Studený Čumáček

75%
první zkouška a pak první repríza...a výsledkem je velmi příjemná a nekomplikovaná inscenace, logicky lehce potlačující "folklórní" motivy a posouvající tak historickou věc k současnosti. Silnější mužský element sice malinko upozadil ženské příběhy, ale není to nutně na závadu. Skvělý Rybář L. Jankovský, ve své postavě přesvědčivý M. Tichý, rozkošně šťouravý P. Lagner, směšný a přesto silný F. Kreuzmann...krásně jim to šlape.

79 %
Poprvé hned v několika ohledech: poprvé jako titul, poprvé jako činohra, poprvé nový divadelní prostor a poprvé D. Špinarová po odchodu z ND. Zvláštní, jak si to všechno hezky sedlo...
Režisérka uchopila titul po svém a obrátila ho naruby. Ne jako tragédii neopětované lásky zaplacené bolestným přerodem ženy, ale jako zrcadlení změny, přiznané jinou postavou v trojúhelníku vztahů-nevztahů. Expresivně, bez spousty slov a divadelních přívěsků. Není na škodu, že nejvíc textu má čarodějnice/cizí kněžna (Z. Onufráková), princ(P. Děrgel) a Rusalka (M. Machová) si stačí i s prostinkými větami.
Paní režisérko, já vám odpustím tu Krásku...

uteklo mi, tak aspoň záznam...
Shakespeare k nám byl milý. Dostali jsme od něj moře. Ale jinak je Zimní pohádka červená knihovna mixovaná s krátkou námořní historkou a infuzí řepáckého humoru a nehraje se tak často jako ostatní Shakespearovy hity. Dejvické divadlo z tohoto materiálu uplácalo řachandu zcela ve svém stylu a...ano, šlape jim to.

75%
Jo, jasně, taková předvánoční nenáročná pohádka... akorát že vůbec. Balada to je, a velmi slušně vyšperkovaná symbolismem. J.A. Haidler je drobet Gandalf, but why not? Folklór maličko fúzoval s trampingem, a komu to vadí? P. Uhlík zvládá s přehledem, A. Nesvadbová visí hlavou dolů a text jí přitom nevypadává ani trochu...jo, dobrý to bylo.

57%
Nechalo se den uležet. A názor se příliš nezměnil. Ačkoli jde o nadprůměrný autorský text, herecké výkony jsou na Švanďák až neobvykle rozkolísané. Vysokou úroveň si drží Bohdana Pavlíková a Andrea Buršová, Anežku Šťastnou zatím uložím ke sledování, prostě uvidíme. Miroslav Hanuš zaperlil, jeho výkon na poli stepu a provozování hudby byl na činoherce až obdivuhodný, a jistá dryáčnickost v jeho projevu nebyla na škodu. Robert Jašków naopak poněkud zklamal, jeho hotelový recepční z "Palachova týdne" 1989 modelovaný jako směs omrzelosti a přihlouplého pokusu o lstivost nepřesvědčil. Škoda, rozběh byl pěkný, ale do konce nevydržel...

Fungující koncept kabaretu, ve kterém se prostřídá dominantní moderátorka, několikero pěveckých čísel, rozkošná diva, dryáčnický silák a taková ta velká slizká ocasatá zviřátka se čtyřmi prstíky na každé tlapce, v Tróji je chovají v teráriu...mloci. Půlka Čapek, půlka David Košťák, který dodal známému textu zajímavý twist a švih (biče)...

Pro milovníky komiksu prakticky nutné vidět. Koneckonců...ona to vůbec není ptákovina čistě pro geeky a ani vrstvy pod nejsou nezajímavé. Zatím u mě vede Hulk, v závěsu následován R2D2. Nelze ani zapomenout na Catwoman a její trapné milostné trable s nerozpoznaným kolegou či upřímně depresivního Supermana. A startrooper s cellem se také nevidí každý den, a když jsou ještě ke všemu dva...

75%
Překlad starý dobrý Sládek. A když pominu, že Polonius umřel předčasně, s trychtýřem v hlavě a nedožil se ani svého slavného propíchnutí za čalounem, že Horaciovi se prakticky každé dějství rozleze, protože někdo chybí, a že se vzadu za scénou škube ukradená slepice na polévku, a nakonec všichni umřou (a to jako doopravdy!), jde o neobyčejnou inscenaci, špikovanou velmi zajímavými informacemi. Třeba zmíněná "Polapená nevěra", nejstarší česká lidová hra asi z počátku 17. stol. se skutečně hrála v Národním dva roky po požáru, v roce 1883, a herecké kočovné společnosti fakt měly občas i hodně divná jména...

