OLDstars

Hra o zdánlivých pravdách, lačnosti po slávě a nejtajnějších touhách. Ozvěny střelby, umírají stovky nevinných lidí. A jako maják naděje svítí v centru toho zvěrstva dům s červenou lucernou. Kde končí hra a začíná realita? Kdo řídí Boha? A kdo královnu? Kolik masek člověk sundá, než se odhalí skutečná tvář...?

„Jsme úplně sami. Tam venku už neplatí žádnej zákon. Domov. Jediné místo, kam se schovat před osamělostí, chaosem a všudypřítomnou agresivitou vnějšího světa. Co ale dělat, když přes veškerou snahu chránit rodinu, prosakuje zvenčí hrozba? A je to opravdu zvenčí? Jak dobře známe svoje nejbližší? A známe vůbec sami sebe?“

Hra o spravedlnosti, touze po pomstě a relativitě pravdy. Už jste někdy přišli domů, našli chlapa v krbu a poblíž svou kamarádku, která se chová poměrně zvláštně...?

„Zmizela žena a podezřelého muže vyslýchá lékařka...“

Love story na pozadí globální katastrofy. „[calm music playing] Jsme slušní lidé? Ano. Chci říct, no dobře, ale teď vážně, jsme? Ano, jsme. Jak? Co jak? No jakým způsobem? Prostě jsme. Tak jo. Dobře. [information overload]“

„Půlnoční nonsense pro otrlé i nenáročné.“

Ubu je králem a spiknutí je třeba rozložit. Svět je podaným a krále je třeba rozložit. Vzorce nejsou jednou provždy dané. Hlásnou troubou destrukce budiž tuba a velectěná zadnice...

„Je čtvrtek jedenáctého března roku 2004. Angel Vera García nastupuje, jako každé ráno, do příměstského vlaku. V té chvíli začíná zoufalá snaha tří žen zjistit, co se s ním stalo. Když to nejméně čekáš, objeví se takové stvůry a naplní kufry výbušninou. Vlaky uspávají. Určitě o tom atentátu ani neví. Proč bomby...?“

Klasická hra laureáta Nobelovy ceny je zpola tak tragická a zpola tak komická. Minulost je mrtvá a pohřbená. Tady je jenom nyní a nyní a nyní. Počet zraněných není předepsán...

Křehký text o dospívání ve stínu duševní choroby. Dívka je od útlého dětství až po adolescenci doprovázena imaginární kamarádkou. Nevinnou, chápající, manipulativní, cholerickou i nebezpečnou...

„Kde za jezerem hora horu v západní stíhá kraje, tam (zdá se mu) si v temném boru posledně dnes co dítko hraje. Od svého otce v svět vyhnán, v loupežnickém tam roste sboru. Později vůdcem spolku zván, dovede činy neslýchané, všude jest jméno jeho znané, každémuť: ,Strašný lesů pán!‘ Až poslez láska k růži zvadlé nejvejš roznítí pomstu jeho, a poznav svůdce dívky padlé zavraždí otce neznámého.“

Hra britského dramatika o snaze být tu jeden pro druhého. Tři lidé ve víru vlastních pochybností. Trojúhelník hledající štěstí. Každý potřebuje špetku lásky a porozumění. Všechno závisí na úhlu pohledu...

„Rozhodčí je jako filmová hvězda. Akorát je to jiný v tom, že jen co vyběhneš, už tě všichni nenáviděj. To snad ani není profese, to je poslání!“

„Jedna jednoduchá otázka, tolik barvitých odpovědí. A žádná není špatná. Věř mi. Vždyť si jen povídáme. Tak jednu vyber. Populární Neil LaBute si ve svižné konverzační jednoaktovce opět střílí z moderní společnosti. Bude to další trefa do černého? To musíte posoudit sami. A když už jsme u vás, kterou byste vybrali vy?“

„Četl jsem, že za určitých okolností se z každého člověka může stát násilník...“

„Láska je pokřivená, vykořeněná a skomírá. Informace nás zaplavují a mají moc lidi častěji štěpit než spojovat. Jejich pravdivost nebo relevance nehraje roli. Mozaika situací zobrazuje lidské soužití provázané vzájemným neporozuměním, až sezdá, jakoby aktéři nesdíleli společnou řeč. Lidé se musí potýkat s celou řadou civilizačních i osobních problémů, katarze se ale zpravidla nedočkají. Neschopnost komunikace je čím dál víc osamocuje. Jednotlivé situace přichází a pomíjí. Klišé a blyštivé fráze střídá syrová realita a deprese.“

