Janis

Viděli jsme Lišku Bystroušku jako předobraz silné, nezávislé a nonkonformní ženy, která čelí primitivní síle společenských stereotypů a předsudků.
Slyšeli jsme vynikající hudební nastudování Tomáše Netopila s vídeňskými rozhlasovými symfoniky ORF a sólisty v čele s K. Kněžíkovou a A. Plachetkou. Těm výborně sekundovali domácí pěvci, dnes zmíním R. Hozu a V. Krejčí Houskovou, a také skvělé sbory. Režisérovo nastudování i scénografie byly hravé a invenční, myslím, že od předchozího zpracování Lišky se toto posunulo zase o pěkný kousek výš.

Líbila se nám stručná, ale velmi dobře fungující scéna.
Ovšem takhle černočernou komedii (která nepochybně měla spád) by měli hrát herci, kteří dokážou svými výkony utáhnout představení. To je ale uměleckému vedení NdB, které dává hl. role začínajícím nebo řadovým hercům, zatímco laureáty Thálie propouští nebo nechává sedět na lavičce, nejspíš šumák.
Představení tak působilo podivně bezcharakterně, ten správný šmrnc se nepodařilo realizátorům vyhmátnout. A samotný závěr byl toho nepodařenou tečkou. Osobně mi ale asi nejvíc chyběl právě větší režijní odstup od všeho toho "zábavného vraždění," nějaké vážnější zhodnocení nebo aspoň náznak morálního imperativu....

Podivně upravený text, ve kterém se střídají složité dramatické pasáže s banálními proslovy, jež původní dramatičnost rozkládají...
Vlastně nevím, jestli chce dílo upozornit na trpkou ženskou zkušenost (necitlivé odkazy na obřízky, na sexuální násilí) nebo je samo nositelem antifeministické rétoriky (hl. ženská postava, která ve 40! letech touží po mladém muži, je zobrazena jako líná stará alkoholička, je degradována její intimita, je častovaná vulgárními nadávkami způsobem, který, zdá se, jim přitakává).
Nelíbily se mi ani hraniční popisy sexuality, schematické pojetí dalších ženských postav ve stylu Příběhu služebnice, aj.

Nenápadné operní dílo, jehož autor se snažil vypsat z osobních tajemství a snad i traumat. To může být důvodem, proč v divákovi jeho shlédnutí nenavodí hned dojem velkého zážitku.
Ale režisér civilní téma výborně prokreslil a přidal na dramatičnosti mj. zdvojením hl. postavy. Hudební zpracování zas akcentuje jemnou citovost a malebnost předlohy, k čemuž právě volba skvělého T. Hanuse v roli dirigenta dobře pasuje. Spolu s výbornými zpěváky a hudebníky tak NDB předkládá půvabné a intimní, ne obvykle Janáčkovsky robustní dílo, které je jiným svědectvím o autorovi a které snad vyžaduje i víc otevřenosti a poučenosti při návštěvě představení.

Na prvním místě chci pochválit režii a také výjimečně zdařilou scénu (včetně kostýmů), která byla nápaditá, trochu "zakouřená" po argentinsku a přitom se nesnažila na sebe poutat pozornost.
Pěvecký mě nejvíc zaujaly vyrovnané sbory a celkově druhá část představení, kde měla N. Tichánková méně partů ve vysokých polohách a její zpěv tak byl lahodnější. Mile překvapil i L. Adam jako průvodce Che, nebo R. Harok v menší roli Perróna.
Olomoucká Evita je podařená a velmi dobře odpracovaná inscenace, která bude zaslouženě patřit k hitům sezóny.
78%

Sympatické vzpomínkové představení (zvl. pro starší generaci), jehož největší devízou je síla nestárnoucích hitů "Pilarky" a Waldy nebo Karla. Byla to výjimečná doba pro kulturu, ta naše 60. léta, když i popina měla takovou sílu.
Osobně mě zaujalo i herecké nasazení obou představitelů, pan Král o trochu víc.
55%

I přes dlouhou "stopáž" velmi kompaktní a živé divadlo. Špičkoví herci hrají s velkým nasazením i s respektem k režisérovi (nejvíc jsme takto vnímali S. Majera, jehož "mediální herecký projev" je hodně jiný). Režisér naopak vede a zesiluje jejich vlastní umění. Mimořádná ukázka vzájemné důvěry a souhry. Skvělá G. Míčová, T. Malíková znovu upozornila na svůj velký komediální talent, který zůstává nepochopitelně nevyužit...
Martin Pechlát nás dnes hodně překvapil, takto brilantního jsme ho ještě neznali. Zábavné vsuvky a poťouchlé detaily, třeba s fotografiemi tvůrců vydávanými za originály...
Mimořádná ukázka angažovaného divadla. Bravo.

Představení na mě působilo, jako by ho sepsala a režírovala AI.
Nechápu příliš důvod převádění specifického textu do divadelní podoby, snad přílišná sebedůvěra, nebo jde o Reader's Digest's přístup - přiblížit ho nevzdělaným nečtenářům? Pak se to spíš nepovedlo, 2 hodiny nudy bez přestávky (chápu proč) jim ale jistě daly pocit, že byli na "intelektuální záležitosti."
Osobně oceňuji výkony V. Vašáka, A. Kubátové a M. Sidonové. Ta by si ovšem při svém křehkém projevu a vnitřní síle zasloužila mnohem větší příležitosti než ženu, která se k ní typově moc nehodí. M. König na mě i tentokrát působil, že je tu jen z povinnosti.

