Směšná temnota

Inscenace, která se bohužel topí ve složitosti adaptovaného dramatu, spoléhání na znalost Srdce temnoty a jeho adaptací (skladba The end od The Doors na konci) a ne zcela využitém konceptu imerzivního divadla. Je to škoda, protože nášlap tam je. Bohužel ale silná témata a imerze, spočívající v tom, že jsem se celou dobu točil na židli, abych něco viděl a silné herectví nezachrání jinak vcelku prázdný jevištní tvar. Již zmíněná skladba na konci mi navíc připomněla, že jsem si místo návštěvy divadla mohl pustit mnohonásobně lepší Coppolův film.

Moje první setkání s Jihočeským divadlem. Představení se mi líbilo, procházet mezi diváky jako pralesem a drobné interakce, které neděsí, ale baví byly za mě super. Pánové to rozehráli velmi dobře, děj budovali, postupně rozkrývali a přinesli dostatečné množství humoru!
Doporučila bych známým - ano. Šla bych na to znovu? Asi také ano.
Viděno v rámci DSB.

Nevadí ani tolik to, že afghánští domorodci jsou tu hodně stereotypně vykresleni jako nemluvící afričtí primitivové.
Dramatizace se nám celkem líbila, celkově ale platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. K Pařízkovi má zdejší tvar přece jenom daleko. Chybí jasná dějová linka, inscenace působí nesourodě, táhnou ji ale spolehlivé herecké výkony a kvůli nim stojí za vidění.

Hra mladého německého autora inspirovaná Conrádovým románem s prvky napomínajícími Coppolův film Apocalypse now se stala v režii D.D. Pařízka německou hrou roku 2014 a byla uvedena na Festivalu divadla německého jazyka v Praze. Neviděl jsem toto představení a s o to větším zájmem jsem šel do Divadla komedie na pohostinské uvedení českobudějovické inscenace režírované M. Schlegelovou. Její komorní koncepce je blízká imerzivnímu divadlu, kdy se herci pohybují mezi diváky a dochází i k interakci s nimi. Režijně to bylo sice výborně zvládnuto, ale smysl hry plné absurdu a nesmyslných situací mi jaksi unikal. Přidávám plus 20 % za práci režisérky.

Predně: Hra je inzerována jako "na pomezí (rozhodně ne Pomezí) imerzivniho divadla" a "5D zážitek". Tedy jakože herci jsou kousek od publika, chodí mezi ním, občas se na něj obrátí, jednou mu nabídnou hroznový cukr, jednou jablko. Zapálí vonnou tyčinku. Jenže s tím už se dneska pracuje v mnoha představeních. Vrchol imerzivity shrnula divačka (mohla by být mou dcerou) těsně před začátkem: "Záda mne bolí už teď." Také jsem se dočkal.
Ale inscenace je to slušná, zejména díky výkonům všech zúčastněných (byť někdy od The Lion Sleeps Tonight se čím dál tím více vkrádala vzpomínka na Pařízkovu inscenaci v "obycejném" kukátkovém divadle.

Velmi zvláštní hra... Rozhodně ale stojí za to tento experiment na pomezí rozhlasové hry a imerzivního divadla vidět. Všichni herci si tento pro ně nezvyklý způsob hraní očividně užívají.

Viděno v rámci DSB. Osobně jsem byl nadšený. Přesvědčivé pro mě bylo jak celkové zpracování, tak herecké výkony. Jelikož jsem viděl Coppolův film, chytal jsem se detailů a o to to byl příjemnější zážitek. Hltal jsem všechny štiplavé repliky, nad kterými by se měl každý "civilizovaný" člověk zamyslet. Bylo to opravdu příjemné na pohled i na poslech.

Inscenace, která se bohužel topí ve složitosti adaptovaného dramatu, spoléhání na znalost Srdce temnoty a jeho adaptací (skladba The end od The Doors na konci) a ne zcela využitém konceptu imerzivního divadla. Je to škoda, protože nášlap tam je. Bohužel ale silná témata a imerze, spočívající v tom, že jsem se celou dobu točil na židli, abych něco viděl a silné herectví nezachrání jinak vcelku prázdný jevištní tvar. Již zmíněná skladba na konci mi navíc připomněla, že jsem si místo návštěvy divadla mohl pustit mnohonásobně lepší Coppolův film.

Moje první setkání s Jihočeským divadlem. Představení se mi líbilo, procházet mezi diváky jako pralesem a drobné interakce, které neděsí, ale baví byly za mě super. Pánové to rozehráli velmi dobře, děj budovali, postupně rozkrývali a přinesli dostatečné množství humoru!
Doporučila bych známým - ano. Šla bych na to znovu? Asi také ano.
Viděno v rámci DSB.

Nevadí ani tolik to, že afghánští domorodci jsou tu hodně stereotypně vykresleni jako nemluvící afričtí primitivové.
Dramatizace se nám celkem líbila, celkově ale platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. K Pařízkovi má zdejší tvar přece jenom daleko. Chybí jasná dějová linka, inscenace působí nesourodě, táhnou ji ale spolehlivé herecké výkony a kvůli nim stojí za vidění.

Viděno v rámci DSB. Osobně jsem byl nadšený. Přesvědčivé pro mě bylo jak celkové zpracování, tak herecké výkony. Jelikož jsem viděl Coppolův film, chytal jsem se detailů a o to to byl příjemnější zážitek. Hltal jsem všechny štiplavé repliky, nad kterými by se měl každý "civilizovaný" člověk zamyslet. Bylo to opravdu příjemné na pohled i na poslech.

