Jatka78

Dobrý den do divadla Jatka78,

mám silnou potřebu sdělit paní Herečce, Tereze Ramba, své pocity z filmu Zápisník alkoholičky.

Hledal jsem, hledal, nějaké spojení na paní Terezu. Nejsem na žádné sociální síti, možná to je tím.......nemám potřebu sdílet, co jsem měl k snídani a jakou mám dnes stolici....:-D...

Sám jsem abstinující alkoholik. Léčbu, zatím první, jsem ukončil 06.11.2009. Tedy zatím 16 let bez kapky, zatím......recidiva může přijít kdykoliv.....a proto se udržuji v takovém malém, ale jasně vymezeném stavu ostražitosti a respektu před alkoholem. U mnoha abstinujících alkoholiků se po léčbě dostaví deprese různého druhu a síly........nejsem výjimka.....no a jednou, když jsem byl s depresí doma cca 3 měsíce, tak jsem napsal knihu Zpověď alkoholika - detaily o impulsu a následných krocích vedoucích k jejímu napsání je trošku delší povídání.......

Pravidelně jezdím do léčebny v Kroměříži, kde jsem se léčil, na A kluby (prosím neplést s AA = anonymní alkoholici - tato setkání neprobíhají v léčebně atd.) = setkání bývalých a současných pacošů = velmi výživné (princip je v kladení otázek ze strany současných pacošů a my, bývalí pacoči, odpovídáme, natvrdo, bez mlžení ...detaily jsou opět na delší popis......), zejména jako jeden z momentů doléčování, navštěvuji psychiatričku, psycholožku, pletu košíky z pedigu, kreslím, přestěhoval jsem se, rozvedl a změnil zaměstnání atd. atd. ......... a mám jednu speciální terapii = také součást doléčování = terapeutické skupinky (jako bývalý pacient jsem tam sám a ostatní jsou současní pacoši a tak na odpovídání otázek jsem sám o to je to pro mě výživnější a vyčerpávající - ovšem odjíždím VŽDY velmi posilněn) v Psychiatrické nemocnici v Bílé Vodě, kam pravidelně každé tři měsíce jezdím od doby co mi vyšla kniha ...... ta se vyprodala a nyní je k mání na netu dotisk......

No, ale proč píši:
- v minulosti jsem shlédl film Úsměvy smutných mužů - každá vteřina filmu, až na samovolné rozpuštění Jardy Duška v závěru, je pravda ...........
- pak Abstinent - mnohem silnější film o tvrdé realitě alkoholismu, vynikající výkon pana Josefa Trojana......
- no a pak..........mnoho měsíců jsem sbíral odvahu si film Zápisník alkoholičky pustit......měl jsem strach, obavy.....co to se mnou udělá - do té doby jsem jen slyšel nějaké kusé úryvky.....a nakonec, asi před 3mi měsíci, jsem jej viděl. Strnulý po celou dobu filmu, zatnuté pěsti, sem tam slza, od první vteřiny až po titulky jsem byl v roli Terezy, PLNĚ jsem vše do detailu prožíval....velmi silný film a NAPROSTO SKVĚLÝ A VĚRNÝ VÝKON PANÍ HEREČKY TEREZY RAMBA.........a to je to, proč to celé píši.............skláním se až k zemi, opakovaně, jste vynikající Herečka a umíte se vžít do role alkoholičky, což nesvede zdaleka každý......ty prožitky z doby pití, příčin pití, střízlivění, absťáků, opakované lití chlastu do hlavy, pocity beznaděje, budižkničemu, stavy mysli, kde je jen jedna myšlenka a to, že jsem vše jen posral, nic neumím a že jediné východisko je vzít si život.....následně momenty vedoucí k rozhodnutí jít se léčit, vcítění se do alkoholika v léčení a po ní..........tyto pocity jsou nepřenositelné, nesdělitelné a Vy jste to dokázala.

Když pak čtu recenze a kritiky, viz níže, musím konstatovat, že jejich autor vůbec neměl sebemenší snahu byť "přičichnout" k tématu závislostí a je jedno, zda na alkoholu, trávě, pervitinu, prášcích, gamblingu a jiným návykovým látkám. Je to v neprospěch autora těchto kritik. Říká nám: česky psát umím ale o tématu vím úplný hovno ...


Proč se tedy film s podstatným námětem, navíc odvinutý od osobní zkušenosti, nepovedl? Jednoduše kvůli scénáři Marty Fenclové a režii Dana Svátka. Ten redukuje všechny vedlejší postavy na jediný rozměr - ale vo tom to je - , jako je například „kamarádka z kanceláře, která se hlavní hrdince okamžitě a s lehkostí odcizí, jakmile jejich životy dostanou jiný směr“.- opět - ale vo tom to je - takže scénář i režie je dle mého názoru bezvadná....hodnotím jako laik neznalý scénářů a režií, ale film jako celek z pohledu abstinujícího alkoholika NEMÁ CHYBU, JE SILNÝ, STÁLE JEJ MÁM V HLAVĚ A UŽ SE MI NĚKOLIKRÁT VRÁTIL ZPĚT V MÝCH "suchých recidivách", kdy se ráno vzbudím zničenej po celonočním chlastání, zpocenej jak myš, v hubě jako po flámu, chvilku sedím na posteli a přemýšlím - byl to sen, nebo jsem tam fakt byl?
Ten pocit jistoty, že jsem chlastal a porušil abstinenci je velmi, velmi silnej.....přesně vím kde jsem byl, s kým, co jsme všechno vypili atd. atd. .....po 16ti letech abstinence... Ovšem zdaleka ne každý abstinující alkoholik má suchý recidivy, pocity bažení, té nezvladatelné chuti se napít, která s pevnou vůlí nemá vůbec nic společného .atd. atd....... a za chvíli zjistím, že to byl jen sen a tak rychle - silný ranní preso, rybičku mým třem kocourům, dosypat granule a zkontrolovat vodu, oblíknout, vezmu si podprdelník a sednu ven na lavečku a jsem s kafem a cigárem "sám se sebou" (totéž dělám každý den, když přijedu z práce - způsob relaxace, zklidnění ...) pak na záchod, sprcha, teplá a pak studená, oblíknout, zkontrolovat, zda mám všechno - klíče, hodinky, mobil, peněženku a do auta, najít nějaké dobré CD a šup do práce........

......tak koukám, že jsem se zase rozepsal...........to podstatné výše uvedeného textu je o paní Herečce Tereze Ramba.........

Předejte prosím tyto řádky paní Herečce.

Přeji Vám a zejména paní Tereze Ramba mnoho slunných dní a úsměv na tváři.

Jan Klíma