Don Quijote. Pustá země

Za odvahu udělat představení jinak. Diváci sedí na jevišti a mohou nahlédnout do zákulisí krásy divadla. A také za odvahu vytáhnout na jeviště tak těžký text, jako je Pustina.

Točna a světla super. Nerozuměl jsem tomu, ale některé části textu mi byly velmi blízké. Přečetl jsem si díky představení Pustou zemi. Děkuju.

Nádherně utvořená jevištní báseň, která pomocí obrazů vytvořených nádhernou scénografií a bravůrným přednesům (hlavně Beretová s Vančurou) vhodí diváka do tranzu, ve kterém se unáší na vlnách veršů T. S. Eliota. Proč do toho ale musí furt kecat Vladimír Javorský s Markem Danielem? KDyž si totiž odmyslím linku s donem Quijotem, vychází mi nádherný zážitek. Ten byl však přerušován "komickými" výstupy, které fungují jako odlehčení nebo dovysvětlení (Vysvětlení Teirésia jak pro mentálně slabší). Naštěstí ten základní tvar, text a herci jsou natolik skvělí, že mi ten Quijote nekazí celkový dojem z představení.

Silný zážitek hlavně díky točnému jevišti a tomu, že se divák ocitá přímo uprostřed dění. Scénické řešení je výrazné a místy až hypnotické, atmosféra funguje. Zároveň je to spíš náročnější kus, který nemusí sednout každému a ne vždy se v něm dá snadno orientovat. Přesto stojí za vidění už jen kvůli té jedinečné formě s jevištěm.

Opravdu by nemělo být těžké z dvou geniálních předloh vytvořit něco, co stojí za shlédnutí. Tomuto představení se to ale bohužel nepovedlo.

Bezesporu je prohození jeviště a hlediště zajímavé. A využití faktu, že točna se točí, takže může insenace využívat několik měnících se obrazů, je také třeba ocenit.

Hláška "Tuto část herci improvizují" v titulkách pro česky nemluvící musí být opravdu zážitek a výborná vizitka scén ND. Není to poprvé, co jsem na tuto hlášku v titulkách narazil. :(

Uvězněni na točně uprostřed jeviště jsme snili sen, který se zhmotňoval kolem nás. Byl to pustý svět, plný krutosti, vyprahlý, ale dokázal v prachu a zkáze nacházet krásu a neztrácet naději.
Donkichotská dvojice techniků otupovala patos Eliotových veršů a nadlehčovala, co bylo těžké k nežití.
V hlavě se mi převaluje úchvatný tanec na šejkspíhírovský ragtime Pavly Beretové, sexuologicko-mytologická přednáška o Tiresiovi Lucie Trmíkové a myslím na seriál, v němž by nechtěly hrát Marie Poulová a Denisa Barešová.
Byl jsem v tom snu šťastný krutostem navzdory a radoval se ze spásného deště.
A ani trochu jsem se nechtěl probudit.

Rozhodně pro náročnější diváky. Typická práce SKUTRu. Po představení jsem ještě dlouho přemýšlel, co jsem to vlastně viděl (myšleno dobře). Samotné prostředí - pohled do hlediště Státní opery, hra se světly, vidět herce "skákat" v hledišti Stání opery je neskutečně efektní. Z hereckých výkonů asi nejde vybrat ty nejlepší, protože souhra všech byla velkolepá. Oceňuji tanečníka Adama Rameše - byl výborný.

Kdo nezná báseň Pustá země, ať tohle představení vynechá. Já jsem za celou dobu představení nechopila, o čem to celé je. I přes bezva herce, dobré nápady s točnou a scénami jsem šoupala nohama a těšila se na konec.

Inscenace je ztvárněním Eliotovy básně, do které vstupují (ne zcela organickým způsobem) Don Quijote a jeho sluha Sancho Panza. Ten v úvodu vysvětlí divákům jak se chovat v situaci, kdy jsou neobvykle usazeni na pohybující se jevištní točně. Divákům se tak naskýtá nejenom uchvacující pohled do imposantního hlediště Státní opery ale i do zákulisí, kde jsou vytvořeny další tři miniaturní scény. Režie plně využívá všech možností, které toto ojedinělé scénografické uspořádání nabízí a vytváří originální obrazy, které na diváka silně emotivně působí. Pokavad se však divák neseznámil blíže s Eliotovou předlohou těžko pochopí o čem se hraje.

