MeetFactory

Autorská adaptace fiktivního životopisu Dimitrije Šostakoviče, který prožil prakticky celý život v sovětském Rusku. Za Stalinova režimu byl perzekuován, protože jeho hudba neodpovídala pro svůj formalismus požadavkům státní propagandy. Po odhalení Stalinova kultu byl zase tlačen k tomu, aby se státní mocí spolupracoval. Jaké možnosti má člověk, bytostně přesvdčený o svém talentu, čelící nelidským a morálně pokřiveným okolnostem své doby, chce-li přežít, tvořit a zárveň si zachovat svou tvář - aspoň před sebou? Jaký smysl má umělecká tvorba ve společnosti, ve které nelze mluvit pravdu? Jaké zápasy s vlastním svědomím musí vést a může tento souboj generovat nějakého vítěze...?

Koláž z tvorby Judith Hermann, v jejíž povídkách a románech je zachyceno to, čeho si zpravidla nemusíme ani všimnout, přestože je tím náš život utvářen. detaily obyčejných věcí, prchavé okamžiky setkání s jinými lidmi, momenty bezděčných rozhodnutí k tomu, že v dané situaci zůstaneme pasivními. Žena má pocit, že se čas zpomaluje. Je to sice nepříjemné, ale zároveň to dává možnost pochopit, co má. Vzpomene si, jak coby patnáctiletá náhodou a tajně listovala v deníku své matky a jak ho rychle zaklapla, jako by se o něj spálila. Ptáci těžce máchají křídly. Měsíc je olejnatě rozmazaný, světlo v domě na konci louky má tvar ostře ohraničeného čtverce. Chtěla by sama sobě říct, že ten strach zase zmizí, jako skoro všechno...

Inscenace, která se z větší části odehrává ve tmě (podobně jako všechny zajímavější události našich smutných životů), aby tak nechala vyniknout podstatným smyslovým vjemům. Josef se jmenuje Josef, ale nikdo mu neříká jménem. Když byl malý, věřil, že hvězdy se každou noc kousek přibližují. Hlavu si čistí náročnými horskými treky, má oblíbený bar, kde často zpívá jedna zajímavá zpěvačka smutné písně o náznacích lásky. Jeho osobní život je v troskách, svou manželku podváděl s ženskými z internetu v hnusných hotelových pokojích. Z nebe se spustil déšť, tichounký jako mrtvola...

Open air projekt, v němž se setkají české herečky s herečkou ukrajinskou, čečenskou a s ruskými hudebnicemi. Jak lze sdílet bolest? Jakou roli má lhostejnost? A jak s nimi navázat dialog? Letní večer roku 2022. Jedna Češka po třicítce nedělá nic a k tomu má puštěné zprávy. Myšlenky, které okupují její hlavu, ji přenášejí z příjemného pražského bytu do bombami pustošeného Grozného v Čečensku 90. let, zkoušeného ukrajinského Mykolajiva dnešních dnů, údajně šťastného Finska a zase zpět k vlastní bolesti zubů...

První česká adaptace vrcholného díla Georgese Pereca, které je díky své struktuře označováno za jeden z nejkomplexnějších románů 20. století. Obyvatelé činžovního domu žijí od sebe vzdáleni jen několik centimetrů. Odděleni pouhými příčkami, sdílejí stejné prostory, ve stejnou dobu provádějí tytéž všední úkony. Několik desítek simultánních životů se opakuje od poschodí k poschodí, od domu k domu, od ulice k ulici. Je 23. června 1975 večer a život v činžovním domě se přerušil, ustrnul v jakémsi očekávání. Pohyby jednotlivých obyvatel v celém domě znehybněly. Právě v tuto chvíli jakási neviditelná ruka sundavá přední fasádu domu - a my můžeme nahlédnout do každého z bytů. Každý má svůj vlastní příběh, a přesto je společný život v jednom domě spojuje víc, než bychom si dokázali představit...

Adaptace románu irské autorky. Frankie se snaží najít řád ve skladišti nepotřebných věcí, které představuje její vlastní hlava i dům po babičce, kam se úchýlila...

Divadelní adaptace prvního dílu románové autobiografické hexalogie norského autora, jenž se v ní pokouší nevyhýbat se pojmenování žádného ze svých pocitů. Dva bratři se po smrti svého otce vydávají na cestu do jeho posledního bydliště, aby se společně postarali o pohřeb. Na půdorysu těchto okolností se rozehrává řetězec úvah, reminiscenací, myšlenek, ale i mikrodramat. Neefektních, přesto však bolestivých natolik, že je máme tendenci sami před sebou mnohdy zamlčovat. Může být jejich vyslovení očistné? Nebo posloužit aspoň jako důkaz, že na určité úrovni člověk může držet svůj život na moment ve vlastních rukou? „Mluvím, tedy jsem.“
Inscenace je (stejně jako první část hexalogie) rozdělena do dvou částí. První diváci obdrží jako video do svého mobilu nebo jej mohou zhlédnout přímo v  MeetFactory hodinu před začátkem představení. Druhá část začíná ve 20 hodin v Divadelním sále MeetFactory.

Dramatizace knihy francouzského spisovatele. Šestačtyřicetiletý Florent-Claude, fyzicky zdravý, přesto však těsně před smrtí, dochází ke zjištění, že se v životě dopustil omylu, když mu jaksi uniklo, že partnerské vztahy kladou na člověka jiné nároky než výběr hummusů v supermarketu. Ocitá se v naléhavé prázdnotě, kterou nelze odehnat osvědčenými prostředky konzumního světa. Ze dne na den zpřetrhá veškeré aktuální pracovní i osobní vazby a vzdává se všech praktických komponent svého života. Zinscenuje několik reálných i fantasmagorických setkání se svými bývalými partnerkami i sebou samým, aby se mohl oddat své samotě plně a doklopýtat k nevyhnutelné pointě. Bolest, kterou přitom zažívá, je hrozivá, avšak jeví se nevyhnutelná a očistná...

Inscenace inspirovaná rusko-čečenským konfliktem, knihou Petry Procházkové „Aluminiová královna“ a prací této novinářky a spisovatelky obecně. 12. prosince 2018, pozdě večer. Johana slaví ve svém pražském bytě o samotě třicetiny. Elza, původem z Grozného, dnes slaví své čtyřiapadesátiny, neznámo kde. Soucit s bolestí těch, kteří se narodili v nesprávné době na nesprávném místě a vlastní bolest zubů. Lidskost jako nežádoucí účinek Aulinu...

Vztah Jamieho a Julie se vyčerpal, a proto se ho pokusí oživit zvláštním experimentem. Extrémní vedro v Řecku. Nějaká mrtvola v prachu u cesty, davy nevzhledných těl na špinavé pláži. Důsledky klimatické změny fatálně ovlivňují způsob jednání lidí. A jak trávíte léto vy...?

Drama o dvou mužích v mezní situaci. Ocitají se opuštění v bunkru, uprostřed pouště, obklopení neznámou krajinou. Dochází jim voda, jídlo, odvaha a trpělivost. Ukazuje se tak jejich fraškovitá, ale i tragická neschopnost a nekonečná fantazie při vyrábění zástupných problémů. Na povrch vystupují jejich předsudky a obavy, oba upadají do nekontrolovatelné spirály paranoie a nedůvěry...

Jelinekové dramolet je lament stárnoucího muže, který se vypořádává především s rakouským nacismem, ale i se stereotypy, lidovou mentalitou a nekompromisními hodnotami dravého trhu.

Autorská taneční performance s prvky contemporary a experimentálního tance v jedinečné audiovizuální show s živou hudbou.