Chemické divadlo

Imerzivní představení ve veřejném prostoru ve formě rozhlasového gala vysílání o stáří a stárnutí. Diváci a divačky procházejí městem se sluchátky a stávají se součástí živého pořadu o důstojném dožití, digitálních bariérách i občanské odvaze. Moderátor svátečního pořadu provází publikum mezi jednotlivými zastaveními, v nichž se potkávají osobní výpovědi s autorskou hudbou a divadelními obrazy. Zazní hlasy lidí, kteří nejsou jen adresáty péče, ale aktivními obyvateli města, nositeli paměti, zkušeností, budoucnosti i odporu...

Divadelní výprava po stopách identity a paměti ďáblického sídliště. O obyvatelích, s obyvateli, pro obyvatele. Ďáblické sídliště. Progresivní modernistický projekt, který snil o jiné budoucnosti, přežil normalizaci i divoké devadesátky. Naše současnost je vším jiným než utopií. Krize bydlení a bydlení v krizi. Hororová survival úniková balada o mizení veřejného prostoru. Nebo také utopická bajka o síle komunity...

Divadlo o snech, které nelze vytěžit. Anebo o té nejlepší těžbě? Imerzivní, takže je to i na vás. Lužický seminář – budova na Malé Straně, která od 18. století sloužila lužickosrbským studentům. Jak ale vypadá dnes? Bloudí tu duchové, Krabat hledá práci v povrchových dolech, stará žena si obléká svou milovanou drastu, kapela vyřvává odrhovačky hornjoserbsce, na dvorku zabijačka, ve třídě wučer vyučuje základy jazyka a předsednictvo Přátel Lužice pořádá svou pravidelnou schůzi. Jen jedno je jisté - Łužica, Łužica, ta dyrby serbska być...

Imaginativní autorský text, koncert na theremin, výtvarně-divadelní poetická koláž tematizující naše kořeny, sny i okolní realitu. Houbařství jako „národní“ fenomén a vášeň uprostřed globalizovaného světa. Příroda v době postkybernetické. Internet houbařských skupin, diskusí, selfíček, videí. Houbařský narcismus, exploatace přírody. Síť „našich“ vášní a závislostí. Halucinogenní houby. Houby jedlé, nejedlé, jedovaté. Houby výtečné a houby nechutné. Houby všech barev a forem. Houby jako součást koloběhu živin v přírodě, houby jako naše potrava a jako odvěká inspirace umělců, buřičů a snivců všeho druhu. A nad tím vším realita klimatické změny, schnoucích a mizejících lesů...

„neapol. vidět neapol a zemřít. neapol, kampánie. božská itálie. moře, památky, pizza. sladký život. jen to vedro. to vedro… ne.neapol. nebo ne neapol. neapol ne.“