Prostě jsem se v tom ztratil.

Nejsilnější dojem: točna a pohledy do provaziště, dík! Být jen v hledišti, dala bych 25%. ZKLAMÁNÍ: ač Don Quijote měl top billing, pana Javorského tam bylo smutně málo, prakticky vedlejší role místo hauptky, zpíval krásně jedinou sloku (proboha proč ne více?), z nejvzdálenějšího místa, reflektor ho "umělecky" míjel. Eliotovu báseň jsem předem přečetla, moc mi to nepomohlo. Vadily zbytečné vulgarismy, mj. že musela paní Trmíková trávit tolik času s prsty na přirození, stačilo přece párkrát naznačit. Dorážení na publikum též násilné. Prima scéna (obrácené stromy). Dejte hlavní prostor p. Javorskému, přidejte Donu Q myšlenky a bude to OK.

Tajemství, geniální text, hravost.

Viděno na předpremiéře
Podle mého je to inscenace buď pro znalce Pusté země nebo pro lidi, kteří ji na sebe nechaj jen působit a nebudou se snažit moc porozumět. Část I. je za mě nejpovedenější, režie totiž dává vyniknout veršům. Divák má tak větší šanci je aspoň trochu vstřebat (Pustá země je podle mě poměrně náročné čtení). V dalších částech jsem ale verše už nestíhala vnímat, protože jsem byla zahlcená nejrůznějšími efekty. V druhé půlce už jsem se bohužel dost nudila - nebyla jsem vůbec schopná se v tom, co se děje kolem, jakkoliv orientovat. Promluvy k divákům považuju za úplně zbytečné; tvůrci se asi snažili o odlehčení.

Režijně geniální počin - zanechá to opravdu velký dojem a emoce. Sice vlastně moc nevíte, o čem to je, tak díky hereckým výkonům a režii je vám to i jedno. SKUTR opět dokázali, že si s moderním divadlem jako jediní v Česku opravdu rozumí.
Herecky nad ostatní vyčnívají P. Beretová a D. Barešová (což není překvapení). Naopak také nepřekvapivě - pan Pavelka - to se hodí do Ulice, ale ne na scény Národního divadla.

Divák na jevišti, na točně, a okolo vás se odehrává víc než jen divadlo.

Velmi specifické představení, které díky nápadité scéně a precizní režijní práci ponoří diváka do nitra pusté země, aniž by musel nutně porozumět každému verši poměrně náročného textu.

Poměrně pomalá dynamika mě velmi příjemně ukolébala a vytvořila z inscenace snový dojem. "Ještě chvilku" pro dospělé.
Otevírá tolik témat, že pro mě nebylo možné je všechny pochytit po prvním zhlédnutí. Možná bude příště ještě více souznít s mou aktuální životní situací a zvýším hodnocení.
Klasická skutr estetická obraznost, metafory.
Šánti, šánti, šánti.

Zajímavé scénické uchopení metaforické básnické skladby v plném rozsahu, obohacené o motiv Dona Quijota a rozvinuté dalšími aluzemi a zcizováním. Využit model otáčivého hlediště - tj. diváci sedí na točně na jevišti, jež se natáčí ke čtyřem připraveným scénám. Srozumitelnost je místy hraniční, určitě je z mého pohledu dobré před návštěvou inscenace prolistovat text Pusté Země, jinak hrozí ztracení se v záplavě veršů (nicméně i to má něco do sebe). Veřejná generálka byla ovlivněna zaseknutím točny po 1 h, nicméně herci obdivuhodně zasáhli a po interakci s diváky sami improvizovaně dohráli představení mimo plán, bez efektů a vhodné scénografie.

Něco tak zajímavého jsem už dlouho neviděl. Otáčivé hlediště nemá chybu.

Viděno na veřejné generálce(29.4.2025).

"Krásný to bylo", řekl můj skoro 11letý syn hned po představení. Bylo. Bylo to krásný, magický.
Všechny herecké výkony byly skvělé, ale nejvíc mě zaujala Lucie Trmíková a Ondřej Pavelka. Po strašně dlouhé době opravdové DIVADLO.
Skutr prostě umí.

