VerTeDance

V našem světě uspokojování, zisku, funkčnosti, věcnosti a povinnosti; v našem světě výkonu žijeme vedle sebe v tlustých skafandrech. Poctivě a svědomitě stavíme kolem své zraněné duše mohutné hradby v domnění, že tak budeme ochráněni. Je těžké nést bolest. Máme z ní strach. Žijeme raději pro uznání v úspěšném a šťastném světě, v iluzi jako v reklamě na sebe sama. Dokud to tak necháme, nebudeme schopni mít skutečný vztah k Ty, a tak nepoznáme ani hranice našeho skutečného Já. Nebudeme se ani moci vydat daleko za ně...

„Stručný manuál pro vystrašené diváky.“ Neboli pokus, jak těm, kteří se tance obávají, poskytnout „návod“ na překonání strachů. Ironie tohoto projektu se skrývá i v další vysvětlující větě anotace: „Několik lekcí o jednom ohroženém druhu.“ Bude to tedy dokument, bude to i osobní zpověď, ale bude to hlavně hra s divákem – tím vystrašeným i tím tanečně velmi zběhlým.

Taneční hra volně inspirovaná esejí astronoma J. Keplera „O šestiúhelné sněhové vločce – poutavé čtení o ničem“. A také hrou s energií, fyzičností a organizací. Fyzikální zákony a chemie určují náš svět, stejně jako nás utváří naše minulost a paměť. Energie rozvíří vlnové délky jak tance, tak představivosti. Pohyb, tělo, tanec vnímáme v daném okamžiku – je tu a najednou není, zmizí navždy pryč. Existoval vůbec? Tři těla v prostoru, jejich náhlé uspořádání, neustálá změna hmoty a tvarů jako spouštěč vzpomínek, emocí a obrazů. Kolik života můžeme vtlačit do jediného zamrzlého okamžiku...?

Hodinový kurz základních technik štěstí pro čtyři tanečníky a jednu skladatelku. Minulost je jen příběh v naší hlavě. Budoucnost tvoří iluze. Jen přítomnost nezná čas. Ani formu. Ani potřeby...

Taneční fyzická inscenace o ztrátách, které mohou být ziskem...

Inscenace navazující na projekt „Naučená bezmocnost“. „Pojďme na chvíli zažít slast z nesvobody. Nesvoboda je něco, čeho se bojíme. Nemožnost rozhodnout se jakkoli. Odejít když chci, kam chci a s kým chci. Dělat cokoli. Pocit širého nepřehlédnutelného oceánu možností, které nás lákají, ale jsou nám odepřeny...“