PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1897)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 15.9.2026)
(zadáno: 15.9.2026)
(zadáno: 15.9.2026)
"Čím je pro tělo voda, tím je pro mysl cíl." Ale co když je mysl skutečně zvrácená? Nenápadný, osamělý, zakřiknutý entomolog, jenž náhle nečekaně zbohatne, si rozhodne právo na trochu toho štěstí vymoci po svém. Ale láska a city nejsou exponát, nedají se chytit, natož vynutit. Psychothriller ze sklepení emocí podivnějších než podivných, až pro ně v jistém okamžiku už ani nedokážeme nalézt adekvátní pojmenování, nabízí dvě barevné herecké příležitosti. Ty se Ondřeji Novákovi i Tereze Engelové daří obsáhnout mimořádně empaticky. Jejich soustředěný, autentický projev umožňuje publiku opravdu intenzivní ponor do temných zákoutí lidské duše. 75 %.
(zadáno: 10.9.2026)
Divadlo Kalich v muzikálu Biograf láska 2 své nové počítadlo divácké spokojenosti má. Gejzír osvěžující pozitivní energie, který nepřetržitě proudí z jeviště, publikum s nadšením vrací zpět. Scénář se drží osvědčené romantické linky, děj má plynulou kontinuitu a zvolené songy ho přirozeně rozvíjí. Nadsázka, humor, ale i dojemné okamžiky se hlásí o slovo v sympaticky vyváženém poměru. Mezi solidními výkony dobře sehrané party účinkujících vynikají suverénní Marie Křížová a absolutně bezprostřední, všestranně talentovaná Katie Tudosa, dětská představitelka role Bětky. Potlesk rozhodně náleží též nápadité a svižné choreografii Petry Parvoničové.
(zadáno: 9.9.2026)
75 %. Hledáte-li originální způsob společně stráveného času se svými neposednými ratolestmi, návštěvu inscenace Samá voda vám mohu jistojistě doporučit. Zúčastníte se dobrodružné bojové hry, během které se při plnění nejrůznějších úkolů seznámíte s téměř kompletním prostorovým zázemím Divadla v Dlouhé, některými jeho zaměstnanci a v neposlední řadě také s pohádkovými bytostmi. Zjistíte dokonce, že i divadelní postavy mají duši. Odcházet budete v dobré náladě a jako bonus si odnesete i pár cenných postřehů. Dozvíte se například, že s panem vrátným není radno si rozházet vztahy nebo čím získají naše přání tu nejlepší možnou z přidaných hodnot.
(zadáno: 8.9.2026)
Má vlast - Jatka78 80 % 
Pestré tóny Smetanovy Mé vlasti se tvůrcům stejnojmenné inscenace daří záživně a neotřele zprostředkovat prostřednictvím neméně pestré multižánrové audiovizuální formy, která dokáže oslovit publikum napříč generacemi. Jednotlivé symfonické básně, česká historie, legendy i krajina ožívají v působivých obrazech plných hravých, nápaditých detailů a svébytné poetiky. Specifické prostory cirkusového stanu Azyl78 jsou účelně scénograficky využity, dokonce se zde pracuje i s velmi originální verzí opony. Nenásilná interaktivita s hledištěm je milým zpestřením, přizvání několika dětských diváků na jeviště obstará jímavou a symbolickou dějovou tečku.
(zadáno: 5.9.2026)
Tango. What else?! Kloboučku, hop.
Po stránce herecké koncentrace mimořádně vyrovnaná, režijně nápaditá inscenace Činoherního klubu reflektuje rozklad tradičních hodnot a morálních principů. Bavilo mě spolu s tvůrci pod slupkou všeho groteskního a absurdního odkrývat postupně vícevrstvé symboly a objevovat kódy paralel k současnému celospolečenskému klimatu, postřehnout též onen nebezpečně plíživý moment, kdy světanápravné revoluční tendence podněcují k autoritářství a násilí a v oparu deziluzí se nakonec obloukem vrátit k té jediné z neměnných jistot života.
Ach, ty pošetilé, povětšinou marné snahy o obrodu norem a boření forem. 75 %.
