I přes tento pokorný přístup (či díky němu?) je však inscenace bytostně divadelní, ve studiu Švandova divadla se zrodil další malý klenot.