OLDstars

Slavné drama cti a touhy v generační zkratce. V moderním překladu vznikl redukcí původního počtu postav sevřený tvar, který mužskou energií pokouší alžbětinskou divadelní tradici. Na prázdném jevišti, inspirováni renesančním kostýmem, bojují herci s blankversem, předsudky, přehnanými ambicemi, nenaplněnými plány i nespravedlností...

„Sám svůj život nezvládnu. / Říká mi, co chci slyšet. / Říct ne by znamenalo zranit ho. / Vím o něm všechno, to by neudělal. / To dám, je to zkušenost. / Stvrzuji, mé děti, že vaše přání budou vyslyšena. / Vycházíme ze situací, kdy někdo překročil naše hranice a my mu to dovolili.“

Současná divadelní hra, která zkoumá lásku, identitu a lidské vztahy v rychle se měnícím městském prostředí, vybízí k zamyšlení nad společenskými změnami a dopadem individuálních rozhodnutí na vztahy a lidskou zkušenost. Skrze prolínající se příběhy a básnický dialog se postavy vyrovnávají s osobními dilematy a neočekávanými odhaleními, na pozadí proměňujícího se města, které symbolizuje řeka černé vody...

Jedenáct konverzací jedenácti párů odehrávající se krátce po sexu. Co si počít se vztahem, když ani nevíme, co si počít sami se sebou...?

Existenciální komedie známého německého dramatika. Země modře mihotá vesmírem a je příliš blízko Slunce. Jediná cesta ven je pryč. Nová kolonie však vyžaduje zkoušku. Test způsobilosti, parametr lidskosti. Čtyři uchazeči přicházejí, aby dokázali své kvality a vybojovali si své místo někde v dalekém bezpečí...

„Chtěla zemřít. Nikdo z nás nebyl tak silný, aby ji přinutil žít. Teď tomu rozumím. Antigona byla stvořena k tomu, aby zemřela. Sama to snad ani nevěděla, ale Polyneikes byl jen záminka. Když se jí musela vzdát, hned si našla jinou. Pro ni bylo důležité, jen aby řekla své ,ne’ a zemřela.“

„Co čekáš? Něco mezi nebem, zemí, USA a Mexikem. Odvezu tě na bezpečný místo.“ „Viděl jsem, jak se vdává jedna bez papírů za Američana. Ona celá v bílém, on ve fraku. Dávali si polibek přes drátěný plot. Volejbalová utkání jsem viděl. Jedno družstvo Amíci, druhý Mexičani. A ten plot jako síť. Mrtví. Pous jú kví sí nej jí čokoláda tabák. Prober se slepouši.“ „Kdy už přijede? Musíš počkat.“

Divadelní pásmo šesti jednoaktovkových her současného polského dramatika, které spojují severské reálie, samota, pokřivené vztahy, křehkost a zranitelnost. Postavy se v intimních dialozích uzavřeni v tísnivých prostorech vyrovnávají se svou minulostí. Autor své postavy ale nepodrobuje morálním soudům. Umožňuje člověku nahlédnout do tíživých situací, aniž by jednoznačně zodpověděl otázky, které si postavy kladou. Dialogy postav jsou syrové a úsečné, hrdinové aktovek jsou často sobečtí a krutí, přesto však zůstávají velmi křehcí a citliví...

Komedie o lásce a nástrahách mladého manželství. „Najdi si práci, najdi si manžela, sežeň si byt, seznam se se sousedy, buď hodnej na svoji maminku, věnuj se manželce, zařiď si byt, oprav díru ve stropě, udělej si občas radost, procházej se bos po parku, projdi se po střeše, oprav telefon, uvař večeři. A hlavně se nestresuj.“

Hra o zdánlivých pravdách, lačnosti po slávě a nejtajnějších touhách. Ozvěny střelby, umírají stovky nevinných lidí. A jako maják naděje svítí v centru toho zvěrstva dům s červenou lucernou. Kde končí hra a začíná realita? Kdo řídí Boha? A kdo královnu? Kolik masek člověk sundá, než se odhalí skutečná tvář...?

