Čiko

65%
Mám rád tuto hru. Skoro pokaždé, když se na ni dívám, mám pocit nedostatečného využití jejího komediálního potenciálu. V tomto směru je libeňská verze poměrně zdařilá. Zaujal mě především Jan Teplý jako profesor fonetiky Higgins. V dalších rolích pak Pavla Gajdošíková a Igor Bareš.

55%
Nějak se LSS nemohou vymanit z té průměrnosti několika posledních let. A u nás poměrně málo hraný Othello je jen další takovou inscenací.
V menších rolích občas pěkné výkony a pár dobrých režijních nápadů, ale Robert Mikluš pro mě prostě není Othello.

75%
Tak pražský Dracula má bratříčka. A poměrně povedeného.
Se dvěma v komentáři již zmíněnými věcmi musím souhlasit. A to je pomalejší rozjezd a trochu absence démona vtěleného do Draculy. Jinak je to ale poctivý muzikál s nádhernou hudbou Karla Svobody s mnoha drobnými inovacemi.

Pokud si chcete jen vyčistit hlavu po náročném období, navštivte Věštkyni. Je to průměrná komedie, u které se občas zasmějete.
Za mě trochu křečovitý humor a samotné téma má rozhodně větší potenciál. Myslím, že autor a režisér v jedné osobě si neuhlídal určitý odstup a režie měla být svěřena někomu, kdo má s tímto žánrem větší zkušenosti.

75%
Napadá mě, kdy bude muzikál Company zařazen do kolonky retro, protože být single, je stále populárnější.
Oceňuji tu blízkost dění na malé scéně, v tomto prostředí je prostě všechno intimnější a leckdy se povede, že má divák pocit, že je součástí děje.
Tří hodinové muzikály jsou u nás běžné, a tenhle mě rozhodně i přes svoji délku nenudil.
Výborný a naprosto uvěřitelný byl Lukáš Ondruš. Líbila se mi také sehranost souboru a živý orchestr.

Pamatuji si inscenaci Bastard z hostování v ND Praha v 90.letech a taky že můj první vjem byl, že vidím něco novátorského, netradičního. A oslovilo mě to.
Trochu mě překvapuje divák, který si stěžuje na absenci děje. Jde o vizualizované oratorium, inspirované Faustem a výjevy z bible. K tomu si ale stačí pročíst program, v tomto případě dokonce jen anotaci ke hře.
Celé ztvárnění mi přišlo zajímavé. Hudba, kostýmy, light design, scéna, všechno do sebe zapadalo a vytvářelo to pekelné obrazy.
D.Vitázek byl pěvecky asi 2x na hraně, ale podal celkově výborný výkon. Líbila se mi čtveřice satanášek.
Nevšední zážitek pro nevšedního diváka.

75%
Trochu oddechová hra, nejsem na duchařinu v ČK zvyklý, ale výsledek mě mile překvapil. Viděno v alternaci s J.Burýškem.

Další skvělá hra z pera M. von Mayenburga.
Trochu mě zaráží zdejší anotace - "zdánlivě bezproblémový manželský pár". Realita na jevišti je totiž od první minuty úplně jiná a vládne tam od začátku velmi hustá atmosféra a dusno.
Nicméně je to výborná inscenace, svým výkonem mě odzbrojila hlavně L.Zbranková. Jiří Š Hájek a Z.Zlatohlávková rozhodně nezůstávají pozadu. Přes vážné konfrontační téma zde nechybí ani břitký humor.

Jak už tady kdosi napsal, hodnotil bych to jako uspokojivé. A jsem rád, že se Činoherní klub odhodlal tuto hru uvést, byť ve stínu legendárních Hráčů v režii Ladislava Smočka. Ondřej Rychlý je přesvědčivý a všechny scény navazují v příjemném rytmu, ale jako celek to na mě úplně nedolehlo.

Asi nejzábavnější Vernisáž, kterou jsem kdy viděl. Tato hra často svádí k deklamaci, ale D21 ji zpracovalo zábavně a mimořádně vtipně. A obohatilo ji o saunové prostředí.

Dětský, nebo chcete-li rodinný muzikál, kterých není nikdy dost. Navíc velmi povedený. MDB patří dlouhá léta k muzikálové špičce.
Skvělá hudba, kostýmy a výprava. Stejně tak herecké výkony. Já jsem se náramně bavil a mám pocit, že i všichni okolo mě.

85%
Mimořádně povedená inscenace. To je přesně poetika, která mě baví a která se hodí do konceptu divadla Komedie.
Líbila se mi scéna, kostýmy, hudba i režie. Vojtěch Franců tady sklízí zasloužený obdiv, dobří jsou i ostatní herci.
Inscenace, která mě opravdu zasáhla.
Doporučuji neopomenout...

75%
Nemyslím si, že jde ve smyslu samotného scénáře o nějak výjimečné monodrama, ale režisér David Jařab a herečka Elizaveta Maximová dostali z textu naprosté maximum.
Inscenace trefně tepe do toxického prostředí, v němž se herci a herečky čekající na roli nacházejí. Záviděníhodné není ani obcházení konkurzů a (mnohdy i léta trvající) čekání na pořádnou roli, která ale nikdy přijít nemusí. A z toho pramenící nejistota a frustrace. A pokud se podívám do našeho malého rybníčku, je stále propastný rozdíl (ale lepší se to) mezi herci v Praze a na oblasti.
Je to trochu PSYCHO a trochu drama. Ale je skvělé, že se o tom hraje.

