420PEOPLE

Hudebně-taneční inscenace inspirovaná bestsellerem „Sapiens“, který pojednává o úchvatném a zároveň děsivém příběhu lidstva.

Inscenace na téma opouštění. Výchozím materiálem je fascinující dílo anglického básníka T. S. Eliota, především jeho sbírky „Pustina“ a „Čtyři kvartety“, básnické meditace o bytí v čase, jejímž tematickým materiálem je svět čtyř základních živlů (vzduch, země, voda a oheň). Celým dílem prostupuje motiv nezachytitelnosti přítomného okamžiku, který je i není a nemá začátek ani konec...

„Nestíháme nestíhat. Z vlaku potřebujeme vidět do své ledničky. Výpadek signálu nás dostává na pokraj šílenství a při vybitém mobilu přestáváme existovat. Koncept Pozorovatele (The Watcher) je starý tisíce let. Spočívá ve schopnosti vidět sám sebe z odstupu. K tomu potřebujeme najít si čas, o kterém neustále tvrdíme, že ho nemáme. The Watcher vidí nejen celý svůj život, ale i životy ostatních. Nejdokonalejší technologie, kterou máme na dosah, je naše tělo. Kdybychom opravdu chtěli, dokážeme být najednou úplně všude...“

Inscenace kombinující činohru a pohybové divadlo. Žena jako objekt, žena jako téma, žena jako žena. Z mnoha různých možností se vydáváme cestou zkoumání „situace ženy“ v běhu času a v divadle...

Dvě choreografie.
Taneční úvaha na věčné téma křehké hranice mezi iluzí a realitou. (Portrait Parlé)
„Absolutní štěstí? Neexistuje. Stejně jako peklo, ani ráj není místem, ale stavem duše. Pohyb, radost z něj, pocit že jsme schopni všeho, okamžik, kdy se spojí hvězdy a celý vesmír. Stačí vteřina. Ale člověk to pozná. A je to hned pryč. Požitek, rozkoš, potěšení, radost, půvab.“ (Paradiso)

Choreografie pro sedm tanečníků. Pohyb vyvěrající z bolesti a smutku, které lidská bytost prožívá při ztrátě někoho blízkého – přítele, rodiče, dítěte. Cesta konfrontace s vlastními pocity, od chtíče, přes agresi, euforii až po absolutní odevzdání. Zármutek pak nejednou otevře oči a dá nahlédnout nečekaným formám a pohledům...

Vzpomínky, které nám proletí hlavou a pak jsou pryč. Některé zůstanou a my si z nich sami vytváříme náš příběh, leckdy smyšlený. Některé vzpomínky zmizí hned, jak se objeví. Snad, aby se vrátily později.

Netradiční zpracování stěžejního díla tuzemského romantismu v autorské inscenaci, která kombinuje činohru, tanec a zpěv.

Choreografie inspirovaná osobní zkušeností i prožitky z plánování, přípravy i sledu událostí při návratu do známých míst po delší době. Téma návratů má mnoho podob...

Fantaskní představa o propojení rozmanitých sil, které na každodenní kostrbaté cestě posílí toho, kdo jde sám...