Eliduc

Zpočáku vtipné, pak vtipné, pak méně vtipné a nakonec nudné.

10 % za to, že to netrvalo ani inzerovaných 75 minut.

Scény s babičkou vyškrtat, druhou půlku zkrátit na 15 až 20 minut a hrát bez pauzy a bude z toho celkem zabavná jízda s lehkým přesahem (toho se snaží dosáhnout nekonečná druhá polovina, která představení totálně umrtví). Pokud Jakub Burýšek není gay, nabízí se i otázka, zda to vůbec hrát a takhle (těch několik buzních klišé zase vytváří karikaturu).

Zdařile aktualizováno, výborně obsazeno (až na jednu výjimku, vizte dále) a zahráno, leč po cca 40 - 50 minutách nic nového nepřijde - i ten pocit neustálého opakování a bezvýchodnosti se stačí dostavit. A Jan Burian hraje stejně špatně, jako řídí Národní divadlo.

Feministická interpretace meetu o ehm...Oidipovi... Iokasté s mnoha.narážkami na dnešní (ne)realitu. Znalce mýtu potěší nejrůznější odkazy a hunorné parafráze, shrnutí dějů a prvoplánovitější humor i ty neznalé. Nicméně to celé trochu byl jeden vtip protažený na hodinu - díky této stopáži ale nenudil. Podařená scéna i hudba, výborný P.Konáš, J.Oĺhová hlavně mimicky a herecky, občas však nezřetelná artukulace.

Inscenace, kterou musí ocenit každý - od návstěvnictva alternativy (jako oddech) po diváctvo pokleslých produkcí. Kvalitně napsaný a provedený bulvár/konverzační horor s jistým přesahem. Vynikající herecké výkony zejména obou pánů, s pokračujícím večerem i dam. Stopáž 2:22 je nicméně maličko moc.

Nuda, nuda, nuda, v závěru nesnesitelný aktivismus, chabá choreografie, zoufalá drag, ochotnické výkony - z nichž ční výkon P.Jeništy, který tak představení vytáhl na 10 %.

Takto otevřený rasismus na scéně jsem ještě nezažil, odešli jsme asi po 50 minutách (takže pozdě).

Velmi silná inscenace, sevřený tvar, něco přes hodinu a obsáhne několik lidských životů a kus 20.století. Skvělé výkony jak obou hereček i (sekundujícího) herce, tak smyčcového ansámblu. Snad jen scéna trumfování s Fredy Hirschem trochu dlouhá a oproti zbytkun nepravděpodobná.

Takové pokračování Burn Out, co by mohlo přijít, až s tím herci/herečky seknou.
Nic hlubokomyslného, ale místy velmi vtipné a osvobozující (nese*e se to jen mně). Byť jen hodinové, v závěru už trochu dlouhé.

Jako vždy si Jedl/Trmíková zvolili silné téma (takže se nedá moc kritizovat) a skoro jako vždy mám s výsledkem problém. Trmíkové herectví je afekt nad afekt, přehrávání v jejím pojetí se však nestává interpretací. Kdyby aspoň nebylo pořád stejné a v tomto případě se totálně nemíjelo s osobností hlavní hrdinky. Když se od něj divak oprostí, tak se sice nezasměje, jako dost primitivních diváků, ale uvědomí si zrůdnost totality. Tento prožitek je pak zcela rozmělněn nekonečnou produkcí M.Knoblochové (již ovšem jindy považujeme za vynikající umělkyni) a dalších v cca poslední třetině. Gagarinovskou píseň nekomentuji, stydím se ješte teď.

Snižující se úroveň jednotlivých částí se s třetí hodinou stává nesnesitelná. Po debaklu z minulého roku je rozhodnutí pevné: Již nikdy žádná Antická Štvanice!

Slibně rozehrané příběhy jednoho domu, které se prolínají, nebo neprolínají, tak, že v druhé půlce (a to představení trvá tak 70') není moc jasné, o čem se hraje, proč postavy říkají, co řikají, a dělají, co dělají. Většina publika se onu první polovinu hloupě hihňala neb se domnívala, že přiběh chápe, pak už asi jen zírala.
Kvalitní výkony osvědčených herců a herečky doplňoval neméně dobrý hudební doprovod.

Koncentrovaná sonda do života a mysli (nejen) Jana Zábrany.