75%
Trošku těžší kalibr, neobvyklý formát a nadprůměrné herecké (též pěvecké!) výkony. Skvělá ukázka využití jevištní hudby. Díky i za technickou stránku představení, navíc s omezením (diváci na jevišti)...prostě malá chuťovka.

69%
Velmi easy. Sladké a zároveň divné, jako vzpomínka na to léto, které nikdy nebylo. Jo, a z Vančury to mnoho nemá, což je celkem absurdně klad i zápor provedení. Škoda, že neviděno v létě na některé z letních kašparovských scén, asi by si vysloužilo i vyšší hodnocení. Byly párky a limoška, mhm...

65%
Tak nějak nevím, jestli to mám chápat jako řachandu (Natálie Řehořová plazící se v dlouhé róbě a s umělohmotným samopalem v něžných ručkách, s Natašou Bednářovou v závěsu, by k tomu mohla velmi nabádat), nebo jako politicko-ekologické poselství hlásané na střídačku Marií Štípkovou a akčnější Annou Stropnickou, které bohužel nedává mnoho smyslu. A když konec ještě vypadá, jak kdyby vypadl z propagačních videí nejmenovaného agro holdingu, tak už se mi ani moc smát nechtělo...

67%
Skvělá Markéta Matulová, nádherně nahrávající Jakub Burýšek. Propracovaná scéna a kostýmy. Dík za sympaticky zvládnutou stylizaci 70. a 80. let, taky plus. Bohužel, převelice mě dráždí konec a pociťuju ho jako palec v oku, vytlačující z něj nějakou tu slzičku. Na sentiment do divadla nechodím, člověk by tak nějak "od minula" čekal, že právě Dianiška to nějak shodí...

Svěží jako ledový salát, ostré jako nůž šéfkuchaře a planoucí jako flambované palačinky. Jen kdyby nebylo těch pragmatických politických rozhodnutí, na jejichž konci jsou stejně mrtví a občanská válka... Kreón/P. Reif to má v paži, Haimón / M. Hajn kličkuje mezi otcem, Antigonou a matkou a Antigona/ J. Piktorová nesnáší svůj život, situaci ve které se ocitla i sebe sama. Takže tohle asi nedopadne dobře, ale ještě je tu zásvětí s borcem Oidipem v čele a pilným, ale užvaněným Chárónem...

75%
Bez překladu. Bez blankversu. Bez...spousty dalších věcí, co už tak Macbetha dělají Macbethem. A přesto jde o herecky skvělou práci, od "kouzelných bezďáků" či "šéfa", co se už jako duch přijde ještě pozeptat, zda mu někdo nevypil pivo, až po skvělou Lady Macbeth a jejího mnoha mindráky stíhaného chotě, úžasného Macbetha Miloslava Königa. Jen kdyby se to trochu nepotýkalo se stejně ctižádostivou dramaturgií a celkovým uměleckým ztvárněním, tak by hodnocení stoupalo ještě výš.

Tlak na modernu, který bohužel úplně neklapl, zachraňují svými výkony Pavla Beretová/Maryša a Vladimír Javorský/Lízal. Ve "svých" scénách výborná Martina Preisová. Pro celkový dojem to ale nestačí, matoucí je také používání symbolických postav, pocházejících ze středověku a obvykle zařazených ve zcela jiném kontextu. Pravděpodobně nejuřvanější Maryša poslední doby, a z Francka/ Matyáš Řezníček se také na Gluteus Maximus neposadím, což mi asi vadí víc...

Teda...mě to v devadesátých jen tak jako štrejchlo, halt jinej gang. Jako že žádnej plakát, ani placka. Voni taky byli jak Backstreet Boys pro chudý a zpívat, to bylo za trest. Ale holčičky je papaly horké a tohle, tohle všechno tam je. Není to výsměch, má to neskutečnou energii, boží chorošky a hlášky naskakující někde vzadu v hlavě. A ještě můžu hulákat jak na rokáči, hvízdat a dupat. Tak dík, kluci...

77%
Zvláštní doporučení našeho přednášejícího Státu a práva. Nemá divadlo příliš v lásce. Prý je přešvihnuté. Tohle podle jeho mínění není. S tím úplně nesouhlasím, ale prameny vážně dobře zpracované. Tak asi přijdu příště, se podívat, jak se dělá dost dobré autorské divadlo.