Po stránce herecké koncentrace mimořádně vyrovnaná, režijně nápaditá inscenace Činoherního klubu reflektuje rozklad tradičních hodnot a morálních principů. Bavilo mě spolu s tvůrci pod slupkou všeho groteskního a absurdního odkrývat postupně vícevrstvé symboly a objevovat kódy paralel k současnému celospolečenskému klimatu, postřehnout též onen nebezpečně plíživý moment, kdy světanápravné revoluční tendence podněcují k autoritářství a násilí a v oparu deziluzí se nakonec obloukem vrátit k té jediné z neměnných jistot života.
Ach, ty pošetilé, povětšinou marné snahy o obrodu norem a boření forem. 75 %.
(zadáno: 2.9.2026)
Nová inscenace Divadla Spejbla a Hurvínka pro ty nejmenší z diváků se prostřednictvím milé "duchařinky" věnuje tématu strachů a obav. Hravou, návodnou a imaginaci podněcující formou ukazuje dětem, jak se jim nejlépe postavit. Díky poeticky laděné atmosféře, scénografické nápaditosti a slovnímu humoru zaujme většina pasáží i dospělý doprovod. Škoda jen, že je na to všechno Mánička v pokojíčku sama, byť za vydatné podpory sehraného a pohotového loutkohereckého tria. Nějaká ta lumpačina Hurvínka či Žerýčka by ději zkrátka slušela. Skoro se mně vlastně nechtělo věřit, že by si na ně Mánička při svém usínacím dobrodružství ani jednou nevzpomněla.
(zadáno: 27.8.2026)
Autor, choreograf, režisér a tanečník v jedné osobě Martin Dvořák v inscenaci Ozvěny ptáků opět propojuje svébytným způsobem pohyb, hudbu a slovo, které vedle osobnosti Josefa Topola figuruje tentokrát v hlavní roli, tedy není zde pouze nástrojem k vyjádření se, ale zároveň je tematizováno samo o sobě. Život a myšlenky významného dramatika, básníka a překladatele jsou zprostředkovány formou poetické koláže. Tu lze vnímat nejen jako hold jeho tvorbě, vyznačující se promyšlenou, kultivovanou, precizní prací s jazykem a způsobem divadelního sdělení, ale i jeho společenským postojům a snaze povznášet ducha nad strázně a přízemnosti lidského bytí.
(zadáno: 16.8.2026)
Hra nastavuje nelichotivé konfrontační zrcadlo našim postojům k morálním zásadám. Téměř nikdo nemá problém se jimi velkohubě zaštiťovat a ohánět, pokud hodnotí druhé, avšak při sebereflexi vlastního konání se nezřídka dostavují tendence k jejich bagatelizaci. Pětice rodičů, reprezentující vskutku rozličnou typologii lidských charakterů, iniciuje setkání s třídní učitelkou, kterou by rádi nechali odvolat, jelikož se jejich ratolestem citelně zhoršil prospěch. V čem ale tkví skutečný problém nastalé situace? Komedie ze života na to nabízí odpověď s humorem, který místy lehce zhořkne, ale po většinu času zůstává především zárukou vkusné zábavy.
(zadáno: 16.8.2026)
(zadáno: 1.8.2026)
Slovní hříčku o tom, že co je revue, to tady nikdo pořádně nevue (citace ze hry), se hravým uchopením dané formy podařilo Divadlu A. Dvořáka Příbram zdařile zpochybnit. Suché Šlitrovky (opět citace) interpretují všichni účinkující s energickým drajvem, s nenucenou samozřejmostí si s nimi léty prověřené šlágry záhy pobrukuje i nemalá část publika. Jednotlivé výstupy mají sympatickou jiskru a dokáží navodit pohodovou, lehce nostalgickou atmosféru. Jednoznačně nejdojemnějším momentem inscenace je odzbrojující, mimořádně působivé podání pacifistického songu Tulipán doyenem souboru Jaroslavem Somešem. V každém ohledu příjemně strávený divácký čas.
