Studený Čumáček

Svěží jako ledový salát, ostré jako nůž šéfkuchaře a planoucí jako flambované palačinky. Jen kdyby nebylo těch pragmatických politických rozhodnutí, na jejichž konci jsou stejně mrtví a občanská válka... Kreón/P. Reif to má v paži, Haimón / M. Hajn kličkuje mezi otcem, Antigonou a matkou a Antigona/ J. Piktorová nesnáší svůj život, situaci ve které se ocitla i sebe sama. Takže tohle asi nedopadne dobře, ale ještě je tu zásvětí s borcem Oidipem v čele a pilným, ale užvaněným Chárónem...

75%
Bez překladu. Bez blankversu. Bez...spousty dalších věcí, co už tak Macbetha dělají Macbethem. A přesto jde o herecky skvělou práci, od "kouzelných bezďáků" či "šéfa", co se už jako duch přijde ještě pozeptat, zda mu někdo nevypil pivo, až po skvělou Lady Macbeth a jejího mnoha mindráky stíhaného chotě, úžasného Macbetha Miloslava Königa. Jen kdyby se to trochu nepotýkalo se stejně ctižádostivou dramaturgií a celkovým uměleckým ztvárněním, tak by hodnocení stoupalo ještě výš.

Tlak na modernu, který bohužel úplně neklapl, zachraňují svými výkony Pavla Beretová/Maryša a Vladimír Javorský/Lízal. Ve "svých" scénách výborná Martina Preisová. Pro celkový dojem to ale nestačí, matoucí je také používání symbolických postav, pocházejících ze středověku a obvykle zařazených ve zcela jiném kontextu. Pravděpodobně nejuřvanější Maryša poslední doby, a z Francka/ Matyáš Řezníček se také na Gluteus Maximus neposadím, což mi asi vadí víc...

Teda...mě to v devadesátých jen tak jako štrejchlo, halt jinej gang. Jako že žádnej plakát, ani placka. Voni taky byli jak Backstreet Boys pro chudý a zpívat, to bylo za trest. Ale holčičky je papaly horké a tohle, tohle všechno tam je. Není to výsměch, má to neskutečnou energii, boží chorošky a hlášky naskakující někde vzadu v hlavě. A ještě můžu hulákat jak na rokáči, hvízdat a dupat. Tak dík, kluci...

77%
Zvláštní doporučení našeho přednášejícího Státu a práva. Nemá divadlo příliš v lásce. Prý je přešvihnuté. Tohle podle jeho mínění není. S tím úplně nesouhlasím, ale prameny vážně dobře zpracované. Tak asi přijdu příště, se podívat, jak se dělá dost dobré autorské divadlo.

75%
Byl již dloouhý. Též mejercholdovsky zívavý. Jednou téměř punkový. K naštvání. Neuvěřitelně nudný a patetický, ale nikdy nebyl tak zábavný. Až "anglicky" zábavný. Tam, kde u Čechova repliky končí tečkou, zde bobtnají do společenského ticha a hovorů o počasí, obvykle končících v tázavém či zmateném "...eeh...". Není ani obvyklé potlačení patosu Firsova/J. A. Haidler posledního monologu, či akcent na samostatnost a sebevědomí Varji/K. Suchá. J. Bidlas coby Lopachin je prostě přiopilá perla, i J. Plouhar/Piščik na podpatcích a večírkové zbytky důstojnosti chytající Raněvská/M. Vítů.

55%
Tak aby bylo jasno, tenhle kus není pro starý, což už teda drobně jsem. A nepokrývá celý Bakův příběh, to trošku zamrzelo. Ale dramaturgicky jde o správný krok, protože použití storytellingu není v naší divadelní končině zcela obvyklé a zde nejenže rafne za správný konec, ale trhne tak, že v hrsti zůstane i trocha srsti. Herecky je to trošku horší, ale není to holt Shakespeare, spíš psí zápas, kdo že je tu alfa. A že přitom maličko šilhá, co vy jako na to, a přímo nutí diváka pracovat s pouhou představou děje či rekvizity, to není chyba. V tomhle směru asi cajk, ale pro mě to fakt nebylo.

79%
Exkluzivní. Burleskní. Až perfekcionistické, od pojetí kostýmů, scény, choreografie až po herecké obsazení. Silný příběh pomsty se kýčovitě nerochní v prostředí bordýlku, ačkoli by měl spoustu příležitostí, místy je až poeticky hrabalovský a hlavně... neskutečně funguje.

Zdá se, že v Ostravě to odcházení šlapalo nějak líp než v Praze. Naprosto luxusní pateticko-komická Irena a její obscesivní připomínání kolíčků na prádlo/Lada Bělašková, intelektuálně pochroumaný kancléř Rieger/Jan Fišar a též jeho distingovaná máti/Veronika Forejtová, Riegrův zmatený účetně zacyklený poradce Hanuš/Tomáš Jirman, uhlazeně klausovsky kluzký Klein/Vladimír Polák...hezké.

