Divadlo D’Epog

Inscenace tematicky pojednávající o organizaci lidské společnosti, systematizaci mezilidských vztahů, efektivizaci práce a zvyšování výkonnosti, mechanismech kontroly, ovládání a řízení, komunikační přesycenosti a rizicích destabilizace a kolapsu. Východiskem praktické stránky projektu je konfrontační rozhraní mezi prostředím scénické a virtuální reality atakující možnosti divácké percepce a testování jejích limitů.

D’Epog ohlíží na různá porozumění základní podmíněnosti našich životů, smrti, a na různou míru reflexe, které naše životy podrobujeme. Žijeme, přežíváme, dožíváme?

Monologický exkurz do filozofie smrti, který otevírá otázku vypořádávání se s vlastním selháním, téma fanatismu a pocitu nadřazenosti jedné lidské bytosti nad jinou.

Živá videoinstalace, která prostřednictvím mediální laboratoře na scéně zkoumá limity demokracie a svobody současné západní společnosti. Interakce herečky se záznamy situací běžného života natočených skrytou kamerou polemizuje s adekvátností míry tolerance, kterou si vzájemně prokazujeme.

Autorské monodrama žánrově vycházející z tradice klasické opery a féerie. Na půdorysu téměř pohádkového příběhu přátelství delfína a psa pojednává o tématu tolerance a jinakosti. Koncepční hromadění klišé, trapnosti, kýče a absurdity vytváří z této na první pohled líbivé zpěvohry humorní, avšak krutou a jízlivou výpověď o mezilidských vztazích a sexualitě.

Inscenace zamířená na oblast festivity moderní společnosti, na schopnost či neschopnost lidí slavit, bavit se, sounáležet, kolektivně prožívat. Co a jakým způsobem oslavujeme? Oslava – čas, kdy se přestaneme nudit? Jaké katalyzátory zábavy potřebujeme? Potřebujeme z každodennosti unikat? Kam?