Redakce

Helena Grégrová

redakční zkratka: heg

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 17.3.2019)
Fanny a Alexandr - Divadlo na Vinohradech: 70 %
75 %. Po všech inscenačních stránkách zdařilá jevištní adaptace "bilančního" Bergmanova filmu repertoár DnV vítaně zpestřuje a naznačuje směr, na který by se tato scéna měla soustředit. Herecky silným, uvěřitelným výkonům dominují V. Javořík v roli desetiletého Alexandra a D. Bambas jako biskup Vergérus. Prostřednictvím jejich emaptického vkladu naplno vyznívá trýznivý kontrast mezi optikou bezbřehé dětské fantazie a maniakálním, upjatým a strohým světem askeze a řádu. Škoda jen, že svůj krátký výstup J. Žák příliš nezvládl a oslabil tak vyznění jednoho z klíčových okamžiků příběhu.
(zadáno: 2.3.2019)
Kouzelná země - Národní divadlo: 50 %
Otázku, komu je tato inscenace určena, jsem nesvedla rozluštit. Zůstává převládající pocit, že těm, kteří zobrazovanou dobu a události neprožili, se patrně nepodaří všechny souvislosti úplně rozklíčovat, pravidelní i náhodní diváci Národního divadla budou spíše zmateni či rozčarováni a příznivci symbiotického tvůrčího tandemu Mikulášek + Cpin se také žádného zásadnějšího překvapení nedočkají. Výsledný můj dojem se tak tedy vejde do sedmi písmen: rozpaky.
(zadáno: 28.2.2019)
Hodina lásky - Divadlo Spektákl: 70 %
75 %. V stále citelnějším soumraku kultivovanosti při používání naší bohaté mateřštiny jsou pro mě texty Josefa Topola vždy osvěžující oázou. Podobenství o neuchopitelnosti lásky a nemožnosti jejího plného prožitku v přítomném okamžiku předávají B. Kaňoková a T. Havlínek divákům uvěřitelně, šarm jejich mladých duší funguje s přirozenou lehkostí. Důležitý hlas té, co už ví své, se díky interpretaci M. Hradské neztrácí, její glosy jsou dobře dávkovaným kořením této nikterak podbízivé, přesto působivé inscenace.
(zadáno: 13.2.2019)
Lady Oskar - Divadlo Kalich: 80 %
Funguje-li přímá úměrnost mezi intenzitou smíchu a délkou života, nabila mě inscenace Lady Oskar nejen příjemným diváckým pocitem, ale současně také nadějí, že budu téměř nesmrtelná. ;) Smekám a tleskám, neboť takhle dobře zvládnutý nelehký žánr komedie plné záměn není na našich jevištích úplně běžným standardem.
(zadáno: 7.2.2019)
Romeo, Julie a tma - Divadlo v Dlouhé: 80 %
85 %. Bravo! Tohle je přesně ten režijní a dramaturgický přístup, který míří na komoru divákova srdce. Nepodbízivá, přímočará a současně také básnivě poetická jevištní forma vedoucí neomylně k podstatnému cíli: odprožít si příběh. Empatický herecký vklad všech doplňují promyšlené scénografické detaily, jejichž prostřednictvím bohatá škála emocí rezonuje. Něhu, rozpaky, dojetí, obavy, strach i odhodlanost mladých duší přirozeně rozechvívá a zintenzivňuje vykloubená a šílená doba, v níž se tragické milenecké drama odehrává. Silný zážitek!
(zadáno: 2.2.2019)
Podivuhodný případ pana Holmese - Divadlo Na zábradlí: 70 %
75 %. Inscenace oplývající velmi originální atmosférou s halucinogenním a psychedelickým oparem, která sugestivně dotváří děj a diváka svede uvést do obdobně snového transu, v jakém se nachází titulní postava. Tleskám herecké souhře, ne právě lehkou formu stylizace se daří všem po celou dobu obdivuhodně udržet. Nevšední zážitek, po kterém jsem divadlo opouštěla v dosud nepoznaném, podivuhodném rozpoložení.
