La Fabrika

Autorská inscenace s černým humorem, která „odnekrofilňuje“ smrt a připomíná, že mezi pláčem a smíchem vede překvapivě tenká hranice. Kabaretní průvod pohřebním rituálem, kde se každý krok posledního rozloučení mění v groteskní divadelní etudy...

Hudební vložky, všechny divadelní složky a atmosféra Tima Burtona v La Fabrice. „Zvedl se vítr a spadl první list a muži stále nejsou. Není jiné cesty než si je vyrobit samy.“

Komediální i fantaskní divadelní „road movie“ pro čtyři herečky a jednoho klauna o vztahu silného otce a jeho čtyř dcer...

Scénická koláž s poetikou klaunérie, nového cirkusu a nonverbálního divadla. Příběh o odchodu k cirkusu, o odvážném vykročení do neznáma a touze splnit si svůj sen. Co se ale stane, když se sen opravdu splní...?

Pohybový one woman stand-up. Je možné najít slova odhalující tajemství vesmíru, zázrak stvoření, smysl života? Pokusila se o to. Chtěla by říct všechno, změnit svět, zachránit lidstvo. Podaří se jí to...?

Činohra se zpěvy z prostředí starověkého Egypta. Královna Kleopatra a její tři osudoví muži. „Každej ví, že pyramidy postavili ufoni. Naši chlapi by v životě nic takovýho nezvládli. Žena, která se narodila s úkolem uchránit starobylou a oslabenou říši před maskulinním militantním Římem, ale život si zkomplikovala ještě těžším úkolem. Chce opravdovýho chlapa. Byť jenom na jedinou vteřinu. Protože taková vteřina opravdové lásky může vyvážit věčnost plnou buzen v žabkách...“

Autorská inscenace, „posvátná tráva wimbledonského All England Clubu“ na jevišti. Dva nezničitelní hrdinové dnešní doby tak, jak je možná neznáte. Pět setů autorského divadla, které se nebojí metafyzického obsahu: Tenisu!!! Bílé trenky, tvrdé údery, chytré kraťasy i halušky Rogerovy tchýně.

Klaunérie na téma přátelství. A to nejen světlé stránky přátelství, jako je radost, sdílení, hravost, společná tvořivost a naslouchání, ale i ty jeho temnější momenty: závislost, řevnivost, shazování, rvačky a řevy, pláč a vydírání a to všechno, co člověk nikdy nepřizná, ale všem se to děje...

Fantazijní inscenace podle slavného vánočního baletu. „Co kdybychom si příběh pořádně užili? A po svém! Společně vstoupíme do iluze příběhu, ve kterém ožívají předměty kolem nás, panenky létají, medvědi tančí a bláznivý orchestr hraje Čajkovského. Nebudeme interpretovat, ani modernizovat, ale hrát si. A jediné, co nás přitom bude zajímat, je zázrak společně stráveného času a neohraničenost fantazie. Všichni se staneme Klárkou. Stvoříme Vánoce...“

Multimediální taneční performance. Scénická modulace biotopu bezejmenného ostrova na rybníku sv. Jakuba v obci Poušť, okres Nymburk. Kousek neporušené přírody, poznejte poslední 4% divoké prázdnoty, tanec smrti, pes a živá volavka, omezená kapacita sálu... „Co se stane, když se nestane nic?”

Vizuálně-pohybová výprava za hrdinou dneška. Skutečný příběh, zpívání vesmíru. Muž roztočí kladivo, kladivo se střídá s dívkou. Něco se pořád točí, někdy kladivo někdy dívka. Občas někdo bojuje s obrem, občas někdo zpívá...

Pohybová inscenace odkazující na relativitu času. Čas považujeme za objektivní neměnnou a plynulou skutečnost, přesto neběží všem a všude stejně. Jde jednak o čistě subjektivní význam a percepci. Jsou to pouze určité okamžiky v životě jedince, které definují a mění jeho život a zbývající čas je ve vztahu k těmto momentům prakticky bezvýznamný. Je tu ale i fyzikální vlastnost času, kdy v extrémních podmínkách může vzniknout zásadní rozdíl mezi plynutím času pro odlišné pozorovatele. V blízkosti černých děr pak dochází k takové dilataci času, že pro vnějšího pozorovatele se čas úplně zastaví. Z tohoto pohledu pak lze tedy černé díry vnímat nejen jako místo, ale také jako okamžik v čase...

Inscenace, jejíž inspirací pro taneční kreace a gagy je dynamika vztahů jedince a skupiny. Výlet do nejhlubších zákoutí našich duší. Otázka „proč“ je možná naše první otázka. A může být i ta poslední. Mezi „první a poslední“ ji ale používáme denně. Někdy z opravdové zvídavosti, někdy z absolutního nechápání (některých) jedinců, společnosti a světa kolem nás...

Inscenace přenášející diváky na intimní místo, kde nehraje roli čas ani prostor. Jediné hranice zde na první pohled tvoří šikmé plochy, rovnoběžné stíny, přesný jazyk současného tance. „Kdo jste, když se nikdo nedívá? A kdo jste, když vás pozorují? Stojíte vysoko na výstavním podstavci a cítíte, jak je vaše tělo i obličej pozorováno ze všech úhlů, váš hlas hodnocen speciálním filtrem. Přesto Vás nikdo neuslyší v neutichajícím tempu elektronické hudby. Výstražné upozornění na volný pád z podstavce nefunguje. Pouze problikává nápis: EVER!“

„Nestíháme nestíhat. Z vlaku potřebujeme vidět do své ledničky. Výpadek signálu nás dostává na pokraj šílenství a při vybitém mobilu přestáváme existovat. Koncept Pozorovatele (The Watcher) je starý tisíce let. Spočívá ve schopnosti vidět sám sebe z odstupu. K tomu potřebujeme najít si čas, o kterém neustále tvrdíme, že ho nemáme. The Watcher vidí nejen celý svůj život, ale i životy ostatních. Nejdokonalejší technologie, kterou máme na dosah, je naše tělo. Kdybychom opravdu chtěli, dokážeme být najednou úplně všude...“