Za odvahu udělat představení jinak. Diváci sedí na jevišti a mohou nahlédnout do zákulisí krásy divadla. A také za odvahu vytáhnout na jeviště tak těžký text, jako je Pustina.

Točna a světla super. Nerozuměl jsem tomu, ale některé části textu mi byly velmi blízké. Přečetl jsem si díky představení Pustou zemi. Děkuju.

Nádherně utvořená jevištní báseň, která pomocí obrazů vytvořených nádhernou scénografií a bravůrným přednesům (hlavně Beretová s Vančurou) vhodí diváka do tranzu, ve kterém se unáší na vlnách veršů T. S. Eliota. Proč do toho ale musí furt kecat Vladimír Javorský s Markem Danielem? KDyž si totiž odmyslím linku s donem Quijotem, vychází mi nádherný zážitek. Ten byl však přerušován "komickými" výstupy, které fungují jako odlehčení nebo dovysvětlení (Vysvětlení Teirésia jak pro mentálně slabší). Naštěstí ten základní tvar, text a herci jsou natolik skvělí, že mi ten Quijote nekazí celkový dojem z představení.

"Krásný to bylo", řekl můj skoro 11letý syn hned po představení. Bylo. Bylo to krásný, magický.
Všechny herecké výkony byly skvělé, ale nejvíc mě zaujala Lucie Trmíková a Ondřej Pavelka. Po strašně dlouhé době opravdové DIVADLO.
Skutr prostě umí.

Silný zážitek hlavně díky točnému jevišti a tomu, že se divák ocitá přímo uprostřed dění. Scénické řešení je výrazné a místy až hypnotické, atmosféra funguje. Zároveň je to spíš náročnější kus, který nemusí sednout každému a ne vždy se v něm dá snadno orientovat. Přesto stojí za vidění už jen kvůli té jedinečné formě s jevištěm.

Opravdu by nemělo být těžké z dvou geniálních předloh vytvořit něco, co stojí za shlédnutí. Tomuto představení se to ale bohužel nepovedlo.

Bezesporu je prohození jeviště a hlediště zajímavé. A využití faktu, že točna se točí, takže může insenace využívat několik měnících se obrazů, je také třeba ocenit.

Hláška "Tuto část herci improvizují" v titulkách pro česky nemluvící musí být opravdu zážitek a výborná vizitka scén ND. Není to poprvé, co jsem na tuto hlášku v titulkách narazil. :(

Uvězněni na točně uprostřed jeviště jsme snili sen, který se zhmotňoval kolem nás. Byl to pustý svět, plný krutosti, vyprahlý, ale dokázal v prachu a zkáze nacházet krásu a neztrácet naději.
Donkichotská dvojice techniků otupovala patos Eliotových veršů a nadlehčovala, co bylo těžké k nežití.
V hlavě se mi převaluje úchvatný tanec na šejkspíhírovský ragtime Pavly Beretové, sexuologicko-mytologická přednáška o Tiresiovi Lucie Trmíkové a myslím na seriál, v němž by nechtěly hrát Marie Poulová a Denisa Barešová.
Byl jsem v tom snu šťastný krutostem navzdory a radoval se ze spásného deště.
A ani trochu jsem se nechtěl probudit.

Rozhodně pro náročnější diváky. Typická práce SKUTRu. Po představení jsem ještě dlouho přemýšlel, co jsem to vlastně viděl (myšleno dobře). Samotné prostředí - pohled do hlediště Státní opery, hra se světly, vidět herce "skákat" v hledišti Stání opery je neskutečně efektní. Z hereckých výkonů asi nejde vybrat ty nejlepší, protože souhra všech byla velkolepá. Oceňuji tanečníka Adama Rameše - byl výborný.

Kdo nezná báseň Pustá země, ať tohle představení vynechá. Já jsem za celou dobu představení nechopila, o čem to celé je. I přes bezva herce, dobré nápady s točnou a scénami jsem šoupala nohama a těšila se na konec.