55%
Říkali, že must have. Že funny, že lidi plácaj a div že si sanici nevyvrátí...
No, takže popořádku...herecky těžko něco vytknout. Barbora Hrzánová je specifický herecký fenomén. Zapojení loutek taky beru. Ale udělat z opravdu blbé šedé doby, o které dost zřetelně mluví i text, cosi jako křížence pionýrské besídky a Televarieté, vnímám jako selhání dramaturgie i režie a nepochopení. Člověk by z toho dostal panickou ataku, zvlášť teda z rytmického vytleskávání, uf. A krásný úděl nechci slyšet minimálně rok, ideálně never more!

75%
Výrazně stylizovaná a pohybem rytmizovaná několikavrstvá inscenace, a to má jen lehýnce přes hodinu. Dámy úžasné...s prvními známkami uvadajícího života i ženství bojující Loutna / A. Talacková, ještě naivní optimistická Pěnkava / J. Kotrbatá i vše negující a ničící stařena bez jména/ R. Rázlová. Baví mě možnost vykládat hru jako souhrnný obraz života ženy (panna, matka, stařena/smrt) nebo to, jak vnímáme naději. Naděje totiž nutně nemusí být záře ohně v temné noci, může to být i víra, že to, co slyšíme v oné temné noci, nejsou vlci, ale zvony z města.

Fičák. Jak vlastně hodnotit, vždyť mám rozptyl 55-80% a to je sakra hodně! Některé okamžiky vážně trapné, jenže jsem nadšený fanoušek béčkových filmů z konce osmdesátých a začátku devadesátých let a ještě ke všemu vážně miluju historii českého socíku (70., 80., underground... pořád je kde bádat). Mít jen text, budu honit autora jak starý Brůna se sekyrou kolem divadla, ale herecky je to luxusně vytříbené a odzpívané (Muchomůrky bílé, ach!). J. Albrecht, P. Gajdošíková, J. Teplý, V. Fialová, M. Hruška...to je tak krásné, až je někdy i blbé se smát.

Jedenáct let. Jo, párkrát viděno, ale fakt jen párkrát, na tom přece nemůže být nic špatnýho...

Jak Marjory a Pamela položily základy realistické literatury
Martin McDonagh je u nás proslavený hlavně svými "irskými" kusy. Tohle je sice trochu jiný šálek čaje, nicméně znaky toho, proč je u nás tak hraný a oblíbený, se objevují i zde. Jak moc by se změnila literatura, pokud by Andersenovy pohádky a Dickensovy romány napsaly dvě konžské pygmejky odtržené od své země a uvězněné v malých bedýnkách?
Brilantní dialogy byly dokonce M. Bumbálkem a P. Kubesem vytaženy do ještě vyššího levelu, od jazykové zmatenosti k dialogům blbého s hluchým. A to smečování paní Dickensové...

Dramox
Ztracený svět je mírně pozapomenutý román A. C. Doyla. Tak Sherlock je prostě Sherlock, co si budeme povídat. Ale potěšení z megaklíšťat, Tyranosaurů Rexů a pterodaktylů mám taky, a když se to vhodně promixuje se složitějšími tanečky a sluchu lahodícími melodiemi, aby se zároveň nezapomnělo ani na "dobové" kostýmy a hutné ragbyové mlýny, vyvede se z toho zajímavá letní vychytávka. Škoda, že už se příští léto nedočkáme, ti chodící tyranosauři byli tak skvěle vymyšlení...

45%
První cvak cvak bylo zábavné. Ta další cvak cvak a čččč už ne. A příběh, který by se dal odvyprávět za dvě minuty, tak získal půvab sledování vychládání dřezu s vodou na nádobí.

75%
Babou/J. Janěková ml. a Pierre/R. Zach si chtěli jen dát dobrou večeři s Vincentem/J. Dolanský, Claudem/P. Lněnička a Annou/L. Rybová. Jenže vtipálek Vincent se ale rozhodl, že se sestře, švagrovi a příteli z dětství svěří, jak chtějí pojmenovat svého nenarozeného syna. A nebohé ještě ani ne mimino odpálilo intelektuálně a morálně rozhořčenou nálož...
Tedy, člověk by čekal francouzskou plkačku. Ale ono je to vytříbené, chytré a konečně ne komedie čistě pro dámy na kulturním tahu, korunovaném společenskou dvojkou vína, takže za mě díky!