Takřka dokonalá inscenace. Předlohu jsem neznal (už objednána), bylo tak asi ještě zajímavější skládat si jednotlivé roviny příběhu, odkrývat, co je "realita", co představa hlavního hrdiny, co film, který sleduje, kdy koho Tereza Hofová (po Zdi další brilantní výkon) představuje. Trochu navíc působí jen závérečný filmový příběh Chlapce, který nikdy nebyl. Jan Cina mne (velmi pozitivně) překvapil. Na co Kamila Polívková sáhne, to se povede.

Strhující výkon Jana Hájka a excelentní, žel poměrně krátká, kreace Diany Tonikové.
Byť představení není příliš dlouhé, je obtížné v záplavě textu - převážně monologu hlavní postavy - udržet pozornost. Každá věta se vrývá do mozku, člověk se nad ní nestačí ani zamyslet a je tu další.

Jednoznačně nejhorší zážitek sezóny, která pomalu končí. Ano, publikum řičelo smíchy (ostatně i zde vysoké hodnocení odpovídá), já se od začátku styděl za něj i herce, pak už se jen nudil a čekal přestávky, která nepřicházela. Mlácení prázdné slámy v desítkách variací a již na asi třetí repríze unavené herecké výkony mne utvrdily v jediném - že potřebuji chlast, za kterým jsem se o přestávce vypravil. Co se (ne)dělo v druhé části tedy nevím. Ale předpokládám, že nic.

Vyborná interpretace antického mýtu. Soustředěné výkony herců a hereček, originální kostýmy, scéna i hudební doprovod zapadající do prostředí DUP39.
Samotnému ději předchází variace na vědeckou konferenci, kde se případní neinformovaní diváci*čky seznámí s pozadím příbéhu.

Vubec nechápu, proč jsem musel být svědkem něčeho takového. 10 % za vizuální stránku.

Šel jsem na předposlední predstavení (Moc se mi nechtělo, protože ABC, protože délka, seriál neznám), neb mne zlomilo celkem vysoké hodnocení zde. A dá se říct, že nelituji. Výborné herecké výkony (tyhle Salzmannové kreace zbožňuji), je za nimi i vidět precizní Dočekalovo vedení. Funkční scénografie, dobrá hudba. První třetina je za 100 %, dál už tempo zpomaluje, třetí už jsem čekal na konec. Na vině je jak text, který zestárnul, příliš explicitní/polopatická kritika společnosti a ne úplně povedené snové scény, které slábnoucí děj dále retardují. Jako bonus komická intermezza o přestávkách v podání znechucené části publika (hodně odešlo).

Kdyby tuto inscenaci vyprodukoval Ochotnický divadelní spolek ve Vlachově Březí, člověk by si snad mohl říci: Snažili se. Vzácně nevtipná úprava frašky na chudobné scéně s naprosto otřesnými songy a infantilní choreografií (pusťte si Ne, pětku ne a sledujte kumpačku v pozadí). Zejména dámská část souboru ani nehraje, jen kvičí a není ji rozumět. DnV našlo nové dno.

Nechápu to nadšení. Kýčovitá (a tedy naprosto průměrná) hudba, slovům (naštěstí) v zásadě není rozumět. Merrickův příběh (narozdíl např.od filmu nebo Petitgirardovy opery) rozmělněn, epizodky s Gándhím už jsou za hranicí trapnosti. Myslel jsem, že T.Klus umí zpívat, když je tak populární (nikdy jsem ho neslyšel) - a teď jsem zjistil, že to je zpěvák jednoho tónu. Ostatní nebyli o mnoho lepší, snad jen Marečková + sestra. Něco málo za kostýmy a scénu.

První polovina stačila. Jak jsou některé Čermákovy počiny skvělé (Bordel, Maryša, Sodoma, ), jsou jiné (Marie Stuartovna, Nebeský hlas, toto) zoufalé.

Viděl jsem po letech a inscenace na mne zapůsobila jako zjevení. Každá replika se zadírá do mozku a nutí přemýšlet. Perfektní výkony (Hájek vede), skvělá scéna M.Cpina.

Popisný životopis, něco mezi Špinarová revival a koláží vděčných scén pro mainstreamové publikum, které se na správných místech dojme, jinde poučí, jinde pobaví, jinde zavzpomíná - a zase dojme. Uroní slzu, i tu nad slzou. Zvlášť když Matulová je tak skvělá. Jinak je v tom divadla pomálu, ovšem o to je to celé delší. O přestávce radši domů, takže dojáku a stojáku, kterým jistě vše končilo (Jednou se vrátíš, že), jsem se vyhnul. Doufejme, že i Dianiška se vrátí. (Psáno z hostování na Palmovce.)