HaDivadlo

„Pařížský máj, 1968. Laboratoř domácího samostudia i samolibosti. Kulisy bytové komunity a za nimi nepopsaný prostor divadelní scény – budoucnosti na rozcestí. Co zvítězí? Status quo anebo rána dlažební kostkou? Co jsou úkoly mládeže? A kdo je uděluje? Studenti squattují v bytě, rodiče odjeli na prázdniny. Buržousti prodaní, sluní se na Côte d'Azur, nedaleko Cannes. Obsadíme Cannes! Hurá na Sorbonnu! Požadujeme reformní pohyb, pěstí proti pasti! Střih, demontáž...“

Studiová autorská „demence“ o krizi ekologie a umění. Naše společnost neví kudy kam, ale jedna z možných budoucností je blízko. Od kdy vývoj Země určuje člověk? A k čemu ona člověka určila? Co říct v roce 2050? Planeta se dnes, v interpretaci vědců i aktivistů, nachází ve své poslední etapě, věku antropocénu. Fagocén, polemocén, kapitalocén ‒ žraní, kybernetika a smrt (smyslu). Rewind the time! Zůstává legrace. Futuro-show. Exhibice. A mezitím tají. „This was the world!“ Bude navždy...?

„Velká francouzská revoluce! ...skončila. Úhybné manévry jako maska obav z přistižení v neklidu post-revolučních bouří. Kolik energie k boji zbývá? Lze rozkopávat dveře ,pevnosti tradiční Evropa‘ stále dokola, točit se v tomto kruhu krizí bez následků a potrestání? Černý vyslanec se plaví z Kuby zpět do centra Kolonie. Francouzská mocnost v plamenech. Bastila padla. Žijeme jeden svět, nebo je světů více? Svět vítězů a svět poražených! Nejsme všichni poraženi...?“

Jedno z posledních dramat norského dramatika jako zkoumání cesty ven ze vzájemného konzumování se. Allmers se vrátil k manželce po dlouhém výletu v horách (nordfinder). Chtěl si promyslet svůj život a taky napsat knihu o odpovědnosti. Peněz má dost. Ale odteď už nebude nikdy psát. Konec tvorby, jenom rodina, jenom syn Eyolf, nic z venku. Eyolf si jde hrát ven. Náhlá tragédie, Eyolf umírá. Co říct? Mezery realismu. Může být deprese aktivizující? Není na čase vidět víc? Jak uvidět druhého? Jak být s druhým? Čas je třeba zpomalit...

Jevištní podoba románu Petry Hůlové, která se v něm sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky – analytičky. Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků? Vypravěčka (jako Elfriede Jelinek červené knihovny) stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity...

„Tragikomedie“ rakouského cynika, v níž slova a větné formulace tvoří nezadržitelnou průtrž. Samolibý cirkusový bard Caribaldi se ukrývá na rozcestí, na poslední štaci. Snaží se ze všech sil ze svých úslužných a pokrčených loutek-zaměstnanců vydolovat nehorázné výkony! Oni na ně ale očividně nemají...

Radikální adaptace legendárního románu evropského modernisty. Na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě, a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista a Antikrista?

„Vernisáž“ našeho ideálního domácího soužití. Michal přivezl do kvartýru spoustu desek ze Švajcu – a dokonce elektrický loupač mandlí! A co ty? Píšeš ty vůbec ještě? Bedřich (zachmuřený a vyhaslý) neví. Čeká. A čas protéká – třicet minut jako tři dny. Jak žít (s) pravdou, jak dál tvořit, když to vypadá, že adresát chybí?

Hra slavného ruského dramatika. V domě na ruském venkově se schází společnost. Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci, odchází na důchod. Vlastní totiž dům. Vrací se z města zpět na venkov. Celý život se zabýval uměním, realismem. A Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova, obětoval se. Teď je čas konečně tomu všemu porozumět, čas být konečně spolu. Všichni by dům chtěli chápat jako domov, jenomže všichni trpí a každý zoufale hledá ve světě těl a jazyků svoji pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. Jakákoliv jistota se roztéká. Všechno obaluje cynismus – jazyk ztracených...

Autorský scénický experiment o touze po vlastní výjimečnosti, o boji se svým obrazem a o vztahu mezi tuhou a mocí, identitou a skutečností. Ema žije na vesnici, je krásná. Dívá se na ni Charles Bovary, mladý lékař. Ema se stává paní Bovaryovou...

Dramatizace románu mladé české prozaičky o jednom osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi „odsunuta“ společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Jako jedna z mála přežije vyčerpávající pochod a zachrání se při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století...

Krojovaná revolta: od obětavé tvrdohlavosti k tvrdohlavé oběti. Maryša podléhá mechanizmům společnosti, ve které žije, a spoluvytváří je. Je obětí tvrdohlavosti a tvrdohlavě trvá na oběti. Je hrdinkou proti svojí vůli a z vůle boží vražedkyní. Je zarputilost, která ji ovládá, dědičná, nebo je výrazem silné osobnosti? A vražda, kterou dnes ráno spáchá, je logickým vyústěním okolností nebo morálním apelem pro další generace?

Proměny 20. století v HaDivadle - hra druhá - Nový věk. Počátek nového věku - nová teorie vesmíru. Jestliže vše, co se pohybuje, neustále ovlivňuje všechny ostatní pohyby, celá věc se značně komplikuje.

Šest aktovek, výjevů z Führerova života. Od jeho mladické touhy studovat na vídeňské akademii až po jeho pád Třetí říše. Groteskní perzifláž, kde všechno je možné. I to, aby se Hitler setkal na brněnském nádvoří se Stalinem a Taborim, i to, aby prožil poklidné stáří jako úspěšný malíř v Jižní Americe.

Vánoční příběh o tom, jak děti najdou radost a dospělí se dočkají klidu na duši...