Hra mladého německého autora inspirovaná Conrádovým románem s prvky napomínajícími Coppolův film Apocalypse now se stala v režii D.D. Pařízka německou hrou roku 2014 a byla uvedena na Festivalu divadla německého jazyka v Praze. Neviděl jsem toto představení a s o to větším zájmem jsem šel do Divadla komedie na pohostinské uvedení českobudějovické inscenace režírované M. Schlegelovou. Její komorní koncepce je blízká imerzivnímu divadlu, kdy se herci pohybují mezi diváky a dochází i k interakci s nimi. Režijně to bylo sice výborně zvládnuto, ale smysl hry plné absurdu a nesmyslných situací mi jaksi unikal. Přidávám plus 20 % za práci režisérky.

Predně: Hra je inzerována jako "na pomezí (rozhodně ne Pomezí) imerzivniho divadla" a "5D zážitek". Tedy jakože herci jsou kousek od publika, chodí mezi ním, občas se na něj obrátí, jednou mu nabídnou hroznový cukr, jednou jablko. Zapálí vonnou tyčinku. Jenže s tím už se dneska pracuje v mnoha představeních. Vrchol imerzivity shrnula divačka (mohla by být mou dcerou) těsně před začátkem: "Záda mne bolí už teď." Také jsem se dočkal.
Ale inscenace je to slušná, zejména díky výkonům všech zúčastněných (byť někdy od The Lion Sleeps Tonight se čím dál tím více vkrádala vzpomínka na Pařízkovu inscenaci v "obycejném" kukátkovém divadle.

Velmi zvláštní hra... Rozhodně ale stojí za to tento experiment na pomezí rozhlasové hry a imerzivního divadla vidět. Všichni herci si tento pro ně nezvyklý způsob hraní očividně užívají.

Nevadí ani tolik to, že afghánští domorodci jsou tu hodně stereotypně vykresleni jako nemluvící afričtí primitivové.
Dramatizace se nám celkem líbila, celkově ale platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. K Pařízkovi má zdejší tvar přece jenom daleko. Chybí jasná dějová linka, inscenace působí nesourodě, táhnou ji ale spolehlivé herecké výkony a kvůli nim stojí za vidění.

Hra mladého německého autora inspirovaná Conrádovým románem s prvky napomínajícími Coppolův film Apocalypse now se stala v režii D.D. Pařízka německou hrou roku 2014 a byla uvedena na Festivalu divadla německého jazyka v Praze. Neviděl jsem toto představení a s o to větším zájmem jsem šel do Divadla komedie na pohostinské uvedení českobudějovické inscenace režírované M. Schlegelovou. Její komorní koncepce je blízká imerzivnímu divadlu, kdy se herci pohybují mezi diváky a dochází i k interakci s nimi. Režijně to bylo sice výborně zvládnuto, ale smysl hry plné absurdu a nesmyslných situací mi jaksi unikal. Přidávám plus 20 % za práci režisérky.

Inscenace, která se bohužel topí ve složitosti adaptovaného dramatu, spoléhání na znalost Srdce temnoty a jeho adaptací (skladba The end od The Doors na konci) a ne zcela využitém konceptu imerzivního divadla. Je to škoda, protože nášlap tam je. Bohužel ale silná témata a imerze, spočívající v tom, že jsem se celou dobu točil na židli, abych něco viděl a silné herectví nezachrání jinak vcelku prázdný jevištní tvar. Již zmíněná skladba na konci mi navíc připomněla, že jsem si místo návštěvy divadla mohl pustit mnohonásobně lepší Coppolův film.

Predně: Hra je inzerována jako "na pomezí (rozhodně ne Pomezí) imerzivniho divadla" a "5D zážitek". Tedy jakože herci jsou kousek od publika, chodí mezi ním, občas se na něj obrátí, jednou mu nabídnou hroznový cukr, jednou jablko. Zapálí vonnou tyčinku. Jenže s tím už se dneska pracuje v mnoha představeních. Vrchol imerzivity shrnula divačka (mohla by být mou dcerou) těsně před začátkem: "Záda mne bolí už teď." Také jsem se dočkal.
Ale inscenace je to slušná, zejména díky výkonům všech zúčastněných (byť někdy od The Lion Sleeps Tonight se čím dál tím více vkrádala vzpomínka na Pařízkovu inscenaci v "obycejném" kukátkovém divadle.

Velmi zvláštní hra... Rozhodně ale stojí za to tento experiment na pomezí rozhlasové hry a imerzivního divadla vidět. Všichni herci si tento pro ně nezvyklý způsob hraní očividně užívají.

Moje první setkání s Jihočeským divadlem. Představení se mi líbilo, procházet mezi diváky jako pralesem a drobné interakce, které neděsí, ale baví byly za mě super. Pánové to rozehráli velmi dobře, děj budovali, postupně rozkrývali a přinesli dostatečné množství humoru!
Doporučila bych známým - ano. Šla bych na to znovu? Asi také ano.
Viděno v rámci DSB.

Viděno v rámci DSB. Osobně jsem byl nadšený. Přesvědčivé pro mě bylo jak celkové zpracování, tak herecké výkony. Jelikož jsem viděl Coppolův film, chytal jsem se detailů a o to to byl příjemnější zážitek. Hltal jsem všechny štiplavé repliky, nad kterými by se měl každý "civilizovaný" člověk zamyslet. Bylo to opravdu příjemné na pohled i na poslech.