Persony

Za mě vrcholné dílo tria MVC!

Tříhodinová inscenace, která prostřednictvím několika kratších příběhů nabízí nepřeberné množství emocí.
Malý prostor a krátké příběhy odehrávající se v různých bytech jednoho domu dávají výborně vyniknout naprosté esenci hereckého umění. Nezáleží na tom, kde přesně se který příběh odehrává, všechno stojí na textu a jeho podání herci divákovi.
Nejsilnější pro mě byla dvojice Petra Bučková a Jakub Žáček. Manželka bojující s manželovou nevěrou, která by mu nejraději oplatila vše, co jí provedl, ale pořád ho má ještě trochu ráda. Manžel, který teď vlastně neví, co má dělat a zároveň se nechce nechat zatlačit do kouta.
Děkuji moc!

Výplodem Mikuláškovy fantazie jsou křečovité, nesmyslné a trapné herecké etudy mající jen málo společného s naléhavými existenciálními tématy Bergmanových děl. O tom, že je to nějaké umění, nemůže přesvědčit ani aplaus většiny kritiků. Chce se konečně říci: KRÁL JE NAHÝ!

Sice Bergmanovy filmy neznám, ale to nevadilo. První půlka je skvělá. Druhá už pro mně byla méně pochopitelná.
Ale celkově super, hlavně herci Vondráček, Bučková a jako vždy Žáček. Absurdní, kruté, ale skvělé!

75 %. Dost to připomíná řadu jiných inscenací tohoto divadla, a to sérií poměrně krátkých jednoduchých hereckých etud. Jakoby se i zde soubor cvičil a sehrával. Ale se znamenitým výsledkem a i použitá materie je tentokrát mnohem zajímavější. Jinak obsahově žádné překvapení - hutná dusná domácí atmosféra dovedená ad absurdum. Neznám natolik Bergmanovy filmy, abych poznal, co je Bergman a co Mikulášek. Pokud to byly pouze Mikuláškovy variace na Bergmana, pak klobouk dolů, jak se mu bergmanovské nálady podařilo vystihnout.

Bezvadny

Persony řadím mezi nejlepší tři inscenace, které jsem letos navštívil a že jich bude okolo 30. Rozhodně se nejedná o nic odpočinkového a člověk musí být naladěn, protože jde o psychologické drama. Nicméně divák se místy i zasměje. Cynický divák, jenž reflektuje vzestupy a pády svého života se pravděpodobně zasměje častěji a bude odcházet zamyšlený. Bergmanovy filmy jsem neviděl, to však nebrání tomu, abych si představení neužil. Znalý divák si představení možná užije více nebo si všimne různých detailů. Herecké obsazení je perfektní a láká k návštěvě dalších inscenací.

Tenhle severní vítr je hodně krutý.
Skvělý je Jakub Žáček - vtipný i dojemný, krutý i bezbranný zároveň. Střihy mezi krajními polohami jsou téměř nepostřehnutelné. A moc dobře funguje scéna Marka Cpina.

https://giphy.com/gifs/girlshbo-beyonce-it-was-to-me-that-show-perfect-zRaay7u4w8Wo8

Viděno dne 19.1. a 23.5.2019 - DNz, Praha a Div. flóra Olomouc:
+ prostě Bergman - na světlo drsně vynesená složitost života každého z nás
+ dokonalá scéna M. Cpín, geniální jednoduchost
+ J. Vyorálek - převtělená smrt, definitiva - boží úlet s písní Na kameni kámen
+ J. Plodková potěšila zpěvem Black Hole Sun
-------------------------
- Bergman je těžkej filozof života, nutná znalost anebo příprava
- v květnu už byly nějaké inovace

+ 5 %
Inscenace s vůní dřeva. Mikulášek a Bergman divadlu svědčí. Nejlepší hra poslední doby. Byť se jedná o jedno z delších představení, které je plné zvráceností, krutosti, zoufalství, předstírání a pokrytectví, jež vás donutí se na závěr zastavit (buď před divadlem vydýchat či na skleničku), nepustí vás ani na chvíli. Na 60. výročí smekám. Díky za něj.

Mozaika situačních mini a vlastně dost maxi situací na Bergmanově podkladě. I přes délku představení a dějovou mozaikovitost naprosté estetické uspokojení s Divadla s velkým D. I přes charakter představení hra působila konzistentně. Opět skvěle postavená scéna a výborné hudební vsuvky, které maximalizovali samotný zážitek ze hry samotné...Možná to chce trochu znát Bergmana aby měl člověk představu do čeho jde...anebo možná i ne :-)

Zatím to nejhorší co jsem v Na Zábradlí vid?la. Snové chvilky se hercům nedaly věřit, roztahané scény a dialogy už vůbec ne. Po trapných chvilkách v momentech které měli být vtipné po přestávce nebyla možnost návratu do sály. Ať se Zábradlí raději drží toho čemu se dá věřit. Bergman si s humorem a přehráváním ruku nepodal.

