Čiko

65%
Po zdařilé pražské premiéře jsem se jel podívat i do JČD a i jim se Beckham bez Beckhama povedl. Famózní byl Pavel Oubram, velmi se mi líbila scéna (o bod víc oproti Praze). Škoda jen, že někteří mí oblíbení herci měli na jevišti žalostně málo prostoru.

75%
Marius von Mayenburg se pomalu a jistě stává mým oblíbeným autorem. Jeho hry jsou nevšední, skvostně napsané a některé z nich se zabývají tabuizovanými tématy.
Ošklivec je výborná předloha - vtipná hra s prvky absurdity. Ošklivec Vojtěcha Kotka byl navíc tak přesvědčivý, že divačka vedle mě omdlela a já jsem jí musel křísit:-) Rád doporučuji.

Bedřich Smetana měl v loňském roce 200. výročí narození. A díky dotaci "smetana200" MKČR se roztrhl pytel s jeho díly, která lze spatřit na českých jevištích.
Divadlo pod Palmovkou sáhlo po Prodané nevěstě. Opravdu zvláštní zpracování, které budí rozpaky. Na jednu stranu je svižné, místy skutečně vtipné, herecky i pěvecky slušné, na stranu druhou jsem doteď nerozklíčoval, zda to je či není myšleno jako parodie. No to už se asi nedozvím a myslím, že na mém hodnocení by to stejně noc nezměnilo...

65%
Šel jsem na to s obavami ze dvou věcí. Za prvé - režisér Juraj Deák dělá často zbytečně dlouhé inscenace s minimálním dramaturgickým zásahem. Milým překvapením je, že Poprask je svižný a rozhodně nenudí. Za druhé - má-li vůbec co tato hra v této době říci. Ale ono je to takové intrikující hašteření horkých hlav, které i dnes vidíme všude okolo, politiku nevyjímaje a není do toho potřeba vnášet nová poselství.
Herecky pěkné, včetně pro mě zatím neokoukaných posil hereckého souboru. Vyzdvihl bych Aleše Procházku, Andreu Černou a Jiřího Maryška.

75%
Ungelt si svůj vysoký standart drží již dlouhá léta a nejinak je tomu i Pstruhů E.Erba. Spojení dua P.Liška a J.Dulava byl navíc skvělý nápad.
Hořké téma, u kterého se ale zasmějete. Doporučuji.

75%
Po prvních dvou Kyticích, které jsem viděl na divadle, jsem si nemyslel, že mě kdy nějaká více zaujme (poezii na divadle většinou spíše vynechávám). A ejhle, po velmi vydařené Kytici v ND mě potěšila i ta v Mladé Boleslavi. Myslím, že zásluhu na tom mají hlavně dvě věci. Jednak nejde o monotónní recitování, ale naopak o velmi dynamický přednes s hereckými kreacemi a jednak se ocitáme v příjemném prostředí početné domácnosti u bohatě prostřeného a zdobeného štědrovečerního stolu. A také z toho cítím originální režii D.Šoltýsové.
Příjemně zpracovaná školní klasika, která by nemusela nudit ani mladší ročníky...

Velmi zajímavá inscenace. Kdo nečetl knihu P.Klusáka, tomu doporučuji nahlédnout alespoň do programu.
První část je hravá, jasně srozumitelná, ale především vtipná a je dobrým kontrastem k budoucímu dění na jevišti. Druhá část je o něco ponurejší a rozhodně není útokem na divákovu bránici. Je ale velmi důmyslně propracovaná včetně hereckých stylizací, cyklení se (ke konci možná už příliš) a různých nuancí jednotlivých postav. Ten kontrast obou částí mě trochu překvapil, ale nevykolejil.
Trochu náročnější inscenace, ale to není na Zábradlí nic neobvyklého.
Za zmínku stojí rozhodně výborný výkon Davida Petrželky.

45%
Letos uplynulo 200 let od narození Bedřicha Smetany. I díky četným dotacím se roztrhl pytel s projekty o tomto českém hudebním velikánovi. Z těch divadelních jsem však zatím dost v rozpacích.
Pravda je, že této zpěvohře sluší venkovní prostředí více než jeviště kamenného divadla. Jde o jednoduchou letní oddychovku, která má za cíl zpříjemnit letní večer. První polovina mě však příliš nezaujala a ta druhá je notoricky známá. Celkově mě to poměrně nudilo.
Musím ale vyzdvihnout snaživého Aleše Slaninu a opravdu skvostné kostýmy.

