Studený Čumáček

Zdánlivě méně akční, ale divadelně výtečně zpracované. "Japonské" vstupy sice trochu překvapily, ale mnohem víc upoutaly kostýmově, než aby nevhodně vyčuhovaly z kontextu. Skvělý Lukáš Melník jako Tomáš Stockmann.

65%
Silně stylizovaná inscenace s dobře zpracovanými "zapojujícími" momenty. Vzhledem k tomu, že výklad Krysaře se často obrací k sexuální stránce, nepřekvapilo, že se objevuje i zde. Líbilo se mi využití psích klikrů a změna obvyklého směřování postavy Seppa Jörgena.
Možná trochu moc agresivní práce se světlem, v některých okamžicích to bylo až nepříjemné.

Jerry a Gita. On utekl do New Yorku před příliš ochranitelskou péčí své ženy a její rodiny a rozvádí se, ona kvůli vážné nemoci ztratila milovanou práci. Jerry, Gita a lednička jako záminka k telefonnímu hovoru...a pozvání na večeři. Oba jsou sami, oba potřebují trochu lásky, ale tohle není filmová romantická komedie.
Týna Průchová (Gita) uvěřitelnější než Ondřej Černý (Jerry), líbila se mi autorská hudba.

75%
Trochu sázka. Že to prostě bude Erben, maturita, školní představení, no. Pravda, ale rozhodně ne celá.
Udělat z Erbenovy kytice několik komponovaných velmi civilních rodinných dramat je neobvyklé, ale o to víc působivé. Navíc, nemají jen mírně horrorový náboj, jsou i tragické, smířené a maličko komediální (Zlatý kolovrat jako rozkošně přehrávaná chirurgická groteska byl osvěžující a téměř úlevný).
Jako celek působí inscenace režijně hladce a plynule, nevadí ani mírně archaický jazyk a neokoukaní herci přidávají na hodnotě.

Paní Boková, paní Roubalová, paní Jirousová, paní Kocábová a jejich děti. Tedy, děti říkají, že jejich dětství bylo úplně v pohodě. Mámy jim vysvětlily, že táta je zavřenej, ale nic špatnýho neudělal, že je to politický, ale jejich mámy mlčí. Ne proto, že "Silence is sexy", ale proto, že z jejich pohledu jejich život nebyl "správně statečný". Pracovaly, aby nakrmily svoje děti, sehnaly peníze navíc pro muže ve vězení a po nocích přepisovaly, distribuovaly, schovávaly samizdat i lidi, psaly pokyny a seznamy pro muže, jak zajistit děti, pokud by je zatkli. A po prohlídkách STB znovu vytřely podlahu.
K přemýšlení, na kom disent vlastně stál...

Radikálně proškrtaný, přesto srozumitelný a působivý Peer Gynt. Nadchla mě choreografie (pohřeb Ase a až burleskní výstup salašnic) a hudba, zaujal i výklad samotného Peer Gynta. Tenhle "prostě budu tím nejlepším sám sebou" hajzlík lapený do smyčky tvorby vlastních podvodů a zkrachovalých vztahů dokonce vzbuzuje jisté sympatie...
Prázdnota (či Okolo) vyjádřená jen hlasy a světlem, scénografie plná plošinek a šikmin umožňující schovávačky i pomalé klouzání a nádherný kostým Knoflíkáře
+ velmi kvalitní dramaturgický úvod.

Kráska a zvíře, ovšem ta reálná, ne od Disneyho. Petra Floriána (Viktor) chvílemi lituju, protože ho nikdo nikdy nenaučil, jaký je rozdíl někoho mít rád a vlastnit...a chvílemi ho chci vykostit a stáhnout z kůže, pěkně pomaloučku, tak moc mě irituje. Eliška Nejedlá (Agáta) je v každém okamžiku svého boje reálná a protože je to nablízko (sedí se na jevišti), opravdu je to cítit (řvala tak, že jejího hereckého partnera to shodilo ze židle a mě skoro taky).
Sice mi asi po dvaceti minutách došlo, že příběh znám (John Fowler: Collector), ale nevadilo to.

