Jatka78

Projekt inspirovaný takzvanou poruchou pozornosti s hyperaktivitou. Novocirkusová groteska, báseň, obraz i noční běs...

Milostný příběh, který vznikl na základě skutečných událostí. Hrají ho společně dva soubory, jejichž umělecké prostředky jsou odlišné. Právě o to se ale opírala původní myšlenka na vzájemnou spolupráci. Touha spojit autentické osobnostní komorní činoherní herectví Dejvického divadla s neméně autentickým čistým jevištním „bytím“ vyjádřeným prvky nového cirkusu Cirku La Putyka tak, aby vzniklo něco nového, snad překvapivého, rozhodně originálního. Něco, co v takové symbióze dosud u nás nevzniklo...

Inscenace inspirovaná poetikou starých kočovných divadelních společností, které ve svých představeních volně spojovaly všemožné druhy lidských dovedností a výtvorů. Od cirkusových čísel a divadelních a hudebních scének přes zázraky tehdejších nových technologií až po ukázky anatomických anomálií zvířat i lidí...

„Kalevala, Peloponéská válka, Dürerova Melancholie, Fruček, Kapetanea, Novák starší, Novák mladší, Mantzoukis, Záveská, Musa, Athény, Praha, Cirk La Putyka, Rootlessroot, boj, slzy, objetí, náruč, alkohol, smích, šílenství, dětství, stáří, hyperaktivita, podpora, 1948 / 1979 / 2016. Černočerný les, kde se potkávají otec se synem. Některá pravidla nelze porušit, platí už tisíce let...“

Inscenace vyprávějící poetickou a zároveň drsnou historii cirkusového umění skrze osobní příběhy protagonistů. Každý z nich se k cirkusu dostal jinou cestou. Právě teď a tady se setkávají na jevišti, aby ukázali velké věci...

Jedinečné divadelní setkání hrdinů filmových včerejšků, kterým diváky provede někdo, kdo svůj biograf neopustil do dnešních časů. Trochu ředitel, trochu trhač lístků, trochu promítač, trochu prodavač popcornu, ale hlavně starý známý dnes už zapomenutých hrdinů stříbrného plátna – velkých, malých, neviditelných, vynalézavých, něžných i strašidelných...

Velký náročný projekt mezinárodního charakteru všímající si rodiny jako fenoménu, který prochází překotným vývojem.

Projekt všímající si cesty manipulace s předmětem. Panenka jako cesta k rituálu, k přírodě? Panenka jako cesta do fantazie! Náhražka reality! Panenka jako iluze! Panenka a člověk, snad další vývojový stupeň člověka...?

Inscenace, v níž se prolínají cirkusová umění s živou hudbou a s prvky pohybového a tanečního divadla. Hra o hledání balancu a stability svého místa v prostoru i v životě, o porušování gravitačního zákona a zvládnutí myšlenek jedné ženy. Těžké životní zkušenosti nás mohou srážet k zemi, ale úspěšné vyrovnání se s nimi nás může znovu osvobozovat. Svět snů a příjemných vzpomínek nemusí být jen únikem z reality, ale může se stát studnicí energie, z níž po těžkém pádu čerpáme síly k novému rozletu...

Spojení Mozartovy sonáty s groteskní komedií éry němého filmu, které vytváří doslovnou kombinaci vrcholného umění a populární kultury. Vizuální poezie se potkává společně s absurdní fyzickou komedií a současným cirkusovým projevem...

Novocirkusová inscenace žánrově navazující na projekt „La Putyka“. Příběh člověka, který žije jen se svými vzpomínkami. Vzpomíná na své vzlety a pády, není však schopen se od nich odpoutat a žít uvolněně a svobodně...

Originální variace, vycházející z českých reálií hospodského života, kontrující francouzským novocirkusovým divadlům.