Inscenace je ztvárněním Eliotovy básně, do které vstupují (ne zcela organickým způsobem) Don Quijote a jeho sluha Sancho Panza. Ten v úvodu vysvětlí divákům jak se chovat v situaci, kdy jsou neobvykle usazeni na pohybující se jevištní točně. Divákům se tak naskýtá nejenom uchvacující pohled do imposantního hlediště Státní opery ale i do zákulisí, kde jsou vytvořeny další tři miniaturní scény. Režie plně využívá všech možností, které toto ojedinělé scénografické uspořádání nabízí a vytváří originální obrazy, které na diváka silně emotivně působí. Pokavad se však divák neseznámil blíže s Eliotovou předlohou těžko pochopí o čem se hraje.

Prostě jsem se v tom ztratil.

Nejsilnější dojem: točna a pohledy do provaziště, dík! Být jen v hledišti, dala bych 25%. ZKLAMÁNÍ: ač Don Quijote měl top billing, pana Javorského tam bylo smutně málo, prakticky vedlejší role místo hauptky, zpíval krásně jedinou sloku (proboha proč ne více?), z nejvzdálenějšího místa, reflektor ho "umělecky" míjel. Eliotovu báseň jsem předem přečetla, moc mi to nepomohlo. Vadily zbytečné vulgarismy, mj. že musela paní Trmíková trávit tolik času s prsty na přirození, stačilo přece párkrát naznačit. Dorážení na publikum též násilné. Prima scéna (obrácené stromy). Dejte hlavní prostor p. Javorskému, přidejte Donu Q myšlenky a bude to OK.

Tajemství, geniální text, hravost.

Viděno na předpremiéře
Podle mého je to inscenace buď pro znalce Pusté země nebo pro lidi, kteří ji na sebe nechaj jen působit a nebudou se snažit moc porozumět. Část I. je za mě nejpovedenější, režie totiž dává vyniknout veršům. Divák má tak větší šanci je aspoň trochu vstřebat (Pustá země je podle mě poměrně náročné čtení). V dalších částech jsem ale verše už nestíhala vnímat, protože jsem byla zahlcená nejrůznějšími efekty. V druhé půlce už jsem se bohužel dost nudila - nebyla jsem vůbec schopná se v tom, co se děje kolem, jakkoliv orientovat. Promluvy k divákům považuju za úplně zbytečné; tvůrci se asi snažili o odlehčení.

Režijně geniální počin - zanechá to opravdu velký dojem a emoce. Sice vlastně moc nevíte, o čem to je, tak díky hereckým výkonům a režii je vám to i jedno. SKUTR opět dokázali, že si s moderním divadlem jako jediní v Česku opravdu rozumí.
Herecky nad ostatní vyčnívají P. Beretová a D. Barešová (což není překvapení). Naopak také nepřekvapivě - pan Pavelka - to se hodí do Ulice, ale ne na scény Národního divadla.

Divák na jevišti, na točně, a okolo vás se odehrává víc než jen divadlo.

Velmi specifické představení, které díky nápadité scéně a precizní režijní práci ponoří diváka do nitra pusté země, aniž by musel nutně porozumět každému verši poměrně náročného textu.

Poměrně pomalá dynamika mě velmi příjemně ukolébala a vytvořila z inscenace snový dojem. "Ještě chvilku" pro dospělé.
Otevírá tolik témat, že pro mě nebylo možné je všechny pochytit po prvním zhlédnutí. Možná bude příště ještě více souznít s mou aktuální životní situací a zvýším hodnocení.
Klasická skutr estetická obraznost, metafory.
Šánti, šánti, šánti.

Zajímavé scénické uchopení metaforické básnické skladby v plném rozsahu, obohacené o motiv Dona Quijota a rozvinuté dalšími aluzemi a zcizováním. Využit model otáčivého hlediště - tj. diváci sedí na točně na jevišti, jež se natáčí ke čtyřem připraveným scénám. Srozumitelnost je místy hraniční, určitě je z mého pohledu dobré před návštěvou inscenace prolistovat text Pusté Země, jinak hrozí ztracení se v záplavě veršů (nicméně i to má něco do sebe). Veřejná generálka byla ovlivněna zaseknutím točny po 1 h, nicméně herci obdivuhodně zasáhli a po interakci s diváky sami improvizovaně dohráli představení mimo plán, bez efektů a vhodné scénografie.

Něco tak zajímavého jsem už dlouho neviděl. Otáčivé hlediště nemá chybu.

Viděno na veřejné generálce(29.4.2025).

