Redakce

Helena Grégrová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1439)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 5.7.2021)
65 %. Poselství téhle konference míří přímo a neomylně směrem k aktuálním společenským normám nás pozemšťanů. Je to bezdiskusně tak, do vesmíru nemůžeme my vyslat nic moc lichotivého, neboť jsme pokrytečtí, sebestřední a "přechytralí" až běda. Nenásilná interaktivita posiluje sdělení inscenace, jen škoda, že jistý dluh tématu i možnostem využití prostorů planetária přeci jen zůstal.
(zadáno: 28.6.2021)
75 %. Toužíte nabourat den ode dne stereotypnější vzorec vašeho partnerského vztahu? Vsaďte na náhodnou proměnnou, ideálně s co nejvíce nejnepravděpodobnějším jménem. Jezebel, například. A obdobnou vizáží. Zmoklý křeček, dejme tomu. A nestačíte se možná divit, kolika výsledků se najednou dopočítáte. Živelná energie a drajv sehraného hereckého trojlístku vám v tomto případě za rovnítko inscenace dosadí příjemný divácký zážitek z neotřele zpracovaného žánru komedie.
(zadáno: 18.6.2021)
Opravdu výborná herecká práce Kateřiny Macháčkové. Její autentický projev i na milimetr přesná mimika a intonace jsou obdivuhodné a nenechají na zem spadnout jediné slovo, každé má potenciál být vnímavým obecenstvem slyšeno tak, jak vyznít má. Ona Brunhildu Pomselovou nehraje, ona ji na devadesát minut zpřítomní. Silné jsou okamžiky drobných zámlk, jako kdyby se příběh sám bránil být opětovně připomenut a působivé jsou pasáže, při nichž si uvědomíme až děsivou paralelu k aktuálnímu stavu (nejen) naší společnosti. Mrazivá výpověď k temné etapě světových dějin, intenzivní divácký zážitek, po kterém jen tak snadno neusnete.
(zadáno: 11.6.2021)
Vícevrstevnatá hra se silným příběhem v přesném, ve jménu dílčích point i komplexní gradace citlivě vystavěném a po všech insenačních stránkách takřka neodolatelném podání divadelního spolku Kašpar. Dvouhodinová jízda na emoční centrifuze, během níž absolutně samozřejmě spolusdílíte slzy smíchu i regulérního dojetí. Toužíte-li dosyta lidsky pookřát, radím rozhodně tenhle divácký zážitek neminout!
(zadáno: 4.6.2021)
65 %. Inscenace o jinakostech ve společnosti vyniká hereckou souhrou, které dominují obdivuhodně přesní Denisa Barešová a Oskar Hes. Příběh, akcentující primárně šikanu mezi mládeží v kontrastu k přezíravosti okolí a přirozenosti lidské touhy po nalezení spřízněné duše, je místy poněkud zploštěn, nicméně jeho ponurou atmosféru, napětí i šmrnc přízračnosti se daří adekvátně udržet po celou dobu, k čemuž výrazně přispívá také zdařilá hudba Jiřího Hájka.
(zadáno: 15.11.2020)
Zá-to-pek? Další z řady zdařilých rodinných inscenací Minoru, která bezpečně zabaví diváky napříč generacemi. Kromě již tradiční hravé nadsázky, originální hudební složky a do jemných detailů promyšlené práce s kulisou, loutkou či rekvizitou dojde tentokrát ve jménu tématu i na několikerou možnost si v hledišti spontánně a z plných plic zaskandovat a zafandit. A také tak trochu pocítit i kousek té národní hrdosti. Zá-ži-tek!
(zadáno: 7.11.2020)
75 %. Poměrně depresivní vhled do neklidných a neuspořádaných myšlenek vyhořelého muže středního věku, jehož život se ocitl v neutěšeném bodě, kdy nenachází prakticky žádný důvod žít ani zemřít. S nelehkým úkolem jevištně ztvárnit divadelně ne právě vstřícně strukturovaný Houellebecqův román se tvůrci popasovali zdárně. Skromná, ale přesto efektivně řešená scéna dotváří skličující a stísněnou atmosféru. Zásadním přínosem je pak nadmíru trefné obsazení Jana Hájka do hlavní role. Jeho autentický projev mě pohltil natolik, až jsem měla místy pocit, že tep Florenta-Claudea a hlediště má absolutně synchronní rytmus.
(zadáno: 3.10.2020)
Řemeslně se jedná o poctivou záležitost, nasazení všech je očividné, hudební aranžmá má říz, pěvecky velice solidní výkony, choreografie promyšlená. Emočně mě inscenace ale, bohužel, nezasáhla až tak, jak jsem očekávala. Nejvíce se to projevovalo u ústřední dvojice, jako kdyby režijní pokyn zněl: Tlumte vášně. Postrádala jsem hlavně dryáčnickou živelnost alá bandita a celkově citelnější důraz na osudovost příběhu i dojemnost jeho vyznění, k nimž potenciál textu vysloveně vybízí.
