Proslov

Navštíveno v La Fabrice. Kdybych předtím neviděla Tak já letim, bude se mi Proslov asi líbit víc. Rovněž one woman show, ale na rozdíl od Quilterova textu, který měl děj, Proslovu během času poněkud spadnul řetěz a párkrát jsem měla na tváři takový ten rozpačitý úsměv a nevěděla, co si myslet o tom, co vidím/slyším. Pozoruhodným zpestřením byla přítomnost Aniččina vlastního (resp. manželova) psa na scéně po většinu stopáže představení.

A. Polívková jako vždy skvělá, o tom žádná. Představení nadhazuje pár témat, která určitě stojí za zamyšlení, co mi však na představení vadilo byl pocit uspěchanosti, nedotaženosti.. Zkrátka mi tam něco zásadního chybělo a odnášela jsem si z tohoto počinu pocit, že kdyby si nápady autorka nechala ještě klidně i pár let uležet, mohlo z toho vzniknout třeba i něco výjimečného, ale takto bohužel nevzniklo.

Těžko říci,co chtěla autorka a herečka v jednom vyjádřit.Chyběla mi myšlenka,proč se to celé na jevišti vlastně děje.Moc pěkný,nápaditý úvod. Pak se to nějak zadrhlo. Neustálé vracení se,opakování již zahraného působilo rozpačitě a bezradně.Jako kdyby i herečka nevěděla,proč tam je a kam se chce dostat.Škoda.
Pro mne zklamání.Procenta jen za sympatie k p Polívkové

Navštíveno v La Fabrice. Kdybych předtím neviděla Tak já letim, bude se mi Proslov asi líbit víc. Rovněž one woman show, ale na rozdíl od Quilterova textu, který měl děj, Proslovu během času poněkud spadnul řetěz a párkrát jsem měla na tváři takový ten rozpačitý úsměv a nevěděla, co si myslet o tom, co vidím/slyším. Pozoruhodným zpestřením byla přítomnost Aniččina vlastního (resp. manželova) psa na scéně po většinu stopáže představení.

A. Polívková jako vždy skvělá, o tom žádná. Představení nadhazuje pár témat, která určitě stojí za zamyšlení, co mi však na představení vadilo byl pocit uspěchanosti, nedotaženosti.. Zkrátka mi tam něco zásadního chybělo a odnášela jsem si z tohoto počinu pocit, že kdyby si nápady autorka nechala ještě klidně i pár let uležet, mohlo z toho vzniknout třeba i něco výjimečného, ale takto bohužel nevzniklo.

Těžko říci,co chtěla autorka a herečka v jednom vyjádřit.Chyběla mi myšlenka,proč se to celé na jevišti vlastně děje.Moc pěkný,nápaditý úvod. Pak se to nějak zadrhlo. Neustálé vracení se,opakování již zahraného působilo rozpačitě a bezradně.Jako kdyby i herečka nevěděla,proč tam je a kam se chce dostat.Škoda.
Pro mne zklamání.Procenta jen za sympatie k p Polívkové

A. Polívková jako vždy skvělá, o tom žádná. Představení nadhazuje pár témat, která určitě stojí za zamyšlení, co mi však na představení vadilo byl pocit uspěchanosti, nedotaženosti.. Zkrátka mi tam něco zásadního chybělo a odnášela jsem si z tohoto počinu pocit, že kdyby si nápady autorka nechala ještě klidně i pár let uležet, mohlo z toho vzniknout třeba i něco výjimečného, ale takto bohužel nevzniklo.

Navštíveno v La Fabrice. Kdybych předtím neviděla Tak já letim, bude se mi Proslov asi líbit víc. Rovněž one woman show, ale na rozdíl od Quilterova textu, který měl děj, Proslovu během času poněkud spadnul řetěz a párkrát jsem měla na tváři takový ten rozpačitý úsměv a nevěděla, co si myslet o tom, co vidím/slyším. Pozoruhodným zpestřením byla přítomnost Aniččina vlastního (resp. manželova) psa na scéně po většinu stopáže představení.

Těžko říci,co chtěla autorka a herečka v jednom vyjádřit.Chyběla mi myšlenka,proč se to celé na jevišti vlastně děje.Moc pěkný,nápaditý úvod. Pak se to nějak zadrhlo. Neustálé vracení se,opakování již zahraného působilo rozpačitě a bezradně.Jako kdyby i herečka nevěděla,proč tam je a kam se chce dostat.Škoda.
Pro mne zklamání.Procenta jen za sympatie k p Polívkové