65%
Děti 10-13 let nejsou obecně nebezpečné. Zákon je nijak drakonicky nepostihuje, pokud spáchají trestný čin, skončí maximálně v ochranné péči, nejsme přece v Anglii. Ale to jsou "jiné" děti, ne jako ty naše, jsou poškozené.
Na počátku devadesátých let se z džungle, obklopující San Cristóbal, vynořily taky takové děti. Divné děti, chovající se jako vysoce organizovaný hmyz. Infiltrovaly se do prostředí. Přepadaly, kradly, zabíjely, bylo nutné je zastavit...
Skvělé ozvučení a light design, divadelní stránka však zaostává. Pokud mě ale chtěli vyděsit a protřepat mi mírně vnitřnosti, stalo se.

65%
Stravitelná devadesátiminutová divadelní zkratka. Možná víc abstraktní než mi bylo milé, ale Čapkova linie byla zřetelná.

65%
Žily byly, na maličkém plácku uprostřed Evropy se zrodily kromě jiného také první dámy. A ty se snažily nebo nesnažily o vlastní život, jak která. Kosatík jich do jedné knihy vmáčkl osm, Dianiška do dvou a půl hodiny čtyři. Žily, byly, zemřely, a moc srandy z toho nebylo, ba ani moc trágy, prostě...mi to je nějak málo, omleté storky o "soudružce-milostpaní", Anně-Haně, paní Colombo...sorry, Husákové či mileneckém vztahu Havlové. Tuhle inscenaci táhnou herci. Nebýt toho vyhajpovaného konce a hymny na elektrickou kytaru, zatleskám spíš ze zdvořilosti, ale uhájili.

75%
Pan Kopfrkingl je milý člověk. Má rád svou ženu, děti a práci. Je rodinně a duchovně založen, respektuje své bližní. Má samozřejmě roztomilé vrtochy i malé hříšky, ale kdo z nás je bez viny. Pan Kopfrkingl je vlastně ideální muž...jen kdyby tak divně nevejral.
Něžnější provedení šedesátkového horroru i pro útlocitné diváky, kterým film nedělal moc dobře. Ne zcela obvyklé až filmové střídáni obrazů a prostředí a působivý Petr Pochop v hlavní roli. Možná maličko dlouhé (začalo být už dost vydýcháno, zvlášť, když se ve scénách kouří nebo zapalují malé ohníčky).

75%
Ta první, Kočička z Divadla F. X. Kalby, mě bohužel minula. A tak hymnus na téma Pračka, kocour, plutonium a Chór, ke mně doputoval až o osm let později. A ano, až po Encyklopedii akčního filmu, která jasně téma přebírá a rozvíjí, přesto jde o svižnou a ujetou komedii pro nerdy a jejich sympatizanty.
Palo Habera v hot šortkách naostro, na Polabinách se vaří nudle v rychlovarce stejně jako na Strahově a vrátné jsou stále stejné. Jen ten kocour je divnej, moc divnej...

Otužují se, extrémně dbají na stravu, spánek, oslunění a cvičení, tvrdí, že to prodlužuje život a že to naučí i vás, za mírňoučký poplateček. Tak jako Ben, muž s fantastickým kontentem ve videích. Ema zkusila hodně, ale to, co s Benem, asi nezkusila žádná. A co na to čínské laboratorní myšky? Zdá se jim také o prstech s prstenem, ukousnutých u jícnu sopky?
Prověřený herecký pár, patřičně bizarní téma, provedení...a nejspíš i pár modřin.

Divadlo, koncert, dvojgenerační výpověď. Ti, kteří sotva překročili patnáct a ti, kteří už před nějakou dobou minuli třicítku. Hrají zdánlivě vybíjenou, ve skutečnosti mluví o svých obavách, pocitech a vnímání světa a sebe sama v něm. O šikaně, o které jim sice ve škole pouštěli videa, ale už jim neřekli, že to, co se jim právě děje, je taky šikana. O zneužití vlivu autorit, rodičů, učitelů nebo prostě jen těch "starších", ve škole, na tréninku, na ulici, v metru. O soudech, před kterými denně stojí.
Šikovní, odvážní a nadaní. A pokud žádají "jen" respekt, mají ho mít, kolik jen chtějí.

