Uživatelské blogy

Muzikálová adaptace disneyovského příběhu Frozen přináší na jeviště řadu scénických efektů, které mají evokovat svět ledu a magie. Scéna pracuje s pojízdnými rampouchy, které se postupně objevují z pravé i levé strany jeviště a dokonce i na hraně orchestřiště. Jak sílí Elsina kouzla, rampouchy se přibližují stále blíž k samotné scéně, čímž vytvářejí pocit, že se ledové království rozšiřuje i směrem k divákům. První část představení však působí překvapivě zdlouhavě. Děj se rozbíhá až ve chvíli, kdy se Anna setká s Kristofem. Právě Anna – v tomto případě ztvárněná záskokem Klárou Šmídovou – pat...

Tak se nám stalo – a já mám dojem, že se vážně někomu něco stalo. Jinak si totiž neumím vysvětlit, proč někdo dospěl k názoru, že právě tento materiál potřebuje 3 hodiny a 10 minut. Celou dobu mi běželo hlavou: Bože, to je hrozný. Bože, jak tohle mohlo mít premiéru. Bože, kdy dramaturg vypnul tlačítko „pracuj jako dramaturg“. A ten pocit mě neopustil ani po přestávce. Přemýšlel jsem, komu je vlastně představení určeno. Mám dojem, že se autoři snaží vyrovnávat s minulým režimem a zkušenostmi generace, která jím prošla. To samo o sobě není špatně. Problém je, že výsledek působí spíš jako dlouh...

Po derniéře zvyšuji hodnocení. Herci se s textem sžili a mnohem lépe fungoval timing některých vtipů. Stejně tak emocionální pasáže (konfrontace dcer s jejich matkami napříč generacemi) byly velmi působivé a mrazivé, a jen se v nich potvrdilo, co jsem věděl ze Sýkorových TV seriálů, že autor umí napsat ženské figury. Hra i inscenace jsou sice velmi konzervativní, tradiční, ale výborně funguje gradace a rytmus střídání komediálních a vážných pasáží. A některých postav mi bylo vážně líto. Herecky na velmi dobré úrovni - jako divák jsem měl pocit, že herce to baví hrát a že si své role užívají. T...

Na toto představení jsem si počkala. Nejdřív nebylo možno sehnat lístky, potom bylo představení na poslední chvíli zrušeno. Až v pondělí 25.5. se podařilo. Na tuto hru jsem dostala tip přímo z divadla, když jsem napsala pochvalnou recenzi na Poslední sezení u dr. Freuda, které má stejné herecké obsazení. Nevěděla jsem, na co jdu, a anotace téma hry schválně pomíjejí. Název dává tušit souvislost s hudbou a skutečně hra se odehrává v šatně slavného dirigenta po koncertě. Poněkud otravný fanoušek si přijde pro podpis, potom pro fotografii a pořád se pod nějakou záminkou vrací, až děj trochu přip...

Muzikál Osmý světadíl nese sebou příběh vystavěný kolem nesmrtelných hitů Elán. Ten je sice jednodušší, jenže právě v té jednoduchosti je jeho síla. Divák se v něm snadno najde. K české verzi mám stále velkou lásku, viděl jsem ji asi desetkrát a dodnes ve mně vyvolává silné emoce. Přesto jsem letos po představení v Bratislavě odcházel s pocitem, že tam všechno působilo o něco přirozeněji, opravdověji a snad i intenzivněji. Těžko se to popisuje jednou konkrétní věcí — nebylo to jen obsazením, navíc scéna, kostýmy i choreografie byly totožné. Možná šlo o atmosféru, možná o jazyk, možná o neuchop...

Hypotéka? Nedostupná. Nájem? Likvidační. Co když existuje jiný způsob, jak přijít ke krásnému bytu? Premiéra činohry Zářivá verbež v brněnské Redutě proměňuje bytovou krizi v krvavou grotesku, kde se vraždí bezdomovci ve velkém. Ema a Ollie čekají první dítě a žijí v bytě na Cejlu, kde plíseň není problém, ale věrná spolubydlící. Najdou však ve schránce dopis od Městského bytového fondu s nabídkou ideálního domu zdarma. Ten je ale úplně nevybavený, bez elektřiny i teplé vody. Přijdou však na způsob, jak ho efektivně „rekonstruovat“, akorát za každé vylepšení zaplatí životem zabitím ze stran...

Poslední premiérou sezóny v Divadle Petra Bezruče je nová hra KRYONAUTI Alžbety Vrzguly (nar.1992), koláž scén začínající sci-fi soutěží adeptů na zamrazení, poté děním kolem zmrazení ženských vajíček a dalšími návaznostmi. K inscenování své hry byla přizvána tato progresivní slovenská autorka a režisérka, zakladatelka nezávislého profesionálního divadla Uhol_92, odměněná za režii cenou Dosky. V Česku se představila inscenací Já, Johan*ka v Divadle komedie (2023). Pro svou práci v DPB si přivedla své stálé spolupracovníky, dramaturgem a překladatelem textu je Peter Galdík. Premiéra byla 15.kvě...