Za mě vrcholné dílo tria MVC!

Tříhodinová inscenace, která prostřednictvím několika kratších příběhů nabízí nepřeberné množství emocí.
Malý prostor a krátké příběhy odehrávající se v různých bytech jednoho domu dávají výborně vyniknout naprosté esenci hereckého umění. Nezáleží na tom, kde přesně se který příběh odehrává, všechno stojí na textu a jeho podání herci divákovi.
Nejsilnější pro mě byla dvojice Petra Bučková a Jakub Žáček. Manželka bojující s manželovou nevěrou, která by mu nejraději oplatila vše, co jí provedl, ale pořád ho má ještě trochu ráda. Manžel, který teď vlastně neví, co má dělat a zároveň se nechce nechat zatlačit do kouta.
Děkuji moc!

Mozaika situačních mini a vlastně dost maxi situací na Bergmanově podkladě. I přes délku představení a dějovou mozaikovitost naprosté estetické uspokojení s Divadla s velkým D. I přes charakter představení hra působila konzistentně. Opět skvěle postavená scéna a výborné hudební vsuvky, které maximalizovali samotný zážitek ze hry samotné...Možná to chce trochu znát Bergmana aby měl člověk představu do čeho jde...anebo možná i ne :-)

Výplodem Mikuláškovy fantazie jsou křečovité, nesmyslné a trapné herecké etudy mající jen málo společného s naléhavými existenciálními tématy Bergmanových děl. O tom, že je to nějaké umění, nemůže přesvědčit ani aplaus většiny kritiků. Chce se konečně říci: KRÁL JE NAHÝ!

Sice Bergmanovy filmy neznám, ale to nevadilo. První půlka je skvělá. Druhá už pro mně byla méně pochopitelná.
Ale celkově super, hlavně herci Vondráček, Bučková a jako vždy Žáček. Absurdní, kruté, ale skvělé!

75 %. Dost to připomíná řadu jiných inscenací tohoto divadla, a to sérií poměrně krátkých jednoduchých hereckých etud. Jakoby se i zde soubor cvičil a sehrával. Ale se znamenitým výsledkem a i použitá materie je tentokrát mnohem zajímavější. Jinak obsahově žádné překvapení - hutná dusná domácí atmosféra dovedená ad absurdum. Neznám natolik Bergmanovy filmy, abych poznal, co je Bergman a co Mikulášek. Pokud to byly pouze Mikuláškovy variace na Bergmana, pak klobouk dolů, jak se mu bergmanovské nálady podařilo vystihnout.

Bezvadny

Persony řadím mezi nejlepší tři inscenace, které jsem letos navštívil a že jich bude okolo 30. Rozhodně se nejedná o nic odpočinkového a člověk musí být naladěn, protože jde o psychologické drama. Nicméně divák se místy i zasměje. Cynický divák, jenž reflektuje vzestupy a pády svého života se pravděpodobně zasměje častěji a bude odcházet zamyšlený. Bergmanovy filmy jsem neviděl, to však nebrání tomu, abych si představení neužil. Znalý divák si představení možná užije více nebo si všimne různých detailů. Herecké obsazení je perfektní a láká k návštěvě dalších inscenací.

Tenhle severní vítr je hodně krutý.
Skvělý je Jakub Žáček - vtipný i dojemný, krutý i bezbranný zároveň. Střihy mezi krajními polohami jsou téměř nepostřehnutelné. A moc dobře funguje scéna Marka Cpina.

https://giphy.com/gifs/girlshbo-beyonce-it-was-to-me-that-show-perfect-zRaay7u4w8Wo8

Viděno dne 19.1. a 23.5.2019 - DNz, Praha a Div. flóra Olomouc:
+ prostě Bergman - na světlo drsně vynesená složitost života každého z nás
+ dokonalá scéna M. Cpín, geniální jednoduchost
+ J. Vyorálek - převtělená smrt, definitiva - boží úlet s písní Na kameni kámen
+ J. Plodková potěšila zpěvem Black Hole Sun
-------------------------
- Bergman je těžkej filozof života, nutná znalost anebo příprava
- v květnu už byly nějaké inovace

Zatím to nejhorší co jsem v Na Zábradlí vid?la. Snové chvilky se hercům nedaly věřit, roztahané scény a dialogy už vůbec ne. Po trapných chvilkách v momentech které měli být vtipné po přestávce nebyla možnost návratu do sály. Ať se Zábradlí raději drží toho čemu se dá věřit. Bergman si s humorem a přehráváním ruku nepodal.

+ 5 %
Inscenace s vůní dřeva. Mikulášek a Bergman divadlu svědčí. Nejlepší hra poslední doby. Byť se jedná o jedno z delších představení, které je plné zvráceností, krutosti, zoufalství, předstírání a pokrytectví, jež vás donutí se na závěr zastavit (buď před divadlem vydýchat či na skleničku), nepustí vás ani na chvíli. Na 60. výročí smekám. Díky za něj.

