Redakce

Helena Grégrová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1652)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 18.3.2024)
Adekvátní a důstojné vypořádání se se stíny naší minulosti je úkolem přetěžkým. Lze to vůbec, nebo ten horký, mezigeneračně neustále přehazovaný brambor nikdy nevychladne? Nestavíme možným východiskům spíše bariéru, mj. extrémní démonizací viníků a devocí k obětem? Zatímco tápeme, na složky archivů sedají nové nánosy prachu... Znepokojivé téma s řadou otázek k vině, trestu a svědomí otevírá v inscenaci Jakub Čermák bez obalu, řízně ironickou optikou, skrze jakýsi "zlý horečnatý sen" bývalé dělnické prokurátorky, plný duchů a monster, noh štrůdlů od babičky a nezhojených stigmat doby. Skvělí a v rolích přesní Zuzana Bydžovská a Daniel Krejčík.
(zadáno: 14.3.2024)
65 %. Zábavnost ústřední zápletky spočívá primárně v kombinaci velmi svérázného pohledu na život s ještě svéráznější metodou, jak se vypořádat s okamžiky, kdy nám do něho vstoupí nelad. O nutnosti začít v takovém případě bez váhání jednat a bojovat i za cenu obětí už ví výstřední Elsa vskutku mnoho, což neváhá doložit obrácením chodu domácnosti svých přátel doslova naruby. Obsazení Taťjany Medvecké je dle očekávání skvělou volbou, její komediální talent, živelnost a energický esprit jsou nespornou devízou. Byť by temporytmu inscenace prospělo prokrácení několika scén a zamrzí i míra předvídatelnosti finální pointy, jde o milý divácký zážitek.
(zadáno: 11.3.2024)
75 %. Apolena Veldová i Jan Šťastný prostřednictvím svých maximálně soustředěných hereckých výkonů nechávají všem v textu vyřčeným otázkám patřičně zarezonovat, jejich vzájemná partneřina i důsledná práce s detailními gesty a adekvátní hlasovou modulací je přítomna v každé z replik. Škoda jen, že úvodní část poněkud zatěžká přespřílišná dávka faktografických údajů a dat, které musí být zmíněny pro orientaci v ději, současně ale mírně znevěrohodňují průběh samotné konverzace, ubírají jí na konfrontační razanci. Komorní prostředí Violy příběhu vyloženě sluší, umocňuje zejména jeho jímavé momenty a přínosně podtrhuje intimní atmosféru rozhovoru.
(zadáno: 6.3.2024)
75 %. Komiksový román se v inscenaci Dejvického divadla povedlo uchopit a převést na jeviště po všech stránkách zdařile. Přepáleně nadsazená, herecky kompletně ode všech skvěle vyst(ř)ižená grotesknost funkčně slouží celkovému vyznění. Divák se díky rozehraným situacím a plejádě gagů neubrání salvám smíchu, přitom ale současně palčivě rezonuje neustále zpřítomněný hořký podtón skutečnosti, jak moc celý ten kolotoč zdánlivě bizarně absurdních situací odráží reálný předobraz, jehož prostřednictvím, žel, se zdaleka neohlížíme jen za minulostí. Závěrečné gesto účinně odzbrojí silou své jednoduchosti, demonstrující tolik děsivou a mrazivou pointu.
(zadáno: 25.2.2024)
Inscenace má šťávu a sympaticky energický náboj. Příjemně pobaví, pozitivně naladí a několikrát i regulérně dojme, nenásilně také reflektuje přetrvávající homofobní předsudky a jednostrunnost morálních měřítek v otázce modelu funkční rodiny. Oceňuji ukočírovanou míru humorných a odlehčujících momentů, daří se zde nesklouzávat k laciné parodii či prvoplánové podbízivosti. Filip Rajmont toto plně prokazuje v opravdu trefně a graciézně vystižené roli Albina. Dlužno dodat, že duch kolektivní herecké partneřiny je zřejmý napříč obsazením. Absolutní hvězdou mého diváckého srdce se ovšem stala drag queen Salome v neodolatelném podání Jana Mansfelda.
(zadáno: 25.2.2024)
Po vydařené Moskoviádě tvůrčí tým v čele s Dušanem D. Pařízkem naplňuje prostory Divadla X10 a divákovy smysly zejména další pozoruhodnou inscenací neotřelého ražení. Opět nejen působivě zobrazuje, současně nabízí i náhled na téma v širších geopolitických a společenských souvislostech. Funkční princip propojení Remarquova sugestivního líčení nelehké situace vojáků v bahně zákopů a azylu lazaretů první světové války s moderním jazykem současné hry ukrajinské autorky, dotýkající se problematiky ukrajinských uprchlic, akcentuje bolestné skóre zpřetrhaných rodinných i přátelských vazeb a zbytečných, násilných ztrát životů a domovů. Silný zážitek.
