Eliduc

Pantomimu, klauny a cirkus nemusím, tady je od všeho něco - a nakonec jsem se bavil i dojal (nad tím hereckým, potažmo naším pinožením). Nasazení Vojty Švejdy bylo obdivuhoné Každá "scénka" měla nápad (nebo několik), jen některé už byly trochu delší. Perfektní scéna je plnohodnotným spoluhráčem.

"Já se na tu Kachnu, na tu všemi vychvalovanou Divokou kachnu, budu muset jít podívat." Ve Švanďáku sice není vychvalovaná, ale nezklamala mne. Asi už jsem viděl proškrtanou verzi, ale paradoxně mne nejvíc oslovily dlouhé pasáže textu (díky dobrým hercům) - na rozdíl od opileckých výstupů a rádoby groteskních scén. Ze zmíněných dobrých herců vyzdvihuji pány Errfemeijera, Petříka a všechny dámy. A opět krásný Cpin.
Jsem zvědavý na brněnskou. "A který Ekdal? Ten starý, nebo ten mladý?"

Estetizovaná (recyklovaná) nuda.
A cringe.

Snad zajímavý nápad, ale ten případ, kdy se něco parodující stane svou předlohou. Plus dnes nutný aktivismus (pozor, miluju aktivistická představení, pokud jsou udělaná dobře) podaný na první dobrou.

To se hodně nepovedlo. Ochotnické/studentské divadlo po všech stránkách. Ještě níž než Agónie. Co se to s HaD děje?

Predně: Hra je inzerována jako "na pomezí (rozhodně ne Pomezí) imerzivniho divadla" a "5D zážitek". Tedy jakože herci jsou kousek od publika, chodí mezi ním, občas se na něj obrátí, jednou mu nabídnou hroznový cukr, jednou jablko. Zapálí vonnou tyčinku. Jenže s tím už se dneska pracuje v mnoha představeních. Vrchol imerzivity shrnula divačka (mohla by být mou dcerou) těsně před začátkem: "Záda mne bolí už teď." Také jsem se dočkal.
Ale inscenace je to slušná, zejména díky výkonům všech zúčastněných (byť někdy od The Lion Sleeps Tonight se čím dál tím více vkrádala vzpomínka na Pařízkovu inscenaci v "obycejném" kukátkovém divadle.

Jako 100 dávám málokdy... Poprvé - na derniéře - a naposled. Všechno! (Jakože výkony, scéna atd atp).

Pomezí se poněkud vyčerpává a/nebo moc nefunguje model, kdy je skupinka diváků s jedním hercem (jako ve Volmanově vile Malvína) - narozdíl od Domu v jabloních (jmenuji jeden za všechny- a také z vily).Pointa je jasná po 5 minutách, navíc poněkud polopatická. Naštěstí to nebylo moc dlouhé. Nováčci asi ocení.

K nepřežití. Doslova. Zatímco postavy na jevišti smrt skutečně vysvobodí, diváctvo je resuscitováno a vystaveno otázce: Proč? Asi mělo jít o vivisekci (rodinných) vztahů, došlo však na vivisekci publika. Po slibném rozjezdu inscenace zabředávala do sebezahleděného plácání, závěr první půlky však už napovídal, co přijde. Druhá půlka pak svou užvaněností a hysterií sklouzávala k sebeparodii. Totální selhání dramaturgie, z materiálu na 90 minut mohlo být něco kloudného, takhle 10 % za zmíněný rozjezd a 10 % za snahu hereckého ansámblu.

Jevištní tvar je vynikající. Herci skvěle hrají, dávají ze sebe vše, komentáře vypravěče jako nenásilný zcizovák udržují odstup. Nahota je vkusná a brzy ji člověk přestane vnímat, jen zvýrazňuje zranitelnost chlapců a lidí vůbec.
S inscenací mám ale etický problém. S postupem hry si člověk uvědomuje, že Ruth byl prostě jen sudeťák, co pracoval na zničení Československa a ještě je prezentován jako "dobrý člověk". Neproběhne ani náznak problematizace, odsouzení, nic. Když jsem se s tím svěřil známému (mimochodem autoru mnoha textů o queer dějinách), jen napsal: Pro mne je to vrchol neetičnosti. Nácek, co pr*al chlapečky a pak se divil.

Soužití Jiřiny, jedné slavné socialistické herečky, a Kamily, jedné slavné šedesátkové hlasatelky, dva rozdílné charaktery a přece tak podobné. Láska a nenávist (teď si trochu uvědomuji, že vzhledem ke zřejmé identifikaci postav je to eticky na hraně). A přitom ohromná legrace. Málokdy se mi stane, že se v divadle směju opravdu nahlas. Přitom jde o humor inteligentní, který nikdy nesklouzne do nevkusu. Vynikající a nejlepší výkon podala N.Drabiščáková (jak jinak), velmi dobrá Tomicová, trochu šablonovitá Lewandovska (I role je tak napsaná). Mít to o 10 minut míň, je to za 90 %.

Kýč z Wishe
Na téhle inscenaci je špatně úplně všechno.
Špatně napsané, špatně zrežírované, špatně zahrané, špatně zazpívané, špatně zatančené.
Konkrétnosti nemá cenu vypichovat.
Těch 10 % je za občasné problesknutí osobnosti Mandlové, kterou se úplně zabít nepovedlo.
Jo a scéna je taky špatná a kostýmy taky špatné.

Rád vzpomínám na tuto inscenaci.v textu to je par stránek a vystačilo to na celé představení. Výborné duo Míčová/Roznětínská.
Přenesení do českých poměrů budilo nejen nepříjemnou minulost, ale i bouřlivé diskuse (na jedné repríze byl zájezd z kolaborantského Slovácka).

S nostalgií vzpomínám na tuhle část trilogie, jen o málo slabší než Požitkáři a o málo lepší než Hamleti.

Necelá hodinka - a kolik v ní toho je. Groteskní dialog hříšné hraběnky a prodavače*ky odpustků ve formě relikviářů s ostatky svatých (se kterým to nakonec dopadne nečekaně) je jako vždy u Geisslerů plný inteligentního mixu nízkého i vysokého humoru, vynalézavých scénických prostředků a perfektních hereckých výkonů. A jako vždy člověk odchází nejen s pocitem, že se dobře bavil, ale má i o čem přemýšlet.

Doslova fascinující (i když s postupující délkou se téma trochu rozmělňuje) pohled do disidentských rodin ze strany manželek a dětí. Výborné herecké výkony, v malém prostoru i scénografie a kostýmy.

Další potvrzení toho, že ve studiu se hraju mnohem lepší věci a líp než nahoře.

Fascinující.
Adaptace, scéna, výkony.

Takže místo do Studia 2 se teď bude chodit na sentimentální srágory do Venuše.