„Jsme úplně sami. Tam venku už neplatí žádnej zákon. Domov. Jediné místo, kam se schovat před osamělostí, chaosem a všudypřítomnou agresivitou vnějšího světa. Co ale dělat, když přes veškerou snahu chránit rodinu, prosakuje zvenčí hrozba? A je to opravdu zvenčí? Jak dobře známe svoje nejbližší? A známe vůbec sami sebe?“

Nádraží, nástupiště, lidé nastupují do vagónů, mladá žena dobíhá vlak, za dvě minuty zazní signál k odjezdu. Skupina mužů, žen a možná i dětí sedí ráno v 8:54 v odjíždějícím vlaku. Rekviem, koncert hlasů.

Hra o spravedlnosti, touze po pomstě a relativitě pravdy. Už jste někdy přišli domů, našli chlapa v krbu a poblíž svou kamarádku, která se chová poměrně zvláštně...?

„Zmizela žena a podezřelého muže vyslýchá lékařka...“

Love story na pozadí globální katastrofy. „[calm music playing] Jsme slušní lidé? Ano. Chci říct, no dobře, ale teď vážně, jsme? Ano, jsme. Jak? Co jak? No jakým způsobem? Prostě jsme. Tak jo. Dobře. [information overload]“

„Je čtvrtek jedenáctého března roku 2004. Angel Vera García nastupuje, jako každé ráno, do příměstského vlaku. V té chvíli začíná zoufalá snaha tří žen zjistit, co se s ním stalo. Když to nejméně čekáš, objeví se takové stvůry a naplní kufry výbušninou. Vlaky uspávají. Určitě o tom atentátu ani neví. Proč bomby...?“

Křehký text o dospívání ve stínu duševní choroby. Dívka je od útlého dětství až po adolescenci doprovázena imaginární kamarádkou. Nevinnou, chápající, manipulativní, cholerickou i nebezpečnou...

Hra britského dramatika o snaze být tu jeden pro druhého. Tři lidé ve víru vlastních pochybností. Trojúhelník hledající štěstí. Každý potřebuje špetku lásky a porozumění. Všechno závisí na úhlu pohledu...

„Jedna jednoduchá otázka, tolik barvitých odpovědí. A žádná není špatná. Věř mi. Vždyť si jen povídáme. Tak jednu vyber. Populární Neil LaBute si ve svižné konverzační jednoaktovce opět střílí z moderní společnosti. Bude to další trefa do černého? To musíte posoudit sami. A když už jsme u vás, kterou byste vybrali vy?“

„Četl jsem, že za určitých okolností se z každého člověka může stát násilník...“

„Láska je pokřivená, vykořeněná a skomírá. Informace nás zaplavují a mají moc lidi častěji štěpit než spojovat. Jejich pravdivost nebo relevance nehraje roli. Mozaika situací zobrazuje lidské soužití provázané vzájemným neporozuměním, až sezdá, jakoby aktéři nesdíleli společnou řeč. Lidé se musí potýkat s celou řadou civilizačních i osobních problémů, katarze se ale zpravidla nedočkají. Neschopnost komunikace je čím dál víc osamocuje. Jednotlivé situace přichází a pomíjí. Klišé a blyštivé fráze střídá syrová realita a deprese.“

Příběh tří zdravotních sester pokládající otázky jako: Kdo jsme? Odkud přicházíme? A kam směřujeme? Léčebna dlouhodobě nemocných. Místo, kam nikdo nepřichází dobrovolně. „Normální, tady taky normální, tady neměl už dva dny. Dávku Mikrolaxu...“

„Die Tauben, podstatné jméno: Holubi / Neslyšící. Chci vypadnout. Holger Voss, zaměstnanec, jste mobbován. Nemyslíš, že to s tím mobbingem už trochu přeháníš? V čem je problém, Gerlindo Bertrandová? Robert zmizel. Mobbing je selekce na jiné úrovni. Tím, že vytěsňuji jeden subjekt, posiluji kolektivního ducha nevytěsňovaných. Kde jsou dveře?! Jo AHA. Holubi jsou skvělí právě proto, že se vrací. Letí někam jenom proto, aby mohli letět nazpátek. Cílem je cesta nazpět.“

Černočerná komedie současného severoirského autora je sice zasazená do Belfastu, ale frustrace, nejistota a slepé předsudky jeho hrdinů sahají daleko za hranice Irska a Británie. Hranice zbořené zapomenutým krvavým konfliktem, ovšem dnes opět pomalu budované. Británie, Irsko a Severní Irsko. Minulost, přítomnost a budoucnost. Co mohlo být, co je, ale hlavně, co s námi bude. Erik žije v krásném domě, má krásnou ženu, krásnou dceru, krásný oblek. Přesto už mu nic nedává smysl. Ta dnešní doba, ti lidi, ti Irové. Co si má počít takový poctivý pracující probritský protestant...?

