Persony

85%. Zjevení na pražské, resp. české divadelní scéně. Koláž z několika Bergmanových děl, pro jejichž útržky režisér J. Mikulášek našel osobitý jevištní jazyk, jiný než filmový. Ironizuje, stylizuje, nenásilně přidává humor. Postupy však vycházejí z Bergmanova obsahu a nezpronevěřují se mu. Mikuláškovu vizi dotvářejí mimořádné a přesné herecké výkony, propracované do posledního detailu. Koláž se skládá v pozoruhodný obraz různých podob komplikovanosti mezilidských vztahů. Inscenaci asi více ocení divák, jenž se alespoň s některými z Bergmanových děl setkal.

Hodně temná groteska, kde optimistická vyústění opravdu těžko očekávat. Přestože jsem se v bergmanovských přeskocích a propojování záhy ztratil a stylizování některých figur začalo lézt na nervy, byly to pořád poutavé tři hodiny. Objevování nových významů přenechám jiným, mně stačilo dramaturgické zacílení na vztahová minidramata a latentní krutost. Celkovému vjemu prospívá i jakási odtažitost pohledu na bergmanovské figurky. Stejně jako u Mýcení i tato inscenace vyžaduje vystoupit mimo herecké komfortní zóny, výkony Jakuba Žáčka a Petry Bučkové jsou pozoru hodné.

85%. Inscenace přetéká mrazivou krutostí v mezilidských vztazích, která se vhodně snoubí s ironií typickou pro Mikuláškovy inscenace a horrorovým nádechem některých scén. Skvěla je scéna M.Cpina, jež evokuje moderní dřevostavbu v severském stylu, která je ale už na první pohled strohá a odosobněná. Dialogy vesměs ukazují to pravé domácí peklo, postavy se navzájem zraňují. Herecky propracovaným kreacím tentokrát vévodí Jakub Žáček a Petra Bučková, kteří dostali nejvíce prostoru. Persony se hodně podobají jiným inscenacím DNZ, ale člověk jim to dokáže odpustit, protože je to opravdu dobré divadlo...

--- Temná poklona po česku --- (více v článku na blogu)

I přesto, že jsem, přiznávám, neviděl žádný Bergmanův film, tak mě tato inscenace naprosto vtáhla a uchvátila. Nádherná sonda do hlubin lidské duše, se vším všudy co k tomu patří. Spousta silných momentů a obrazů, díky kterým ani skoro nepostřehnete, že uplynuly tři hodiny. Též nelze nezmínit trefné a dobře stylizované hudební pasáže. V neposlední řadě pak velmi dobré herecké výkony všech aktérů. Za mě tedy rozhodně trefa do černého.

Persony aneb zač je toho Bergman.

85 %. Nápaditě poskládaná jevištní mozaika ze stěžejních momentů filmů mága "duševní běsologie". Tleskám precizní souhře všech inscenačních složek, jejímž prostřednictvím působivě rezonuje ne právě lichotivý, ale o to trefnější odraz toho, co všechno se do člověka vejde. Zkrátka: radost pohledět na ten náš (nejen) emočně zdeformovaný svět! A jaké nájemné platíte v ubytovně Život vy?

Zásadní chybou a mínusem téhle inscenace je, jak strašně moc je její úspěch a pochopení závislé na znalosti Bergmanových filmů. Bez jejich alespoň elementární znalosti prostě nefunguje. Bohužel. Zrůdnosti a zhůvěřilosti jednotlivých scének jsou působivé, ale jsou to jen jednotlivé scénky. Byť skvělé, spojující linii jsem neodhalila.