(zadáno: 30.7.2026)
(zadáno: 30.7.2026)
(zadáno: 30.7.2026)
(zadáno: 25.7.2026)
Opera samotná i hravá inscenace JD ve shodě s předlohou upomínají na nadčasové poselství Malého prince neopomíjet to v životě doopravdy podstatné. Nezkalená čistota dětského vnímání obnažuje absurdní, nezřídka povrchní, egomansky nabubřelý, protiřečící si, na pokřivených hodnotách lpící svět dospělých. Atmosféru křehkého a dojemného meziplanetárního putování plenérové prostředí Otáčivého hlediště kouzelně dotváří. Orchestr i interpreti prokázali plně koncentrovanou formu, procítěné sólové party doplňovaly harmonické sborové výstupy. Cestou domů zámeckou zahradou jsem pozvedla hlavu k obloze, v touze zaslechnout zvonivý smích z planetky B 612.
(zadáno: 29.6.2026)
75 %. To by pochopitelně nebyl Hurvínek, aby při cestě vlakem do Plzně nepodnikl hned na nádraží nějakou tu rošťačinu. Co všechno s pomocí kouzelné píšťalky pana výpravčího spíská tentokrát, neradno prozrazovat předem, každopádně je nasnadě, že si spolujízdu s ním užijí pan Spejbl i Žerýček, a především malí i velcí diváci. Putování je to totiž dobrodružné, plné překvapení a rozverné hravosti, která se promítá ve všech složkách inscenace, ať už jde o nápaditou scénografii, hudbu či text, nepostrádající sympatický slovní humor. Přičtu-li k tomu ještě očividné kolektivní herecké nadšení, vychází z toho zkrátka prima divadelní výlet za zážitkem.
(zadáno: 22.6.2026)
Během deseti intimních rozhovorů krátce před terapeutickými sezeními si Louise s Tomem dokáží nakonec pojmenovat a vyříkat k nastalé krizi svého dvacetiletého manželství víc, než se zpočátku může zdát. To hořkosměšné bilancování provází pochybnosti, vzájemná ironie, ale také empatie i chuť vztah nevzdat a znovuobjevit, co oba spojuje. Beáta Kaňoková a Petr Konáš předvádí precizní hereckou souhru, slovní ping-pong pointují bravurně a jsou též mimořádně autentičtí, což umocňuje i prostor kavárny ABC. Diváci si zde mohou emoce odprožít doslova na dotek, pobavit se i popřemýšlet, jaké by asi bylo aktuální resumé zprávy o stavu jejich partnerství.
(zadáno: 19.6.2026)
Na jevišti Divadla Komedie se prostřednictvím neotřelé dramaturgicko-režijní koncepce podařilo propojit tři autofikční romány Édouarda Louise unikátním způsobem. Jako by postavy, vzpomínky, situace a vztahy opustily stránky knih a za účasti autora samotného uspořádaly jakousi formu velmi svérázného happeningu. Bolestného i očistného zároveň. A během něj se vždy pro konkrétní divadelní večer mimo jiné pokusily také stát tak trochu jinými, pozměnit svůj literární obraz. Dynamiku temporytmu udržují všichni po celou dobu bravurně, live cinema umožňuje vrstvit významy i úhly pohledu. Skvělé herecké souhře dominují Tomáš Dalecký a Eva Salzmannová.
(zadáno: 18.6.2026)
75 %. Kultovní, nadčasový příběh, v němž lidská odvaha postavit se odhodlaně bezpráví a pokřivenému systému svádí nerovný zápas s despotickým, manipulativním zlem, ukrývajícím se pod líbivou fasádou, falešnými úsměvy a populistickou záštitou konání v zájmu ostatních, se v DRB podařilo působivě zpracovat. Miroslav Hrabě a Romana Goščíková jsou v rolích sympatického, přímočarého rebelanta a zákeřné, autoritativní, pasivně agresivní vrchní sestry opravdu přesní. Dlužno dodat, že i ostatní herci zdařile vystihují charaktery jednotlivých postav a přispívají k celkovému vyznění inscenace, mrazivému i katarznímu zároveň.
