Pavel Korecký

Eh? Hedě se život nevydařil, tak ničí všechny a všechno okolo. To je na bezmála 2,5 hodiny strašně málo, žádné další vrstvy se tu neskrývají ani neodkrývají, bezradná režie nejde po podstatě situací a vztahů, jen s lidmi postrkuje po naprosto nefunkční (a dost banální) scéně doprava a doleva (často je teda nechá stát na středu, asi šlo víc o rádoby obraz než o sdělení, o čemž svědčí i berličky typu dotáčky lesa). Závěr inscenace už vyloženě připomíná nepovedené školní cvičení. Herci jdou na krev (pevná J. Ondrušková i zuřivě ambiciózní manžel L. Stacha, skvělá je i A. Veldová), ale co mají v Hedě zredukované na scény jak z Ulice vlastně hrát?

Inscenace za mě přináší podobně intenzivní zážitek jako četba předlohy, vyvolává stejné otázky, vztek na stav a systémy světa a mezilidských vztahů, ale i pochopení pro ty, kteří nevědomky nebo nechtěně řetězí zlo mezi námi. Křehký i správně zaťatý Jáchym Sůra dokáže to, co mě na divadle tak baví: podívat se na hlavní postavu zvenčí, soucítit s ní nebo s ní vést dialog, vnořit se do ní a vzápětí ji okomentovat - podobně jsem to vnímal i v literární předloze. Naprosto fenomenální je Sara Venclovská! Místy se inscenace zadrhávala v tempu (šíleně dlouhá přestavba stolů, nepoměr - byť chápu záměr - obou částí), ale jinak nesmírně silný večer.

Člověk si říká ? co je na tom? Stůl, židle, pár rekvizit, sklep kavárny... a přitom je na tom všechno. Skvělé, jen člověk hned touží po další části. Chceme pokračování!