(zadáno: 1.2.2019)
Dopisy Olze - Divadlo v Dlouhé: 60 %
65 %. Svébytně poetická inscenace, která nezpřítomňuje jen obsah Havlových dopisů a kontexty doby, ale také nálady jejich pisatele i jeho představy o tom, v jakém rozpoložení je asi čte paní Olga. Duo SKUTR opět čaruje s obrazovými metaforami - některé mě dojaly, jiné pobavily a několik jsem přes veškerou snahu o napojení se nerozklíčovala. Diváckou spolujízdu na vlně hereckého empatického souznění zbržďoval místy pocit, že křehkost a intimita slov se přece jen poněkud vzpírají velkoformátovému jevišti a komornější prostor by jim umožnil citelnější rezonanci.
(zadáno: 28.1.2019)
Úplné zatmění - SpoluHra: 80 %
Inscenace má kromobyčejně moderní šmrnc a trefně vystihuje povrchnost současné společnosti i její trend žít stále rychleji až zběsile, jako by opravdovost prožitku byla opovrženíhodná. Herecký trojlístek se s režijní koncepcí očividně potkal a doplňuje. Rimbaud D. Krejčíka je živočišný uragán a zpovykanec, Matyldu obdařila S. Nováková elegancí, umanutostí i sympatickou dávkou ironie, civilnější tóny v projevu M. Stropnického zas podtrhují uvěřitelnost Verlainovy rozpolcenosti a citového tápání. Nelze nezmínit též zdařilou hudbu, scénu, hru barev, světel a projekce, jež příběh působivě dokreslují.
(zadáno: 26.1.2019)
Persony - Divadlo Na zábradlí: 80 %
Persony aneb zač je toho Bergman.

85 %. Nápaditě poskládaná jevištní mozaika ze stěžejních momentů filmů mága "duševní běsologie". Tleskám precizní souhře všech inscenačních složek, jejímž prostřednictvím působivě rezonuje ne právě lichotivý, ale o to trefnější odraz toho, co všechno se do člověka vejde. Zkrátka: radost pohledět na ten náš (nejen) emočně zdeformovaný svět! A jaké nájemné platíte v ubytovně Život vy?
(zadáno: 21.1.2019)
Krvavý román - LokVar: 70 %
Když Krvavý román LokVar hraje, krev necáká, ale poeticky vlaje! ;)

75 %. Myslím, že Josef Váchal by se bavil spolu s publikem. Potřebné ingredience: hravost, humor, nadsázka, surreálno, romantika a dobrodružný děj zaručeny. Vše v nápadité výpravě s roztomilými detaily. Po všech stránkách osvěžující divácký zážitek.
(zadáno: 10.1.2019)
Jak zabít komika - Divadlo Ungelt: 70 %
Byť je příběh stand-up komika poněkud šablonovitý, trefně zobrazuje destrukční dopady honby za pozlátkem slávy a úspěchu. Nakolik snadno se člověk po nich lačnící může formovat v manipulativní loutku, postupně rezignující na spontaneitu, soudnost a životní zázemí? Cesta od roztomile bezprostředního humoru směřující přímočaře až tam, kde najednou končí veškerá sranda. Empatická režie a vyrovnaný trojlístek hereckých výkonů zdařile podporují přirozenost, zřejmost a intenzitu vyznění inscenace.
(zadáno: 3.1.2019)
Netrpělivost srdce - Národní divadlo: 70 %
Souhlasím s hodnocením Pavla Širmera a dodávám: Působivá souhra všech inscenačních složek skládá příběh o přetenké hranici mezi lidským soucitem a sobeckostí, a předně pak o tom, jak je balanc na jejich ostří, jež brousí převážně milosrdné lži, nebezpečný, ba přímo nemožný. Intenzita potu Radúze Máchy na konci představení je přímo úměrná jeho energickému hereckému nasazení i všem pošetilým krkolomnostem, kterým se Hofmiller ve jménu soucitu odevzdá a propůjčí.
