Matka

Tvůrčí tým v čele s režisérem Š. Páclem dokázal text K. Čapka oprostit od nánosů času. Vznikla tak moderní inscenace hry, která ani po tolika letech od svého vzniku neztrácí nic na své aktuálnosti. Naopak. Bohužel... Vyrovnaným hereckým výkonům z logiky věci dominují T. Groszmannová a T. Šulaj. Brněnská inscenace se může chlubit i dalšími složkami jako je scéna, kostýmy, světelný design... Mimořádný počin, který vyvrací nesmyslná tvrzení, že Čapek patří už jen do muzea. Není to pravda. A nejsilnější zážitek si režisér nechal na samý závěr. Matku Š. Pácla považuji za jednu z nejzdařilejších činoherních inscenací loňské sezony.

Brněnská inscenace dokazuje, jak moc byl Karel Čapek geniální a jak geniálně Matku i všechny další postavy, nejen Dolores, v této hře napsal. Aktualizace se povedla bez jakýchkoli zaváhání - inscenace je osvěžujícím způsobem civilní, lehká a o to působivější. Scénicky, světelně i stran zvuku a hudby je inscenace velmi podařená, a herecké výkony Terezy Groszmannové i obsazených pánů (a chemie fungující dokonale mezi bratry i otcem) ji pozvedají ještě výš.

75%. Bohužel je tahle inscenace v dnešní době zase prudce aktuální. Režisér Š. Pácl jen lehce modernizoval, zajímavá je scéna A. Šilara, která připomíná válečné muzeum a odkazuje k lidské fascinaci násilím. Dialogy u Čapka znějí často dost knižně a tezovitě, ale herci se s tím dokázali vypořádat. T.Groszmannová zvládá v titulní roli rozjitřené emoce i ztišené momenty zoufalství. Výborně si s rolí Otce poradil T. Šulaj, který svým nadhledem ještě zdůrazňuje absurditu války. (psáno z veřejné generálky)