78%
Po Zátopkovi, Bratrech naděje a Honu na Jednorožce Minor pokračuje v inscenacích určených spíš starším dětem s rodiči. V hlavní roli Richard Samko, neherec, reportér a novinář. Moje očekávání tedy přirozeně bylo, že se posadí trochu stranou, občas vstoupí do děje, cosi okomentuje...tak určitě. Nejenže je středem dění, vysvětluje, pobíhá, zpívá, hraje jak o život, střílí, je jevištěm pro loutku, to všechno až neuvěřitelně bezprostředně.
Hezká role Hedviky Řezáčové, samozřejmě Gustav Hašek (ten boží jelen!), Ondřej Nosálek (četník) a Václav Jelínek (tomu sluší i babky).

75%
Taková Heda Gabler-chytrá horákyně. Labilní bývalá teenage hvězdička, zoufale se snažící přehrát do dospělých rolí, Její kolega, Jorgen, který svou postavu smrsknul na ploché repliky a ohmatávání. Thea, mladá a absolutně necitlivá herečka, která bohužel na placu supluje i koordinaci intimity a terapeuta. Eilert, který přes svou sexy energii je také léčeným abstinujícím alkoholikem. Berta, zoufalá asistentka režie. Henrik, vrchní bůh a režisér, učebnicový sociopat. A tihle lidé chtějí kdesi za Oslem natočit Hedu, aniž by byli milí aspoň sami k sobě...poteče opravdová krev.
Skvělý Jan Hájek/Henrik, Jan Grundman/Eilert.

68%
Temná noc. Někde ve městě masakruje vrah. A Spejbla burcují ze spánku zděšení občánci v čele se starostou jen proto, že vrah má asi dřeváky a proto je třeba, aby se za ním vydal a zadržel ho...to zní jako Woody Allen. Bohužel, jen zní, tohle libreto je trošku řidší. Což však není až tak na závadu, je to prostě loutkový muzikál k pobavení nebo mírnému zamyšlení a pro mě byla podstatná technicky i divadelně zdařilá kombinace marionet, "dupáků" a černého divadla.

56%
Skepse. Steampunk už má vrchol nějakou dobu za sebou a nikdy to nebyl mainstream (a to jsem fan).
Pavla Gajdošíková /Líza mluví argotem "Ostráva", Igor Bareš/Doolitle "Olomouc +-20 km", to vnímám jako plus. I to, že incenaci vedou ženy, ať už Pavla Gajdošíková, Ivana Wojtylová/Paní Pearsová, Martina Krátká Frejová/choť velvyslance (ukázkový ženský snobíček) nebo Marie Málková (úžasná, sladká a tvrdá jak žula).
Z mužského obsazení mi vystupuje právě jen Igor Bareš/Doolitle. Je jiný a specifický, to je na divadle vždycky přednost.
Pygmalion je skvělý text. Dá se kroutit, modernizovat, ale přílepky jen na oko nefungují. Ani Bobové.

Očichávání nové scény. Zdařilé. Inscenace je skvělá, rozjíždí se v kolejích: "Já jsem zkušený, ty nic neumíš, mlč, poslouchej, služ." a M. Kňažko (Rothko) si svého "zaměstnance", mladého malíře (M. Leták) náležitě vodí, poučuje a káže. Jenže do dveří výtvarného umění už kope a buší pop-art a ani Rothko není hlupák. Kdysi se svými kolegy zadupal kubismus, teď je řada na něm. A na tu sérii obrazů pro Four Seasons se tam stejně nikdo dívat nebude, ať už budou červené jako krev, vlajka nebo svítání...nezvládnou se samy chránit.
Prostá scéna, skvěle se doplňující herci a luxusní ozvučení. Nic víc to ani nechtělo.

