PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (807)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 17.7.2026)
65% - Inscenaci Š.Dominika zabere hodnou chvíli, než se dostane ke gró věci, vyprávění cizích příběhů. V tom samém je nesmírně působivá. Je škoda, že v až přespříliš dlouhé expozici, trvající celou první část, nevyužívá možnosti a pro zásadní konfrontaci si nepřipravuje prostor důsledněji, už tam by se nabízelo téma otevřít. Vývoj vztahu učitelky a nadšené žačky je příjemné sledovat, zvlášť ve vydařených hereckých výkonech M.Steinmasslové, zaujímající v postavě ostré, nepřístupné, ale i osamělé, upřímné autorky, a Š.Ligas, žačky dychtivě nasávající nejen rady svého vzoru, leč téma mělo výraznější dramatický potenciál, který nebyl plně využit.
(zadáno: 28.6.2026)
55% - Již tuto klasikovu hru nepovažuji za největší poklad jeho díla, když se přidá inscenace založená zásadně na komediálnosti až fraškovitosti, vzniká přesně to, co je k vidění. Taškařice, tlačená od počátku do vtipu a stále bezuzdnější a ukřičenější legrace. Většina obsazených s Shakespearem má zkušenosti z jiných svých působišť, takže Hilského překlad až na výjimky zaznívá jistě a nosně, se stejnou jistotou vytvářejí své figurky i jednotlivé humorné situace především představitelé hl.rolí, T.Havlínek, V.Vondráček, P.Buchta, Š.Krupa, S.Rychlíková či A.Krejčíková. Nejsympatičtější zůstává živá hudba N.Engonidise rytmizující jevištní dění.
(zadáno: 27.6.2026)
75% - Expozice libereckého Přeletu se rozehrává již před začátkem představení a propracovaná scénografie i výstižná stylizace sálu a uvaděček pomáhají inscenaci získat na údernosti a působivosti, podobně jako jímavá hudba a efektní práce se světly. Boduje i jemným humorem ve skvěle vypointovaných situacích, na jejichž poutavosti nesou zásadní podíl herecké výkony všech obsazených pánů ztvárňujících v precizních drobnokresbách pacienty léčebny. T.Impseil přesně zachycuje výbušného, nezkrotného McMurphyho, jeho protivnici, sestru Ratchedovou, ztvárňuje J.Hejret Vojtková jako tiché zlo, útočící rafinovaně na nejslabší místa.
(zadáno: 27.6.2026)
85% - Navzdory své délce lehká, živá, komunikativní inscenace, kterou pozvedává jemný humor, nadhled i přirozené propojování zásadních historických událostí s intimními, osobními problémy a zážitky. Tvůrci si vypomáhají dotáčkami mluveného slova, jednoduchou scénografií, light designem i hudbou I.Achera;
vše dohromady pomáhá držet tempo a soustředění. Především pak úspěch stojí na vynikajících hereckých výkonech. V.Helšus dokázal v neokázalém hereckém projevu nakombinovat všechny tóny Winterbergova charakteru v neodolatelný mix s nadhledem, humorem a citem, a jeho spojení s M.Stránským bylo zásadní šťastnou volbou.
vše dohromady pomáhá držet tempo a soustředění. Především pak úspěch stojí na vynikajících hereckých výkonech. V.Helšus dokázal v neokázalém hereckém projevu nakombinovat všechny tóny Winterbergova charakteru v neodolatelný mix s nadhledem, humorem a citem, a jeho spojení s M.Stránským bylo zásadní šťastnou volbou.
