Vorisek

Cimrmani jsou stálé úžasní. V dnešním Aktu (13.10.10) jasně ukázali, že bylo moc dobře pokračovat i bez LS. Všichni hrají jak o život a tanec manželů Žílových je strhující i přesto, že jejím představitelům je dohromady hodně přes 150 let.

Nesouhlasím s tím, že se inscenace vymezuje proti inscenaci z Dlouhé. Naopak si myslím, že si z ní bere příklad. To určitě na škodu není. Invence je i tak ve hře dost. K dokonolasti ovšem tento herecky nevyrovnaný soubor hru přinést nemůže. Tady je hlavní převaha souboru z Dlouhé. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem měl chuť z první řady vyskočit a Elišce Bouškové zacpat pusu. A to má postava vypravěče takovou moc. Jinak velice nadstandardní byl určitě Marek Němec a Petr Lněnička. Ostatní průměr. Martina Prášilová spíše podprůměr.

Neumím si moc představit, jak lépe přiblížit toto Čapkovo dílo mladé generaci, a vyvolat v nich spoustu otázek, ke kterým dnešní doba přímo vybízí.

Hra drží tempo, neruší ani scéna, ani operní vložky, ani záměny pohlaví herců a postav, ani starý bard Donutil.

Nemám rád přílišnou hysterii na jevišti a zde jí je až nepřirozeně mnoho.

Krásně pojaté absurdní drama. Na rozdíl od některých kritik jsem viděl jen málo samoúčelných scén (jen u scény "v bahně" bych oželel nekonečný smích některých dívek v hledišti (i když možná i to je absurdní)). Herci byli vynikající, scéna taktéž. Jediná vada na kráse, a to nikoliv nepodstatná, je fakt, že hra má být o čekání na Godota, o absolutní beznaději. Beznaděj se ale ve mě autorům vzbudit nepovedlo. Takže absurdita ano, čekání na Godota nikoliv.

Skromné kulisy, Jiří Suchý čtoucí text kdesi ve hvězdách, přesto z představení člověk odchází naprosto naplněn semaforskou poetikou.

Zklamání.

Snad nikdy jsem neodcházel z divadla s takovým počtem zpracovaných i nezpracovaných vjemů. Druhá půlka byla pro mě výrazně emotivnější a hlubší než půlka první, ve které mě přepadla desetiminutovka, kdy jsem nedokázal udržet pozornost, což se mi v té druhé nestalo ani na vteřinu.
Oceňuji realistickou scénu, práci se zvukem a světlem i přesné výkony herců (snad s výjimkou Samuela Tomana, který z těžké role často vypadával).
Kdo má rád hloubku, emoce a ryzí divadlo bez zbytečných experimentů, nesmí si nechat ujít.

Samotná hra není žádnou hlubokou sondou do dnešní společnosti. Servíruje banální principy, které již byly tisíckrát, a většinou mnohem lépe, popsány a dramatizovány. Divák si musí navíc sám často některé věci násilně domýšlet, místo toho aby ho hra plynule vedla. Představení ND textu ani nic nepřidalo, ani neubralo. Kateřina Winterová byla přesná, bohužel samotná hra ji pro různé ankety trochu diskriminuje.

Druhá aktovka lepší první. V Tomáši Turkovi komediální talent přestávám vidět. Svým přehráváním a přílišnou hysterií dojem z první aktovky zkazil.

Bohužel většina textů není příliš kvalitní. M. König působil navíc jako průvodce trochu toporně.

Chvíli mě to bavilo, chvíli jsem se nudil. Celkově mohlo být trochu atmosféričtější. Obzvláště závěr mohl být trochu lépe vystavěn.

Očekávání nebyla veliká, za to šok z vlastní realizace ano. Hodnocení redakce nechápu ani s přimhouřením očí. Uff, to bylo něco.

Hra bez režijních nápadů, příšerné herecké výkony (za Otto Rošetzkého jsem se styděl), ze kterých sice Hana Seidlová ční, ale i ona svým jednotvárným křečovitým výrazem leze na nervy. Nevím, sice 11 let po premiéře, vysoká procenta, ale mě zklamalo.

Nemohl jsem se zbavit potřeby porovnání s Faidrou a oproti ní mi chyběly vyvážené výkony všech herců (tehdejší výkony Dvořákové, Černé, Táborského či Dyka mám dodnes hluboko v sobě). Pavel Neškudla, Marie Poulová či Petra Špalková hráli až příliš civilně a vybočovali z antického étosu, který nastavila výborná Eva Hacurová či dámy z chóru.
V Dlouhé mnoho inscenací herecké výkony povyšují, tady jsem to cítil naopak.

Hodně slabý Marek Němec kazí dojem.
Při druhém shlédnutí ještě lepší. Bohužel to byla derniéra. Je překvapivé, že tato hra tak málo prorazila. Asi se nevěrníci a nevěrnice styděli na takový experiment chodit.

Opravdu moc zdařilá inscenace. Silná, charismatická, čistá. Cesty do Mladé Boleslavi ani náhodou nelituji.