Z minulých let známe spíš případy, kdy svedla učitelka nezletilého žáka (nebo naopak). Domácí porno, které se dostane na veřejnost, je tak trochu unikát. Následuje otázka morálního kreditu. Kdyby to totiž udělala pokladní ze supermarketu, asi by se to tolik (zdali vůbec) neřešilo. Což je na hraně s pokrytectvím.
Zajímavé téma. Oceňuji invenční režii Jakuba Čermáka i jeho stylizaci. Dále potom výborné herecké výkony, z nichž jsem měl pocit, že si to všichni na jevišti užívají. A já doufám, že i v hledišti...

Přestože to bylo už několikáté zpracování hry Bez roucha, které jsem viděl, znovu mě to výsostně pobavilo. A to i díky aktualizaci Ondřeje Sokola.
Herecky je těžko někoho vypíchnout, je to ansáblová hra, v níž nenajdete špatný výkon, naopak, všichni jsou skvěle sehraní...
Trochu tíhnu ke hrám ve stylu "divadlo na divadle". Tato se povadla a svědčí o tom i její návštěvnost.

65%
Myslím, že Tomáš Ráliš dobře odhadl problematiku dnešních mladých lidí, což ale neznamená, že je inscenace cílená jen na ně. Docela výstižná je i ukázka přemýšlení některých z nich (rozhodně nezobecňuji) - učím se automechanikem, ale už teď pronikám do podsvětí, protože běžný plat mě neuživí. Jen doufám, že se tohle nestane realitou. Až časem jsem si uvědomil, jak trefně hra do této problematiky tepe...

Tři kamarádi v reálném životě se sešli na jevišti rovněž jako trojice kamarádů, v okamžiku, kdy si jeden z nich zakoupí poněkud nevšední obraz. A rozehrává se řada vtipných gagů, kdy se setkáváme s pochopením pro dílo, s předstíraným pochopením i s nepochopením.
Já považuji Boha masakru a Obraz od Y.Rezy za jedny z nejlepších konverzačních komedií, přičemž Obraz často svádí k přehrávání. Nejinak je tomu i v tomto případě, přesto jde o skvěle sehranou komedii.

Dlouho jsem neviděl tak povedenou komedii, jako jsou Amatéři Petra Zelenky. Velmi vtipně a košatě napsaný text útočí na divákovu bránici od začátku do konce. Děj je nepředvídatelný (až na závěrečnou pointu Z.Kronerové) a všichni herci na sebe nádherně slyší.
Není mnoho chytrých komedií, souzním se zdejšími vysokými hodnoceními.

25%
Vzpomeňte si na 5 životních okamžiků, kdy jste se nudili a udělejte si z toho esenci. Asi tak jsem si připadal. Tohle bych v Divadle v Dlouhé opravdu nečekal, stejně tak, jako Karel Gott opravdu nečekal svého 42. Zlatého slavíka:-)
Navíc je to celé bezdůvodně ukřičené a táhnoucí se. Komedie roku na divadelním festivalu v Pardubicích je mi opravdu záhadou.

75%
Pád z nadějí, snů a plánů na morální, fyzické a psychické dno. A to raketovým tempem.
Hlavní devizou této inscenace je obsazení hostujícího Patrika Děrgela. Trefa do černého. Tereza Císařová mu skvěle sekunduje. Opravdu radost ty dva sledovat. V menší roli se mi také líbil Aleš Procházka.
Petrolejové lampy jsou poctivým divadlem ve znamenité režii Petra Svojtky.
Líbila se mi také scéna, některé kostýmy, hudba a práce se světly.

55%
Mám z toho rozporuplné pocity. Stylizace, která je typická pro Jana Nebeského, ale poslední dobou vlastně pro většinu her W.Shakespeara. Asi proto mě to příliš neoslovilo. Navíc se mi nelíbila a přišla ni hrozně zdlouhavá 1.polovina (kdyby se tam neoslovovali jmény postav, vůbec bych nevěděl, co je to za hru) a naopak se mi velmi líbila "herecká" 2. polovina. Přitom mé okolí to vnímá přesně naopak...
Na rozdíl od některých ani nemám pocit, že by šlo o excelentní výkon D.Barešové. Líbila se mi L.Trmíková a D.Prachař.
Hezká je scéna a oceňuji živou hudbu.

Velmi milé a laskavé představení, plné nepředvídatelných zvratů.
Velmi dobré a vyrovnané jsou i herecké výkony.
Doporučuji navštívit.

75%
Téma nesmrtelnosti a dlouhověkosti bude vždycky přitahovat. A tato hra Karla Čapka je nadčasová a bude aktuální v každé době.
V Opavě ji sice hrají na skoro prázdné scéně (za mě trochu škoda), ale na síle to rozhodně inscenaci neubírá.
Zejména díky Ivaně Lebedové. Její Emilia Marty je velmi rozmanitá - totálně znuděná dlouhým životem (ona sama říká, že ji život bavil do 130 let, a pak už to začala být nuda), cynická, ale zároveň jí nechybí humor. Ten černý, samozřejmě. V roli Maxe se mi také velmi líbil Vladislav Georgiev.
Viděno na derniéře.