Něco tak zajímavého jsem už dlouho neviděl. Otáčivé hlediště nemá chybu.

Viděno na veřejné generálce(29.4.2025).

Uvězněni na točně uprostřed jeviště jsme snili sen, který se zhmotňoval kolem nás. Byl to pustý svět, plný krutosti, vyprahlý, ale dokázal v prachu a zkáze nacházet krásu a neztrácet naději.
Donkichotská dvojice techniků otupovala patos Eliotových veršů a nadlehčovala, co bylo těžké k nežití.
V hlavě se mi převaluje úchvatný tanec na šejkspíhírovský ragtime Pavly Beretové, sexuologicko-mytologická přednáška o Tiresiovi Lucie Trmíkové a myslím na seriál, v němž by nechtěly hrát Marie Poulová a Denisa Barešová.
Byl jsem v tom snu šťastný krutostem navzdory a radoval se ze spásného deště.
A ani trochu jsem se nechtěl probudit.

Režijně geniální počin - zanechá to opravdu velký dojem a emoce. Sice vlastně moc nevíte, o čem to je, tak díky hereckým výkonům a režii je vám to i jedno. SKUTR opět dokázali, že si s moderním divadlem jako jediní v Česku opravdu rozumí.
Herecky nad ostatní vyčnívají P. Beretová a D. Barešová (což není překvapení). Naopak také nepřekvapivě - pan Pavelka - to se hodí do Ulice, ale ne na scény Národního divadla.

Prostě jsem se v tom ztratil.

Velmi specifické představení, které díky nápadité scéně a precizní režijní práci ponoří diváka do nitra pusté země, aniž by musel nutně porozumět každému verši poměrně náročného textu.

Inscenace je ztvárněním Eliotovy básně, do které vstupují (ne zcela organickým způsobem) Don Quijote a jeho sluha Sancho Panza. Ten v úvodu vysvětlí divákům jak se chovat v situaci, kdy jsou neobvykle usazeni na pohybující se jevištní točně. Divákům se tak naskýtá nejenom uchvacující pohled do imposantního hlediště Státní opery ale i do zákulisí, kde jsou vytvořeny další tři miniaturní scény. Režie plně využívá všech možností, které toto ojedinělé scénografické uspořádání nabízí a vytváří originální obrazy, které na diváka silně emotivně působí. Pokavad se však divák neseznámil blíže s Eliotovou předlohou těžko pochopí o čem se hraje.

Poměrně pomalá dynamika mě velmi příjemně ukolébala a vytvořila z inscenace snový dojem. "Ještě chvilku" pro dospělé.
Otevírá tolik témat, že pro mě nebylo možné je všechny pochytit po prvním zhlédnutí. Možná bude příště ještě více souznít s mou aktuální životní situací a zvýším hodnocení.
Klasická skutr estetická obraznost, metafory.
Šánti, šánti, šánti.

Zajímavé scénické uchopení metaforické básnické skladby v plném rozsahu, obohacené o motiv Dona Quijota a rozvinuté dalšími aluzemi a zcizováním. Využit model otáčivého hlediště - tj. diváci sedí na točně na jevišti, jež se natáčí ke čtyřem připraveným scénám. Srozumitelnost je místy hraniční, určitě je z mého pohledu dobré před návštěvou inscenace prolistovat text Pusté Země, jinak hrozí ztracení se v záplavě veršů (nicméně i to má něco do sebe). Veřejná generálka byla ovlivněna zaseknutím točny po 1 h, nicméně herci obdivuhodně zasáhli a po interakci s diváky sami improvizovaně dohráli představení mimo plán, bez efektů a vhodné scénografie.

Kdo nezná báseň Pustá země, ať tohle představení vynechá. Já jsem za celou dobu představení nechopila, o čem to celé je. I přes bezva herce, dobré nápady s točnou a scénami jsem šoupala nohama a těšila se na konec.

