Lenka Vagnerová & Company

Inscenace o strachu z cizího a neznámého, o tom co vše jsme schopní prodat a za jakou cenu, o hranicích a morálních hodnotách stojících na zisku a finančním profitu, o zábavě bez zábavy, o osamělosti, ale i o smíchu, odvaze, snech, lidské důstojnosti, kouzelníkovi a reflektorech...

Pohybová inscenace na téma „palubního deníku devítiměsíční plavby“. Pojďme si společně představit, že by naše první vzpomínky sahaly do doby před narozením, do doby, kdy jsme ještě byli ukryti v matčině břiše. Vše, co jsme zapomněli, nebo čemu jsme nepřikládali žádnou váhu, by se nám mohlo stát zdrojem neuvědomělé moudrosti a instinktivní energie...

„Amazonky. Národ mýtických žen, válečnic, jejichž zuřivá síla a nemilosrdnost daly vzniku bizarním příběhům....“

Projekt inspirovaný poslední velkou skladbou Františka Hrubína. Hluboký příběh, překrásná podoba jazyka, poezie plná obrazů mohou být lékem proti za výkonem se řítící podobě světa a připomínkou především lidského rozměru každého z nás. Lešanské jesličky ohromují silou prostoty a lidskosti vystupující z Hrubínovy poezie...

Drby, plané řeči, pomluvy, dezinformace či fámy jsou cross-kulturním fenoménem lidstva. Síla a údernost slova vypuštěného ve formě pomluvy má mnohdy větší moc než zbraň. Šíří se velkou rychlostí, nedá se jí bránit, může snadno zranit, diskreditovat, otočit život na ruby a to bez jediného fyzického kontaktu. Drb je rychlejší než světlo a je u nás mnohdy dřív než vznikne. Krmíme ho a deformujeme, potřebujeme ho i zavrhujeme.

Taneční příběh, ve kterém nikdo z nás není kladným hrdinou. LA LOBA aneb Ta, které jde stále O ŽIVOT. Žena na první pohled zvláštní, docela mimořádná. Přesto si jí málokdo všimne. Nikdo jí neslyší, ale není němá. Na fotkách vypadá pořád skvěle, vrásky ji starou nedělají...

Tanečně pohybová inscenace, která rozkrývá téma tolerance, schopnosti člověka existovat v symbióze s ostatními živými organismy na naší planetě. Inspirace světem ptáků je nekonečná a jejich říše hodná obdivu...vždy byli součástí mytologie, víry i duchovního bohatství lidí. Jsou to opravdoví „Jezdci“ ve smyslu volného a svobodného pohybu na naší planetě. Nebo jsme „Jezdci“ my lidé, kteří dokážeme během hodin nenávratně zničit vše kolem nás?

„Žiji ve světě bez zvířat, postrádám jejich pravidla.“ V tomto tanečním duetu se dva lidé rozhodli zažít lov. Jak bude vypadat, závisí na tom, jaká pravidla budou nastolena...