(zadáno: 21.9.2020)
Přiznávám, že jsem o přestávce řešila, jak nejsem úplně pocitově srovnaná s tím, že se u tak silného dějinného tématu zdánlivě nahodile střídá jevištní nadsázka a vážné tóny. Druhá polovina a emotivně absolutně katarzní finále mně objasnily, v čem spočívá koncepce inscenace a její opravdový tah na diváckou/lidskou branku. Víc než 294krát smekám!

P.S.: Doplněná procenta u hodnocení jsou to poslední, na čem v tomto případě záleží.
(zadáno: 18.9.2020)
Dámská jízda mezi osmnácti golfovými jamkami, která má rozhodně něco do sebe. Do našich ženských duší je to pohled poměrně výmluvný, nabízející současně též prostor k sebezpytné rekapitulaci žebříčku životních hodnot, především pak významu skutečného přátelství. A co se pánské části publika týká, tipuji, že většina v tom najde něco z té své. ;) Všechny čtyři herečky jsou typově vhodně obsazené a jejich výkony na jevišti - odpališti zaujmou. Nutno zmínit také zdařilou hudební složku, tvořící trefné předěly a podtrhující jímavou tečku celé inscenace.
(zadáno: 9.9.2020)
Inscenace, která sází na ironickou tóninu a velmi specifický jízlivý humor, jejichž prostřednictvím zobrazuje stinnější stránky našich rodinných vztahů a společenské předsudky. To poměrně dobře funguje po celou dobu odkrývání souvislostí příběhu, ale ne už tak zcela v závěrečné třetině a okamžiku rozuzlení. Divák se tak spíše lehce pozastaví, úsměv mu pozvolna ztuhne, ale nezatrne mu natolik, jak téma slibně naznačuje. Nelze nedodat, že moralizovat na vlně nadsázky je zkrátka kumšt. Kumšt, který je v tomto případě každopádně po herecké stránce bez výhrad, zvolenou koncepci naplňují všichni přesvědčivým způsobem.
(zadáno: 24.7.2020)
65 %. Především vizuálně působivá, mysl a smysly škádlící inscenace poměrně věrně odráží ponurost nálad Beckettovy tvorby, její záměrnou nedoslovnost a nejednoznačnost. Nervní atmosféru a vnitřní neklid postav dotváří hudební a výtvarná složka, včetně účelné práce s prostorem, i důsledný důraz na hereckou práci s intonací a pohybem. Závislost, nejistota, samota, prázdnota, zbytnost slov. A marnost lidského počínání podtržená abstraktním výjevem na oponě životní cesty. Konec hry. Ačkoli jsem nebyla stržena zcela, divácké uspokojení z obrazu poskládaného noc a den doznívajícími pocity se přece jen dostavilo.
(zadáno: 17.7.2020)
Do posledních tří teček souhlasím s výstižným hodnocením kolegy Pavla Širmera a nemám, co bych více dodala.
(zadáno: 16.7.2020)
Apokalyptická fantasy vize nebo poměrně uvěřitelná verze let blízko budoucích? Zamrazilo mě, jak jsem se ve finále svedla přiklonit k druhé z variant. Hraje se o aktuálních problémech, vše plyne na vlně účelné nadsázky, přitom výpověď neztrácí na apelativnosti. Ekologické hrozby, zplundrovaná planeta, pandemický virus jako válečná zbraň hromadného ničení a současná společnost, která se zdá být už nadobro ztracená. Herecký čtyřlístek podává vyrovnané výkony, svým postavám propůjčují všichni odzbrojující energický drajv. Škoda jen, že se inscenace místy poněkud repetetivně cyklí, mírné zkrácení by celkovému vyznění prospělo.
(zadáno: 5.7.2020)
75 %. K jakým výkřikům duše může vést vyšeptalý manželský vztah, ve kterém člověk pociťuje prázdnotu a bezvýchodnost? Svede otázky plné niterných pochybností rozptýlit milenecká náruč, či hledání odpovědí ve sférách, co nás přesahují? Bergmanův nelítostný pohled na partnerské vztahové peripetie, plný ironie i jízlivého humoru inscenace zdařile variuje a zrcadlí herecky přesvědčivou interpretací, scénografická a hudební složka pak vše působivě podtrhuje a zintenzivňuje divácký zážitek.
(zadáno: 17.6.2020)
75 %. Působivá a křehká jevištní koláž z dopisů a textů Jana Zahradníčka a útržků z rozhovoru publicisty Miloše Doležala s básníkovou ženou Marií. Koláž, ve které se zrcadlí podstatná část jejich společného života plného nelehkých osudových zlomů a překážek, je díky zdařilému inscenačnímu uchopení nejen silnou výpovědí, ale též poctou nezdolnosti, nezlomnosti a síle ducha, víry a lásky, jež nevysychají, pokud mají jistotu a oporu svých pramenů.
