Persony

Viděno na derniéře(19.11.2025).

Inscenace je temnou groteskou, která ponechává jen málo prostoru pro jakýkoli optimistický závěr. Přestože jsem se občas ztrácel v komplikovaném bergmanovském propojování scén a stylizace některých postav mi místy připadala rušivá, zůstalo těchto několik hodin divadelního zážitku poutavých. Hledání hlubších významů přenechávám jiným ? mně postačilo důkladné zaměření na drobná vztahová dramata a podprahovou krutost, která prostupuje celou inscenací. Podobně jako u Mýcení i zde herci museli překonat své komfortní hranice ? výkony Jakuba Žáčka a Petry Bučkové si zaslouží zvláštní uznání.

Asi nejsem ten pravý divák pro Divadlo Na zábradlí.

24.2.2024 Na zabradli, 150 min s prestavkou, 2 rada.
Hodina vlku. Chaos a zmatek. Bez znalosti Bergmana s mnoha dejovymi a casovymi linkami bylo toto predstaveni pro me jen radou krasnych scenek. I kdyz jsem to vzajemnymi vazbami uplne nepobral bylo to podobne Atlasu mraku, tedy elegantni a silne. Scena finskeho prirodniho stylu vhodne doplnena hudbou a svetlem. Soubor byl vyvazeny a zcela dokonaly, vsem jsem vsechno veril. Nejvyraznejsi P. Buckova a V. Vondracek, vysokou latku maji standardne i J. Zacek a J. Plodkova. Dekuji a tleskam

1.10.2025 predposledni repriza, nejlepsi v DNz, 95 %.

Nemuzes odejet a nenechat mi tu zadnou nadeji.

silné

85 %. Hlásím a z osobní zkušenosti potvrzuji, že inscenace může zaujmout i člověka, který s Bergmanovými filmy nemá absolutně žádnou zkušenost. Možná bych díky předchozímu seznámení se s nimi objevil nové významy, ale i Mikuláškova inscenace sama o sobě je silná a poutavá. Perfektní herecké výkony, úžasné scéna i hudba, částečně dokonce živá. Považuji Persony - spolu s Mýcením a Korespondencí V+W - za jednu z nejzdařilejších inscenací současného repertoáru DNz.

Za mě vrcholné dílo tria MVC!

Tříhodinová inscenace, která prostřednictvím několika kratších příběhů nabízí nepřeberné množství emocí.
Malý prostor a krátké příběhy odehrávající se v různých bytech jednoho domu dávají výborně vyniknout naprosté esenci hereckého umění. Nezáleží na tom, kde přesně se který příběh odehrává, všechno stojí na textu a jeho podání herci divákovi.
Nejsilnější pro mě byla dvojice Petra Bučková a Jakub Žáček. Manželka bojující s manželovou nevěrou, která by mu nejraději oplatila vše, co jí provedl, ale pořád ho má ještě trochu ráda. Manžel, který teď vlastně neví, co má dělat a zároveň se nechce nechat zatlačit do kouta.
Děkuji moc!

Mozaika situačních mini a vlastně dost maxi situací na Bergmanově podkladě. I přes délku představení a dějovou mozaikovitost naprosté estetické uspokojení s Divadla s velkým D. I přes charakter představení hra působila konzistentně. Opět skvěle postavená scéna a výborné hudební vsuvky, které maximalizovali samotný zážitek ze hry samotné...Možná to chce trochu znát Bergmana aby měl člověk představu do čeho jde...anebo možná i ne :-)

Výplodem Mikuláškovy fantazie jsou křečovité, nesmyslné a trapné herecké etudy mající jen málo společného s naléhavými existenciálními tématy Bergmanových děl. O tom, že je to nějaké umění, nemůže přesvědčit ani aplaus většiny kritiků. Chce se konečně říci: KRÁL JE NAHÝ!

Sice Bergmanovy filmy neznám, ale to nevadilo. První půlka je skvělá. Druhá už pro mně byla méně pochopitelná.
Ale celkově super, hlavně herci Vondráček, Bučková a jako vždy Žáček. Absurdní, kruté, ale skvělé!

