Handa Gote research & development

Inscenace představující trojici zasloužilých matadorů generace X, které sledujeme při jejich marném pachtění se po opětovném nastolení „normálního“ řádu světa. Postavy samotné se točí ve smyčkách svých obsedantních rituálů, ze kterých už nejsou schopné a možná ani ochotné vystoupit...

Dokumentární divadlo o pozapomenuté koloniální minulosti, budoucnosti, rasismu, fake news či reinterpretaci historie.

Divinační mystérium podle Marshalla McLuhana a dalších. Temná groteska o věštění budoucnosti, která se ne a ne vyjevit, o znovuvyvolaných dávných rituálech uložených v buněčné paměti a pramenech starých mudrců, o autoamputacích i rozšířeních těla, o vědomí a transformaci. To vše ve světě radionických pokusníků, hrajících strašidelný soundtrack na přístroje bez součástek...

Handa Gote otevírají dva staré sešity s poznámkami a pokouší se znovu natočit fantastický film Jana Dörnera z doby kdysi před dvaceti lety. Dialog s vlastním uměleckým vývojem a konfrontací vlastních přání a snů z „předinternetových“ dob...

Absurdní temná groteska spojující klišé zábavního průmyslu, skepsi pomalu rostoucí v celé západní kultuře, zbloudilé démony starého světa, kteří si v nové době nevědí rady, stejně jako její obyvatelé. Skupinka samozvaných léčitelů a nápravců světa se na scéně uchyluje k čím dál bizarnějším úkonům. Proti rozmáhající se vyprázdněnosti staví povrchní rituály opsané ze sešitů National Geographic a odkoukané z béčkových filmů. Čas plyne a nikde už ani stopy po tajemství. Vždycky ještě ale zbývá čas na příjemnou chvíli s písničkou.

Projekt inspirovaný raně novověkou alchymickou knihou beze slov, popisující návod na zhotovení kamene mudrců. Spíše než o kámen filosofů se však skupina Handa Gote zajímá o svět práce, činnosti, rukodělnosti. Prostřednictvím odkazů na tabule z „Němé knihy“ a drobných činností a výroby se v představení pokoušejí o opětovné „zakouzlení práce“...

Performance na pomezí rituálu, koncertu, tance, baletu a opery. Projekt inspirováný hudbou původního díla Igora Stravinského a choreografií Vaclava Nižinského z roku 1913, která vychází ze Stravinského vize pohanského jarního rituálu.

Subjektivní studie vlastní rodiny, prezentovaná v sérii obrazů bez kauzální souvislosti tak, jako fragmenty minulých událostí žijí v naší paměti.

Rekonstrukce starých loutkářských textů - takřka pietně. Dle sepsání prof. Dra. Jindřicha Veselého z roku 1911, podle Fausta Antonína Lagrona, s pomocí Mefistofela a jeho P. T. pánů kolegů vulgo čertů zvaných.