(zadáno: 25.2.2024)
(zadáno: 25.2.2024)
(zadáno: 23.2.2024)
55 %. Dvě starší divačky svým opožděným příchodem do divadla naruší začátek představení Rusalky, jejich přestřelka s dirigentem a následná jevištní akce slibně naznačí mód humorné nadsázky a hravosti. Ten ale není rozvíjen úplně důsledně, místy se poněkud vytrácí, mj. vlivem zbytečně natahovaných scén. Ocitneme se každopádně ve snu (kdo a o čem sní neprozradím), který boří pravidla reality, nahlédneme během něj do tajů divadelního zákulisí, i za nostalgického ozvuku z historie budovy. Oslovily mě herecké výkony J. Preissové a J. Tesařové, byť jejich role mají tak trochu upozaděný prostor. Inscenaci mile oživuje Hugo Haas v podání S. Rašilova.
(zadáno: 16.2.2024)
75 %. Inscenaci dominuje pečlivě budovaná tísnivá atmosféra, každou vteřinou zřetelněji předznamenávající směřování příběhu k nevyhnutelně tragickému vyústění. Citově roztoužených pět sester v nerovném zápase o možnost žít po svém tvrdě naráží na chladný, morálně upjatý řád své matky, ze kterého jim v zaslepenosti vírou a pýchou na majetkové poměry rodiny není ochotna nic slevit. Intenzitu bouřlivého tepu potlačovaných vášní působivě dokreslují též pohybové a taneční prvky v rytmu flamenca, za skvělého hudebního doprovodu kapely RAZAM. Herecky velice solidním výkonům kraluje Regina Rázlová, bezchybně interpretující roli Poncie - té, která ví.
(zadáno: 14.2.2024)
Ústřední postavou Topolovy Sestry je Potok, tápající mladý muž, hledající opěrný bod, smysluplnou jistotu v euforické době začátku devadesátek, času plného chaosu, kdy s náhle odšpuntovaným rozvolněním poměrů probublával pozvolna na povrch i společensko-politický kal a pachuť deziluze. Inscenace poměrně zřetelně sleduje a akcentuje dvě základní linky: bytostnou lidskou potřebu opětovaného citu a téma svobody, jakožto věru nevyzpytatelné materie, se kterou naučit se správně pracovat je velmi nesnadné. Ostatně, nic si nenalhávejme, neumíme to doposud. Oceňuji přehlednou strukturu děje, záživné, plynulé zpracování a vyrovnanost hereckých výkonů.
(zadáno: 11.2.2024)
75 %. V silně emotivní, audiovizuálně kompletně nadmíru působivé inscenaci se úspěšně daří propojit svébytnou poetickou optiku Nezvalova "černého románu" s tvůrčími principy Laterny magiky a činohry ND. Snová, surreálná obraznost iniciačně-rituálního dívčího kroku směrem k dospělosti zde ve shodě s předlohou podněcuje divákovu fantazii, okouzluje i děsí zároveň. Herecké, pohybové i taneční akce jsou symbioticky plynulé, promyšlená je práce s přestavbou a obměnami scény. Zaujme též étericky křehká krása zpěvu Anety Kalertové, která nechá vyniknout kontrastu neposkvrněné čistoty a naivity s úzkostnými představami o všelikých zkaženostech světa.
(zadáno: 10.2.2024)
V důmyslně spletité struktuře hry se prolínají na přeskáčku tři příběhy, jejichž tematickým průsečíkem je mozek, hybatel našeho vnímání. Zrcadlí, jak nesnadné je orientovat se v druhých, ve vzájemných vztazích a primárně sám v sobě. Život je zkrátka lepší žít než příliš zkoumat! Čtveřice herců, ztvárňující celkem 21 postav, se s náročnou stavbou textu vypořádala s potřebnou dávkou koncentrace i empatie. Rychlé střihy v rámci přechodu z jedné role a situace do další zvládají všichni s obdivuhodnou lehkostí a citem pro věrohodnost odlišení. Milým bonusem je zde živý klavírní doprovod v podání samotného autora hudby k inscenaci Martina Severýna.
