PONEC - divadlo pro tanec

Dílo kombinující fyzickou performanci, zvukový design a vizuální instalaci. Zabývá se naší společnou budoucností na pozadí současného politického napětí a prohlubující se klimatické krize. Navzdory celosvětově převládajícím pocitům strachu a velké nejistoty přináší pocit očekávání a naděje. Inspirací pro vznik inscenace byly rozhovory s lidmi, v nichž nás zajímala optika osobního rodinného zázemí a vztahů napříč generacemi. Jak si představujeme budoucnost nejen pro sebe, ale i pro generace po nás? Jaký svět si pro ně přejeme a co můžeme nebo chceme udělat pro to, aby se tato přání naplnila...?

Taneční inscenace s prvky detektivního thrilleru o naší kůži – přecitlivělé, obnažené a vyděšené stejně jako celá společnost...

Hudebně-taneční inscenace inspirovaná dávným inuitským příběhem. Hudebníci se rozpohybují a tanečníci se rozezvučí v inscenaci, jejímž tématem jsou člověk a příroda. Proto se přednostně využívají „recykláty“ – tvůrci se pro ně ponořili do svých skladů, kde na další život čeká nepřeberné množství materiálů, hudebních nástrojů a dalších předmětů...

Generační výpověď o stavu bytí, kde krize jako status quo nehledá řešení ani překonání. Jak bychom identifikovali krizi, kdyby měla lidskou podobu? Jak by vypadala, přemýšlela, komunikovala? Inspirováno postaktivismem myslitele Baya Akomolafa, ex-buddhistickou mniškou Kairou Jewel Lingo a obrazy umělecké dvojice Muntean a Rosenblum.

Inscenace inspirovaná nekonečným posloucháním oratoria „El Niňo“ amerického skladatele Johna Adamse, rapových veršů Kae Tempest a hudebního rituálu skupiny Shortparis z petrohradského undergroundu. Tento příběh se uskutečnil a přežívá mezi námi díky orálnímu vyprávění. Tento příběh je o zrození, o těle v těle, o křičícím šepotu, o zvucích, které tvoří prostor. Tento příběh je o mlaďoučké Marii a o jejím dítěti. Tento příběh je o kruzích, které je nutné překročit, abychom se našli nově...

Inscenace propojující tanec a fyzické divadlo, která prostřednictvím tance, humoru a scénografického uspořádání vypráví o vzájemné závislosti, které podléhá každé tělo, na něž zároveň působí mechanika prostoru a ostatních těl – neutuchající koloběh přeměny věcí ve vzájemné provázanosti; mocenský vztah, jehož počátek lze jen mlhavě tušit ve sledu událostí.

Tanečně-divadelní inscenace inspirovaná životem babičky Jany Drdácké, se kterou se cítí být duchovně i fyzicky spřízněna. Osobní výpověď ženy, která pro autorku ztělesňuje základní témata ženské povahy, intimity, role a síly...

Inscenace prozkoumávající možnosti transformace těla, úplného zředění bytí, ale i myšlenku stvoření bytosti od nuly, složené z různých kousků. Je možné, aby tělo, jak ho známe, zmizelo? Nebo aby bylo jiné? Jako když se housenka promění v motýla, rozpadne se na své elementární částice a přemění se podle jiného plánu, jiné architektury? Jak „mu---tovat“ naše myšlení, hodnoty a pohled na svět v nezastavitelném cyklu života a v době, kdy je myšlenka zásadní změny všudypřítomná...?

Pohybová inscenace, zabývající se hranicí mezi přílišnou sebeprezentací a trapností. Nestaví jen na choreografii, ale vychází z analýzy postojů a pocitů vyvěrajících ze současné situace z přemýšlení o vztahu mezi divákem a umělcem. Divák „není“ a nevíme, jaký bude, až znovu přijde do divadla...

Inscenace na cestě mezi dokumentem a intimní výpovědí, vlastním tělem a osobní zkušeností. Dvě ženy, obě tanečnice, obě stejně staré, prý si velmi fyzicky podobné. Nejprve o sobě nemají ani tušení, možná jen věděly, že každý má někde svého společníka. Ve společné tvorbě se dotýkají řady témat, jako je ženská psychika a její proměny, osamělost, zranitelnost a v neposlední řadě přijímají stav, ve kterém se momentálně nachází živé umění. A přestože se tyto dvě ženy neznají, mohou sdílet emocionální pouto, které přesahuje geografii...?

Nečekaný duet tanečnice a režisérky. Inspirovány osobností Bustera Keatona nás přes veškerou odlehčenost formy dokáží dojmout svou hloubkou a upřímností. Společně hledají hranice jemného humoru, ironie či absurdity a postupy jiné než ty, na které jsme byli zvyklí...

Fyzické divadlo, během něhož se ocitáme ve světě, který ten náš jen připomíná: dvojice performerů versus jeden podivný předmět s příčlemi a štěřinami. Chtějí se dostat vzhůru, ale výsledek je nejistý: ženou se za mlhavou vidinou, že tam nahoře to bude lepší, jejich pohyb volnější a mysl svobodnější...

Autorské žonglérsko-akrobatické představení volně inspirované novelou „Rozmarné léto“ Vladislava Vančury