(zadáno: 27.6.2026)
K.Dušková svou detektivku staví na až filmových střizích, které jí umožňuje propracovaná, do patra vytažená scénografie H.Dřízhala, i ostré změny svícení. Kostýmy A.Páté-Oldak dotvářejí atmosféru poválečné Anglie, filmového natáčení i okouzlujících večírků. Vzniká tak příjemná detektivní inscenace jiskřící jemným anglickým humorem s precizními hereckými výkony, mezi nimiž zaujme především M.Tallerová v roli filmové hvězdy M.Greggové, kterou opatřila patřičně podmanivým šarmem, hvězdným sebevědomím i osobní bolestí spojenou s prožitými traumaty. Nezapadnou však ani ostatní a potěší především jistota, s níž členové souboru své hrdiny ztvárňují.
(zadáno: 27.6.2026)
45% - Zběsilá výprava, zejména kostýmy a masky, utápí herecké výkony i nejzajímavější a nejaktuálnější téma, které Bulgakov nabízí. Na souboj umění s politickou mocí a zlovůlí nezbývá prostor. Nepomáhají ani nedostatečně prokreslené a ostré charaktery postav francouzského krále a arcibiskupa, které představují tuto moc - kdo z nich vlastně? Inscenaci, která by mohla fungovat alespoň jako životopisný příběh, ubližuje i pomalé tempo, nezvládnutý rytmus a nenápaditá režie, kvůli níž inscenace působí jako přežitek při nejmenším minulého století.
(zadáno: 27.6.2026)
75% - Divácky náročná, do jisté míry chladná, odtažitá, ovšem v jevištní poezii, kterou hovoří, rovněž nesmírně jímavá inscenace postavená na kontrastu jednoho běžného dne, jeho všednosti, nepozornosti v něm a zásadní události, kterou tato vyvolává, pracuje s komplikovaným textem, výraznou symbolikou a temporytmem, který se rozebíhá od počátku. Tempo polevuje jen v poetičtějších momentech dávajících vyniknout magičnosti textu a ve vracejících se pasážích. Sedmička herců se blýskne soustředěnými výkony v dokonalé souhře.
(zadáno: 27.6.2026)
85% - I.McArthur ve své adaptaci vrací ikonickému dílu nadhled, ironii, humor i sociální kritiku a liberecká inscenace J.Nvoty připomíná dokonale seřízený hodinový strojek: variabilní bílou scénu tvoří víceramenné schodiště a paravány, i základní kostýmy jsou bílé a dámy na ně vrší další barevné svršky i paruky v takovém tempu, že se v závěru zaslouženě představuje i řada garderobiérek, které se o chod inscenace starají v zákulisí. Zásadní roli nesou přesně vypointované situace a dokonalá herecká souhra. Všechny herečky se bravurně zvládají vypořádat s charakterovými odlišnostmi svých postav a dopřávají tak divákům nevšední, zábavný zážitek.
(zadáno: 27.6.2026)
Divácky velmi vděčná adaptace se soustředí na hlavní postavu, D.Idesovou v podání V.Korytářové, její nejbližší a rodinný konflikt se Švancem, představitelem nacistické i komunistické moci a zlovůle. Zejména v první části se do inscenace značně propisuje typický styl a jevištní řeč D.Šoltýsové, sahající k velké obraznosti a hudebnosti a pracující s výraznou pohybovou složkou. V druhé získává s detektivní linií prostor klasičtější činohra, trpící místy váznoucím tempem. Představuje se většina ženské části domácího souboru, společně s hosty, a v propracované souhře vedle V.Korytářové zaujmou především E.Jansová, M.Tallerová a V.Janků.
(zadáno: 25.6.2026)
75% - Filmovou komediální, až groteskní satiru, z které mrazí (román jsem nečetla), střídá na jevišti mnohem ostřejší a drsnější pohled na totalitní indoktrinaci dětí a mládeže, která vyniká zejména v konfliktech hlavního hrdiny a jeho druhů s rodinou, představovanou matkou a babičkou, ty skutečně vzbuzují kýženou úzkost. Ve výpravě až nadčasové, jakkoli si inscenace časoprostorové ukotvení uchovává, vynikne nebezpečí a všechna hrůza o to víc, a to ačkoli nadsázka se úplně nevytrácí, i na humor dojde, byť často drsný, až absurdní. Herecky zaujme celé obsazení v přesné souhře, vyniknou pak zejm. T.Krutina, P.Tenorová a M.A.Myšičková.
