Jatka78

Inscenace inspirovaná poetikou starých kočovných divadelních společností, které ve svých představeních volně spojovaly všemožné druhy lidských dovedností a výtvorů. Od cirkusových čísel a divadelních a hudebních scének přes zázraky tehdejších nových technologií až po ukázky anatomických anomálií zvířat i lidí...

„Kalevala, Peloponéská válka, Dürerova Melancholie, Fruček, Kapetanea, Novák starší, Novák mladší, Mantzoukis, Záveská, Musa, Athény, Praha, Cirk La Putyka, Rootlessroot, boj, slzy, objetí, náruč, alkohol, smích, šílenství, dětství, stáří, hyperaktivita, podpora, 1948 / 1979 / 2016. Černočerný les, kde se potkávají otec se synem. Některá pravidla nelze porušit, platí už tisíce let...“

Inscenace vyprávějící poetickou a zároveň drsnou historii cirkusového umění skrze osobní příběhy protagonistů. Každý z nich se k cirkusu dostal jinou cestou. Právě teď a tady se setkávají na jevišti, aby ukázali velké věci...

Jedinečné divadelní setkání hrdinů filmových včerejšků, kterým diváky provede někdo, kdo svůj biograf neopustil do dnešních časů. Trochu ředitel, trochu trhač lístků, trochu promítač, trochu prodavač popcornu, ale hlavně starý známý dnes už zapomenutých hrdinů stříbrného plátna – velkých, malých, neviditelných, vynalézavých, něžných i strašidelných...

Velký náročný projekt mezinárodního charakteru všímající si rodiny jako fenoménu, který prochází překotným vývojem.

Projekt všímající si cesty manipulace s předmětem. Panenka jako cesta k rituálu, k přírodě? Panenka jako cesta do fantazie! Náhražka reality! Panenka jako iluze! Panenka a člověk, snad další vývojový stupeň člověka...?

Dětské hřiště je malý svět ve velkém městě. Má své obyvatele, svá pravidla, své hrdiny i poražené, své lásky i křivdy, svůj prostor i svůj čas. Co je blízko, může být hrozně daleko, a co je chvilka, může trvat věčnost. Během jediného dne se zde může přihodit strašně moc, anebo také hodně málo. Ale pozor, málokdo ví, že hřiště má také svá tajemství...

Inscenace, v níž se prolínají cirkusová umění s živou hudbou a s prvky pohybového a tanečního divadla. Hra o hledání balancu a stability svého místa v prostoru i v životě, o porušování gravitačního zákona a zvládnutí myšlenek jedné ženy. Těžké životní zkušenosti nás mohou srážet k zemi, ale úspěšné vyrovnání se s nimi nás může znovu osvobozovat. Svět snů a příjemných vzpomínek nemusí být jen únikem z reality, ale může se stát studnicí energie, z níž po těžkém pádu čerpáme síly k novému rozletu...

Spojení Mozartovy sonáty s groteskní komedií éry němého filmu, které vytváří doslovnou kombinaci vrcholného umění a populární kultury. Vizuální poezie se potkává společně s absurdní fyzickou komedií a současným cirkusovým projevem...

Novocirkusová inscenace žánrově navazující na projekt „La Putyka“. Příběh člověka, který žije jen se svými vzpomínkami. Vzpomíná na své vzlety a pády, není však schopen se od nich odpoutat a žít uvolněně a svobodně...

Originální variace, vycházející z českých reálií hospodského života, kontrující francouzským novocirkusovým divadlům.

Autorský jevištní kaleidoskop podle skutečné události. Některé příběhy jsou natolik pravda, že jim neuvěříte. Chlapec z Texasu jednoho dne zmizel a po třech letech se jako zázrakem zase objevil. Jeho příběh je vyprávěný z pohledu tří aktérů, skládá se před očima diváka a postupně odhaluje svá zákoutí. Každá nová informace je dílek skládačky, který může zapadnout na různá místa. Nové úhly pohledu, nová data mohou zcela proměnit vyznění událostí. Divák sám se stává vyšetřovatelem, sám si skládá svůj příběh, vidí různé úhly pohledu a musí se rozhodnout, čemu uvěří a ke které verzi se přikloní...

Autorský projekt inspirovaný známou Shakespearovou hrou. „Každý máme v životě moment, kdy v nás a nebo okolo nás vypukla bouře. Rozchod, smrt sourozence, strach z přírody. Abychom bouři utišili, musíme se vydat přes moře daleko na ostrov. Jeho hlína, jsou naše vzpomínky, ze které rostou obavy a po které protéká náš čas. A my jsme na chvíli Prosperem (magickým vládcem přírody), Arielem (andělem spásy) nebo Mirandou (čekající na lásku). Vrátíme se z ostrova přes moře zpět...?“

Projekt navazující na inscenace „Malá smrt“ a „Muži“, který završuje volnou trilogii zabývající se archetypy světa lidí a jejich vztahů. Tentokrát soustředěný na otázky, kde jsou kořeny žen, kde je jejich síla, co ovlivňuje jejich jednání, myšlení. Ženy jsou cyklické bytosti kráčející v kruzích důležitých zkušeností a životních milníků, jakými jsou čas první menstruace, první milování, mateřství, porod a posléze vstup mezi moudré a zralé ženy...

Inscenace na pomezí mnoha žánrů, která je inspirována skutečnými příběhy mužů. Jak si v dnešní době žijí muži? Není toho na ně někdy moc? Když se v mužích probudí zvířata, volání smečky se nedá odolat. Šest mužů se vydává na cestu do divočiny, aby našli odpovědi na ty nejniternější otázky. Vyrovnávají se tam se svými problémy a především sami se sebou...