Autorský jevištní kaleidoskop podle skutečné události. Některé příběhy jsou natolik pravda, že jim neuvěříte. Chlapec z Texasu jednoho dne zmizel a po třech letech se jako zázrakem zase objevil. Jeho příběh je vyprávěný z pohledu tří aktérů, skládá se před očima diváka a postupně odhaluje svá zákoutí. Každá nová informace je dílek skládačky, který může zapadnout na různá místa. Nové úhly pohledu, nová data mohou zcela proměnit vyznění událostí. Divák sám se stává vyšetřovatelem, sám si skládá svůj příběh, vidí různé úhly pohledu a musí se rozhodnout, čemu uvěří a ke které verzi se přikloní...

Autorský projekt inspirovaný známou Shakespearovou hrou. „Každý máme v životě moment, kdy v nás a nebo okolo nás vypukla bouře. Rozchod, smrt sourozence, strach z přírody. Abychom bouři utišili, musíme se vydat přes moře daleko na ostrov. Jeho hlína, jsou naše vzpomínky, ze které rostou obavy a po které protéká náš čas. A my jsme na chvíli Prosperem (magickým vládcem přírody), Arielem (andělem spásy) nebo Mirandou (čekající na lásku). Vrátíme se z ostrova přes moře zpět...?“

Projekt navazující na inscenace „Malá smrt“ a „Muži“, který završuje volnou trilogii zabývající se archetypy světa lidí a jejich vztahů. Tentokrát soustředěný na otázky, kde jsou kořeny žen, kde je jejich síla, co ovlivňuje jejich jednání, myšlení. Ženy jsou cyklické bytosti kráčející v kruzích důležitých zkušeností a životních milníků, jakými jsou čas první menstruace, první milování, mateřství, porod a posléze vstup mezi moudré a zralé ženy...

Inscenace na pomezí mnoha žánrů, která je inspirována skutečnými příběhy mužů. Jak si v dnešní době žijí muži? Není toho na ně někdy moc? Když se v mužích probudí zvířata, volání smečky se nedá odolat. Šest mužů se vydává na cestu do divočiny, aby našli odpovědi na ty nejniternější otázky. Vyrovnávají se tam se svými problémy a především sami se sebou...

Inscenace propojující typický „loserovský“ humor s vrcholnou akrobacií. Kolaps je součástí všech životů. Je to každodenní zkušenost, která ničí, bortí a drtí. Ale také buduje, zoceluje a utužuje. Bez kolapsu nelze posouvat své možnosti, nelze jít vpřed, nelze překročit svůj stín. Zajímá nás podstata kolapsu. To, co dělá s jedincem a co naopak s celou společností. Otočí se společnost ke kolabujícímu zády? Využije společnost kolapsu jedince nebo nabídne pomocnou ruku...?

Divadelní tanečně-akrobatická podívaná. „Kdesi ve městě na dvoře bloku domů stojí zeď. Ta zeď je výzvou, zkouškou odvahy, ale i startem k imaginaci. A také je tu zavazadlo, ve kterém se skrývá naše dětství, naše někdejší přání. Kdysi jsme je tam zabalili. Malý chlapec a pětice dospělých mužů se vrací na dvorek ke zdi s taškou v ruce, aby opět snila své klukovské fantazie. Za zdí totiž může být celý svět. Stačí ji jen přelézt a nebo na ni vylézt a pohlédnout na město z ptačí perspektivy. Nebo otevřít zavazadlo a vzpomenout si na písničku...“

Kabaret volně navazuje na inscenaci „Café Bizarre“, tentokrát však místo šansonů s písněmi z velkolepých i z malých velkofilmů. V zapadlém koutě vesmíru, nedaleko Jižního Města je poslední videopůjčovna v této galaxii. Její majitel po světě nic nechce. Přeje si pouze trávit čas se svými kazetami, které mu poskytují nespočet alternativních světů, o tolik lepších a lákavějších, než je ten, ve kterém žije. Nepočítá ale s tím, že filmy chtějí z kazet ven a že ve světě přeci jen ještě existují lidé s videem, pro které je jeho videopůjčovna posledním útočištěm...

Projekt o předčasně zesnulé výjimečné mladé herečce Jarmile Horákové, inspirovaný svědectvím, dobovými kritikami, básněmi a knihou Jiřího Frejky. Meziválečné Československo, avantgarda, období prodchnuté divadelními velikány a specifickou atmosférou...