Když pominu trable se zvukem (hudební podkres přehlušoval slovo), byla úvodní 25 min. trvající scéna, kdy herci "a la karaoke" dabují tv dramatizaci, doslova k nepřečkání. Průvodním znakem inscenace je zhuštěný slovní projev, se kterým se dobře vyrovnal T.Jeřábek a I.Trojan (dík zkušenostem z dabingu). Ostatním spíš ubral na možnostech a vlastně nevím, zda napomohl. Snad že zkrátil inscenaci a nemusela být přestávka (během které bychom tentokrát z Dejvických odešli)?
Ten večer mi vlastně nic nedal, vtipy typu čůrání na chlebíček, krkání mě unavují, záplavy živých květin mi bylo spíš líto... Snad jen marnou touhu žádat zpět drzých 1090 Kč.

Nevadí ani tolik to, že afghánští domorodci jsou tu hodně stereotypně vykresleni jako nemluvící afričtí primitivové.
Dramatizace se nám celkem líbila, celkově ale platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. K Pařízkovi má zdejší tvar přece jenom daleko. Chybí jasná dějová linka, inscenace působí nesourodě, táhnou ji ale spolehlivé herecké výkony a kvůli nim stojí za vidění.

Silná a velmi aktuální inscenace, která klade bolestivé otázky o tématech, která se dnes dotýkají každého z nás.... Moc mě nezaujala výprava, scénografie. Ale i tak mi dnes v závěru tekly slzy.
Takováto představení chci na divadelních festivalech vídat, kvůli takovýmto představením stojí za to chodit na divadlo!
85%

Nápad scénického zpracování Mé Vlasti a jeho představení (nejen) dětskému publiku mě nadchl, stejně tak zapojení více režisérů pro jednotlivé básně. Bohužel choreografie a režie nakonec byly nejslabšími místy inscenace. Nejlíp z tohoto úhlu pohledu vyšla "Z českých luhů a hájů," choreografie ostatních básní mi přišly vyloženě slabé. Výborné bylo naopak hudební nastudování, líbil se mi i odkaz ke kramářským písním vč. postavy harmonikáře.
Dojemné bylo zapojení dětí z publika jakožto Blanických rytířů, budoucích zachránců naší země - za tento nápaditý, krásný symbol zvyšuji hodnocení o 10%.
Představení určitě stojí za návštěvu.

Za mě příliš statické zpracování, nezaujalo mě.

Obávám se, že tady má i-divadlo docela chybu, protože NdB má v aktuálním repertoáru operu Ant. Dvořáka "Čert a Káča."
Nicméně představení se podle mého příliš nevydařilo, působí staticky a vidět ho jako dětský divák (pro které je primárně určeno), asi na mě tenhle zástupce operního umění velký dojem neudělá.

Mimořádné zpracování krásné a emocionálně silné opery. Byli jsme po dlouhé době opět na brněnské Kátě a vedle výjimečného režijního i scénografického zpracování, které nás i tentokrát po celou dobou držely v napětí (což u operních produkcí není vždy běžné), nás překvapilo skvělé pěvecké provedení. Výborní byli nejen hostující sólisté K. Kněžíková a P. Berger (včetně hereckých výkonů), ale neméně kvalitní byla i práce brněnských sólistů a sboru. Pochválit musím i orchestr.
Je zřetelné, jak skvělý režisérský tým dokáže podnítit všechny účinkující ke skutečně špičkovému výkonu. Bravo.
Opravdu vynikající nastudování, skvělé výkony, kéž ji bude NDB zase někdy uvádět.

Vynikající hudební a také režijní zpracování, i po mnoha letech si toto představení udržuje skvělou úroveň.
Pro mě vynikající Ivanovičova práce a rovněž jedna z nejlepších Glaserových režií.

Vynikající, vtipné a současně "pietní" zpracování klasiky. K vrcholným zážitkům samozřejmě patří vystoupení "živého provazochodce," které pobaví i děti... Velmi dobré jsou ovšem i hudební výkony.

Před premiérou Rusalky jsme byli napjatí, jak Radok tenhle "národní šperk" zpracuje a byli jsme opravdu překvapeni a v první chvíli i zaskočeni. Tahle Rusalka je úplně jiná, než jakou jsme znali. Je pojata velmi existenciálně a určitě nepřipomíná pohádková pojetí tradičních tv zpracování. Radok se vůči poetickým, až pohádkovým zpracováním silně vymezil (mj. vypustil árie, které by mohly pohádkovost a poetičnost evokovat). Jeho Rusalka naopak otevírá ženská témata a i proto je nejen velmi překvapivá, ale i složitější na porozumění.

Za mně důstojně zpracováno, zazní mnoho zpěvných, hudebně vděčných sborů, scéna se s touto operou vypořádala se ctí.

Velmi vtipné a jindy dojemné, režijně mimořádné zpracování Janáčkovy opery je poctou událostem 60. let v USA a v Československu.
Pěveckým i hereckým výkonům vévodí suverénní Nicky Spence, který je dokonalým představitelem Matěje Broučka. Líbily se nám i mužské sólové výkony nebo sbory, divácky vděčné byly např. scény z Woodstocku/ Moonstocku, kde bodovali J. Šťáva a T. Hoza (pěvecky i pohybově) v rolích zkouřených hippíků nebo A. Široká jako Bob Dylan. Zaujala i choreografie, která se zdařile inspirovala pohybovým projevem hippies, vizualitou flower power. Opravdu kongeniální zpracování jinak spíš "starožitné" opery, které ji výsostně zaktualizovalo a které by bylo škoda nechat si ujít.