Čiko

85%
Ivana Chýlková měla volnou ruku při výběru hereckého partnera a vytáhla si "eso" v podobě Petra Uhlíka. Měla šťastnou ruku, nádherně to mezi nimi jiskří a oba jsou výborní.
Navíc je hra Joanny Murray-Smithové velmi dobře napsána a má slušnou gradaci, do určité chvíle je děj nepředvídatelný. Rezervu bych viděl v závěru 2.poloviny, kde mi chyběla větší gradace a pointování některých scén (možná pevnější režijní uchopení).
Rozhodně má ale Ungelt další hit, který vřele doporučuji...

Komedie omylů se nijak nevyjímá z lehce nadprůměrné šedi LSS posledních let. Škoda.
Na druhou stranu je to typická taškařice pro zpříjemnění letního večera.
Z hereckých výkonů se mi líbil Tomáš Havlínek a Petr Buchta.

Největším kladem inscenace je obsazení charismatického Libora Matouše do role Jánošíka. Nedovedu si představit, kdo by se na to ze souboru lépe hodil. Musím také pochválit skvělou Svetlanu Janotovou a Ivanu Vaňkovou.
Co mě naopak zklamalo, byl nevyjasněný režijní koncept, příliš velký prostor pro role průvodců dějem (K.Pekar a J.Daniel) a pět džínových mužů (naprosto zbytečných, zejména ve 2.polovině), nahlížejících na příběh ze současnosti.
Bohužel začínám mít v posledních létech pocit, že MdB Biskupský dvůr trochu odbývá...

Taková průměrná letní komedie, která sice není dělaná přímo pro venkovní letní scénu, ale hodí se tam. Je to už taková klasika z pera Patrika Hartla, ale nijak mě to neuráželo.
Z hereckých výkonů bych vyzdvihl Štěpána Benoniho - ještě nedávno jsem si říkal, že herecky stagnoval, ale toto byla zatím nejlepší role, ve které jsem ho měl možnost vidět. Postava Saši Rašilova mohla být trochu barvitější a za mě nejslabší Sabina Remundová už by konečně mohla přestat v každé hře poskakovat po jevišti.
Vstupenky na letní scénu jsou jistě trochu dražší, ale repelent proti komárům (žádní tam nebyli a smrděl celý prostor) oceníte:-)

Zpráva o stavu manželství je především výborně napsaný text. A když se potká s dobrým inscenačním týmem, je to prostě radost.
Téma manželské krize je navíc velmi vděčné. Na tomto textu se mi líbí rychlý způsob střídání jednotlivých obrazů, což zaručuje svižné tempo a vyvarování se různých klišé. Navíc se inscenace hraje v prostoru kavárny divadla ABC, kde když si v 1.řadě natáhnete nohy, tak jste na jevišti a vše máte jako na dlani.
Beáta Kaňoková i Petr Konáš podávají výborné výkony. Z nedávného kluka Petra Konáše se stal léty charismatický muž a sleduji na něm, jak herecky zraje.
Takže do kolonky "nenechte si ujít".

Opravdu dost podivně zvolený koncept, který dle mého názoru příliš nefungoval. Kdyby se postavy neoslovovaly jmény figur z prvorepublikového seriálu, možná bych ani nepoznal, že jde o Hříšné lidi města pražského.
Tomáš Pavelka a Vojtěch Franců jsou ve svých rolích nevěrohodní, naopak se mi líbil Aleš Bílík a v menší roli zazářil Radek Melša.
Bohužel jsem nenašel herce nebo herečku, s nimiž bych sympatizoval a nebudilo to ve mně žádné emoce.
Nebyl to promarněný večer, a přesto že jsem nečekal věrnou kopii seriálu, nebyli to pro mě ani Hříšní lidé města pražského...