75 %. Dost to připomíná řadu jiných inscenací tohoto divadla, a to sérií poměrně krátkých jednoduchých hereckých etud. Jakoby se i zde soubor cvičil a sehrával. Ale se znamenitým výsledkem a i použitá materie je tentokrát mnohem zajímavější. Jinak obsahově žádné překvapení - hutná dusná domácí atmosféra dovedená ad absurdum. Neznám natolik Bergmanovy filmy, abych poznal, co je Bergman a co Mikulášek. Pokud to byly pouze Mikuláškovy variace na Bergmana, pak klobouk dolů, jak se mu bergmanovské nálady podařilo vystihnout.

Bezvadny

Persony řadím mezi nejlepší tři inscenace, které jsem letos navštívil a že jich bude okolo 30. Rozhodně se nejedná o nic odpočinkového a člověk musí být naladěn, protože jde o psychologické drama. Nicméně divák se místy i zasměje. Cynický divák, jenž reflektuje vzestupy a pády svého života se pravděpodobně zasměje častěji a bude odcházet zamyšlený. Bergmanovy filmy jsem neviděl, to však nebrání tomu, abych si představení neužil. Znalý divák si představení možná užije více nebo si všimne různých detailů. Herecké obsazení je perfektní a láká k návštěvě dalších inscenací.

Tenhle severní vítr je hodně krutý.
Skvělý je Jakub Žáček - vtipný i dojemný, krutý i bezbranný zároveň. Střihy mezi krajními polohami jsou téměř nepostřehnutelné. A moc dobře funguje scéna Marka Cpina.

https://giphy.com/gifs/girlshbo-beyonce-it-was-to-me-that-show-perfect-zRaay7u4w8Wo8

Viděno dne 19.1. a 23.5.2019 - DNz, Praha a Div. flóra Olomouc:
+ prostě Bergman - na světlo drsně vynesená složitost života každého z nás
+ dokonalá scéna M. Cpín, geniální jednoduchost
+ J. Vyorálek - převtělená smrt, definitiva - boží úlet s písní Na kameni kámen
+ J. Plodková potěšila zpěvem Black Hole Sun
-------------------------
- Bergman je těžkej filozof života, nutná znalost anebo příprava
- v květnu už byly nějaké inovace

+ 5 %
Inscenace s vůní dřeva. Mikulášek a Bergman divadlu svědčí. Nejlepší hra poslední doby. Byť se jedná o jedno z delších představení, které je plné zvráceností, krutosti, zoufalství, předstírání a pokrytectví, jež vás donutí se na závěr zastavit (buď před divadlem vydýchat či na skleničku), nepustí vás ani na chvíli. Na 60. výročí smekám. Díky za něj.

Viděno na derniéře(19.11.2025).

Inscenace je temnou groteskou, která ponechává jen málo prostoru pro jakýkoli optimistický závěr. Přestože jsem se občas ztrácel v komplikovaném bergmanovském propojování scén a stylizace některých postav mi místy připadala rušivá, zůstalo těchto několik hodin divadelního zážitku poutavých. Hledání hlubších významů přenechávám jiným ? mně postačilo důkladné zaměření na drobná vztahová dramata a podprahovou krutost, která prostupuje celou inscenací. Podobně jako u Mýcení i zde herci museli překonat své komfortní hranice ? výkony Jakuba Žáčka a Petry Bučkové si zaslouží zvláštní uznání.

Asi nejsem ten pravý divák pro Divadlo Na zábradlí.

24.2.2024 Na zabradli, 150 min s prestavkou, 2 rada.
Hodina vlku. Chaos a zmatek. Bez znalosti Bergmana s mnoha dejovymi a casovymi linkami bylo toto predstaveni pro me jen radou krasnych scenek. I kdyz jsem to vzajemnymi vazbami uplne nepobral bylo to podobne Atlasu mraku, tedy elegantni a silne. Scena finskeho prirodniho stylu vhodne doplnena hudbou a svetlem. Soubor byl vyvazeny a zcela dokonaly, vsem jsem vsechno veril. Nejvyraznejsi P. Buckova a V. Vondracek, vysokou latku maji standardne i J. Zacek a J. Plodkova. Dekuji a tleskam

1.10.2025 predposledni repriza, nejlepsi v DNz, 95 %.