(zadáno: 3.2.2024)
75 %. Sympaticky ulítlý, místy téměř až psychedelický, na každý pád inspirativní trip do zákoutí odvrácené strany mainstreamového hudebního vkusu, do pozoruhodného světa tvorby "podivínů", vymykajících se poutům jakékoli konvence. Svérázný formát inscenace s nádechem lynchovského tajemna svou specifickou atmosférou ponouká divákovu fantazii k osvobozujícímu kroku přes hranici obecně zažitého způsobu vnímání definice normality. Ach, jak krátkozraké je pohrdání a vysmívání se čemukoli, co se na první dobrou nevejde do škatulek konformity! Ach, jak hluboko může být mnohdy skryta vnitřní bolest, ze které pramení potřeba spontánního sebevyjádření.
(zadáno: 30.1.2024)
65 %. Inscenace si svérázně poetickou optikou pohrává s archetypálním vzorcem lovců a obětí. Rozhodně není prvoplánová, její sdělení je místy poněkud náročněji čitelné. Do kontrastu k síle a magické moci přírody staví naši povrchní okázalost, nabubřelost, pozérství i skutečnost, jak umíme být bezohlední a krutí, nejen k samotné přírodě, ale i k sobě navzájem. Působivá je pasáž obnažující lidskou zbabělost ve chvíli, kdy náhle hlaveň zbraně míří přímo na nás. Jednoduchá, účelná scénografie umocňuje syrovost atmosféry a zdůrazňuje základní fakt, jak je člověk ve své podstatě malý (či přesněji: nízký), bezvýznamný, sobecký. A nekonečně pošetilý.
(zadáno: 28.1.2024)
Ústřední dějová zápletka hry nevládne sama o sobě dostatečným potenciálem vyplnit záživným obsahem stotřicetiminutovou stopáž, což se odráží zejména v pocitově neúměrně protahované druhé části. Šmrncovní esprit inscenaci každopádně dodávají v rámci žánru výborné herecké kreace Jiřího Hány a Karla Heřmánka ml., který svůj komediální talent naplno rozbalí zejména při houslové improvizaci s názvem "Tohle nedopadne dobře". To je v každém ohledu virtuozní číslo, doprovázené nejen vskutku originálními tóny, ale také zaslouženou vděčnou diváckou odezvou. :) Příjemně oddechová zábava, která by snesla několik škrtů ku prospěchu svižnějšího temporytmu.
(zadáno: 23.1.2024)
Komorní, hluboce lidský, jímavý příběh vybízí k zamyšlení nad rozmělňováním významu a obsahu slov plýtváním při jejich nadužívání přímým kontrastem k potřebě stihnout říct to opravdu důležité a podstatné, dokud je nám umožněno ta správná slova nalézt. Pečlivé přípravy při studiu role ženy trpící afázií zúročila Klára Cibulková beze zbytku, bez nadsázky famózním hereckým výkonem. Prostřednictvím do detailu propracované mimiky, přesných pohledů, gest, pohybů a držení těla i přizpůsobení temporytmu řeči obdivuhodně autenticky a komplexně vystihla projevy nemoci, včetně jejího postupného zákeřného progresu. Můj hlubokosklon! Tleskám a doporučuji.
(zadáno: 22.1.2024)
75 %. Napínavý příběh ze zákulisí koňských dostihů. Inscenace ctí detektivní charakter hry, komorní prostor Klubovny opět zintenzivňuje autenticitu okamžiku. Dobře se zde pracuje s napětím při postupném odhalování temného pozadí události, která před patnácti lety pohnula několika lidskými osudy a nezvratně je ovlivnila. Resumé je neúprosné: stín vlastní minulosti nepřekročíš. Mezi soustředěnými hereckými výkony vyniká ten Jana Jankovského, náročnou roli outsidera Vinnieho vystřihl bravurně, s citem pro bouřlivou proměnlivost nálad, vnitřní i vnější emoční rozpolcenost v jeho podání nervně vibruje na poplach. Další svébytný divácký zážitek.
(zadáno: 21.1.2024)
Při vší úctě k originální poetice tvorby Ivana Mládka, nemohu než přiznat, že jeho songy zvládám konzumovat střídmě, ideálně občasnou jednohubkovou formou, v čemž mě tato muzikálová komedie definitivně utvrdila. Jelikož ovšem nepostrádají hravost, očekávala jsem ji jako zásadní spojovací článek příběhu. Žel, úplně to nezafungovalo. A ani libreto, poskládané ve stylu 'když už na to dojde, každý rým nám projde', u mě v tomto ohledu příliš nezabodovalo. Nečekala jsem mnoho, dostala jsem ještě o něco méně. Nicméně, soudě dle reakcí publika, zůstanu zřejmě ojedinělým exemplářem diváka, který se nezvládl na produkci adekvátně napojit. Stane se...