Vyprávění na motivy pohádek bratří Grimmů a Hanse Christiana Andersena. Podaří se vojákovi zjistit, proč má princezna každé ráno protančené střevíčky? A čím, jak a proč se rozhodne ji zachránit? Láska a odvaha, písničky a tanec snad pomohou Vojákovi dovést příběh do pohádkového konce.

Hudebně dramatická skladba podle dochovaných textů a partitury E. F. Buriana. Jeden z českých nejzajímavějších dramatických počinů vycházejících z lidové poezie.

Jevištní reportáž o objevu zapadlé české kapely PROTON, která byla umlčena těsně předtím, než se stala slavnou. Strhující příběh zapomenuté hudební legendy, od které velikáni populární hudby i undergroundu čekali asi mnohem více. S hudební kometou zataženého nebe hluboké normalizace je totiž propleteno nevídané množství osudů současných hudebníků...

Mylná představa, že jsme snad pány svého osudu. Stát dlouho beze slov, oněmělý, oči zalité slzami, hlas uvízlý v hrdle, beze smutku, bez hořkosti, bez truchlení za nesprávného muže. Prohlašuje, že není nic cennějšího, než lidský život.

Inscenace pro milovníky tance, napětí, paranormálních jevů, zakázaných oblastí, tajemných zásilek, zelených pidimužíků. A pochopitelně i humoru...

Nezkrotný tanec, živá hudba, živým zpěv i živý řev. Příběh jedné velké zrady propletený drobnými historkami o gangsterech, vražedných kuchařích, tajných agentech a smrtící kráse ruských baletek. Když se u jednoho stolu sejdou dva mafiánští bossové, nebudou určitě splácet účty jen za večeři...

Večer složený ze tří choreografií: „Černý mraky nepláčou“, „Dekka pod dekkou“ a „Jakstohoven“.

Čtyři choreografie v jednom večeru. Červenej čudlik, L’apres-midi d’un faune, Petit Cord a Dekka pod dekkou.

Černá cirkusová groteska. Ochutnejte pohřební koktejl černé grotesky a poetických obrazů namíchaný pomocí cirkusových disciplín.

Dvě choreografie.
Taneční úvaha na věčné téma křehké hranice mezi iluzí a realitou. (Portrait Parlé)
„Absolutní štěstí? Neexistuje. Stejně jako peklo, ani ráj není místem, ale stavem duše. Pohyb, radost z něj, pocit že jsme schopni všeho, okamžik, kdy se spojí hvězdy a celý vesmír. Stačí vteřina. Ale člověk to pozná. A je to hned pryč. Požitek, rozkoš, potěšení, radost, půvab.“ (Paradiso)

Drama inspirované skutečnými osudy o svobodě, vydělenosti a touze žít. Co vás dokáže udržet při životě, když proti vám stojí celý svět? Ema Černá na své cestě překoná dětský domov, pěstounskou péči i „pasťák“. A to v době, kdy proti ní nestojí pouze instituce, ale i režim státu. Nakonec dokáže překonat i tuto situaci. Nejpodstatnější součástí vůle k přežití je totiž víra v sebe sama, víra, že někde daleko, třeba v Americe, čeká někdo, komu na vás záleží...

Unikátní pohybová inscenace, která díky obrovskému akváriu a využití vody slibuje netradiční divácký zážitek. Základním tématem projektu se stala nejistota dnešního nepředvídatelného světa.

Inscenace na pomezí nového cirkusu a pohybového divadla. Existuje určitá pravděpodobnost, že se během představení nestane žádná chyba...

Autorská inscenace odehrávající se v neosobním prostoru veřejných záchodků propojuje pohybové divadlo s performativním charakterem nového cirkusu. Veřejné záchodky jsou svět sám pro sebe. Bzučící zářivky, kapající kohoutek, nanejvýš zbloudilí turisté. Neosobní prostor, ”ne-místo”, které zdánlivě nemá žádný potenciál a lidé jím každý den jen procházejí. Anebo naopak místo klidu, ticha a času na svoji polední pauzu?