Viděno na derniéře.

DRB má dost rozmanitý (a možná trochu nekoncepční) repertoár a Hračička je pro jejich diváka zase něčím novým. Za mě trefa do černého.
Ani od Romany Goščíkové, ani od Jana Fanty jsem nečekal tak dobré herecké výkony. Tady se navíc režisér Lukáš Burian potkal s dobře napsanou předlohou.
Není jich mnoho, a právě proto mám rád nepředvídatelné hry. Hračička má v sobě navíc napětí, které se podařilo dostat realizačnímu týmu i na jeviště a potažmo do hlediště.

Dominuje bravurní herecký výkon Martina Huby. Má můj obdiv za zvládnutí obrovského množství textu. Naopak Jiří Dvořák má textu minimum (trochu ho podezírám, že to bylo jedno z kritérií přijetí role:-), ale přesto velmi dobře dotváří atmosféru jednotlivých situací. Zkrátka když bilancujete, potřebujete, aby vám to někdo v pravidelných intervalech odkýval.
Trochu náročnější, ale zdařilá inscenace.

Přiznám se, že vůbec nechápu nadšení z této inscenace, ani z této hry obecně. A přitom se jí na českých jevištích velmi daří...
Mně přijde ta hra hloupá, přežitá (dosud jsem neviděl nic tak hrozného na téma "divadlo na divadle"), od první minuty předvídatelná a hodící se do období rozkvětu francouzských frašek. Jinými slovy mě v dnešní době absolutně ničím (včetně naprosto příšerné, ale v tomto případě nutné herecké stylizace) nedokázala zaujmout. Pro mě je tohle humor nejnižšího kalibru.
Jediné co mě těší je, že dostávají (v poslední době) větší herecké příležitosti i méně známé tváře souboru.
Těším se do MDB zase na nějaký muzikál...

Nejsem skalním fanouškem Bolka Polívky, ale vždycky jsem ho obdivoval pro jeho všestrannost. Je výtečným činohercem v brněnském Lakomci, skvělým klaunem v Manéži i dobrým improvizátorem. A je vždycky svůj a přirozenej. V inscenaci Sága aneb Vizovský zázrak mě také velmi příjemně překvapil. Líbí se mi, že svůj životopis nepojal vyloženě kontinuálně a chronologicky. Byť se inscenace může zdát někomu na životopisné monodrama dlouhá (a i já jsem se té délky lekl), musím říct, že jsem se nenudil a po celou dobu jsem se velmi bavil a měl jsem pocit, že i ostatní diváci. A Mimino Bolka Polívky je prostě nezapomenutelné...

Tato hra mi připomněla jeden z mých prvních písňových textů - To spláchne déšť. Ale člověk si uvědomí, že i ty splašky někde zůstávají, jen už je to často mimo naši dimenzi.
Inscenace se trochu vymyká poetice Ypsilonky, ale o to více mě zasáhla. Náročnější podívaná, která stojí za návštěvu.

Mám Moliérova Lakomce rád, ale pořád mám pocit, že se s jeho povedeným zpracováním česká jeviště dost míjejí. Ani tato inscenace mě ničím nezaujala. Aleš Procházka se pro tuto roli rozhodně nenarodil, scéna evokující saunu byla dle mého taky trochu přešlap a kostýmy (potažmo celková vizáž) některých postav mě vyloženě iritovaly. Zejména kostým policajta, který připomíná kostkované pyžamo a paruka Harpagona, ve které A.Procházka vypadá jak Sandokan v důchodu.
V režii P.Kheka jsem viděl už zajímavější inscenace.

85%
Inscenace, která se povedla herecky i režijně a DBZ má na svém repertoáru tutovej hit. Myslel jsem si, že někdejší Albeeho Kozu v ČK s J.Kukurou a E.Vášáryouvou v hl.rolích nic nepřekoná, ale stalo se. Má maniakální posedlost divadlem mi z časových důvodů obvykle nedovoluje vidět nějakou inscenaci dvakrát, tady bych chtěl ale časem udělat výjimku.
Tleskám P.Špalkové, H.Čermákovi i O.Zajícovi.