75%
Byl již dloouhý. Též mejercholdovsky zívavý. Jednou téměř punkový. K naštvání. Neuvěřitelně nudný a patetický, ale nikdy nebyl tak zábavný. Až "anglicky" zábavný. Tam, kde u Čechova repliky končí tečkou, zde bobtnají do společenského ticha a hovorů o počasí, obvykle končících v tázavém či zmateném "...eeh...". Není ani obvyklé potlačení patosu Firsova/J. A. Haidler posledního monologu, či akcent na samostatnost a sebevědomí Varji/K. Suchá. J. Bidlas coby Lopachin je prostě přiopilá perla, i J. Plouhar/Piščik na podpatcích a večírkové zbytky důstojnosti chytající Raněvská/M. Vítů.

55%
Tak aby bylo jasno, tenhle kus není pro starý, což už teda drobně jsem. A nepokrývá celý Bakův příběh, to trošku zamrzelo. Ale dramaturgicky jde o správný krok, protože použití storytellingu není v naší divadelní končině zcela obvyklé a zde nejenže rafne za správný konec, ale trhne tak, že v hrsti zůstane i trocha srsti. Herecky je to trošku horší, ale není to holt Shakespeare, spíš psí zápas, kdo že je tu alfa. A že přitom maličko šilhá, co vy jako na to, a přímo nutí diváka pracovat s pouhou představou děje či rekvizity, to není chyba. V tomhle směru asi cajk, ale pro mě to fakt nebylo.

79%
Exkluzivní. Burleskní. Až perfekcionistické, od pojetí kostýmů, scény, choreografie až po herecké obsazení. Silný příběh pomsty se kýčovitě nerochní v prostředí bordýlku, ačkoli by měl spoustu příležitostí, místy je až poeticky hrabalovský a hlavně... neskutečně funguje.

Zdá se, že v Ostravě to odcházení šlapalo nějak líp než v Praze. Naprosto luxusní pateticko-komická Irena a její obscesivní připomínání kolíčků na prádlo/Lada Bělašková, intelektuálně pochroumaný kancléř Rieger/Jan Fišar a též jeho distingovaná máti/Veronika Forejtová, Riegrův zmatený účetně zacyklený poradce Hanuš/Tomáš Jirman, uhlazeně klausovsky kluzký Klein/Vladimír Polák...hezké.

55%
Říkali, že must have. Že funny, že lidi plácaj a div že si sanici nevyvrátí...
No, takže popořádku...herecky těžko něco vytknout. Barbora Hrzánová je specifický herecký fenomén. Zapojení loutek taky beru. Ale udělat z opravdu blbé šedé doby, o které dost zřetelně mluví i text, cosi jako křížence pionýrské besídky a Televarieté, vnímám jako selhání dramaturgie i režie a nepochopení. Člověk by z toho dostal panickou ataku, zvlášť teda z rytmického vytleskávání, uf. A krásný úděl nechci slyšet minimálně rok, ideálně never more!

75%
Výrazně stylizovaná a pohybem rytmizovaná několikavrstvá inscenace, a to má jen lehýnce přes hodinu. Dámy úžasné...s prvními známkami uvadajícího života i ženství bojující Loutna / A. Talacková, ještě naivní optimistická Pěnkava / J. Kotrbatá i vše negující a ničící stařena bez jména/ R. Rázlová. Baví mě možnost vykládat hru jako souhrnný obraz života ženy (panna, matka, stařena/smrt) nebo to, jak vnímáme naději. Naděje totiž nutně nemusí být záře ohně v temné noci, může to být i víra, že to, co slyšíme v oné temné noci, nejsou vlci, ale zvony z města.

Fičák. Jak vlastně hodnotit, vždyť mám rozptyl 55-80% a to je sakra hodně! Některé okamžiky vážně trapné, jenže jsem nadšený fanoušek béčkových filmů z konce osmdesátých a začátku devadesátých let a ještě ke všemu vážně miluju historii českého socíku (70., 80., underground... pořád je kde bádat). Mít jen text, budu honit autora jak starý Brůna se sekyrou kolem divadla, ale herecky je to luxusně vytříbené a odzpívané (Muchomůrky bílé, ach!). J. Albrecht, P. Gajdošíková, J. Teplý, V. Fialová, M. Hruška...to je tak krásné, až je někdy i blbé se smát.

Jedenáct let. Jo, párkrát viděno, ale fakt jen párkrát, na tom přece nemůže být nic špatnýho...