„Je jí skoro šestnáct a má problém velký jako největší panelák uprostřed největšího sídliště na světě. Má 84 dní na to, aby ho vyřešila.“

Příběh tří zdravotních sester pokládající otázky jako: Kdo jsme? Odkud přicházíme? A kam směřujeme? Léčebna dlouhodobě nemocných. Místo, kam nikdo nepřichází dobrovolně. „Normální, tady taky normální, tady neměl už dva dny. Dávku Mikrolaxu...“

„Nechtěli jsme? Chtěli? Ta záležitost trochu spěchá. Dneska se to musí rozhodnout...“

„Die Tauben, podstatné jméno: Holubi / Neslyšící. Chci vypadnout. Holger Voss, zaměstnanec, jste mobbován. Nemyslíš, že to s tím mobbingem už trochu přeháníš? V čem je problém, Gerlindo Bertrandová? Robert zmizel. Mobbing je selekce na jiné úrovni. Tím, že vytěsňuji jeden subjekt, posiluji kolektivního ducha nevytěsňovaných. Kde jsou dveře?! Jo AHA. Holubi jsou skvělí právě proto, že se vrací. Letí někam jenom proto, aby mohli letět nazpátek. Cílem je cesta nazpět.“

Ironický, ostrý, temný, vtipný a hlavně věcně upřímný je ženský svět. Touží po mužích, po rodině, po řádu, který se utopil v možnostech. „Kdyby mě někdo miloval, nemuselo se nic stát.“

Tragická scénická báseň. Úlisný psychiatrický hlas se pomalu vkrádá do hlavy pacientčiny, kde rozkládá poslední záchytné body, které ji udržují v této realitě. Otázka zní: „Je sebevražda sobecká...?“

Černočerná komedie současného severoirského autora je sice zasazená do Belfastu, ale frustrace, nejistota a slepé předsudky jeho hrdinů sahají daleko za hranice Irska a Británie. Hranice zbořené zapomenutým krvavým konfliktem, ovšem dnes opět pomalu budované. Británie, Irsko a Severní Irsko. Minulost, přítomnost a budoucnost. Co mohlo být, co je, ale hlavně, co s námi bude. Erik žije v krásném domě, má krásnou ženu, krásnou dceru, krásný oblek. Přesto už mu nic nedává smysl. Ta dnešní doba, ti lidi, ti Irové. Co si má počít takový poctivý pracující probritský protestant...?

Mluvím do mikrofonu a slyší mě desítky tisíc lidí. Co když řeknu... tohle? Změní to něco tam venku? Věrohodná aktovka z rozhlasového prostředí s autobiografickými prvky v autorském podání. Vše, co uvidíte, se stalo. Nebo se to stane. Nebo nestane.

Minimalistická inscenace v tradici vypravěčského divadla Daria Fo. Jeden herec, desítky postav, dva nezvyklé hudební nástroje. O následcích, které zanechaly biblické události na lidech, o kterých se v Bibli moc nepíše. „Takže nám včera do jezera pršely prasata. Soused byl zrovna na rybách a štěstí že to jedním neschytal. A potom k nim ten chlápek začal mluvit. Netuším, co jim navykládal, ale když skončil, tak šli za ním.“

Nihilistické studio souboru OLDstars se po několika letech vrací v renesanci radikálně angažovaného divadla. Hra o tichém rozpadu nám známého světa? Překoná vůně santalového dřeva moc peněz? „Co to znamená ,fakovat město‘? Když máte volný ruce a jen tak jdete, tak můžete udělat oběma rukama fakáče, přitom je můžete mít schovaný v rukávech, jakože nic. Děláte, jakože normálně mácháte rukama v rytmu chůze, ale přitom všechno kolem fakujete.“

Hra německého dramatika vycházející ze skutečné události. Teroristický útok na moskevské očima tří. Čečenské teroristky, lotyšské lékařky záchranné služby a Rusky, která konečně našetřila na drahé vstupenky na kultovní ruský muzikál. Ve středu 23. října 2002 ve 21:05 zaútočilo 42 ozbrojených Čečenců na moskevské Divadlo na Dubrovce. Přerušili představení původního ruského muzikálu Nord-Ost a zajali 850 diváků jako rukojmí. Jejich požadavek zněl: odchod ruské armády z Čečny. Teroristi a rukojmí strávili v divadle 57 hodin. Teroristický útok a osvobozovací akce si vyžádaly 170 lidských životů...

