Zzzz

Příjemné odreagování na páteční večer

Jo, umírání smutkem.

Klobouk dolů panu Miklušovi.

Ačkoli nejsem zrovna muzikálový typ, tak... Ano. Takhle se mi to líbí. Potvrzení všech kvalit Mistra Jana Sklenáře. Barvy, zvuky, barvy, zvuky. Burtonovsky expresionistická scénografie. Aktuální. Myslím, že to nemůže zklamat ani fanoušky filmu.

Shodli jsme se, že vlastně vůbec nevíme, co jsme viděli.

Občas až mrazivé. Hra postupně graduje a potom její dynamika rychle upadá, s ohledem na obsah to ale snad i dává smysl. Udržela bych pozornost lépe, kdyby se skončilo tak o 15 minut dříve.

Věřím, že si hra najde věrnější diváky, než jsem já, potenciál k tomu jistě má. Jsem divákem, který se během celé hry téměř nezasměje, ale přesto odchází s dobrou náladou. Hra mě nepřestávala od začátku do konce překvapovat.

Ivan Vyrypajev se na své divadelní "poslední cestě" loučí ve velkém stylu. Do začátku 3. dějství 100 %, možná proto, že jsem člověk, který má rád překvapení (dějové zvraty) a taky trochu bizár. Zároveň se pod tím vším skrývá i hlubší kontext. Poslední dějství lehce oslabilo, nebo možná už i na mě bylo příliš náročné vstřebávat toto déle než 90 minut vkuse. Celkový dojem si jím ale nenechávám zkazit. Na převážnou většinu mých otázek během hry padly i odpovědi, což oceňuji. Podle počtu odcházejících diváků během představení usuzuji, že se jedná o ten druh hry, kterou si člověk buď zamiluje nebo ji absolutně nesnese a nic mezi tím není možné.