„Poslouchám tvou řeč těla. Sleduji, co mi říkáš. Neznám tě. Neznáš mě. Slyšíme se. Vnímáme se. Komunikujeme, a přesto si nerozumíme. Co když jsem někdo jiný, než ten za koho mě máš? Naslouchej a zkus mi porozumět, jestli to dokážeš! Informace, které získáváme, se transformují. Často jim rozumíme jinak, než byly myšleny. Přestože jsme si tak blízko, známe jeden druhého?“

„Béčková romantická klasika.“ Příběh o mladých dívkách, které se poprvé v životě zamilují. Příběh plný lásky, nenávisti a oživlých mrtvol. Příběh o touze po krvi a čerstvém lidském mase...

Bizarní svědectví o Češích a České republice.

Variace na známý film „Mechanický pomeranč“. Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“ lidmi? A je to násilné v nás lidské nebo nelidské? Je přirozené, když se chováme „přirozeně“?

Inscenace ohmatávající hranice vnitřního a vnějšího světa, privátního a veřejného, pravdy, klamu a sebeklamu. Dvanáct hereckých autorských individualit ve střetu s divákem. „Intimita není jen příjemná. K intimitě patří i velmi nehezké věci. Třeba krutost.“

Divadelní rozhlasová hra s názvem „John Sinclair“ vznikla ze sešitové brakové literatury a je rozhlasovou hrou, kterou prostě musíte vidět! Jak bude vypadat poslední příběh Johna Sinclaira, Syna světla, Dědice kříže...?

Kabaret volně navazuje na inscenaci „Café Bizarre“, tentokrát však místo šansonů s písněmi z velkolepých i z malých velkofilmů. V zapadlém koutě vesmíru, nedaleko Jižního Města je poslední videopůjčovna v této galaxii. Její majitel po světě nic nechce. Přeje si pouze trávit čas se svými kazetami, které mu poskytují nespočet alternativních světů, o tolik lepších a lákavějších, než je ten, ve kterém žije. Nepočítá ale s tím, že filmy chtějí z kazet ven a že ve světě přeci jen ještě existují lidé s videem, pro které je jeho videopůjčovna posledním útočištěm...

Projekt o předčasně zesnulé výjimečné mladé herečce Jarmile Horákové, inspirovaný svědectvím, dobovými kritikami, básněmi a knihou Jiřího Frejky. Meziválečné Československo, avantgarda, období prodchnuté divadelními velikány a specifickou atmosférou...

Vyprávění na motivy pohádek bratří Grimmů a Hanse Christiana Andersena. Podaří se vojákovi zjistit, proč má princezna každé ráno protančené střevíčky? A čím, jak a proč se rozhodne ji zachránit? Láska a odvaha, písničky a tanec snad pomohou Vojákovi dovést příběh do pohádkového konce.

Negativ jako osvětlení citlivé a reaktivní plochy mezilidských vztahů, jako možnost jejich inverze. Postup a vývoj jednoduchého pohybového a hudebního fragmentu ke komplexní choreografii. Pohyb, hlas, světlo a hledání jejich propojení hudbou světoznámého skladatele Bohuslava Martinů.

Jevištní reportáž o objevu zapadlé české kapely PROTON, která byla umlčena těsně předtím, než se stala slavnou. Strhující příběh zapomenuté hudební legendy, od které velikáni populární hudby i undergroundu čekali asi mnohem více. S hudební kometou zataženého nebe hluboké normalizace je totiž propleteno nevídané množství osudů současných hudebníků...

Mylná představa, že jsme snad pány svého osudu. Stát dlouho beze slov, oněmělý, oči zalité slzami, hlas uvízlý v hrdle, beze smutku, bez hořkosti, bez truchlení za nesprávného muže. Prohlašuje, že není nic cennějšího, než lidský život.

Čtyři choreografie v jednom večeru. Červenej čudlik, L’apres-midi d’un faune, Petit Cord a Dekka pod dekkou.

Černá cirkusová groteska. Ochutnejte pohřební koktejl černé grotesky a poetických obrazů namíchaný pomocí cirkusových disciplín.

Dvě choreografie.
Taneční úvaha na věčné téma křehké hranice mezi iluzí a realitou. (Portrait Parlé)
„Absolutní štěstí? Neexistuje. Stejně jako peklo, ani ráj není místem, ale stavem duše. Pohyb, radost z něj, pocit že jsme schopni všeho, okamžik, kdy se spojí hvězdy a celý vesmír. Stačí vteřina. Ale člověk to pozná. A je to hned pryč. Požitek, rozkoš, potěšení, radost, půvab.“ (Paradiso)

„Ping-pong není jen sport. Je to filozofie. Recept na intelekt je směsicí Yin a Yang, Nebe a Pekla, Stephena Hawkinga a Uri Gellera s trochou Chalíla Džibrána a Brucem Lee na vrcholu.“

Autorská inscenace odehrávající se v neosobním prostoru veřejných záchodků propojuje pohybové divadlo s performativním charakterem nového cirkusu. Veřejné záchodky jsou svět sám pro sebe. Bzučící zářivky, kapající kohoutek, nanejvýš zbloudilí turisté. Neosobní prostor, ”ne-místo”, které zdánlivě nemá žádný potenciál a lidé jím každý den jen procházejí. Anebo naopak místo klidu, ticha a času na svoji polední pauzu?