BodyVoiceBand

Autorská inscenace vycházející ze situace, která nás všechny uzavřela do pokojů, k počítačům. Co nahradilo reálnou blízkost druhých? Sny...?

Koncertní provedení jevištní básně o třech částech.

Inscenace, která se snaží reflektovat s humorným, někdy až krutým nadhledem to, o čem vyprávějí písně Jana Buriana. Málokterá samota je tak konkrétní a bezvýchodná, jako samota, kterou potkávají staří lidé. Jak myslet na stáří a nebát se? Navíc ať se snažíme, jak se snažíme, stáří zůstává stále odsouvaným tématem. Jan Burian se nebojí a ruší tuto bariéru strachů, portrétuje křehký svět stárnoucího člověka a jeho děs z potenciální nemohoucnosti. Stáří přichází nenápadně a nehlučně, ale ne nutně moudře a důstojně jak bychom si všichni přáli...

Jedna z posledních Shakespearových komedií, do níž už prosakuje smutek. Dívka jménem Viola přežije ztroskotání a ocitá se na ostrově plném jiných ztroskotanců, kteří, zahleděni sami do sebe, se snaží vyznat ve svých citech. Na vlastní povinnosti nikdo nemyslí. Ve světě přehlušeném hudbou každý slyší jen ozvěny svých tužeb...