Divadlo Archa

Taneční inscenace inspirovaná hlukem a zvukem, který je určitým protipólem hudby.

Autentické příběhy performerů propojující se s pohyblivým obrazem, zvukem i akcí v otevřené laboratoři. Diváci vstupují do netradičně uspořádaného divadelního sálu definovaného pohyblivým projekčním plátnem, zvukovou aparaturou, několika mobilními světly a televizní obrazovkou. Na jevišti–laboratoři performeři kladou otázky zaměřené na vnitřní rozpory člověka, utváření vlastní identity, způsoby vyjadřování vzdoru i vděčnosti ke starší generaci. „Banánové děti“ Thang, Diana, Týna a Lili hledají u večeře společnou řeč o zkušenostech ze života na průsečíku vietnamské a české společnosti, o dospívání a dospělosti, o zvycích své komunity i o vlastních životních rozhodnutích...

Živelné loutkové sci-fi jako pouť za záchranou vody.

Neantropocentrická výpověď tematizující rozklad. Vojenský újezd Březina. Z kůrovcem vyčerpané krajiny sesbírané zvuky, z nichž byla složena obhajoba nenasytného brouka. Mrtvé kusy staré scénografie přetvořené v nové zdroje. Místa spojila aktéry s autentickou výpovědí, lesníky zasažených oblastí, kteří přinášejí světlo do bezvýchodné situace. V teplé atmosféře lesa kráčet na hranici výtvarné instalace a divadelní performance...

Inscenace, která přemění sál Archy v galerii, jejímiž exponáty jsou autentické životní příběhy dvanácti žen. Na divácích pak zůstane rozhodnutí, zda prožijí všechna vyprávění nebo jen některé části či v jakém pořadí budou příběhy vnímat. Divadlo, ve kterém účinkující nejsou herci. Nehrají role. Všichni vystupují sami za sebe. Příběhy se prolínají, osoby se setkávají nečekaně. Jako když jdete po ulici, na něco myslíte, kolem vás někdo projde, a vy zachytíte jeho větu. A ta se složí do nového příběhu. Je to pak ten jediný příběh, ten váš...

Rituály každodenního života. Pohyby prováděné rychle, úsporně, bezmyšlenkovitě. Nejsou krásné ani výjimečné. Nepořádáme v nich žádná mistrovství, přestože položit sklenici na stůl lze snad tisíci různými způsoby. Vypreparovali jsme je z kontextu domácnosti a vytvořili z nich vysoce koncentrovanou jevištní substanci prožitou v každém momentu „teď“ pro potřeby praktického každodenního života v komplikovaném světě plném krutosti i něhy, nereálných podmínek i reálných hrozeb, ve světě plném paradoxů...

Vizuální performance, kombinující prvky durational performance art, dokumentu a videa, vychází z intimní a mnohoznačné situace: na jevišti se potká syn se svým o 34 let starším otcem. Stejné jméno i nápadná tělesná podobnost mužů je pro ně pak impulsem ke hře s identitou, v níž se přítomnost otce mění v budoucnost syna. Kým budu v roce 2052? Jak se promění moje tělo a myšlení? Do jaké míry je možné odchýlit se od zděděných vzorců chování a tradičních životních scénářů? Pozvánka ke kolektivní meditaci o čase, vztahu k zemi, ze které pocházíme a o různých variantách vlastní budoucnosti...

Barevný melodram. Inscenace se noří do časoprostoru, kde zrození, život a smrt nemají vzájemnou kauzalitu. Světlo se stává hudebním nástrojem, který nás vábí do nepoznaných světů. Autor je osiřelou postavou v prostoru tvořeném interaktivní hrou laserových paprsků.

Inscenace dokumentárního divadla založená na hře s médii a na kombinaci rozličných divadelních postupů. Osobní výpovědi, videoart, choreografie, hudba a proměnlivá scéna jsou hřištěm pro trojici performerů a jednoho komentátora. Téma je určeno otázkou: Jak se vyrovnávají mladí Rusové žijící v Čechách s českým historickým komplexem způsobeným invazí v srpnu 1968? Tvůrci se nepokouší o další únavnou analýzu událostí roku 68. Nehledají viníky ve snaze je pranýřovat. Rok 1968 tvoří kontext pro emotivní výraz sdíleného traumatu...

Snové divadlo Macabre - prolínání niterně laděných i hravých obrazů a jevištních situací, mírně inspirovaných dílem malíře Diega Velázqueze.

Hra naší doby, popsong našich duší, afterparty našich rituálů. Co dnes znamená Havlův odkaz pro Evropu? Může vzniknout nové spojenectví? A jak by vypadala krajina Adama a Evy na dnešní politické scéně...?

Inscenace o česko-německých vztazích, migraci, strachu a o „českých“ hodnotách. Experti všedního dne, kteří mají k otázce češství co dodat, nabízejí různé pohledy na téma národní identity.

Inscenace kombinující principy dokumentárního divadla a tance. V době, kdy reprezentanti mnoha zemí v zájmu politického byznysu pohrdají otázkami základních lidských práv, se ptáme: Kdo jsou ti obyčejní lidé, v jejichž jménu své čachry dělají...?

Inscenace zkoumající každodenní život hlavních měst. Jak se projevuje fenomén spěchu a současné výkonné společnosti na tělech a pohybech jejich obyvatel? Hledáme identitu ve změti informací a neustálých změn, kde jsou vzdálenosti zanedbatelné a cíle čím dál nezřetelnější. Kdo se zastaví prohrál. Nebo je právě to první krok k cíli?...

Spielraum Kollektiv přivádí na scénu nejlepší představitele pražského buskingu. Divadelní událost, která vás vtáhne do hry, ve které jde o svobodu, o umění a také o peníze. Jaká je realita, sny i obavy pouličních umělců? Jak fungují nepsaná pravidla ulice?

Legendární představení světového loutkového divadla. Dětská hra, která se stala divadelní avantgardou. Tradice, která je již třicet let zároveň neustálým experimentem...

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé´ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka. Už dvacet let se pravidelně dvakrát do měsíce na scéně Archy rozjíždí kolotoče, horské dráhy a tobogány svobodné imaginace. Divadlo Vizita je stálicí programu Divadla Archa. Odehrálo zde bezmála čtyři sta představení a ani jedno z nich nebylo stejné. Vizita je synonymem pro improvizační divadlo, Jaroslav Dušek je jeho mistrem.