420PEOPLE

Akrobatický muzikál. Strážní andělé mají náročnou práci. Každý den dostávají na starost jednoho smrtelníka, kterého drobnými či většími zásahy chrání před tím, aby si ublížil. Kdo smrtelníky andělům přiděluje, to ví jen Bůh. Jednomu z andělů jsou rigidní nebeská pravidla příliš těsná. Pekelně ho štve systém, který mu nedovoluje lidem skutečně pomoct, ale jen hasit jejich banální problémy. Poté, co se do jednoho „obyčejného člověka“ zamiluje, je připraven klidně i rozpoutat v nebi revoluci...

„Restaurace, která už dlouho čeká na otevření. Vintage hits, oslava 60. a 70. let, číšníci v tančírně, tanečníci v restauraci , živá kapela, nečekaní hosté a zřejmě i hasič, který Vám chce zkazit náladu, ale nezkazí, pokud ji nám všem ovšem nezkazí omicron. Vše s konzumací bublinek a jiných povzbuzujících nápojů...“

Hudebně taneční projekt 420PEOPLE a Orchestru BERG. Unikátní symbióza choreografie a hudby Tomáše Reindla dává vyniknout interakci tanečníků a hudebníků, v níž je prostor i pro improvizaci. Inspirace principy kultovní skladby „In C“ amerického minimalisty Terryho Rileyho je přetavena do nové autorské kompozice, minimalismus a repetitivnost se zrcadlí take v nápadité a čisté scénografii...

Hudebně-taneční inscenace inspirovaná bestsellerem „Sapiens“, který pojednává o úchvatném a zároveň děsivém příběhu lidstva.

Inscenace na téma opouštění. Výchozím materiálem je fascinující dílo anglického básníka T. S. Eliota, především jeho sbírky „Pustina“ a „Čtyři kvartety“, básnické meditace o bytí v čase, jejímž tematickým materiálem je svět čtyř základních živlů (vzduch, země, voda a oheň). Celým dílem prostupuje motiv nezachytitelnosti přítomného okamžiku, který je i není a nemá začátek ani konec...

Inscenace kombinující činohru a pohybové divadlo. Žena jako objekt, žena jako téma, žena jako žena. Z mnoha různých možností se vydáváme cestou zkoumání „situace ženy“ v běhu času a v divadle...

Inscenace vycházející z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče...?

Dvě choreografie.
Taneční úvaha na věčné téma křehké hranice mezi iluzí a realitou. (Portrait Parlé)
„Absolutní štěstí? Neexistuje. Stejně jako peklo, ani ráj není místem, ale stavem duše. Pohyb, radost z něj, pocit že jsme schopni všeho, okamžik, kdy se spojí hvězdy a celý vesmír. Stačí vteřina. Ale člověk to pozná. A je to hned pryč. Požitek, rozkoš, potěšení, radost, půvab.“ (Paradiso)

„Ping-pong není jen sport. Je to filozofie. Recept na intelekt je směsicí Yin a Yang, Nebe a Pekla, Stephena Hawkinga a Uri Gellera s trochou Chalíla Džibrána a Brucem Lee na vrcholu.“

Choreografie pro sedm tanečníků. Pohyb vyvěrající z bolesti a smutku, které lidská bytost prožívá při ztrátě někoho blízkého – přítele, rodiče, dítěte. Cesta konfrontace s vlastními pocity, od chtíče, přes agresi, euforii až po absolutní odevzdání. Zármutek pak nejednou otevře oči a dá nahlédnout nečekaným formám a pohledům...

Tragikomické podobenství, spojující tanec a činohru, o krizi středního věku a o souboji se smutkem, nudou a leností, které se vkrádají do lidského života po uplynutí jeho první poloviny. „Peklo není místo, je to stav duše.“

Inscenace postavená na půdorysu stand-up comedy a oscilující mezi humorem a palčivými otázkami, které míří do nitra těch, kdo stojí na jevišti a snaží se rozesmát publikum. Performance na jevišti jako forma psychoterapie nebo vykrádání sebe sama a zrada na vlastních emocích...?

Společná inscenace Orchestru BERG a souboru 420PEOPLE navazuje na řadu nekonvenčních projektů těchto dvou českých renomovaných uměleckých produkcí. Skladbu Louise Andriessena M is for Man Music Mozart vizuálně doprovodí projekce Petera Greenawaye navádějící do prostoru druhé časti večera. Tu tvoří zcela nová kompozice Rezonance na pěší vzdálenost od Jana Trojana z Orchestru BERG pro žestě a elektroniku, kterou rozpohybuje choreografie Nataši Novotné.

Vzpomínky, které nám proletí hlavou a pak jsou pryč. Některé zůstanou a my si z nich sami vytváříme náš příběh, leckdy smyšlený. Některé vzpomínky zmizí hned, jak se objeví. Snad, aby se vrátily později.

Netradiční zpracování stěžejního díla tuzemského romantismu v autorské inscenaci, která kombinuje činohru, tanec a zpěv.

Fragment z choreografie 27´52´´ Jiřího Kyliána pro Nederlands Dans Theater.

Choreografie inspirovaná osobní zkušeností i prožitky z plánování, přípravy i sledu událostí při návratu do známých míst po delší době. Téma návratů má mnoho podob...

Fantaskní představa o propojení rozmanitých sil, které na každodenní kostrbaté cestě posílí toho, kdo jde sám...

Inscenace fyzického divadla o lidech z kancelářského prostředí, nekonečnosti jejich práce s papíry a dokumenty, jejich snech a fantaziích, které nemohou kontrolovat.

Základem Affordance je improvizační umění dlouholetého člena Ballett Frankfurt Michaela Schumachera. Do choreografického konceptu vstoupí jako aktér, či glosátor. Tanečníci během představení nikdy netuší kdy a kde se objeví. Tento moment překvapení visí nad představením od začátku, dodává večeru zvláštní průběh, všichni musí být neustále „ve střehu”, a to včetně diváků.

Jsou momenty, které si s radostí neustále připomínáme a ty, na které se marně snažíme zapomenout. Kolik času (s)potřebujeme, než se odhodláme tyto změny přijmout? Akceptování těchto momentů, změn či událostí bylo důležitým zdrojem inspirace. Akceptování, jako krok novým, dalším směrem...

Tři lidi spojuje stejné přání, stejný cíl. Cestou k němu musí nejprve ale objevit sami sebe. Mění se cesta, mění se lidé. Proměny proměn nás zavádějí do neočekávaných a nepředvídaných situací i míst. A právě tyto proměny mohou být ten pravý poklad.

Neustále hledáme okamžik, ve kterém bychom se cítili bezpečně, jako loď v přístavu, možná ale právě ten okamžik nastane teprve, až se rozhodneme vykročit do neznáma...

Přihodí se Vám něco, co navždy změní váš život; co potom znamená jedna hodina? Ten moment se vám znovu a znovu vynořuje před očima a myslíte na něj; celé hodiny, dny,měsíce a roky. Kolik hodin vlastně? A kolik hodin strávíte marnou snahou zapomenout na moment jiný? Ať tak či onak, trvá vám nekonečně mnoho hodin onu změnu přijmout.

Obrysy takové osobnosti, jakou byla Nina Simon. Tři krátké obrazy zachycující tuto ženu v různých obdobích jejího života, kde prvotním impulsem a inspirací pro mne byla její hudba. Nic víc, nic míň. Zkrátka Nina...