(zadáno: 25.6.2026)
Olomoucká Evita zaujme výpravou - scénografií pracující s naprostým minimem předmětů, v níž nejvýraznější složkou jsou závěsné lampy, jejich pohyb a propracovaný light design, i kostýmy, kde k uniformitě masy fungují v efektním kontrastu Evitiny róby. Nejpůsobivější je Evita v nejmasovějších sborových partech, kde díky tanečníkům zanikne i prkennost operního sboru. A především má N.Tichánkovou jako za mě dosud nejlepší českou Evitu, která nejen, že pěvecky obstojí, ale je rovněž skutečně, nejen titulem, hvězdou své inscenace, a L.Adama, jako vypravěče a protivníka, byť zamrzí, že jejich střet není ostřejší a nevznese tak výraznější kritiku.
(zadáno: 23.6.2026)
75% - Řada krátkých schůzek v čekárně před pravidelnou terapií manželského páru, který se po letech vztahu dostal na hranu, přináší řadu sarkastických momentů, trefných, vtipných postřehů o životě, smutných i vážných pozastavení a spoustu témat k zamyšlení. Vlastně by "Zpráva" mohla sloužit jako studijní materiál, návod, jak na komplikovanou komunikaci, s vzácným naděje plným koncem. Nadchne přesnými hereckými výkony, prožitkem a souhrou B.Kaňokové a P.Konáše. Trochu zamrzí neinvenční využití netradičního prostoru, který nabízí alespoň blízkost umožňující divákům stát se skoro součástí těchto intimních, křehkých a vlastně krásných hovorů.
(zadáno: 23.6.2026)
65% - Panoptikum figurek, komických, směšných, do sebe zahleděných, přesvědčených o své pravdě a jedinečnosti a přitom zoufale ubohých, závislých, ale tak nebezpečných. S velkohubými sliby na jazyku, hrajících si na velké hrdiny dějin. P.Erbes a B.Jedinák politikům Pražského jara v dokonalých karikaturách herců ze Zábradlí svým dílem velmi trefně nastavují zrcadlo, když ne přímo, alespoň prostřednictvím rádoby dokumentárního divadla, a zvýrazňují jejich směšnost, malost a absurditu dějinných okamžiků. Je škoda, že síla téhle kritiky se mnohdy míhá a ztrácí v pusté legrační stylizaci, do níž se rozpadá propracovaná groteskní nadsázka.
(zadáno: 18.6.2026)
65% - M.Amsler s L.Veverkovou připravili vlastní adaptaci dle povídek J.Marka a zvyknout si, že Sequensův seriál a jeho poetika se neobjevují, je až překvapivě snadné. Chemie v týmu Vacátko (T.Pavelka), Mrázek (V.Franců) a Brůžek (A.Bílík) je neoddiskutovatelná, příjemně jiskřící, zaujme i jejich vyšetřování a vztahy s ústředními postavami, K.Knězů, R.Matějíčkové a V.Dvořáka. Usilovné propojování tří případů však dělá inscenaci poněkud medvědí službu. Trpí překombinovaností, vedoucí až k zdlouhavosti v druhé části a nepomáhá tomu zejm. třetí z nich vyšetřovaný detektivem Bouše (T.Milostný), násilí, hrubost a urputné varování v něm obsažené. (více v reflexi)
(zadáno: 15.6.2026)
85% - Hravá inscenace encyklopedicky zpracovávající život prvního československého prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka boduje inscenační hravostí, hudbou střídající celou řadu stylů, mezi nimiž nejvýraznějším zůstává rapový beat, zdařilými texty Dodo Gombára i hereckou, pěveckou a tanečně pohybovou souhrou čtveřice herců a čtveřice hereček představujících se v roli titulní postavy. Naplno tak využívá potenciálu, který jí zvolená muzikálová forma nabízí, a baví. (více v reflexi)