75 %. Dost to připomíná řadu jiných inscenací tohoto divadla, a to sérií poměrně krátkých jednoduchých hereckých etud. Jakoby se i zde soubor cvičil a sehrával. Ale se znamenitým výsledkem a i použitá materie je tentokrát mnohem zajímavější. Jinak obsahově žádné překvapení - hutná dusná domácí atmosféra dovedená ad absurdum. Neznám natolik Bergmanovy filmy, abych poznal, co je Bergman a co Mikulášek. Pokud to byly pouze Mikuláškovy variace na Bergmana, pak klobouk dolů, jak se mu bergmanovské nálady podařilo vystihnout.

Tenhle severní vítr je hodně krutý.
Skvělý je Jakub Žáček - vtipný i dojemný, krutý i bezbranný zároveň. Střihy mezi krajními polohami jsou téměř nepostřehnutelné. A moc dobře funguje scéna Marka Cpina.

https://giphy.com/gifs/girlshbo-beyonce-it-was-to-me-that-show-perfect-zRaay7u4w8Wo8

Výplodem Mikuláškovy fantazie jsou křečovité, nesmyslné a trapné herecké etudy mající jen málo společného s naléhavými existenciálními tématy Bergmanových děl. O tom, že je to nějaké umění, nemůže přesvědčit ani aplaus většiny kritiků. Chce se konečně říci: KRÁL JE NAHÝ!

Tříhodinová inscenace, která prostřednictvím několika kratších příběhů nabízí nepřeberné množství emocí.
Malý prostor a krátké příběhy odehrávající se v různých bytech jednoho domu dávají výborně vyniknout naprosté esenci hereckého umění. Nezáleží na tom, kde přesně se který příběh odehrává, všechno stojí na textu a jeho podání herci divákovi.
Nejsilnější pro mě byla dvojice Petra Bučková a Jakub Žáček. Manželka bojující s manželovou nevěrou, která by mu nejraději oplatila vše, co jí provedl, ale pořád ho má ještě trochu ráda. Manžel, který teď vlastně neví, co má dělat a zároveň se nechce nechat zatlačit do kouta.
Děkuji moc!

Viděno dne 19.1. a 23.5.2019 - DNz, Praha a Div. flóra Olomouc:
+ prostě Bergman - na světlo drsně vynesená složitost života každého z nás
+ dokonalá scéna M. Cpín, geniální jednoduchost
+ J. Vyorálek - převtělená smrt, definitiva - boží úlet s písní Na kameni kámen
+ J. Plodková potěšila zpěvem Black Hole Sun
-------------------------
- Bergman je těžkej filozof života, nutná znalost anebo příprava
- v květnu už byly nějaké inovace

Za mě vrcholné dílo tria MVC!

Sice Bergmanovy filmy neznám, ale to nevadilo. První půlka je skvělá. Druhá už pro mně byla méně pochopitelná.
Ale celkově super, hlavně herci Vondráček, Bučková a jako vždy Žáček. Absurdní, kruté, ale skvělé!

Persony řadím mezi nejlepší tři inscenace, které jsem letos navštívil a že jich bude okolo 30. Rozhodně se nejedná o nic odpočinkového a člověk musí být naladěn, protože jde o psychologické drama. Nicméně divák se místy i zasměje. Cynický divák, jenž reflektuje vzestupy a pády svého života se pravděpodobně zasměje častěji a bude odcházet zamyšlený. Bergmanovy filmy jsem neviděl, to však nebrání tomu, abych si představení neužil. Znalý divák si představení možná užije více nebo si všimne různých detailů. Herecké obsazení je perfektní a láká k návštěvě dalších inscenací.

+ 5 %
Inscenace s vůní dřeva. Mikulášek a Bergman divadlu svědčí. Nejlepší hra poslední doby. Byť se jedná o jedno z delších představení, které je plné zvráceností, krutosti, zoufalství, předstírání a pokrytectví, jež vás donutí se na závěr zastavit (buď před divadlem vydýchat či na skleničku), nepustí vás ani na chvíli. Na 60. výročí smekám. Díky za něj.

Bezvadny

Mozaika situačních mini a vlastně dost maxi situací na Bergmanově podkladě. I přes délku představení a dějovou mozaikovitost naprosté estetické uspokojení s Divadla s velkým D. I přes charakter představení hra působila konzistentně. Opět skvěle postavená scéna a výborné hudební vsuvky, které maximalizovali samotný zážitek ze hry samotné...Možná to chce trochu znát Bergmana aby měl člověk představu do čeho jde...anebo možná i ne :-)

Zatím to nejhorší co jsem v Na Zábradlí vid?la. Snové chvilky se hercům nedaly věřit, roztahané scény a dialogy už vůbec ne. Po trapných chvilkách v momentech které měli být vtipné po přestávce nebyla možnost návratu do sály. Ať se Zábradlí raději drží toho čemu se dá věřit. Bergman si s humorem a přehráváním ruku nepodal.