Když člověk jde na amatérské nebo poloprofesionální divadelní představení, často očekává příjemně strávený večer, několik úsměvných scén a možná trochu nadsázky. Jen málokdy ale čeká, že odejde s pocitem, že viděl představení, které má skutečnou energii, srdce a atmosféru srovnatelnou s profesionální scénou. Přesně takový pocit jsem měl po zhlédnutí hry Promovaní inženýři v podání Divadla GOLD. Už od prvních minut bylo jasné, že soubor nevsadil jen na jednoduchý humor, ale na propracovanou komediální inscenaci plnou hudby, pohybu, vtipných situací a především lidské energie. Představení působ...

Proč byla část hudebního doprovodu živě a zbytek z reprodukce mi je záhadou a proč nemohl být pianista - bubeník - houslista také v kostýmu rovněž. Ne vždy je potřeba vytasit piano, jen protože ho v Rokoku mají.  U podobné inscenace - specificky volby titulu - a jejím hodnocení je potřeba zvážit náklady obětované příležitosti. Co jiného mohli v MDP se spolkem JEDL "navařit"? V průběhu se vypráví několik příběhů - někdy více hrané, jindy více vyprávěné. Herci se v těchto rolích střídají. Prostor kuchyně je fajn, ale vaření v průběhu je zajímavé jen vůní jako jedním z v divadle moc nevyužívaný...

Příliš krátká telomera Divadla pod Palmovkou je svižná komorní inscenace o touze nezestárnout, nezpomalit, neztratit výkon a pokud možno se aspoň trochu vyvléknout z vlastní smrtelnosti. Na první pohled jde o satiru na biohacking, wellness influencery a současnou posedlost zdravím. Pod povrchem je ale mnohem přesnější: ukazuje svět, v němž se péče o tělo proměňuje v celoživotní projekt, morální úkol a někdy i v absurdní formu naděje. Inscenace pracuje se dvěma linkami. Jedna se odehrává v čínské laboratoři v Nankingu, kde se zkoumají vědecké možnosti prodloužení života, druhá sleduje obyčejný...

Kladenští Rebelové rozhodně nezklamali a představili se v inscenaci nabité akční choreografií, písněmi, které zná snad každý, a skvělými účesy a šatníkem.  Nová posila v MDK Karolína Bínová v hlavní roli zazářila jako velmi povedená Tereza. Velká poklona patří pánům S. Matulovi a M. Večerkovi, kteří se s obrovským množstvím rolí poprali bravurně a výsledek je fantastický. Stejné pak platí pro Janu Zenáhlíkovou, která v každé roli naprosto září. V inscenaci se objevuje téměř celý kladenský soubor a je skvělé vidět, jak jsou všichni herci sehraní. Moc se mi líbily akční choreografie, s doprovo...

S muzikálem SIX, neskutečnou hudební jízdou šesti žen Jindřicha VIII., jsem se poprvé setkal v New Yorku v roce 2024 a už tam jsem se těšil na českou verzi, uvedenou o několik měsíců později v Plzni. Tu jsem viděl již mnohokrát a upřímně jsem nečekal, že se muzikál tak brzy dostane i k našim sousedům do Bratislavy. Netrvalo dlouho a také já se na ni vypravil a musím uznat, že to byl mimořádný zážitek rovnající se zážitku ze stejného představení ve Spojených státech.  Právě onu světovost nejvíce podtrhují světelný desing Matúše Gazdíka a kostýmy Ľudmily Várossové. Na slovenské (a české) poměry...

Letošní první premiérou v KS Aréna je drama NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY  Friedricha Dürrenmatta vyprávějící o návratu staré, mocné a bohaté ženy do Güllenu, města jejího mládí před více než čtyřiceti lety, místa tehdy vzkvétajícího a s dlouhou historií, nyní však v totálním úpadku. Sleduje přitom jediný cíl, kterým je pomsta někdejšímu milenci, jehož intrikou byla kdysi vyhnána. Drama v úpravě a s doplněním písní dramaturga Tomáše Vůjtka bylo uvedeno v režii Adama Steinbauera. Premiéra se uskutečnila 31.ledna. Hra napsaná roku 1956 byla u nás vydána s dalšími autorovými dramaty roku 1964, v Ostravě b...