Nemuzes odejet a nenechat mi tu zadnou nadeji.

silné

85 %. Hlásím a z osobní zkušenosti potvrzuji, že inscenace může zaujmout i člověka, který s Bergmanovými filmy nemá absolutně žádnou zkušenost. Možná bych díky předchozímu seznámení se s nimi objevil nové významy, ale i Mikuláškova inscenace sama o sobě je silná a poutavá. Perfektní herecké výkony, úžasné scéna i hudba, částečně dokonce živá. Považuji Persony - spolu s Mýcením a Korespondencí V+W - za jednu z nejzdařilejších inscenací současného repertoáru DNz.

Za mě vrcholné dílo tria MVC!

Tříhodinová inscenace, která prostřednictvím několika kratších příběhů nabízí nepřeberné množství emocí.
Malý prostor a krátké příběhy odehrávající se v různých bytech jednoho domu dávají výborně vyniknout naprosté esenci hereckého umění. Nezáleží na tom, kde přesně se který příběh odehrává, všechno stojí na textu a jeho podání herci divákovi.
Nejsilnější pro mě byla dvojice Petra Bučková a Jakub Žáček. Manželka bojující s manželovou nevěrou, která by mu nejraději oplatila vše, co jí provedl, ale pořád ho má ještě trochu ráda. Manžel, který teď vlastně neví, co má dělat a zároveň se nechce nechat zatlačit do kouta.
Děkuji moc!

Mozaika situačních mini a vlastně dost maxi situací na Bergmanově podkladě. I přes délku představení a dějovou mozaikovitost naprosté estetické uspokojení s Divadla s velkým D. I přes charakter představení hra působila konzistentně. Opět skvěle postavená scéna a výborné hudební vsuvky, které maximalizovali samotný zážitek ze hry samotné...Možná to chce trochu znát Bergmana aby měl člověk představu do čeho jde...anebo možná i ne :-)

Výplodem Mikuláškovy fantazie jsou křečovité, nesmyslné a trapné herecké etudy mající jen málo společného s naléhavými existenciálními tématy Bergmanových děl. O tom, že je to nějaké umění, nemůže přesvědčit ani aplaus většiny kritiků. Chce se konečně říci: KRÁL JE NAHÝ!

Sice Bergmanovy filmy neznám, ale to nevadilo. První půlka je skvělá. Druhá už pro mně byla méně pochopitelná.
Ale celkově super, hlavně herci Vondráček, Bučková a jako vždy Žáček. Absurdní, kruté, ale skvělé!

75 %. Dost to připomíná řadu jiných inscenací tohoto divadla, a to sérií poměrně krátkých jednoduchých hereckých etud. Jakoby se i zde soubor cvičil a sehrával. Ale se znamenitým výsledkem a i použitá materie je tentokrát mnohem zajímavější. Jinak obsahově žádné překvapení - hutná dusná domácí atmosféra dovedená ad absurdum. Neznám natolik Bergmanovy filmy, abych poznal, co je Bergman a co Mikulášek. Pokud to byly pouze Mikuláškovy variace na Bergmana, pak klobouk dolů, jak se mu bergmanovské nálady podařilo vystihnout.

Bezvadny

Persony řadím mezi nejlepší tři inscenace, které jsem letos navštívil a že jich bude okolo 30. Rozhodně se nejedná o nic odpočinkového a člověk musí být naladěn, protože jde o psychologické drama. Nicméně divák se místy i zasměje. Cynický divák, jenž reflektuje vzestupy a pády svého života se pravděpodobně zasměje častěji a bude odcházet zamyšlený. Bergmanovy filmy jsem neviděl, to však nebrání tomu, abych si představení neužil. Znalý divák si představení možná užije více nebo si všimne různých detailů. Herecké obsazení je perfektní a láká k návštěvě dalších inscenací.