75%
Oba jsou outsideři. On čelí šikaně a životu s matkou alkoholičkou, ona je cítit jako mokrý pes a je divná. On má rád sladké, ona krev. Společný mají jen dvůr ošklivého domu. Ale třeba by se našlo i něco dalšího...
Šťastné setkání herců s textem, téměř ukázkové využití fyzického i psychického fondu Denisy Barešové/Eli a Oskara Hese/Oskar. Pohyblivá scéna funkční a propracovaná.
Bohužel, jakmile mi došlo, jak to asi skončí, a to celkem brzy, trochu to pro mě ztratilo kouzlo. Za to ale herci nemohou, Stokerův Dracula je prostě základní knihou upírské literatury a stále povinná četba...

Je to jako v té staré logické hříčce o pravdomluvkách, někudkách a lhalkách. Jednoduché, jen se zeptat a pak porovnat odpovědi, ale ono to nebude určitě jen tak! Co když ona lže a on mluví pravdu o tom, že jí lže? A nebo ona? Koneckonců, vždyť lhát můžou všichni, jediní, kdo nelžou, jsou kojenci. A ti čtyři, kteří se večer sešli na jedné pohovce, mají do kojenců hooodně daleko...
Chytré, sofistikované, vtipné, vlastně i hořké. A zábavné, aniž by se herecké výkony propadaly do parodie.

Ba jo, nařehtat se do zásoby, k tomu to bylo vážně dobré. I když se pod jednou střechou setkali homofob, na jistou ženskou věkovou skupinu ujetý nevycválaný hřebeček a homosexuál, co uběhl Jizerskou padesátku ve velmi slušném čase a pak se přímo od cíle vydal hledat ztracenou maminku, a to vážně zní jako divná anekdota...ale nehledejte v tom proboha film.

Textově tradiční Josek. Ten zbytek se vymyká krabičce, protože není tradiční ani avantgardní. Bere si od obojího, tu maličko ubere, tu mohutně přidá. Herecky jde o výrazně nadprůměrnou inscenaci. T. Havlínek, B. Kaňoková, I. Uhlířová, proti typu obsazený T. Milostný, P. Konáš, M. Donutil, F. Březina - slouží hře, a náramně. Tahle inscenace si své diváky najde, zatraceně rychle.
A jaký je tedy Hamlet? Jiný. Poťouchlý, zlý, milující, agresivní, plný nenávisti vůči sobě samému i světu, ve kterém je donucen žít. A prostě bojuje, musí. A člověk by mu i oba palce držel, i když ví, že...

67%
Tedy...ke mně se asi dostal ten druhý, happyendový text. Takže pořádné překvapení, tolika efektně mrtvejch, až srdíčko plesalo. Úžasná sbírka soci a psychopatických osobností, že by se i Addamsovi radostně spřátelili...
Herecky skvělé /dámy i pánové/, bohužel scéna jim kladla mnohé zbytné překážky. Její elevace působila nebezpečně, takže místo monologu P. Vančury se sledovalo, jestli to vybalancuje nebo skončí pod.
A stále ještě nemám klíč k tomu, proč myjou tu zatracenou velrybu, která nemá žádný další vliv na děj ani nic jiného, a to je jen jedna roztomilá drobnůstka z mnoha...

Do přestávky to bylo jako sledovat Othella v holandštině. Pak to začalo dávat mírně smysl, a pak víc. Na činohru možná trochu nepřehledné, asi si seženu text. To, co celou dobu samostatně vyhlíželo jako podivné prostocviky, se naštěstí ukázalo být velmi emocionálním párovým tancem. Nádherná Kateřina Marie Fialová, velmi flexibilní Zdeněk Piškula.

Kouzlo, vážně. A to i případě, že se chlapeček hlasitě brání, že on není štěňátko. Petr Pan, Kapitán Hák, Zvoněnka, Wendy, Míša, Nana, Tiger Lily, Ztracení chlapci, piráti, mořská panna, maminka a tatínek, samozřejmě tikající krokodýl, ba i Jiřinka, jsou boží. Má to jedinou chybku, chce to větší jeviště /což se na jevištích Mdp realizovat nedá/ a přitlačit na výpravě, zaslouží si to. Choreografie propracované, fight ke cti všem zúčastněným. A těch hlášek a překvapivých interakcí...

67%
Velmi zvolna budovaná atmosféra, neskrývané násilí a  vztahové rébusy, to mi ubírá na hodnocení. Herecké obsazení hlavní trojky, L. Žáčková, A. Bílík a R. Kalvoda, je vyvážené a naprosto uvěřitelné. Zajímavý opakující se motiv jablka hříchu a toulavé kočky. Scéna se mi nejprve zdála trochu překombinovaná, její pohyb ale zřetelně urychluje a dynamizuje jevištní čas.
Je zbytečné na jevišti hledat film. Není tam. Je tam dobré, občas i silné divadlo.