Masopust

Poslední inscenace spolku Masopust, sestavená ze „zbytků“, které spadly pod stůl při úpravách dramatických textů v divadlech v Čechách i na Moravě. Vyškrtnuté repliky se toulají světem ticha. Jaký rozměr vlastně škrtáme, vyškrtneme-li zmínky o Bohu, svatosti a další spirituální motivy? A čím je pak nahrazujeme? Z hromady tohoto „duchovního odpadu“ může vybujet nový život...

Jevištní adaptace prózy českého básníka píšícího pod pseudonymem, jenž velmi přítomnou a vlastně „banální“ situaci dokázal popsat se vzácně vídanou otevřeností vybízející k zamyšlení nad hlubšími souvislostmi. Rozpad vztahů, rozchod a rozvod. Rozvrat společnosti. Otevřenost v prázdnotě, v temnotě – pojmenování bolestí. S odstupem, s důsledností, s humorem. Mladý muž odchází od rodiny, od své ženy, s níž má dvě děti, dvojčata, a najde si mladší ženu, se kterou navazuje vztah...

Autorská inscenace volně vychází z autobiografické knihy žurnalisty Scotta Stossela, v níž popisuje, jak úzkost může ovlivnit jak ty nejbanálnější všednodenní situace, tak zlomové momenty našeho života, jakými jsou například pracovní pohovor, slavnostní ples nebo svatební obřad, který by přeci měl být tou nejkrásnější chvílí našeho života. Nikoli ale ve chvíli, kdy se do něj vloží úzkost...

Zpracování životního osudu Fredyho Hirsche, Žida v koncentračním táboře, skauta a učitele dětí v nelidských podmínkách. Příběh mladého muže s růžovou hvězdou. Jak si může člověk v totalitním vězení uchovat sebeúctu? Důraz na tělesnou zdatnost, pohyb a hygienu, na kázeň a pravidelnost. Tím, že s dětmi nacvičuje divadelní představení? Že v nich i v sobě zoceluje vědomí vlastní síly a jedinečnosti nebo krásy? Na konci života byl Fredy H. postaven před výzvu k celotáborové vzpouře. Jeviště „hodiny na rozmyšlenou“, podle nápověd pamětníků, filozofických map, pohádek pro děti a pohybů těl při setkání s jinými...

Variace z textů her Jeana Geneta, jejichž pojítkem je autorovo osobní téma matky, kterou nikdy nepoznal. V Genetově světě je iluze skutečnější než skutečnost. Naplnění a seberealizace jsou možné právě jen v iluzi, která je jediná správná a životadárná. Skutečnost je peklo, nelze do ní patřit. S tím souvisí i princip travestie, která umožňuje totální proměnu. Pravda masek je paradoxní - lidé si masky nasazují, aby se demaskovali...

Rané drama francouzského spisovatele, dramatika a filozofa, který se inspiroval ponurou baladou. Zapomenutý rodinný penzion na periferii leží na břehu nejmenované řeky. I majitelky penzionu jako by stály na pokraji. Jednoho rána přijíždí záhadný host a hra na detektivku může začít. Jak asi osud rozdělí role? A čemu vůbec říkáme osud? Možná jen nečekaným důsledkům vlastních rozhodnutí. Rozhodnutím, která se rodí ve slepé skvrně naší mysli. Snadno potom dojde k nedorozumění...

Inscenace inspirovaná osudem a tvorbou Anny Pammrové (1860–1945). Dramatizace textů s autorčiným svérázným, archaickým jazykem a také nedokončenou novelou „Antieva“, v níž líčí své rané dětství, kdy byla odňata od rodiny a dána na výchovu ke kmotře. Vnitřní dialog rozporuplné osobnosti, která postupem života mířila ke krajní samotě. Zlostná holčička Antieva zachycuje mnoho z postojů a zápasů dnešního světa, v němž se mnozí lidé cítí odcizeně a osaměle...

Inscenace opřená zejména o román norského držitele Nobelovy ceny za literaturu. Bloudění mladého spisovatele po Kristiánii, při němž se stále víc propadá do blouznění způsobeného hladem a nemožností získat čestným způsobem skývu chleba do úst. Tento hluboký a autentický hlad v sobě ovšem obsahuje i hlady další. Hlad po lásce, hlad po uznání, hlad po vyjádření se, hlad po Bohu, hlad jako zdroj inspirace a tance. Hlad jako hrůza a realita mnoha lidí na této planetě. Neukojitelný hlad jako hnací pohon současného konzumu a obžerství. Hlad jako stav světa...