Tenhle severní vítr je hodně krutý.
Skvělý je Jakub Žáček - vtipný i dojemný, krutý i bezbranný zároveň. Střihy mezi krajními polohami jsou téměř nepostřehnutelné. A moc dobře funguje scéna Marka Cpina.

https://giphy.com/gifs/girlshbo-beyonce-it-was-to-me-that-show-perfect-zRaay7u4w8Wo8

Viděno dne 19.1. a 23.5.2019 - DNz, Praha a Div. flóra Olomouc:
+ prostě Bergman - na světlo drsně vynesená složitost života každého z nás
+ dokonalá scéna M. Cpín, geniální jednoduchost
+ J. Vyorálek - převtělená smrt, definitiva - boží úlet s písní Na kameni kámen
+ J. Plodková potěšila zpěvem Black Hole Sun
-------------------------
- Bergman je těžkej filozof života, nutná znalost anebo příprava
- v květnu už byly nějaké inovace

+ 5 %
Inscenace s vůní dřeva. Mikulášek a Bergman divadlu svědčí. Nejlepší hra poslední doby. Byť se jedná o jedno z delších představení, které je plné zvráceností, krutosti, zoufalství, předstírání a pokrytectví, jež vás donutí se na závěr zastavit (buď před divadlem vydýchat či na skleničku), nepustí vás ani na chvíli. Na 60. výročí smekám. Díky za něj.

75 %. Dost to připomíná řadu jiných inscenací tohoto divadla, a to sérií poměrně krátkých jednoduchých hereckých etud. Jakoby se i zde soubor cvičil a sehrával. Ale se znamenitým výsledkem a i použitá materie je tentokrát mnohem zajímavější. Jinak obsahově žádné překvapení - hutná dusná domácí atmosféra dovedená ad absurdum. Neznám natolik Bergmanovy filmy, abych poznal, co je Bergman a co Mikulášek. Pokud to byly pouze Mikuláškovy variace na Bergmana, pak klobouk dolů, jak se mu bergmanovské nálady podařilo vystihnout.

Viděno na derniéře(19.11.2025).

Tenhle severní vítr je hodně krutý.
Skvělý je Jakub Žáček - vtipný i dojemný, krutý i bezbranný zároveň. Střihy mezi krajními polohami jsou téměř nepostřehnutelné. A moc dobře funguje scéna Marka Cpina.

85 %. Hlásím a z osobní zkušenosti potvrzuji, že inscenace může zaujmout i člověka, který s Bergmanovými filmy nemá absolutně žádnou zkušenost. Možná bych díky předchozímu seznámení se s nimi objevil nové významy, ale i Mikuláškova inscenace sama o sobě je silná a poutavá. Perfektní herecké výkony, úžasné scéna i hudba, částečně dokonce živá. Považuji Persony - spolu s Mýcením a Korespondencí V+W - za jednu z nejzdařilejších inscenací současného repertoáru DNz.

Za mě vrcholné dílo tria MVC!

24.2.2024 Na zabradli, 150 min s prestavkou, 2 rada.
Hodina vlku. Chaos a zmatek. Bez znalosti Bergmana s mnoha dejovymi a casovymi linkami bylo toto predstaveni pro me jen radou krasnych scenek. I kdyz jsem to vzajemnymi vazbami uplne nepobral bylo to podobne Atlasu mraku, tedy elegantni a silne. Scena finskeho prirodniho stylu vhodne doplnena hudbou a svetlem. Soubor byl vyvazeny a zcela dokonaly, vsem jsem vsechno veril. Nejvyraznejsi P. Buckova a V. Vondracek, vysokou latku maji standardne i J. Zacek a J. Plodkova. Dekuji a tleskam

1.10.2025 predposledni repriza, nejlepsi v DNz, 95 %.

Nemuzes odejet a nenechat mi tu zadnou nadeji.

https://giphy.com/gifs/girlshbo-beyonce-it-was-to-me-that-show-perfect-zRaay7u4w8Wo8

Výplodem Mikuláškovy fantazie jsou křečovité, nesmyslné a trapné herecké etudy mající jen málo společného s naléhavými existenciálními tématy Bergmanových děl. O tom, že je to nějaké umění, nemůže přesvědčit ani aplaus většiny kritiků. Chce se konečně říci: KRÁL JE NAHÝ!