(zadáno: 20.1.2024)
Tvůrčí fantazie Tomáše Dianišky je vskutku bezuzdná, pro žánr doku-fikce má specifický cit a patent originální optiky, což opětovně úspěšně stvrzuje i svým Tělem tajné agentky. Inscenace je zdařilá ve všech aspektech, které ve svém hodnocení již vyjmenovala kolegyně Iva Bryndová. Zmínila bych ještě propracované svižné tempo střihů mezi jednotlivými scénami a skutečnost, že plejáda všemožných odkazů plní dobře nejen svoji funkci jakéhosi odlehčení, ale současně si skrze ni lze i uvědomit, že zlo a negativum nahlížené s ironií a humornou nadsázkou se nikterak neumenšuje, naopak místy může tím účinněji rezonovat jeho absurdní podstata.
(zadáno: 17.1.2024)
Intimní rozhovor dvou žen, manželky a milenky, které opustil stejný muž, žijící s nimi předtím v paralelním vztahu, se dotýká niterné potřeby se s nastalou situací vyrovnat, v širším kontextu pak též ji lépe pochopit, pokusit se vzepřít závaží minulosti, nahlédnout věc s odstupem a nalézt smysluplný opěrný a současně odrazový bod. Rozdílnost povah obou žen se postupně stává zdrojem potřebné inspirace, z níž mohou vzájemně načerpat nových sil a chuť nadechnout se znovu života. Uměřený, civilní herecký projev Jitky Smutné a Terezy Brodské posiluje autenticitu prožitku a koresponduje s komorním uspořádáním divadla, stejně tak i s vyzněním textu.
(zadáno: 13.1.2024)
65 %. V tragikomickém příběhu single třicátníka, kterému se vdává jedna kamarádka za druhou, čímž intenzivní jeho pocit osamění, exceluje suverénním výkonem Jakub Burýšek, mimořádný herecký talent své generace. Všichni kolegové v rámci celého obsazení s ním skvěle partneří, vyjma Jany Břežkové, která poetiku dojemných rozmluv vnuka s babičkou vyloženě pohřbívá neadekvátním hlasovým projevem. Komplexním součtem se však každopádně jedná o zajímavou inscenační výpověď reflektující potřebu vzájemného spolusdílení našich životních problémů a pocitů, stejně jako význam nesnadného umění nejen naslouchat, ale především pak též druhého správně slyšet.
(zadáno: 12.1.2024)
Silné téma, silný text, silné emoce, silný zážitek, který rozhodně neodezní se zvukem potlesku. Tři silné ženy (každá po svém), tři nešťastné osudy, tři soustředěné herecké výkony s bezesporným empatickým vkladem. A vše, bohužel, stále tak aktuální a zatraceně blízko. Válečným běsněním násilně zpřetrhané kořeny minulosti, mizérie přítomnosti, nejistota budoucnosti. Za pomoci minimalistických scénických prostředků se zde daří budovat maximálně efektní atmosféru. Velmi působivě vyznívá mrazivá symbolika improvizovaných hrobů a katarzní okamžiky v závěru, který doslova prostoupí potřebně očistný účinek tolik důležité naděje. Doporučuji neminout.
(zadáno: 6.1.2024)
Inscenace ve shodě s filmem nahlíží na povahopis náš národní bez iluzí a pozlátka, jsme vesměs nátury bodré, ale i přes otevřená srdce v nás není úplně všechno jenom dobré, kupříkladu zkrátka: "Kdo si z tomboly nenakrad, musí to brát, jako že nevyhrál!" Atmosféra průběhu večera na obecním hasičském plese je zobrazena věrohodně, bujarost, uvolněnost a sousedskou pospolitost účelně střídají momenty neshod i náhlého všeobjímajícího trapna. Herecky vyrovnané, vyzní i generační střet v rámci děje. Několik obrazů by, myslím, sneslo mírné zdynamičtění, celku by to dodalo temporytmický šmrnc. Hořký podtón této komedie finální tečka podtrhne výstižně.
(zadáno: 25.12.2023)
Erbenova pohádka v originální a hravé úpravě Roberta Smolíka a Antonie Formanové, kořeněná milým jemným humorem, sympaticky svěžími inovativními nápady a též i nostalgickým nádechem časů a tradice kočovných loutkářů. Antonie Formanová je zde jedinou interpretkou příběhu o princezně, zakletém princi a třech povedených braších a její temperament a dar přirozené, nenásilně interaktivní komunikace s dětským publikem, jehož reakce umí pohotově vzít do hry a do textu, jsou opravdu odzbrojující, bez problémů zvládá zaujmout i dospělácký divácký doprovod. Koncertní provedení finálního songu je mimořádně vymazlenou třešínkou celé inscenace. Tleskám!
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>