(zadáno: 16.6.2020)
Obsahem a škálou intenzivních emocí, kterou vnímavému divákovi svede nabídnout, inscenace svému názvu rozhodně dostojí. Punc působivosti jí dodává kontrast samozřejmé lidskosti, s jakou jsou tři spolu se prolínající příběhy vyprávěny a až děsivý dosah slov, resp. činů, které prezentují. Hlavní kontrast pak představuje bezbřehost potřeby citového naplnění a temná zákoutí našich duší, kde dá se dojít mnohdy dál než většina z nás tuší.
(zadáno: 26.5.2020)
75 %. Text obnažující až na dřeň lidské charaktery a nešvar politikaření při prosazování nekorektních a prospěchářských zájmů rezonuje nepříjemně aktuálně a naléhavě. Znepokojivé otázky, které otevírá, je stále důležitější si připomínat. Herecky přesvědčivá a gradačně zdařile vystavěná inscenace nejsilněji působí v momentech, kdy pojmenovává bezskrupulózní manipulaci s fakty a nejmrazivěji při popírání zločinu z minulosti vlastního národa. Doporučuji tuto cestu za nelichotivou podstatou rukou ušpiněných "v zájmu společnosti" neminout.
(zadáno: 28.2.2020)
Komorní muzikál s neotřelým námětem, který směrem k nezapomenutelnému diváckému zážitku pozvedají oba hlavní herečtí protagonisté, Lukáš Adam a Richard Pekárek. Jsou maximálně autentičtí a náročné party zvládají s obdivuhodnou interpretační jistotou.
(zadáno: 22.2.2020)
Satirickou komedii J. Havelky o sousedech, kteří nejméně ze všeho jsou schopni usnášení se na čemkoli, zato jsou přeborníky v nesnášení se pro cokoli, vzali v JČD za chytlavý inscenační konec. Zdařile pracují s autenticitou houstnoucí atmosféry, podtrženou trefně zvoleným prostorem sálu v KD Vltava, kde se schůze SVJ ve skutečnosti konají, a skvělými výkony všech herců, typově přesně obsazených a režijně citlivě vedených. K odchodu nebudete mít absolutně žádný důvod, nicméně neopomeňte - jste-li jednou na prezenčce, nutno zůstat do konce. Stanovy jsou stanovy a paní Roubíčková je připravena hájit východ vlastním tělem! ;)
(zadáno: 16.2.2020)
75 %. Inscenace, pro kterou jsou prostorové uspořádání a komorní atmosféra klubové scény v Jindřišské ulici jako stvořené. Po celou dobu monologického partu obdivuhodně soustředěný Jakub Špalek rozehrává podobenství o nebezpečí manipulace a zneužívání mocenského postavení, zejména když člověk propadne falešnému pocitu vlastní důležitosti a neomylnosti. Herec vše servíruje s bezprostřední autenticitou, díky které mu publikum visí na rtech od úvodních žoviálních promluv až po mrazivé finále a i po skončení představení má rozhodně o čem přemítat.
(zadáno: 13.2.2020)
Fantazírování je pro děcka. ;) Vyšší level je nechat se chytit drápkem - opravuji: Drábkem elefantazie a jeho/jejím poselstvím o vnímání jinakostí, o síle tolerance a nezbytnosti empatie a lidskosti. Dojetí, humor a nadsázka ve vyváženém poměru, hudba sfér, zdařilé kostýmy a herci v dokonalé koncentraci, očividně jdoucí s příběhem a motivací zasáhnout divákovy smysly.
(zadáno: 31.1.2020)
Tohle je to pravé vztahové peklo peklíčko! Pěkně pobernhardovsku tady pokrytečtí sourozenci, kteří znuděně pohrdají všemi a vším, dští síru při bilancování svých zpackaných životů. Nešetří při tom sebe, ani své předky, přičemž rodinný krb je symbolem brány předpeklí. Happyend nečekejme, změna je v nedohlednu. Tři vděčné herecké party, tři vyrovnané herecké výkony.
(zadáno: 25.1.2020)
85 %. Zdařilá dramatizace povídky J. Stránského o síle lásky, lidského ducha a naděje, které dýchají a rostou nehostinné, vytěžené krajině i mocenské zlovůli navzdory. Příběh je vyprávěn střídmými, ale o to působivějšími jevištními prostředky. Herecký koncert ovládá v ústředním partu Babičky J. Tesařová, které neváháme ani na okamžik věřit nach, rozechvělost a roztouženost mládí, stejně tak přiměřený sentiment při vzpomínání stárnoucí ženy. Tleskám odzbrojující přirozenosti, s níž obě tyto polohy suverénně střídá. Inscenace je opravdu důstojnou poctou nejen samotnému autorovi, ale i všem politickým vězňům a jejich rodinám.
(zadáno: 8.1.2020)
Inscenace sympaticky moderního střihu, ve které všechny složky souzní a do jemných detailů promyšleně gradačně posouvají příběh a atakují divákovy smysly. Ty mé doslova emočně pohltily a na devadesát minut vcucnuly mezi stránky Wertherových deníkových záznamů a dopisů, které ve jménu lásky nemohou zažloutnout. Herecky zdařilým výkonům dominuje přesný, v každé vteřině autentický "srdcerváč" Michal Kraus.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>