Přímočaré, místy až naivně kouzelné hraní o Tracym, který měl tygra. Ten tygr nebyl tygr, byl vlastně černý panter a nebyl vidět. Vysvětlujte to ale představitelům zákona a psychiatrům, pořád mají ty stejné otázky...
Poctivé divadlo, dobře odvedená herecká práce a zpívat zvládli též dobře. Potěšilo...

Překvapivě scénicky puristická inscenace, která se soustředí především na text a herce. Takže poměrně čistý Shakespeare, který sice nemá jednoznačný výklad, slušně ale zní a nabízí vyvážený příběh se silnými momenty.
A když už jsme u toho, člověk by čekal slušný fight, ale dostal...ještě lepší procítěnou líbačku od záporáka Edmunda/J. Jankovský. Z těch kladných zatím vede Kent/F. Kreuzmann a šašek/Oswald M. Pospíchala.
Vidět to tak venku, divadelní prostor v Celetné mi pro tenhle kus přišel trošku malý...

75%
Kytice, pohled ženy-matky. Matky, která své mateřství ukončila zločinem. Matky, které bylo mateřství vnuceno. Nemateřské matky. Přetížené matky. Matky, jejíž neuvážené rozhodnutí ničí život dítěte. A tohle vše je Michal Kern, zvládající i intimní část mateřství, aniž by to bylo vážně divné. A tři "děti", s až obludnou maskou, kterou časem ztrácejí nebo odkládají.
Asi ale nedokážu zcela "přeložit" divadelní jazyk všech obrazů a mírně mě mate prolínání básní. Prostě mi hlava automaticky jede po určení básně, a tím už nemám mnoho prostoru pro vnímání divadelní akce.
I tak je to ale zážitek...

75%
Náš přednášející kdysi právě na tomto textu demonstroval nikoliv sílu ducha, ale spíš z větší části těla. Schopnost přežít smyslovou deprivaci a v podstatě postupnou otravu organismu z odpadních látek, ukládajících se v pevně utažených tkáních.
V tomto smyslu slova tedy budu za rebela, nepopírám ale, že Jakub Koudela svého Darrella, dítě zabité při mormonském masakru i po letech se mstící korejskou princeznu provedl skvěle. A taky je to kultovka, kterou jsme četli téměř tajně v určitém věku skoro všichni. Jen je to pro mě až moc estetické. Tak trochu moc...hezké, klidným a čistým způsobem.

Doba, co člověka popadne do pracek, požvýká, okouše a začněte se modlit, abyste jí nechutnali a vyplivla vás, abyste se mohli pomstít.
Viktor, Karel, Sára, spojení láskou/přátelstvím a vinou, těsně před maturitou, Rožumberok, 30. léta. Viktor vzal vinu na sebe a utekl, Karel se odstěhoval do Německa a zůstala jen Sára. A pak se zas všichni sešli, v Birkenau. Lidé s trhlinou v duši. Trhlina se může zacelit, jen když se smíříte se svými mrtvými, tam, kde to začalo.
Příběh bez kladných hrdinů, hodně emocionální, brutálně na blízko, s úspornými divadelními prostředky a výtečnými hereckými výkony (M. Kraus, V. Zavadil a další).

75%
Narativ praví, že Clarissa Dallowayová je neviditelná chudinka, breky breky. Všichni ji přehlížejí, manžel, dcera, bývalý přítel i ta lady, co na oběd pozvala jen jejího manžela, a přitom Clarissa by chtěla taky. Prostě sympaťačka, co jde trochu do let, měli bychom ji chápat a všichni bychom měli přijít na její večírek. Jenže ubožátko sebestředná pitomá Clarissa poníží jinou ženu, přehlíží dceru, manžela, bývalého přítele i tragédii, která se odbývá jen kousek vedle ní...
Tenhle přístup se mi líbí. Chytrá práce s roztříštěným textem, vedení herců, kostýmy se symbolickým dotekem i aktivní interakce jeviště s hledištěm.