Zvláštní a odvážné propojení deníků „prokletého“ dramatika, spisovatele a recidivisty Jeana Geneta, v nichž popisuje svou jedinečně sebedestruktivní filozofii zločinu a krásy, s významnou českou básnickou skladbou z doby baroka autora Bedřich Bridela „Co Bůh? Člověk?“. Současná imaginace z okraje společnosti s imaginací barokní nabízí provokující směs a nečekané vazby. Narcistní a bezohledně infantilní deník plný rozkoše, strachu a vzdoru proti jakékoli autoritě, se překvapivě ladně vine k prudkému a horkokrevnému vyznání a zanícení Bridela, který leží u nohou svého Boha, jako Genet leží pod nohami toho kterého milence...

Drama na hranici skutečnosti a snu, inspirované deníky nalezenými autorem na staré půdě. Minulost dvou žen (matky s dcerou, přivandrovalkyň do valašské vesnice) prostupuje do současnosti, kdy Starosta spolu s ostatními muži vyklízí jejich dům, aby zde zřídili myslivnu. Tření a pnutí těchto dvou světů provokuje a obnažuje skutečné vztahy, jaké mezi „nevěstami“ a zdejšími muži panovaly. Zvláštní směs vzájemného zneužívání a ponížení, výměnný obchod nutný k přežití, ztráta jakékoli důstojnosti a cti. Nic z toho nezmizelo. Staré zahnívající skutečnosti umí infikovat současnost nebezpečným způsobem...

Současný text norského autora, v němž se spojuje chladný až surový odstup s hořlavými tématy mezilidských vztahů. Příběh mapuje cestu páru (ženy a mladšího muže) od ráje prvotního setkání přes realitu jejich soužití, do něhož se nemilosrdně prolamuje minulost, až po vyústění celého dramatu na otevřeném moři, plujíc vstříc věčnosti...

Autorský voiceband tří herců ve spolupráci s divadelní společností Masopust. Otevřená partitura pro tři. Volksstück. Secvičená věc. Není to představení, není to koncert, není to televarieté...

Jevištní adaptace kultovního japonského filmu režiséra Akiry Kurosawy z roku 1954. Sedm tanečníků cti, vyznavačů boje mečem i přes pušky nepřátel. Sedm tváří odvahy i slabosti. Příběh začíná výzvou starce: „Musíme najít hladové samuraje.“ Hledejme samuraje uvnitř, vyhladovělé dlouhodobým pobytem ve zdánlivém bezpečí. Samuraje, kteří získají zpět ženy, úrodu, saké a vlastní proměnu v zápasu se zbojníky. I v dnešní době chceme zažít „spolehlivý pocit mužné družnosti a pach mužského potu“...

Sociálně angažované pásmo. Padesát odstínů dobra... „Dobrotou člověk nikdy ničeho nepokazí, kdežto sebemenší zrnko smutku, puštěné v čistou studánku srdce, všecku vodu zasmuší - a nač?“

Fantaskní biografie mladého šlechtice, román převedený do formy sytě scénické hostiny. Jako předkrm Orlandův milostný vztah s královnou Alžbětou, hlavním chodem je hledání naplněného života v průběhu několika století a chuťovou tečkou se stávají dostihy v sarkasmu a sebeironii na genderově nekorektní téma.

Autorská pohádka o cestě plné zázraků, která začíná tam, kde se ztratíš...

Neprávem opomíjená česká hra o světě, kam jsou z nebe posíláni andělé, aby v lidské podobě, se všemi nedostatky lidského těla a duše, navraceli svět do rovnováhy.

Básně Ivana Martina Jirouse psané dcerám z vězení mezi lety 1982 až 1986 a střípky lidové vánoční hry se propojí do velkého putování z kuchyně dětství až do dalekého města Betléma, za Ježíškem.

Morální thriller o hledání rovnováhy a spravedlnosti. Malá obec na hranicích Česka a Polska. Jeden les, jeden hon, jedna žena proti sboru myslivců. Kolik úlovků napočítají honci večer při svěcení myslivny...?

Drama o cti, strachu i jeho překonání a důstojnosti člověka ve společnosti nemocné touhou po okamžitém uspokojování.

Méně známé Ibsenovo veršované mystérium s prvky satirické frašky. Mladý farář se na cestě ze studií dostane do rodné vsi, kde najde lásku. Rozhodne se naplňovat své poslání právě v malých poměrech, z nichž vzešel a které chtěl překročit. Odmítá vlažnost a polovičatost, jeho duši naplňují slova: všechno nebo nic. Oběti, které musí svému životnímu postoji přinést, jsou však obrovské jako strmé skály fjordu...

Tragická hra o leptavém chaosu kolektivizace, očistném rituálu a oběti.