Perplex

Ústeckému Činohernímu studiu pod režijním vedením Davida Šiktance se v Perplexu okouzlujícím způsobem podařilo spojit humornou stránku textu využívající často až absurdní a groteskní prvky, s vážnějšími polohami. Nechalo herce vycházet z vlastních životů, zvyků a zkušeností a komentáře o nich se tak staly nedílnou součástí inscenace, které dodávají další rozměr. Obsazený čtyřlístek herců odvádí výborné herecké výkony, přičemž si neustále udržuje nadhled a odstup, který pomáhá výše zmiňovanému propojování všech poloh.

Ústecká inscenace se soustředí především na hořkosměšně podtóny Mayenburgova Perplexu, dotýkající se hranic absurdnosti existenciální podstaty, přičemž se jí současně daří rozkrývat i ostatní vrstvy tohoto důvtipného textu. Režijní klíč Davida Šiktance mě oslovil, nabídl mi nový úhel pohledu na ve hře obsažená sdělení. Herecké výkony jsou vyrovnané, všem se po celou dobu daří soustředěně udržet mód jakéhosi interpretačního nadhledu až odstupu. Jak jsme se mohli dozvědět během dramaturgického úvodu, Perplex byl zvolen z provozních důvodů namísto jiného původně plánovaného titulu. Za mě rozhodně vydařený repertoárový (víc než jen!) "náhradník".

Pokud se tato hra nevidí poprvé, tak to ztrácí určité kouzlo. Nicméně i tak se u ní lze stále dobře pobavit. Je to tak trochu jako známá Černá díra. Sice jinak uchopeno, ale princip je podobný. V této verzi Činoherního studia se s tím popasovali velmi dobře, hra rozhodně nenudí a i když se ono téma v průběhu hry postupně vyčerpá, tak se to podařilo dobře oživit a samotný závěr je za mě výborný. Po herecké stránce krásná souhra všech aktérů. Jako bonus potěšil J. Černý a jeho sugestivní monolog o herectví. Ke všemu ještě pochvala za povedenou scénu a kostýmy. Ve výsledku vydařený počin. 75%