Nihilistické studio souboru OLDstars se po několika letech vrací v renesanci radikálně angažovaného divadla. Hra o tichém rozpadu nám známého světa? Překoná vůně santalového dřeva moc peněz? „Co to znamená ,fakovat město‘? Když máte volný ruce a jen tak jdete, tak můžete udělat oběma rukama fakáče, přitom je můžete mít schovaný v rukávech, jakože nic. Děláte, jakože normálně mácháte rukama v rytmu chůze, ale přitom všechno kolem fakujete.“

Tři ženy, tři národnosti, nespočet úhlů pohledu. Jedna herečka. Zbývá jeden rok, deset dnů a osm hodin do výstřelu v baru Rishon-Lezion v Tel Avivu... „Desítky mrtvých. To mě nezajímá. Přepnu jinam.“

Slavné monodrama Arnošta Goldflama. „Přemýšlíte, jestli jít na film, nebo do divadla? Co se tak nechat dnes večer překvapit? U nás na vás čeká večer plný humoru a nečekaných zvratů, ale jedno vám můžeme slíbit, určitě se o vás dokonale postará naše milá biletářka...“

Monodrama o muži, jehož jméno je symbolem zrady. O muži, kterým po celá staletí všichni opovrhovali. Avšak bez tohoto člověka a bez jeho Jidášova polibku by se křesťanství nikdy nestalo jedním z největších světových náboženství...

Smršť apelativních monologů z pera italského dramatika a autora standupů. Ascanio Celestini je dobrý pozorovatel banální každodennosti okolo nás. Dovede ji snadno přetavit v pochopitelný příběh. Vtipný, dojemný, burcující i provokující. V sedmi textech hořkosladkým vtipem atakujeme svět, jehož součástí je každý z nás.

Hrabalovský příběh odehrávající se v hospodě ve fiktivní maďarské vesnici Irgács. „Štamgasti, léto, střik. O několik dní později. Hospodský, Satanáš, Kolík. Satanáš toho vypil strašně moc. Má před sebou spoustu prázdných sklenic. Při pití vydává zvuky....“

Hořká komedie předního současného ruského dramatika. Dva manželské páry prožily krásný život. Padesát dva let! Životy naplněné láskou, oporou a vzájemnou důvěrou. Žili spolu šťastně až do chvíle, kdy musejí všichni postupně odejít. Poděkovat za možnost přijímat i darovat lásku a odejít. Ale, která láska byla skutečně vzájemná a která jednostranná? Kdo žil život v pravdě a kdo v iluzi...?

Dojemné a silné monodrama, které je jakýmsi deníkovým průletem 180 dny. Jak bojovat s nepřízní osudu? Nejlépe s humorem, nevadí, že je občas drsný. A hlavně se nenechat v průšvihu utopit. Nadechnout se lze i jednou nosní dírkou. Margarita má dnes narozeniny a nikdo z jejích dětí, natož bývalý manžel si na ni ani nevzpomněl. Jen od svého lékaře dostává nečekaný dárek...

Dojemná, vtipná interaktivní inscenace pro jednoho herce a publikum o hledání důvodů proč žít. Chlapec má za 80 minut jeden jediný úkol - přesvědčit nejen svou matku, že na světě existuje milion věcí, kvůli kterým stojí za to se nezabíjet...

Krutá komedie o dospívání v současném světě, o náboženském fanatismu, terorismu a povrchnosti dnešní společnosti. Co by se stalo, kdyby západoevropský křesťan hlásal svou víru tak naléhavě a radikálně, jako řada podobně uvědomělých stoupenců islámu...?

Příběh dospívající Nataši, která netouží po ničem jiném než po lásce. Zoufalý výkřik duše neschopné smířit se se světem, v němž neexistují stejné možnosti pro všechny. Hlas osamělého člověka vracejícího Bohu vstupenku. "Mojí mamce to nevyšlo, protože ji nikdo mimo mě nepotřeboval. Mě teď někdo potřebuje..."