Určitě je výhoda znát Genetovy texty, pak na vás inscenace zapůsobí zřejmě silněji. Já jsem je neznal, což byla trochu sázka do loterie. Přesto mě tato inscenace velmi bavila, poněvadž se mi podařilo dostat se na stejnou vlnu s herci. Ale věřím, že v jiném termínu by to tak prostě být nemuselo. Tady opravdu hodně záleží na vašem momentálním rozpoložení.

Ani průšvih, ani skvost, ale celkově mě to dosti míjelo. Celkem zajímavé pasáže se střídají s nudnými místy. Hra sice otevírá závažná a aktuální témata, ale mě jako diváka nestihla během těch 95 minut zasáhnout...

Herecky určitě zajímavé, zejména Lucie Trmíková se mi líbila, nicméně viděl jsem od spolku JEDL lepší věci. Samotné téma mě příliš nechytlo a podobnost jednotlivých inscenací JEDLu už mě přeci jen trochu nudí...

Stalinův poslední western je komedie o období Stalinovy hrůzovlády. Nicméně tím že je toto téma karikováno a stylizováno do grotesky (většina postav hraje opravdu naprosté blbečky), ztrácí to veškerý lesk a já neustále tápu v tom, co mi to mělo dát, neboť se zde dle mého názoru naprosto míjí forma s obsahem. Na této vlně jsem se vezl od samého začátku a prostě mě to nebavilo. Mohla to být dobrá komedie, nebo navážno sehrané drama, ale kombinace obojího prostě nefunguje.

65%
Antické drama ve velmi moderním pojetí. Pravda - nejeden divák odešel. Zřejmě čekali, že to bude méně dekadentní a více antické. Ale příliš mnoho antiky uspává a dekadentní pojetí někdy dodá puls, tep.
Jan Frič našel klíč k inscenování - má to tempo, je to živé, děj se dobře posouvá, zpěv Bakchantek je krásný, nahota není prvoplánová, líbila se mi scénografie. Co mě vyloženě iritovalo, byla hudba. Některé skladby byly jak od Dua Yamaha nebo Evy a Vaška - to se opravdu nedalo poslouchat. Ale to mi zkazilo dojem jen trochu, celkově jsem spokojený.

75%
Autor David Hare je po úspěchu Skleněného stropu sázkou na jistotu a nedivím se, že sáhl Ungelt po další jeho hře. Navíc, i když tomu tak není, v případě hry Nadechnout se života se jen těžko věří tomu, že nebyly role psány herečkám přímo na tělo.
Jitce Smutné velmi sluší poněkud drsnější skořápka, zatímco Tereza Brodská je uzlíček velmi křehkých vláken. Obě herečky podávají velmi slušné výkony.
Pěkná inscenace a třeba i možnost vidět T.Brodskou po více jak 20 letech (ke škodě nás všech) na jevišti, jistě přiláká do Ungeltu nejednoho diváka.

65%
Poněkud mrazivé téma, obstojně zapracované do žánru komedie.
Dobrý je Karel Heřmánek ml., výborný je Jiří Hána.
Je to vlastně i poučné, hlavní výtkou by asi bylo na některých místech pokulhávající tempo.

Zajímavé, i když pro mě už trochu okoukané téma.
Na jedné straně až zoufale manipulující bulvární novinář, na straně druhé Hitlerova blízká spolupracovnice v poválečném období. A jejich konfrontace.
V.Hlaváčková dobře rozehrává svou osobní zpověď a obhajobu. Je z ní cítit, že sama tápe v tom, jestli její jednání bylo nebo nebylo amorální. Proto také z podobných rozhovorů často ani jeden nevyjde jako vítěz. Navíc vás obvykle zpovídá někdo, kdo danou dobu nezažil.
Znal jsem téma a čekal jsem na nějakou přidanou hodnotu, ale ta se nedostavila. Samotná hra i herecké výkony mi přišly lehce nadprůměrné, potenciál je větší.

75%
Simpatico je syrová hra, která mi trochu připomíná stylem McDonagha. A já mám tenhle typ her rád. Navíc se toto komorní provedení náramně hodí do Klubovny v Jindřišské ulici.
Líbily se mi výkony všech herců, zejména ale Jana Jankovského, který je k podobným rolím tak trochu předurčen. Jeho Vinnie je chvíli sympatický a chvíli nesympatický a vlastně nikam nepatří. Příběh outsidera, který si ale sám staví překážky do cesty.
Vážnější téma, ale velmi zdařilá inscenace.