"Alespoň jsem to zkusil."
"Alespoň jsem to zkusil."
(zadáno: 17.6.2026)
85 %. Muzikál pulzující energickým kolektivním nasazením a ryzí člověčinou. Všechny složky se působivě propojují v průsečík tradic a současnosti, zákonů podnikání a rodinných hodnot, piedestalů úspěchu a životních karambolů. Mezigenerační dialogy a osobní zpovědi ústředních postav patří k emotivním okamžikům příběhu. Nejsilněji mě oslovil výkon Daniela Krejčíka, jenž nebývale empaticky obsáhl vývojový oblouk role Jana Antonína Bati - od vyjukaného klučiny s nudlí u nosu, přes bodrého chlapíka, po průmyslníka vizionáře. A ach, ten závěr. Vsadím stylově boty, že alespoň na vteřinu přepadne nemálo z diváků touha najít a oprášit papírového draka.
(zadáno: 14.6.2026)
Specifickou tvůrčí optikou nahlíží autorsko-režijní dvojice Petr Erbes a Boris Jedinák několik stěžejních okamžiků, které předcházely srpnové okupaci Československa v roce 1968. Na bázi dokumentární formy shrnují divadelním jazykem neotřelých metafor nejen gró událostí, vystihují atmosféru doby i rozpolcené pocity a postoje vedoucích představitelů KSČ, ale daří se jim také nabídnout i paralelní vykřičník k dnešku, zejména směrem k nebezpečí určitých politických kompromisů a jednání pod tlakem. Herecký soubor opětovně efektivně partneří a soustředěně dodržuje potřebnou míru stylizace i jistého odstupu a bez zaváhání si získá pozornost publika.
(zadáno: 7.6.2026)
"Každý má duši, vím to."
Wildeův román ožívá v originální jevištní adaptaci Tomáše Loužného a Petera Galdíka. Divák se zde stává svědkem rekonstrukce příběhu prostřednictvím jeho pozoruhodné dekonstrukce, inscenace Doriana zkoumá a prezentuje z různých úhlů pohledu. K perspektivě zrakem ostatně odkazuje i průřez oční bulvou, dominanta scény (oko, okno do duše). Konflikt vnější a vnitřní krásy, povrchnosti a oduševnělosti, kultu mládí a dokonalosti a obav ze stárnutí interpretuje herecká šestice v naprosté souhře, bravurně zvládá kombinaci vyprávění, zcizovacích diskusí, citací a poznámek, variování konkrétních situací a prostřídávání rolí.
Wildeův román ožívá v originální jevištní adaptaci Tomáše Loužného a Petera Galdíka. Divák se zde stává svědkem rekonstrukce příběhu prostřednictvím jeho pozoruhodné dekonstrukce, inscenace Doriana zkoumá a prezentuje z různých úhlů pohledu. K perspektivě zrakem ostatně odkazuje i průřez oční bulvou, dominanta scény (oko, okno do duše). Konflikt vnější a vnitřní krásy, povrchnosti a oduševnělosti, kultu mládí a dokonalosti a obav ze stárnutí interpretuje herecká šestice v naprosté souhře, bravurně zvládá kombinaci vyprávění, zcizovacích diskusí, citací a poznámek, variování konkrétních situací a prostřídávání rolí.
(zadáno: 6.6.2026)
Současné irské komorní drama otevírá problematiku sexuálního násilí nesentimentálně, jako ostrý střep mířící přímo k jizvě s téměř nulovou šancí na úplné zhojení. Hercům se bez výjimky daří autenticky budovat houstnoucí atmosféru citelně vykloubené situace, kdy náhodné setkání náhle nemilosrdně vrátí potlačované a zasouvané vzpomínky na onu noc. Zažité stereotypy, sporadická efektivita možných řešení situace, nemístná bagatelizace hranic - k tomu všemu inscenace staví neodbytný otazník. Intenzitu zážitku umocňuje uspořádání hlediště, kdy diváci obklopují scénu z obou stran a jeviště se tak stává skutečným epicentrem více než bolestných emocí.
