Jan Kajetán

Hra založená na atmosféře postrádala dostatek atmosféry. Skvělá Martina Jindrová ale absentující sexuální náboj homosexuálního vztahu. Určitě pár působivých situací a obrazů, ale vcelku přestavení, které po vás steče jako písek.

Během první poloviny se rozdávají karty a přestože postupem času pozornost i napětí opadají, pořád jsem věřil, že přijde to, proč stojí za to Ofélie Onlyfans sledovat. Nepřišlo.
Druhá polovina se vyznačuje především autorskou bezradností. Linky, jež byly otevřeny, se neuzavírají. Jediným hereckým i režijním jazykem je křeč a křik. Slova ztrácí váhu. Módní onlyfans téma působí uměle naroubované. Otylý sexuálně frustrovaný gamer je vyloženě dehonestující. Není to nadsázka, není to škleb, jímž se vyrovnáme s krutou realitou. Je to jen povrchní a plytké uchopení dost zásadního problému. Nejednotnost hereckých uchopení to jen korunuje.