Činohra Její pastorkyňa v Městském divadle Brno řeže do živého. Alena Antalová jako Kostelnička staví morálku proti pudu sebezáchovy. Udělá totiž rozhodnutí, které nejde vzít zpět. Premiéry se uskutečnily 11. a 12. dubna 2026. Její pastorkyňa vychází z povídky Gabriely Preissové z roku 1887, kterou autorka na popud Františka A. Šuberta rozpracovala do podoby divadelní hry. Premiéra v pražském Národním divadle v roce 1890 z ní udělala jeden z pilířů českého činoherního repertoáru. V Městském divadle Brno se k tomuto textu vrací nová adaptace, která zkoumá jeho morální tlak i tvrdost slovácké...

Opera Bohuslava Martinů Ženitba ožívá v moderním pojetí Komorní opery JAMU v Divadle na Orlí. Premiéry 21. a 22. března 2026 přinesly velký orchestr, svižné dialogy a absurdní situace, které baví od prvního do posledního taktu. Bohuslav Martinů tuto komickou operu napsal roku 1952 v New Yorku na motiv Gogolovy hry a původně ji připravil pro televizní vysílání. Studentům JAMU posloužila jako ideální základna pro moderní, hravé pojetí s aktuálními kostýmy a situacemi. Vizuální stránka inscenace jde modernizaci přímo naproti. Scéna Martiny Kočové pracuje se zeleně laděným, vícepatrovým prostor...

Národní divadlo Brno servíruje premiéru čtyřhodinové barokní operetní monumentality, kde masivní kulisy zaplní celé jeviště. Agrippina v dubnové premiéře je mocenský thriller zahalený do operního hávu. Georg Friedrich Händel napsal Agrippinu v roce 1709 jako typickou operu seria: barokní formu, kde nejde o rychlé vyprávění, ale o velké emoce. Příběh se v áriích často zastavuje a postava si odžije svůj velký moment slávy, bolesti nebo manipulace. Děj se tak často nehýbe dopředu tak, jak by dnešní divák čekal – spíše se vrství jednotlivé výstupy, které spolu soutěží o pozornost. Tomu odpovíd...

15. 4. 2026           Tak moc realistická hra, že se chce člověku zvedá žaludek. Některé věci jsou tam zbytečné, třeba ti pekelníci.  Moc jsem nepochopila ten faustovský motiv.  Taky ta malá Štěpka mi přišla zbytečná. Není z toho cítit, jaký k sobě měli ti dva vztah v dětství.      Na dokreslení stačí příjezd prvního vlaku.  Ale pěvecké číslo je pěkné.      Štěpka sama je dobře napsaná, kupodivu. Tenkrát moc muži neuměli napsat ženské postavy. Je tak pevná, čím víc její manžel padá dolů fyzicky i psychicky. Já jsem jí fandila tak moc, až se mi odkrvily ruce! Ta figura Pavla Maliny je napsan...

Na jevišti brněnského Divadla Polárka se z bílé tmy postupně vynořuje svět, kde čekání na tátu přerůstá v0něco hodně děsivého. Adaptace knihy Dory Kaprálové staví na dětském strachu, který se začíná zhmotňovat. Inscenace Pan Nikdo a bílá tma pro děti od 9 let vychází z dětské knihy brněnské rodačky Dory Kaprálové, spolu s kterou připravila dramatizaci také Viktorie Knotková. Režie Jiřího Hajdyly pracuje s prostorem foyer, hlediště i jeviště už před samotným začátkem představení – postavy se náhodně objevují a mizí, než hra oficiálně začne. Hranice mezi „divákem“ a „děním“ se začíná rozpadat...

Za svůj dosavadní život jsem měl možnost vidět stovky inscenací u nás, i v zahraničí. Ale takovýhle bizár jsem tedy ještě neviděl.Po minulém neúspěchu Spirála zjevně nedostala dostatečně ledovou sprchu. Režisér Tauš přichází s něčím, co ve mně evokuje Amerikánku. Ale skutečně pouze evokuje, neboť Amerikánku považuji za zdařilou. Tento počin, který bych rozhodně nenazval divadlem, začíná, zcela nesmyslně, zápasem v boxu. Ten i s přestavbou zabere zbytečných 15 minut. Člověk si nepřipadne jako v divadle, ale skoro jako uprostřed ringu. Po této úvodní taškařici následuje extrémně nudná a táhlá pr...

POKRAČOVÁNÍ RECENZE ... starší jihlavští bardi předvedli své standardně dobré výkony a z mladších nevýrazných talentů mě neoslovil bohužel nikdo. Jediné co mi pokazilo celkový dojem byla závěrečná slavná písneň v moderním hudebním hávu. To opravdu nebyl můj šálek kávy. Ale možná že to by la otázka autorských práv a jinak to nešlo, či spíše - bylo by to drahé. Ale řekl bych, že už bylo dost éry předrevolučních komedií, které zná každý nazpaměť, chtělo by to něco jiného. Repertoár na příští sezónu naštěstí naznačuje, že se chce divalo ubírat trochu jiným směrem. Zda se však znovu podaří naplnit ...