Maryša

54,99% Dlouhá, ta inscenace je hlavně dlouhá. Lukáš Brutovský měl jednu zajímavou myšlenku, jež se však vyjeví až v závěru, zbytek je tradiční Maryša v moderních kulisách, jež se však až pozoruhodně vleče.

Na jevištích se objevily dvě „podobné“, minimalisticky řešené inscenace Maryši. Proti kolegům z pražského divadla Komedie herci brněnského HaDivadla svůj úkol zvládli o poznání lépe. Mají výraznou Eriku Stárkovou a za zmínku jistě stojí výkon Miroslava Maršálka, který Lízalovi dal punc postav antických tragédií. Co jinak... Do dramatu tvůrci vetkli, „jak se se to tak dělává“, drobné modernizační prvky, základní textová linka je poctivě odvalena, závěr zajímavě zacyklen, stejně jako paralely osudů lidí, a po „morávkovsku“ jsou diváci oblaženi citováním scénických poznámek. Krácení by prospělo.

65%. Režisér notoricky známé české drama neaktualizoval nikterak radikálně, dopustil se spíše nenápadnějších posunů, z nichž některé byly opravdu zajímavé (postava Strouhalky a jejího manželka, paralela s osudem Maryši, asociace převlečení na katechismus a na pohřeb, hromada šálků, závěr). Moderní prvky, např. na kostýmech, patrně měly za cíl vztáhnout drama k současnosti, ale v tomto ohledu nebyla inscenace zcela dotažená. Kvalitní herecká práce. Inscenaci by v některých scénách prospělo krácení. Seznámení s neotřelým pohledem však přesto pro mě představovalo přínos.

Tradiční drama v celkem tradičním jevištním kabátku. Moderně pojatá, téměř holá, scéna dává vyniknout výborným hereckým výkonům, mezi nimi ještě navíc vyčnívá výkon Eriky Stárkové. I přes obrovské nasazení všech zúčastněných se ale inscenace táhne, větší škrty v textu by neuškodily, zejména scéna v hospodě těsně před přestávkou je téměř k nepřečkání.