Tři ženy, tři národnosti, nespočet úhlů pohledu. Jedna herečka. Zbývá jeden rok, deset dnů a osm hodin do výstřelu v baru Rishon-Lezion v Tel Avivu... „Desítky mrtvých. To mě nezajímá. Přepnu jinam.“

Slavné monodrama Arnošta Goldflama. „Přemýšlíte, jestli jít na film, nebo do divadla? Co se tak nechat dnes večer překvapit? U nás na vás čeká večer plný humoru a nečekaných zvratů, ale jedno vám můžeme slíbit, určitě se o vás dokonale postará naše milá biletářka...“

Monodrama o muži, jehož jméno je symbolem zrady. O muži, kterým po celá staletí všichni opovrhovali. Avšak bez tohoto člověka a bez jeho Jidášova polibku by se křesťanství nikdy nestalo jedním z největších světových náboženství...

Drama, za které Molièra tehdy nepochválili. Don Juan – provokatér, noční můra i sladký sen nejen všech počestných dívek a žen. „Muž, 19 let, 67 kg, 180 cm. Pohledný, nezadaný, bezdětný. Nebráním se ničemu a nikomu, umím být něžný i drsný. Užijem si oba, ale manželství rád slíbím...“

Smršť apelativních monologů z pera italského dramatika a autora standupů. Ascanio Celestini je dobrý pozorovatel banální každodennosti okolo nás. Dovede ji snadno přetavit v pochopitelný příběh. Vtipný, dojemný, burcující i provokující. V sedmi textech hořkosladkým vtipem atakujeme svět, jehož součástí je každý z nás.

Hra podle skutečné události z roku 2002. Dva teenageři zůstanou hloupou náhodou dlouhé týdny zablokováni ve výtahu v opuštěné budově na kraji města. Přežijí? Za jakou cenu? Extrémně dramatická situace odkrývá masky, otevírá surovou pravdu a pokládá naléhavé otázky lidské existence...

Nejznámější hra slavného amerického dramatika. Příběh ze zapadlé čtvrti, kde dělá iluze život snesitelnějším. Kde končí svoboda jednoho a začíná omezení druhého? Každý hájí své zájmy a svoje teritorium. Kde začíná sobectví? Sny jsou lákavé, opojné, mažou černá místa z naší minulosti. Po letitém odloučení se opět setkávají sestry Blanche a Stella. Dávno nejsou panskými slečinkami, ale ženami hledajícími, každá odlišně, naplnění vlastní touhy. Je jí zvířecky živočišný manžel Stanley nebo chlapecky něžný Mitch? Začíná boj o pozornost, svobodu, štěstí a lásku. Rodina Kowalských a rodina Dubois mají zkrátka na věci odlišná hlediska...

Mrazivá hra o přikrývání hrobů a hledání lidského tepla. Malé nádraží za vesnicí Kreuzgraben. Odtamtud není nic moc vidět. A už vůbec ne dneska. Pokladna na jízdenky je zrušená. Jděte na Dětský hrot. Nádražní restaurace už několik let nefunguje. Je to sice strmější a musíš kousek šplhat, ale zato z něj dohlédneš až na ledovce. Jen bufet je ještě v provozu.Na Dětský hrot se lidé vydávali kvůli smrti. Čekávají tu občas turisté z města na autobus, který je vyveze do blízkých hor. To ti kluk nevyprávěl? Že mého syna přepadl smutek a vrhnul se odtamtud dolů...?

Divadelní podoba filmu Paola Genoveseho. Skupina přátel se schází k pohodové večeři. Znají se důvěrně celé roky a také další setkání by se neslo v duchu lehkého škorpení a nostalgických vzpomínek na to, co bylo... kdyby se nezrodil zdánlivě nevinný nápad: dát mobilní telefony na stůl a sdílet každou SMS i každý příchozí hovor. Kolik toho o sobě nesmíme vědět, abychom mohli zůstat přáteli, milenci, manželi, rodiči...?