Asi nejsem ten pravý divák pro Divadlo Na zábradlí.

Tříhodinová inscenace, která prostřednictvím několika kratších příběhů nabízí nepřeberné množství emocí.
Malý prostor a krátké příběhy odehrávající se v různých bytech jednoho domu dávají výborně vyniknout naprosté esenci hereckého umění. Nezáleží na tom, kde přesně se který příběh odehrává, všechno stojí na textu a jeho podání herci divákovi.
Nejsilnější pro mě byla dvojice Petra Bučková a Jakub Žáček. Manželka bojující s manželovou nevěrou, která by mu nejraději oplatila vše, co jí provedl, ale pořád ho má ještě trochu ráda. Manžel, který teď vlastně neví, co má dělat a zároveň se nechce nechat zatlačit do kouta.
Děkuji moc!

Sice Bergmanovy filmy neznám, ale to nevadilo. První půlka je skvělá. Druhá už pro mně byla méně pochopitelná.
Ale celkově super, hlavně herci Vondráček, Bučková a jako vždy Žáček. Absurdní, kruté, ale skvělé!

Viděno dne 19.1. a 23.5.2019 - DNz, Praha a Div. flóra Olomouc:
+ prostě Bergman - na světlo drsně vynesená složitost života každého z nás
+ dokonalá scéna M. Cpín, geniální jednoduchost
+ J. Vyorálek - převtělená smrt, definitiva - boží úlet s písní Na kameni kámen
+ J. Plodková potěšila zpěvem Black Hole Sun
-------------------------
- Bergman je těžkej filozof života, nutná znalost anebo příprava
- v květnu už byly nějaké inovace

Persony řadím mezi nejlepší tři inscenace, které jsem letos navštívil a že jich bude okolo 30. Rozhodně se nejedná o nic odpočinkového a člověk musí být naladěn, protože jde o psychologické drama. Nicméně divák se místy i zasměje. Cynický divák, jenž reflektuje vzestupy a pády svého života se pravděpodobně zasměje častěji a bude odcházet zamyšlený. Bergmanovy filmy jsem neviděl, to však nebrání tomu, abych si představení neužil. Znalý divák si představení možná užije více nebo si všimne různých detailů. Herecké obsazení je perfektní a láká k návštěvě dalších inscenací.

Inscenace je temnou groteskou, která ponechává jen málo prostoru pro jakýkoli optimistický závěr. Přestože jsem se občas ztrácel v komplikovaném bergmanovském propojování scén a stylizace některých postav mi místy připadala rušivá, zůstalo těchto několik hodin divadelního zážitku poutavých. Hledání hlubších významů přenechávám jiným ? mně postačilo důkladné zaměření na drobná vztahová dramata a podprahovou krutost, která prostupuje celou inscenací. Podobně jako u Mýcení i zde herci museli překonat své komfortní hranice ? výkony Jakuba Žáčka a Petry Bučkové si zaslouží zvláštní uznání.

+ 5 %
Inscenace s vůní dřeva. Mikulášek a Bergman divadlu svědčí. Nejlepší hra poslední doby. Byť se jedná o jedno z delších představení, které je plné zvráceností, krutosti, zoufalství, předstírání a pokrytectví, jež vás donutí se na závěr zastavit (buď před divadlem vydýchat či na skleničku), nepustí vás ani na chvíli. Na 60. výročí smekám. Díky za něj.

Bezvadny

silné

Mozaika situačních mini a vlastně dost maxi situací na Bergmanově podkladě. I přes délku představení a dějovou mozaikovitost naprosté estetické uspokojení s Divadla s velkým D. I přes charakter představení hra působila konzistentně. Opět skvěle postavená scéna a výborné hudební vsuvky, které maximalizovali samotný zážitek ze hry samotné...Možná to chce trochu znát Bergmana aby měl člověk představu do čeho jde...anebo možná i ne :-)