(zadáno: 15.6.2026)
65% - Nesmírně emotivní příběh Nicholase Wintona a zejména „jeho dětí“, který se tvůrci rozhodli zpracovat, zůstává pro mě bohužel silnějším „na papíře“ jako prosté dokumentární svědectví, než v jevištní muzikálové podobě v Brně. Hudba zde funguje primárně jako až filmová ilustrace, není skutečně nositelkou či zdůrazněním emoce, neobratné texty jí nepomáhají a přes slibný základ postavený na silném příběhu a efektním střídání pohledů a řadě kontrastů, se to emoce vytrácejí s tím, jak se tříští pozornost. Slibným hereckým výkonům v čele s Marcem Salvadorim v titulní roli, Johanou Gazdíkovou a Lukášem Janotou navzdory. (více v reflexi)
(zadáno: 15.6.2026)
95% – Bídníci stáli kdysi na počátku mé lásky k muzikálu, první brněnské nastudování pak bylo dokladem, že lze na jevišti dosáhnout téměř dokonalosti, a současná inscenace naštěstí tento dojem potvrzuje. Ne, že by se drobné (hnidopišské) výtky nenašly, tu k mírným pěveckým či hereckým nedostatkům některých obsazených, tu k podivně fotogenickému umístění company, namísto jejího oživení v rolích spoluobčanů, ale celkově se S.Mošovi podruhé podařil skvost. Od jednoduché scény, již pomáhají dotvořit efektní, ilustrativní projekce, přes svěží hudební nastudování D.Kalouska, až po skvostně rozehrané situace a skvělé obsazení.
(zadáno: 12.6.2026)
Ve zběsilém tempu řeči i akce se mísí výrazná exprese spojená s rovinou příběhu Eddyho, autorova zpodobnění sebe sama, se zcizujícím odstupem, který Dávid Paška volí jako nevyhnutelnou formu, a využívá ji jak ve vztahu herců k postavám, tak v jednání postav samotných, vědomých si toho, že jsou Eddyho postavami, přičemž mu ji pomáhají zdůrazňovat i zvolené prostředky, včetně oblíbeného live cinema. Herci se mezi rovinami pohybují s přehledem a silnými hereckými výkony, v nichž nejvíce zaujmou Tomáš Dalecký a Eva Salzmannová, dodávají na vnímání náročné inscenaci na síle. (více v reflexi)
(zadáno: 11.6.2026)
75% - Milá a vtipná inscenace hravě pojednávající o životě Ondřeje Banka vytváří další kousek vztahující se k lokální dramaturgii, které se šumperské divadlo pravidelně věnuje. Zaujme scénografií Kataríny Kováčikové dokonale vytěžující nevelký prostor jeviště i hudbou Matěje Tauše, která potěší také jako soundtrack k poslechu. Zaujmou Jan Hönig i Ondřej Král, u Filipa Černého a Ladislavy Jančíkové místy zamrzí výraznější přehrávání.
(zadáno: 11.6.2026)
"aneb cokoli chcete" stojí v podtitulu Shakespearovy komedie a v případě inscenace J.Nebeského je vskutku z čeho vybírat. Výrazná hudební složka spojující celou řadu hudebních stylů trefně zrcadlí množství nápadů na jevišti. To spojuje režisérovu typickou poetiku s řachandou, se zcizovacími vstupy, s přehráváním i ironickým odstupem, komentáři atd. Nápad s obsazením Orsina a Olivie V.Javorským a L.Trmíkovou je nosný, pobaví celá řada dalších hereckých výkonů (nejvýrazněji ze všech F.Kaňkovského), leč ne všechny zaujmou, někteří herci ND sklouzávají ke svým šaržím a dohromady je toho všeho a bezuzdné zábavy na výraznější a jedinečný dojem moc.