Hra o upřímnosti, která může být krutá a nesnesitelná, o lži, která sice může být milosrdná, ale stále zůstává lží, o individuální svobodě, nevěře, o strachu z navázání dlouhodobého partnerského vztahu, o divokých večírcích i skličující samotě. Pět přátel, kteří se vzájemně navštěvují, obdivují, zatracují, nenávidí i milují, se ocitá v situacích, které čas od času překvapí nebo mohou překvapit kohokoli z nás...

Hořká komedie předního současného ruského dramatika. Dva manželské páry prožily krásný život. Padesát dva let! Životy naplněné láskou, oporou a vzájemnou důvěrou. Žili spolu šťastně až do chvíle, kdy musejí všichni postupně odejít. Poděkovat za možnost přijímat i darovat lásku a odejít. Ale, která láska byla skutečně vzájemná a která jednostranná? Kdo žil život v pravdě a kdo v iluzi...?

Hranice civilizace a lidskosti se bortí. Je moderní zdravotnictví opravdu zdravé? Klademe důraz na hygienu a čistotu a přitom produkujeme nejvíce odpadu v historii. Dennodenně rozhodujeme o své budoucnosti, ale jsme svobodní a šťastní? Scénická skica mimořádného textu britského autora.

Dojemné a silné monodrama, které je jakýmsi deníkovým průletem 180 dny. Jak bojovat s nepřízní osudu? Nejlépe s humorem, nevadí, že je občas drsný. A hlavně se nenechat v průšvihu utopit. Nadechnout se lze i jednou nosní dírkou. Margarita má dnes narozeniny a nikdo z jejích dětí, natož bývalý manžel si na ni ani nevzpomněl. Jen od svého lékaře dostává nečekaný dárek...

Dojemná, vtipná interaktivní inscenace pro jednoho herce a publikum o hledání duvodů proč žít. Chlapec má za 80 minut jeden jediný úkol - přesvědčit nejen svou matku, že na světě existuje milion věcí, kvůli kterým stojí za to se nezabíjet...

Kontroverzní hra o přátelství skupiny umělců a jejich odolnosti vůči závisti a zášti. Byli přáteli. Pustili se do umění a stali se soupeři. Odpouští se úspěch? Je nejlepší kamarád největším rivalem?Je odpovědné uspět víc než ostatní? Lze se z pocitu viny vykoupit? Je třeba se za úspěch omlouvat...?

Známá aktovka Václava Havla. Věra a Michal si zařídili kvartýr s ksichtem a pozvali svého nejlepšího přitele Bedřicha na sklenku whisky a zapékané Groombles s kapkou woodpeaku na jejich malou VERNISÁŽ...

Krutá komedie o dospívání v současném světě, o náboženském fanatismu, terorismu a povrchnosti dnešní společnosti. Co by se stalo, kdyby západoevropský křesťan hlásal svou víru tak naléhavě a radikálně, jako řada podobně uvědomělých stoupenců islámu...?

Příběh dospívající Nataši, která netouží po ničem jiném než po lásce. Zoufalý výkřik duše neschopné smířit se se světem, v němž neexistují stejné možnosti pro všechny. Hlas osamělého člověka vracejícího Bohu vstupenku. "Mojí mamce to nevyšlo, protože ji nikdo mimo mě nepotřeboval. Mě teď někdo potřebuje..."

Pančovaná polská absurdita. Svlékání! Kanibalismus! Volba! Svoboda! Vnitřní svoboda! (Tři absurdní aktovky polského dramatika: Striptýz, Kouzelná noc, Na širém moři)

Komorní drama mladého běloruského autora o citovém životě dvou osamělých lidí a o patologii lásky v kontextu současného technického pokroku. Matka a syn tragicky nesou ztrátu hlavy rodiny, ale trápení je nespojuje, přináší jen roztržky a urážky. Zachráncem se stává monitor počítače. Technika virtuálně sbližuje, reálně však lidi rozděluje...

Vyprávění o životě a smrti velkého showmana a světce Františka z Assisi.

Populární komedie. Vztah tří přátel se ocitá v nevšední situaci ve chvíli, kdy si jeden z nich pořídí velmi drahý obraz. Mají kamarádi pochopení pro jeho vkus? A co Marka, Borise a Ivana vlastně spojuje? „Umění? Promiň.“