HaDivadlo

Autorská scénická mozaika jedné dovolené ve válečných časech. Tři bývalí spolužáci z divadelní školy jedou spolu na dovolenou. Jeden z nich bere i svoji mladší přítelkyni a její kamarádku. „Benátky. Rok 2022. Válka na Ukrajině. Město na vodě. Bydlení v cizím bytě. Airbnb. Terasa, společná večeře z lokálních potravin, volné rozhovory a letní těla. Plynutí dovolené. Dokážeme se dnes uvolnit...?“

Autorský scénický klam zkoumající radikální nahodilost. „Tělo v prostoru, mysl v terénu, skutečnost v nedohlednu. Všechno, co řekneme, bude vyřčeno. Je otázka, zda z toho něco plyne. To, že svět probíhá dál a dál, neznamená, že to bude v příštím okamžiku platit. Je otázka, zda z toho něco plyne. Čas plyne, ale sám si neporadí. S časem je třeba něco si počít. To, že probíháme dál a dál, neznamená, že to bude v příštím okamžiku platit. Smyslem této věty je zaplnit čas. Svět je plný času je věta bez konce je svět, na který si musíme zvykat...“

Adaptace kultovního rakouského románu, který v roce 1963 upoutal úsporným jazykovým stylem i radikálně uchopenou alegoričností. Městská žena s odrostlými dětmi na víkendové návštěvě své sestry ráno zjišťuje, že uprostřed lesní samoty vyrostla průhledná zeď. Hráz – bariéra oddělující svět lovecké chatky a okolí od jeho zbytku, se kterým se něco nezjistitelného stalo. Sestra a její manžel se v noci nevrátili z vesnice. Zůstal jenom dům se statkem v horách a trocha zásob na neurčito. Léto, podzim, zimní sníh (Vánoce), jaro. Žena (bez kontaktu s jiným člověkem) se přimyká k psovi, krávě a dalším zvířatům, která odcházejí a zjevují se. Robinsonka v předhůří Alp, deník, čas...

Autorský scénický experiment inspirovaný románem Jeana-Philippa Toussainta „Koupelna“. Hranice mezi prací a volným časem bude v nové etapě dějin určované klimatickou krizí nutně redefinovaná. Když je herec na jevišti, tak pracuje, když je ve svém bytě, tak prožívá svůj volný čas. Čas mimo práci je v moderní společnosti zaplněn aktivitou, snažíme se ho trávit produktivně – definuje nás přece produkce! Ale co když se na scéně objeví pokoj hercova bytu? Co když je ohrožen hercův výkon absencí děje, nebo konfliktu? Může se stát ono Nic spojené s neproduktivitou (pro udržitelnou budoucnost tolik důležité) tématem? Dá se Nic zobrazit...?

Rodina. Neděle. Diskuze po obědě. Tři generace...

Slavná debutová komedie rakouského bouřliváka. Obraz odstrkované vrstvy společnosti, interiér domácí defektní demokracie. Důchodkyně Greta, Erna a jejich služebnice Marjánka na konci svých propracovaných životů. Seschlá těla u stolu a jediná svobodná činnost, kterou lze provozovat bez omezení: mluvení. Dialog se mění v monolog a soucit byl kolektivně spláchnut do záchodu. Jak se zabavit? Kam se pohnout? Je vůbec potřeba někam chodit? Každý má právo na svou smrdutou historku...

Ikonický text ruského realistického dramatu. Útulný interiér z přelomu 19. a 20. století jako symbol zlatého věku rodiny. Slušní lidé a čajový servis. Život s jasnými hranicemi mezi tím, co je venku a co vevnitř. Práce jako ochrana těchto hranic. Otec rodiny – Vasil Vasilijevič Bezsemenov pronajímá byty mladým lidem. Nemá rád dlužníky, dobrodruhy ani židy. Petr by chtěl dostudovat práva a mít práci. Taťána by chtěla, aby jí Nil naslouchal a také aby ji miloval. Nil chce, aby přišel nový a spravedlivější svět. Polja chce jít do divadla...

„Vernisáž“ našeho ideálního domácího soužití. Michal přivezl do kvartýru spoustu desek ze Švajcu – a dokonce elektrický loupač mandlí! A co ty? Píšeš ty vůbec ještě? Bedřich (zachmuřený a vyhaslý) neví. Čeká. A čas protéká – třicet minut jako tři dny. Jak žít (s) pravdou, jak dál tvořit, když to vypadá, že adresát chybí?

Hra slavného ruského dramatika. V domě na ruském venkově se schází společnost. Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci, odchází na důchod. Vlastní totiž dům. Vrací se z města zpět na venkov. Celý život se zabýval uměním, realismem. A Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova, obětoval se. Teď je čas konečně tomu všemu porozumět, čas být konečně spolu. Všichni by dům chtěli chápat jako domov, jenomže všichni trpí a každý zoufale hledá ve světě těl a jazyků svoji pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. Jakákoliv jistota se roztéká. Všechno obaluje cynismus – jazyk ztracených...

Dramatizace románu mladé české prozaičky o jednom osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi „odsunuta“ společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Jako jedna z mála přežije vyčerpávající pochod a zachrání se při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století...

Krojovaná revolta: od obětavé tvrdohlavosti k tvrdohlavé oběti. Maryša podléhá mechanizmům společnosti, ve které žije, a spoluvytváří je. Je obětí tvrdohlavosti a tvrdohlavě trvá na oběti. Je hrdinkou proti svojí vůli a z vůle boží vražedkyní. Je zarputilost, která ji ovládá, dědičná, nebo je výrazem silné osobnosti? A vražda, kterou dnes ráno spáchá, je logickým vyústěním okolností nebo morálním apelem pro další generace?

Proměny 20. století v HaDivadle - hra druhá - Nový věk. Počátek nového věku - nová teorie vesmíru. Jestliže vše, co se pohybuje, neustále ovlivňuje všechny ostatní pohyby, celá věc se značně komplikuje.

Šest aktovek, výjevů z Führerova života. Od jeho mladické touhy studovat na vídeňské akademii až po jeho pád Třetí říše. Groteskní perzifláž, kde všechno je možné. I to, aby se Hitler setkal na brněnském nádvoří se Stalinem a Taborim, i to, aby prožil poklidné stáří jako úspěšný malíř v Jižní Americe.

Vánoční příběh o tom, jak děti najdou radost a dospělí se dočkají klidu na duši...

Poetická groteska o malé včelí královně Josefíně, která se spolu s kudlankou Coco vydává on the road! Cíl je jasný! Hmyzí producent Andy a Země zaslíbená!