Buď už, prosím tě, zticha

Asi jsem zjistil, že prostě miluji koncept takovýchto recitačně hudebních pásem. Vynikající spojení melancholie a nějakého pocitu veselosti, se kterou jsem paradoxně ze sálu pdcházel. Geniální texty spojené úžasnou hudbou a velmi dobře zrežírovaným recitálem. Inscenace je sice v prvních patnácti minutách poněkud rozpačitá, ale někdy v polovině první povídko cosi klapne a já si to až do konce extrémně užíval. Určitě stojí za navštívení snad už jen kvůli fantastické hudbě Matěje Šímy.

Všednodennost očima Raymonda Carvera. Jaroslava Šiktancová si prostřednictvím čtyř výborných interpretů pohrává v Café Husovka s jeho texty s bravurou a nadhledem, její humor je laskavý a jemný, s citem je používána hudba, chytře se pracuje s mikrofony.
Je to celé intimní, tak důvěrně známé, a přece nové a originální. Moc bych si přál, aby existoval záznam. Poslouchal bych to znovu a znovu.

Asi jsem zjistil, že prostě miluji koncept takovýchto recitačně hudebních pásem. Vynikající spojení melancholie a nějakého pocitu veselosti, se kterou jsem paradoxně ze sálu pdcházel. Geniální texty spojené úžasnou hudbou a velmi dobře zrežírovaným recitálem. Inscenace je sice v prvních patnácti minutách poněkud rozpačitá, ale někdy v polovině první povídko cosi klapne a já si to až do konce extrémně užíval. Určitě stojí za navštívení snad už jen kvůli fantastické hudbě Matěje Šímy.

Všednodennost očima Raymonda Carvera. Jaroslava Šiktancová si prostřednictvím čtyř výborných interpretů pohrává v Café Husovka s jeho texty s bravurou a nadhledem, její humor je laskavý a jemný, s citem je používána hudba, chytře se pracuje s mikrofony.
Je to celé intimní, tak důvěrně známé, a přece nové a originální. Moc bych si přál, aby existoval záznam. Poslouchal bych to znovu a znovu.

Všednodennost očima Raymonda Carvera. Jaroslava Šiktancová si prostřednictvím čtyř výborných interpretů pohrává v Café Husovka s jeho texty s bravurou a nadhledem, její humor je laskavý a jemný, s citem je používána hudba, chytře se pracuje s mikrofony.
Je to celé intimní, tak důvěrně známé, a přece nové a originální. Moc bych si přál, aby existoval záznam. Poslouchal bych to znovu a znovu.

Asi jsem zjistil, že prostě miluji koncept takovýchto recitačně hudebních pásem. Vynikající spojení melancholie a nějakého pocitu veselosti, se kterou jsem paradoxně ze sálu pdcházel. Geniální texty spojené úžasnou hudbou a velmi dobře zrežírovaným recitálem. Inscenace je sice v prvních patnácti minutách poněkud rozpačitá, ale někdy v polovině první povídko cosi klapne a já si to až do konce extrémně užíval. Určitě stojí za navštívení snad už jen kvůli fantastické hudbě Matěje Šímy.