Sláva a pád krále Otakara

65%. Grillparzerova hra se dá dnes asi hrát navážno už jen na srazu rakouských nacionalistů. Režisér M. Hába ji čte reverzně, postavy panovníků vidí jako směšné (ale nebezpečné) figurky v boji o moc. Je to souboj dvou panovníků zosobňujících opačné póly pojetí politiky - Přemysl Otakar (M.Pechlát) zastrašuje a chřestí železem, Rudolf Habsburský (I.Lupták) je podlézavý politik dnešního střihu. Lehká dekonstrukce textu inscenaci sluší, ale přišlo mi, že s ironizováním jedné myšlenky se po celou dobu představení vystačí jen těžko. Bavil mě závěr, kdy byla grotesknost zobrazena ve výrazné hyperbole.

75% - Není divu, že se Grillparzerova hra na česká jeviště v českém jazyce dostala až nyní – z historie si bere jen postavy a základní události, na něž nahlíží jednostranně, volně a leckdy velmi nepřesně. Možnost hrát ji „vážně“ se tak dnes vlastně nenabízí a Michal Hába se o to ani nesnaží. Jeho inscenace v Divadle Komedie je jedna velká show, hravá, plná nadhledu, ironie, hudby. Byť je místy až příliš ukřičená a v několika částech trochu ztrácí tempo, mě fraška o touze po moci, pádu a různých způsobech vládnutí bavila. Skvěle ji podtrhují herecké výkony, zejména Martina Pechláta v titulní roli.

--- Byl jednou jeden král --- (více v článku na blogu)

Tendenční rakouské historické drama, v němž se – zjednodušeně řečeno – straní Habsburkům a křivdí Přemyslovcům, se až nyní dočkalo prvního uvedení v češtině. Michal Hába klasické látky často aktualizuje. Grillparzerova hra sama o sobě nemá dostatečně „bytelný“ obsah a nelze ji hrát navážno. Snaha o relativizaci byla správná, nicméně myšlenkové obohacení Hábovi tentokrát příliš nevyšlo. Opětovné užití postupů užívaných v německém divadle (mikrofony, hlučná hudba, umělá krev, nahota atd.), jakého jsme byli svědkem např. v „Hráčovi“ v Huse na provázku, spíše dotvrdilo vítězství formy nad obsahem.