75%
Jestli na divadle něco miluju, tak je to jakákoliv gradace, nebo postupné odkrývání skutečností. A v tom je samozřejmě Agatha Christie mistr.
Rozbité zrcadlo dýchá vzrušivě plíživou pochmurností a neustále drží diváka v mírné tenzi a v podstatě v žádném okamžiku nepřestanete myslet na to, kdo je vrah.
Geniálně napsané dílo je zpracováno s úctou k žánru a velmi precizně.
Zaujala mě scéna, kostýmy i režie. Také vyrovnané herecké výkony, zejména Markéta Talerrová.
Kéž by se Agatha Christie objevovala na českých jevištích častěji.

Divadlo F.X.Šaldy myslí i na náročnějšího diváka a na Malé scéně mu servíruje náročné, regionální téma. Pro leckoho může být strašákem délka představení (a krátit by se dalo), ale naprosto famózní výkon Václava Helšuse (oceňuji tu fenomenální paměť) vás uchvátí. Dobře mu sekunduje Martin Stránský.
Netradiční, ale zajímavá hra, s takovýmto divadlem se člověk nepotká často...

Po shlédnutí stejnojmenného filmu s Jackem Nicholsonem jsem viděl 3 inscenace Přeletu a žádná mě nezasáhla tak, jak bych čekal.
Inscenace Kateřiny Duškové je sice nápaditá, ale měl jsem 2 problémy s hlavním hrdinou (Tomáš Impseil). Jednak to byla příliš akcentovaná iracionalita jeho chování (a tím jsem ztratil důvod s ním jakkoliv sympatizovat), a potom s tím související přehrávaní v některých pasážích.
Přesto jde o slušnou inscenaci, která na vás v prostoru Malého divadla dolehne o něco působivěji, než by tomu mohlo být na velké scéně.

Přiznám se, že jsem čekal trochu víc a některé věci mi přišly nedotažené.
Kompars, čítající okolo 180 lidí na první pohled ohromí, ale později má na mnoha místech (zejména v 1. polovině) spíše rušivý efekt. Dokud se nesetmí, tak jste nuceni hledat na přeplněném jevišti, kdo s kým a kde vede dialog, nebo jste odkázáni na videoprojekci, na které ale vidíte (přesto že je rozdvojená), vždy jen jednoho z herců. Dost nepochopitelné. Sice jen tyto dva nedostatky, ale pro mě dost zásadní.
Jinak ale musím pochválit všechny účinkující, herecky i pěvecky výborné. Skvělá scéna, kostýmy, orchestr, zvuk a hlavně light design.

65%
Každé divadlo potřebuje mít na repertoáru nějakou "oddechovku" pro nenáročného diváka a pro liberecké publikum to může být třeba Bulgakovův Moliere.
Inscenace se mi docela líbila, asi i proto, že jsem tuto u nás ne příliš často uváděnou hru viděl poprvé.
Příběh pošetilého, stárnoucího Moliera mě nezasáhl nijak zvlášť, ale pro jednou mě bavilo jej sledovat.

Eliáš Gaydečka už má za sebou pár režií, nejvíce mě zaujala asi Ropa, ještě v rámci studia na DAMU.
Smrt dítěte je sice hluboce tragické téma, ale z inscenace libereckého souboru je patrný určitý nadhled a neobvyklá forma zpracování.
Látající dítě je zajímavá, netradiční hra, která si pohrává s cíleným cyklením jedné situace, herecky zajímavější je ve druhé polovině.
Zajímavé divadlo pro náročnějšího diváka.

Překvapilo mě, jak moc liberecká inscenace tlačí na komediální linku, ale také to, jak velmi dobře to funguje. Režisér Jakub Nvota se nebál trochu zaexperimentovat a dle mého názoru našel ke hře docela originální a neotřelý inscenační klíč.
Je to pelmel režijní invence, inovace, anachronismů, prvoplánového, ale dobře pointovaného humoru a svěžích hereckých výkonů (dámy jsou opravdu skvěle sehrané), občas si zahrává i s tématem "divadlo na divadle". Takto namixované ingredience fungovaly skvěle a výsledkem je vtipná komedie, kterou bych se neostýchal doporučit.
Smekám klobouk před garderobiérkami, které se právem účastnily děkovačky.

Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové zabodovaly jako kniha (byla přeložena do dvanácti jazyků), i jako divadelní adaptace (v různých divadlech se hraje nepřetržitě od roku 2014). Leckterého diváka taky může přilákat fakt, že hra je inspirována skutečným příběhem a reálnými postavami.
Problém inscenace v režii Diany Šoltýsové vidím v přemíře působivých obrazů a velkých gest, které na mě ale ve výsledku jako celek nezapůsobily a představení ve mně nevyvolalo skoro žádné emoce i přesto, že jde o opravdu silný příběh.
Herecký soubor ale rozhodně nezklamal, líbila se mi i hostující Veronika Janků (zejména její odzbrojující mimika).

Nejsem znalec baletu, ale Frida, kterou jsem měl možnost vidět v rámci divadelní přehlídky Šaldova šňůra mi přišla velmi zdařilá.
Zaujala mě rozmanitá hudba, která střídá pomalé i dynamické pasáže, soubor je silný jak v sólech, tak ve sborových scénách.
Za zmínku stojí také pěkné kostýmy a scéna a srozumitelnost děje beze slov...

85%
Po Plících a Všech báječných věcech třetí inscenace Duncana Macmillana, kterou jsem měl možnost vidět. A Monstrum bude po právu divadelní hit (který už zamířil i na pražská divadelní prkna).
Pavel Prais hraje nezvladatelného čtrnáctiletého kluka velmi přesvědčivě a přirozeně, až s ním divák soucítí, protože má pocit, že za své chování tak úplně nemůže. Stejně tak mě bavilo sledovat labilního učitele Františka Hniličky.
Celý příběh je umocněn komorním prostředím budějovické Půdy.

65%

Ajťák ze mě nikdy nebude a v tomto ohledu mi možná trochu ujel vlak. Inscenace zasazená do tohoto prostředí mě částečně minula.
Nebyl jsem svědkem žádných mimořádných hereckých výkonů a celá hra tak trochu postrádala temporytmus.
Za pochvalu určitě stojí scéna Nikoly Tempíra.

Když HDK zveřejnilo, že uvede muzikál Anděl Páně, budilo to v mém okolí rozpaky. Ale příběh Petronela a Uriáše se podařilo převést na divadelní prkna bez větších problémů.
Líbily se mi zpěv, herecké výkony, režie, kostýmy a hudba. Muzikál má pohádkovou atmosféru i přesto, že se hodně (už tradičně) šetřilo na chudé scéně.

35%
V hledišti jsem potkal známou, která byla ze hry nadšená a tak se přiznám, že jsem se uchýlil k malé lži. Mě Noční spoje úplně minuly. Myslím, že jde o jednu z nejslabších her V.Klimáčka.
J.Schneiderová a K.Roden sice podali standartně dobré výkony, ve mně to ale nenechalo žádné emoce a odcházel jsem dost zklamaný.

Muzikál plný překvapení.
Nejprve mě překvapilo, že MdB nasazuje tento muzikál, protože jsem si nedovedl představit, koho by toto téma mohlo oslovit. Následně jsem byl překvapený z poměrně slušného výsledku a v závěru mi bylo trochu líto, že na repertoáru nevydržel déle. Zasloužil by si to.

Ze zdánlivě banálního tématu dovedl Clément Michel napsat výbornou konverzační komedii. A Petr Svojtka, který má s tímto žánrem bohaté zkušenosti, vytvořil vtipnou inscenaci.
Celé to stojí zejména na hereckém výkonu Jiřího Hány, který se už léta pohybuje v tomto žánru jako ryba ve vodě.
Komedie má dobré tempo, postupně graduje a velmi dobře se pracuje s pointami jednotlivých scén.
Vkusná zábava, doporučuji.