(zadáno: 21.12.2018)
Popelka nazaretská - Divadelní spolek Kašpar: 80 %
Vánoční speciály se Kašparům zkrátka daří! Tentokrát se tak děje prostřednictvím komorního zastavení se nad křehkými verši nejen o zrození Pána Ježíše Krista, které jsou divákovi předány přesně s takovým citem, abychom je slyšeli pilně a neomylně. A rozjímali. Kromě velmi přirozeného přednesu Mileny Steinmasslové a Aleše Petráše musím ještě vyzdvihnout jednoduchý, ale velmi působivý výtvarný doprovod inscenace. A rozhodně též doporučuji nastudovat informace ke vzniku básně a její cestě za čtenáři a publikem.
(zadáno: 18.12.2018)
Hrobníkova dcera (Zjevení) - Divadlo na Vinohradech: 60 %
55 %. Poselství příběhu zůstalo sdělné a přítomné především díky režii a hereckým výkonům. Samotný text hry mi přišel jako klišovitě navařená kaše, z níž se občas nějaká ta myšlenka vynoří, ale nijak hluboce nezasáhne.
(zadáno: 11.12.2018)
Společenstvo vlastníků - Divadlo Vosto5: 90 %
85 %. Dokonalá vizualizace balancu dnešní rádoby civilizované společnosti nad sebedestrukční apokalyptickou propastí prostřednictvím schůze SVJ. Nelichotivé, realistické, trefné a autentické tak, že až mrazí. Co je moje, do toho ti nic není, co je tvoje mě ale enormě zajímá! Soused sousedu vlkem. Chlamst!
(zadáno: 30.11.2018)
Snímek 51 - Divadelní spolek Kašpar: 80 %
Citlivě jevištně poskládaná mozaika okamžiků banálních, zásadních i intimních, zkrátka všech těch, které obnažují až na dřeň podstatu příběhu a divadla samotného. Magické "tady a teď", bez oklik "ale" a "kdyby". Silný divácký zážitek!
(zadáno: 21.11.2018)
Maryša - Divadlo A.Dvořáka Příbram: 70 %
Klasika českého dramatu zpracovaná klasicky, s důrazem na vyznění proneseného slova, obmýšleného i vykonaného činu a jejich osudových následků, tedy bez manýr módních kudrlinek dle trendů našich i světových jevišť, je z diváckého hlediska veskrze osvěžující. Škoda jen, že zejména v první půli inscenace trochu vázne rytmus a dynamičnost, což může být do jisté míry dáno i poněkud úspornou hudební složkou. Herecky poměrně vyrovnaným výkonům zřetelně dominuje trojice Anna Fixová, Tomáš Töpfer a Kateřina Fixová. Jejich postavy jsou čitelné, záživné a plnokrevně voní životem i lidskou umanutostí.
(zadáno: 18.11.2018)
Nymfay - Divadlo Puls: 70 %
Romantická pohádka pro dospělé se špatným koncem? Ó nikoli. Působivý obraz života a lásky v jejich síle, křehkosti, opravdovosti a osudovosti. Divadlo, které prostřednictvím komorních prostředků svede poutavě a originálně vystřihnout velký příběh. Divadlo s čitelným empatickým vkladem, divadlo, se kterým můj puls divácky radostně souzní.
(zadáno: 11.11.2018)
Trhák - Divadlo Broadway: 60 %
Inscenace, která si na nic nehraje. Neparoduje neparodovatelné, nesnaží se překonat nepřekonatelné. Svůj filmový předobraz poměrně zdařile dějově převádí do zákulisí vzniku muzikálového "trháku", bere si na paškál nešvary rychlokvaškových produkcí a nebojí se současně místy jít i cestou sympatického sebeshazování. Této polohy se nejvděčněji zhostila Dana Morávková, její štábem šikanovaná herečka nemá chybu. Souhrnně vzato u mě příjemné divácké pocity každopádně převažují nad těmi rozpačitými.