Nádherně utvořená jevištní báseň, která pomocí obrazů vytvořených nádhernou scénografií a bravůrným přednesům (hlavně Beretová s Vančurou) vhodí diváka do tranzu, ve kterém se unáší na vlnách veršů T. S. Eliota. Proč do toho ale musí furt kecat Vladimír Javorský s Markem Danielem? KDyž si totiž odmyslím linku s donem Quijotem, vychází mi nádherný zážitek. Ten byl však přerušován "komickými" výstupy, které fungují jako odlehčení nebo dovysvětlení (Vysvětlení Teirésia jak pro mentálně slabší). Naštěstí ten základní tvar, text a herci jsou natolik skvělí, že mi ten Quijote nekazí celkový dojem z představení.

Opravdu by nemělo být těžké z dvou geniálních předloh vytvořit něco, co stojí za shlédnutí. Tomuto představení se to ale bohužel nepovedlo.

Bezesporu je prohození jeviště a hlediště zajímavé. A využití faktu, že točna se točí, takže může insenace využívat několik měnících se obrazů, je také třeba ocenit.

Hláška "Tuto část herci improvizují" v titulkách pro česky nemluvící musí být opravdu zážitek a výborná vizitka scén ND. Není to poprvé, co jsem na tuto hlášku v titulkách narazil. :(

Rozhodně pro náročnější diváky. Typická práce SKUTRu. Po představení jsem ještě dlouho přemýšlel, co jsem to vlastně viděl (myšleno dobře). Samotné prostředí - pohled do hlediště Státní opery, hra se světly, vidět herce "skákat" v hledišti Stání opery je neskutečně efektní. Z hereckých výkonů asi nejde vybrat ty nejlepší, protože souhra všech byla velkolepá. Oceňuji tanečníka Adama Rameše - byl výborný.

Divák na jevišti, na točně, a okolo vás se odehrává víc než jen divadlo.

Tajemství, geniální text, hravost.

Nejsilnější dojem: točna a pohledy do provaziště, dík! Být jen v hledišti, dala bych 25%. ZKLAMÁNÍ: ač Don Quijote měl top billing, pana Javorského tam bylo smutně málo, prakticky vedlejší role místo hauptky, zpíval krásně jedinou sloku (proboha proč ne více?), z nejvzdálenějšího místa, reflektor ho "umělecky" míjel. Eliotovu báseň jsem předem přečetla, moc mi to nepomohlo. Vadily zbytečné vulgarismy, mj. že musela paní Trmíková trávit tolik času s prsty na přirození, stačilo přece párkrát naznačit. Dorážení na publikum též násilné. Prima scéna (obrácené stromy). Dejte hlavní prostor p. Javorskému, přidejte Donu Q myšlenky a bude to OK.

Viděno na předpremiéře
Podle mého je to inscenace buď pro znalce Pusté země nebo pro lidi, kteří ji na sebe nechaj jen působit a nebudou se snažit moc porozumět. Část I. je za mě nejpovedenější, režie totiž dává vyniknout veršům. Divák má tak větší šanci je aspoň trochu vstřebat (Pustá země je podle mě poměrně náročné čtení). V dalších částech jsem ale verše už nestíhala vnímat, protože jsem byla zahlcená nejrůznějšími efekty. V druhé půlce už jsem se bohužel dost nudila - nebyla jsem vůbec schopná se v tom, co se děje kolem, jakkoliv orientovat. Promluvy k divákům považuju za úplně zbytečné; tvůrci se asi snažili o odlehčení.

Silný zážitek hlavně díky točnému jevišti a tomu, že se divák ocitá přímo uprostřed dění. Scénické řešení je výrazné a místy až hypnotické, atmosféra funguje. Zároveň je to spíš náročnější kus, který nemusí sednout každému a ne vždy se v něm dá snadno orientovat. Přesto stojí za vidění už jen kvůli té jedinečné formě s jevištěm.

Za odvahu udělat představení jinak. Diváci sedí na jevišti a mohou nahlédnout do zákulisí krásy divadla. A také za odvahu vytáhnout na jeviště tak těžký text, jako je Pustina.

Točna a světla super. Nerozuměl jsem tomu, ale některé části textu mi byly velmi blízké. Přečetl jsem si díky představení Pustou zemi. Děkuju.

"Krásný to bylo", řekl můj skoro 11letý syn hned po představení. Bylo. Bylo to krásný, magický.
Všechny herecké výkony byly skvělé, ale nejvíc mě zaujala Lucie Trmíková a Ondřej Pavelka. Po strašně dlouhé době opravdové DIVADLO.
Skutr prostě umí.