(zadáno: 8.6.2026)
85% - Za využití rozmanitých scénografických prostředků: meotarů, světel a stínů, vody (padající i ležící) i prostřednictvím live cinema (zpožděného!); vytváří D.D.Pařízek nesmírně působivé mizzanscény a v nich pak propojuje příběhy tří žen, jimiž ilustruje náročný, bolavý příběh Ukrajiny v posledních stech letech. Zejména první část je díky propojování dnešku s obdobím 2.světové války nesmírně působivá. Byť v řadě uvozujících textů poněkud zdlouhavá, zaujala oním spojením i svou poezií o něco víc než dějově sevřenější a příběhem neméně intenzivní druhá. Divácky náročný, nicméně výjimečný divadelní zážitek umocněný výbornými hereckými výkony.
(zadáno: 8.6.2026)
55% - O nekonečné revoluci a nekončícím násilí vypráví inscenace Martina Modrého. Zaujme režijními nápady, jako jsou právě nekonečná opakování situací či výrazný kontrast zvolené koncepce a překladu umocňující vyznění nekonečnosti toho boje. Žel také unavuje projevy opakujícími viděné a tezovitostí, snad opsanou z předchozích - nedávných inscenací Činoherního studia, i nedůvěrou v důvtip diváků. (více v reflexi)
(zadáno: 4.6.2026)
Dialog o životě, o všem a o ničem, dvou starých, stárnoucích přátel, kteří se obtížně vyrovnávají jak se svým stárnutím, tak se změnami, které do jejich životů (a ne vždy ono samo) přináší, pozvedává humor, řada vtipných, milých, mnohdy důvěrně známých zaseknutí, neporozumění či odbíhání od témat, i dojemné momenty, a nejvýrazněji pak vynikající herecké výkony J.Langmajera a J.Dvořáka ve vzácném, vycizelovaném partnerství, hlavně to dělá inscenaci M.Dočekala výjimečnou. Nejsilnější je v nejosobnějších momentech, kdy se vyrovnávají se svými ztrátami, tam oba pánové září, a zejména díky textu samému zasáhne především monolog Byrona, J.Dvořáka.
(zadáno: 4.6.2026)
Intenzivní, hutné a velmi uzavřené drama začíná nenápadným, "neškodným" odmítnutím a jednou dětskou lží. Atmosféra houstne, hon na domnělého viníka začíná. Na jedné straně pobouřené společenství, na druhé introvertní obviněný. Emoce potlačují všichni. S pohoršenými vnitřně cloumají, ale "chladného", uzavřeného, uvědomnělého projevu se nezbavují ani tak. Dokonale tím souzní se seversky čistou scénografií, do níž D.Stojčevski nechává otáčením nahlédnout ze všech stran. Výraznými hereckými výkony přesvědčí nejen M.König, K.Císařová, J.Vyorálek či V.Hrabák a velmi pak působí závěr mrazivě připomínající, že jsou slova, která nelze plně vzít zpět.
(zadáno: 30.5.2026)
75% Nenápadný, talentovaný T.Ripley, imitátor, podvodník, vrah: nejslavnější postava P.Highsmith, se stává hlavním tématem Švýcarska. O něj, další díl, hrají protivná autorka a její nenápadný návštěvník hru kočky s myší. M.Schejbal rozehrává inscenaci pozvolna. Z jednoznačné záležitosti se propracovává k zajímavějšímu vztahu a důmyslné pointě, již J.Murray-Smith napsala ve smyslu "čím kdo zachází..." Zásadní zásluhu na intenzivním vyznění mají I.Chýlková, za cynickou maskou modelující emocionálně a charakterově mnohem bohatší postavu, a P.Uhlík, symptomaticky a okouzlujícím způsobem přecházející z pozice myši k suverénnějším polohám a dál...