(zadáno: 2.11.2018)
Červenec - Divadelní spolek Kašpar: 70 %
Hry Ivana Vyrypajeva se vyznačují tím, že nejsou rozhodně tvořeny s kalkulem masové podbízivosti. Naopak, divák krom nutnosti soustředění dává všanc nemálo z obnažení svého nitra, pokud chce děj adekvátně odprožít. Jakkoli si v daném případě bude přát, aby v jeho životě žádný takový červenec nikdy nenastal, otázky, které si odnese, by ho měly svést posunout. Tleskám odvaze divadla hru nasadit a hlavně pak interpretační přesvědčivosti Ilony Svobodové. Autorův striktní požadavek, aby text ztvárnila žena, je zásadní, neb jen tak lze docílit kýženého efektu kontrastu drsných slov a něžných úst.
(zadáno: 22.10.2018)
Žítkovské bohyně - Divadlo pod Palmovkou: 70 %
75 %. Silný příběh o tom, že nejen s rodovým předurčením a se stíny minulosti lze svádět nerovný boj, neb své nezanedbatelné nese také kontext doby, je vyprávěn prostřednictvím silných divadelních prostředků. Působivá symbolika děj neznepřehledňuje, orientaci v časoprostorových střizích napomáhají promítané letopočty. Tísnivou atmosféru, místy až zastavující divácký dech, podtrhuje zpěv Eriky Stárkové, který se dotýká bran nebeských i pekelných zároveň. Tereza Dočkalová opětovně potvrdila, že šíří talentu si s 360 stupni nevystačí, příjemně překvapil Jakub Albrecht.
(zadáno: 13.10.2018)
Neskonalá - Divadlo NaHraně: 70 %
Dva autoři osobitého stylu. Dva svébytné poetické světy. Dva empatičtí interpreti. Nepřeberně tesknot. Nepřeberně nadějí. A nepřeberně dozvuků v divákově duši.
(zadáno: 4.10.2018)
Všechny báječný věci - Západočeské divadlo v Chebu: 80 %
Mé druhé setkání se Všemi báječnými věcmi (prvně mě více než oslovila inscenační verze OLDstars) dopadlo opět na výbornou. I zde vše stojí a padá s autentickým šarmérstvím hereckého představitele a jeho schopností vytvořit podmínky neopakovatelné iluzi, že pouze a právě nám zatoužil dojemně a přesvědčivě vyložit, proč stojí za to jít za všech okolností životem dál. Interaktivní zapojení diváků jsem tentokrát okusila na vlastní kůži a mohu jen doufat, že můj "výkon" neohrozil ostatním příliš zážitek z představení. Roli psycholožky Klepetkové jsem se každopádně snažila dát maximum. ;)
(zadáno: 26.9.2018)
Poslední sezení u doktora Freuda - Divadlo v Řeznické: 60 %
65 %. Hra pokládá prostřednictvím dvou mentálních autorit řadu zajímavých konfrontačních otázek ateismu, víry a smyslu životních hodnot, přičemž nestraní, nementoruje a disponuje současně i sympaticky jemným a nepodbízivým humorem. Herecké pojetí je účelně civilní, postrádala jsem ale důslednější režijní práci s rytmizací jevištní akce a gradací dialogu. Kdyby zpočátku oba muži o svých postojích a pravdách polemizovali více jiskrněji a důrazněji a smířlivější tóny, signalizující vzájemný respekt a pochopení, by měly pozvolnější ráz, tah na mou diváckou branku by byl intenzivnější.
(zadáno: 25.9.2018)
Po konci světa - SpoluHra: 80 %
75 %. Typický příklad inscenace, kdy jevištní výkony povýší obsah hry a dají téměř zapomenout na předvídatelný vývoj děje, čímž ovšem nechci nikterak shazovat sílu samotného příběhu, který koření velmi specifický styl černého humoru. Svérázné citové vzplanutí až za hranici apokalypsy jsem si emočně dosyta odprožila a tleskám empatické souhře obou protagonistů. ..a obdivně dodávám, že Daniel Krejčík mě nepřestává oslovovat nebývalou šíří hereckého talentu. Už teď se těším, čím překvapí příště.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>