Vorisek

Krásně vystavěná hra, která některé události československých dějin dvacátého století dostane divákovi pod kůži skvělými hereckými výkony, skvělou scénou i hudbou (píseň Jiřího Bulise mě dostane vždy).

Skromné kulisy, Jiří Suchý čtoucí text kdesi ve hvězdách, přesto z představení člověk odchází naprosto naplněn semaforskou poetikou.

Na mě až příliš satiry na úkor emocí, ale jinak velmi krásné představení, které potěší děti i dospělé.

Skutečně mám chuť objednat salónek a pozvat všechny nadšence této hry na večeři, aby mi vysvětlili, čím je ta hra oslovila. Tohle přeci nemůže být směr dobrého divadla. Ani mi tolik nevadí burácivý smích celého divadla při každém sprostém slově, které kdyby bylo nahrazeno nesprostým, tak si všichni zívnou, ale vadila mi naprostá bezobsažnost textu. Naprosto chybělo téma. Takhle po povrchu to ani nestojí za řeč. V dialozích se neustále mluvilo o tom samém. Nápaditá nebyla ani scéna, ani kostýmy, neviděl jsem žádný režijní nápad. Bez obsahu, bez sdělení. (více v článku na blogu)

Hodnotím z pozice "otáčivého nováčka". Překvapilo mě, jak málo "divadla" představení nabídlo. V podstatě jsem si připadal jako při sledování nedělní pohádky ČT.

Opravdu téměř dokonale zpracovaná Tramvaj.

Očekávání nebyla veliká, za to šok z vlastní realizace ano. Hodnocení redakce nechápu ani s přimhouřením očí. Uff, to bylo něco.

Tak nahý jsem jako divák před herci v divadle ještě nebyl. Úžasně působivé. Hra nejde popsat, musí se prožít. HD hraje opravu fullHD. Marek Němec mi trochu svým útrpným výrazem, který nasadil od první vteřiny hry, vadil, ale zvykl jsem si a musel smeknout i před ním.

Přes veškeré proklamace, že Furianti jsou stále aktuální, jsem si potvrdil, že ve své hlavní myšlence možná ano, ale to na moderní, strhující představení nestačí. Představení mi navíc přišlo trochu odfláklé a jen v poslední čtvrtině jsem viděl náznaky nějaké koncepce a vůbec kolektivního divadla, na které jsem v Dlouhé zvyklý. Jinak to byla hodně uřvaná, chvílemi rušivá inscenace na příšerné scéně s minimem invence. I jindy skvělá hudební čísla působila tentokrát unile a nadbytečně. Potěšila mě jen dvojka Bláha, Habršperk.

Hodnotím hlavně první hru. Téma je silné samo o sobě, samotný text mu ovšem nepřidal (konstatovat historii není umění) a díky tomu, že ani samotná realizace tohoto scénického čtení nepřinesla žádné skvostné nápady, zůstalo to pouze a pouze na popisu hrůz padesátých let. Poté, co jsem kdysi viděl dokument s Hedou Margoliovou-Kovályovou, mi opravdu tento text nic nepřinesl. Režisérka do toho měla jít naplno v plnohodnotné inscenaci, takhle si člověk pouze oprášil některé historické souvislosti.

Chvíli mě to bavilo, chvíli jsem se nudil. Celkově mohlo být trochu atmosféričtější. Obzvláště závěr mohl být trochu lépe vystavěn.

Nechápu nízkohodnotiče. Cožpak se hraje na našich scénách někde lepší divadlo? Připadal jsem si jak na divadle, které stvořil dokonalý stroj, hraném prostřednictvím živých herců. Jen ti sem tam vyvedli diváka z krásného obrazu. I z pohledu Čapka jsem nebyl nikterak zklamán. A před paní Červenou smekám.

Milé. Poetika souboru je stále živá. Doufám, že si hostitelé z Dnz vezmou příklad.

Dokonalé. I já mám v sobě hodně nostalgie a před představením bych nevěřil, že to řeknu, ale toto představení bylo lepší než to spirálovské i než brněnské. Hodnocení redakce je dle mě až zaujatě nízké. Viděno 14.11.2010 (Střihavka, Basiková, Toužimský, Noid Bárta, Brzobohatý).

Opravdu jen záblesky divadla. Ale zase na druhou stranu z toho pokus o myšlenku vysledovat šel.

Zklamání. Velice ploché, nudné, předvídatelné a nepřesvědčivé. To opravdu existují diváci, kterým připadá TV jako osudová žena? Opravdu někdo věřil JČ city k Lulu (jeho vrhnutí se na ni bylo zahráno naprosto trapně)? Uff. Jestli je toto směr, kterým se divadlo bude ubírat, tak z toho vážně radost nemám.

Opravdu moc zdařilá inscenace. Silná, charismatická, čistá. Cesty do Mladé Boleslavi ani náhodou nelituji.

Mám pocit, že Jiří Langmajer Höfgena prostě nezvládl i přes svůj nesporný talent a charisma. Možná zahrál některé scény bravůrně, technicky dokonale, ale celkově jeho postava plavala na vodě a ujížděla někam k nebeským výšinám. Byl to kontrast proti civilně hrajícím ostatním hercům a bohužel to spoustě věcí nedalo to správné vyznění. Mohla to být divadelní událost sezóny, ale není. Bohužel.

Cimrmani jsou stálé úžasní. V dnešním Aktu (13.10.10) jasně ukázali, že bylo moc dobře pokračovat i bez LS. Všichni hrají jak o život a tanec manželů Žílových je strhující i přesto, že jejím představitelům je dohromady hodně přes 150 let.

Samotná hra není žádnou hlubokou sondou do dnešní společnosti. Servíruje banální principy, které již byly tisíckrát, a většinou mnohem lépe, popsány a dramatizovány. Divák si musí navíc sám často některé věci násilně domýšlet, místo toho aby ho hra plynule vedla. Představení ND textu ani nic nepřidalo, ani neubralo. Kateřina Winterová byla přesná, bohužel samotná hra ji pro různé ankety trochu diskriminuje.

Nesouhlasím s tím, že se inscenace vymezuje proti inscenaci z Dlouhé. Naopak si myslím, že si z ní bere příklad. To určitě na škodu není. Invence je i tak ve hře dost. K dokonolasti ovšem tento herecky nevyrovnaný soubor hru přinést nemůže. Tady je hlavní převaha souboru z Dlouhé. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem měl chuť z první řady vyskočit a Elišce Bouškové zacpat pusu. A to má postava vypravěče takovou moc. Jinak velice nadstandardní byl určitě Marek Němec a Petr Lněnička. Ostatní průměr. Martina Prášilová spíše podprůměr.

Velmi milé překvapení. Nápaditá scéna, výborné herecké výkony (hlavně Jana Stryková) a hlavně přenesení absurdity a bezvýchodnosti z románu na jeviště. Režisérka se držela striktně Kafky a nevnášela na jeviště samoúčelné výmysly, jak je tomu dnes často zvykem. Pro mě jen škoda v sále přítomného zájezdu z Karlových Var, jehož účastníci mají pocit, že divadlo je od toho, aby se smáli. A tak se smáli neustále. Pětiminutový záchvat smíchu z úředníka ležícího ve velké posteli je trochu mimo mé chápání.