Redakce

Helena Grégrová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1738)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 16.2.2025)
Příběh, ze kterého mrazí, ale současně má vzrušivě magnetizující náboj. Pro mě absolutně shodně strhující záležitost jako při návštěvě předchozí verze inscenace před pěti lety, čili nemohu jinak, než nadšeně zopakovat:
Komorní muzikál s neotřelým námětem, který směrem k nezapomenutelnému diváckému zážitku pozvedají oba hlavní herečtí protagonisté, Lukáš Adam a Richard Pekárek. Jsou maximálně autentičtí a náročné party zvládají s obdivuhodnou interpretační jistotou. A potlesk též pro živý klavírní doprovod v podání Michaely Kadlecové.
(zadáno: 9.2.2025)
75 %. Neformální úvodní diskuse herců s publikem o zkušenostech a názorech na kuponovou privatizaci i následné echo otázek směřující k elementárním lidským hodnotám předznamenají, že hrát se bude především o nás. Doku-fikční průlet příběhem jednoho z nejbohatších Čechů o "specifiku svobody prostřednictvím mamonu" se nedotýká jen odvrácené strany jeho podnikatelských aktivit, ale každému z diváků otevírá prostor k revizi vlastních morálních a společenských postojů. Chytré, nekompromisní, aktuální divadlo plné otazníků skrze souvislosti a neotřelé metafory v čele s výmluvným mlčením vdovy Kellnerové v absolutně neodolatelném podání P. Beretové.
(zadáno: 1.2.2025)
Inscenace předává příběh o nerovném zápase se zákeřnostmi Alzheimerovy nemoci citlivou formou, promyšleně se zde pracuje s atmosférou i gradační linkou. Pozvolně narůstající chaos v mysli a nervozitu ústřední hrdinky z nenadálé situace ilustrují mj. také jednoduché, ale o to působivější světelné efekty. Jitka Schneiderová podává obdivuhodně soustředěný výkon, náročný oblouk osobnostní Aliciny proměny obsáhla se suverénní samozřejmostí, za empatického přispění a partneřiny všech svých hereckých kolegů. Emoční strunu divákovi rozechvívá čitelné poselství o očistné síle neporazitelné lásky, rodinných pout a znovunalezené cesty jednoho k druhému.
(zadáno: 27.1.2025)
Výbor z básní Jiřího Dědečka je příjemným repertoárovým bonbónkem, zpestřujícím dosavadní dramaturgickou skladbu programu divadla. Do komorního prostředí Klubovny v Jindřišské se navíc skvěle hodí, zdejší atmosféra přátelské pohody umožňuje divákovi vnímat texty v rámci spoluprožitku doslova s celým hledištěm. Tomáš Karger i František Kreuzmann jsou nadmíru empatickými interprety, obsah ukrytý v autorově poezii oživují nejen potřebnou intonační jistotou, ale i mimikou a gesty. Vybrané básně jsou plné důvtipných postřehů na téma životaběhu, od hříchů roztouženého mládí až po věci úplně poslední, od okamžiků k pousmání až k dojemným vzpomínkám.
(zadáno: 26.1.2025)
85 %. Kolotoč absurdních situací, který během na každý pád vychýlené rodinné návštěvy nabere vskutku turbulentní razanci, zrcadlí naši osobní i společenskou nepoučitelnost, neschopnost oprostit se od vyprázdněných ideálů minulosti, zbavit se stigmat dědictví "začarovaného kruhu" manipulativních iluzí. Jak moc pokřivený hodnotový vzorec předáváme dalším generacím? Do jaké konkrétní podoby si ten náš odkaz asi "poslepují"? Náročnou groteskní stylizaci a černohumornou nadsázku se podařilo prostřednictvím precizní herecké souhry výborně udržet a předat divákům myšlenky hry se všemi valéry hořkosměšnosti tématu, včetně její citelně mrazivé pointy.
(zadáno: 18.1.2025)
Od začátku do konce, tedy od prvních tónů po finální stisk spouště, absolutní grunge-punková emoční jízda. Zpod slupky cynických, černohumorných hlášek se postupně vyklube poměrně hluboká generační výpověď o nutkavé potřebě vykřičet světu všechny nepříjemné pravdy, následované pachutí deziluze z faktu, že podstata vašeho "poselství" zůstává nevyslyšena. Oba typově naprosto trefně obsazení herci mají šmrncovní charismatickou jiskru a dar oslovit publikum svým nenuceným, přirozeným projevem. Ach, a ta magie podkrovního prostranství Malostranské besedy! Tuhle inscenaci, střiženou přesně na míru mému diváckému naturelu, každopádně radím neminout!
(zadáno: 18.1.2025)
Váňa - Didi.art  80 %  Tip Helena Grégrová
Jednoznačně obdivuhodným hereckým výkonem, maximálním nasazením a absolutní koncentrací stvrzuje Michal Kern všestrannost a šíři svého talentu. Jakožto skalní fanynka záznamu londýnské inscenace Vanya shledávám sympatickým, že tvůrčí tým si zvolil vlastní, originální cestu celkového uchopení i výkladu hry a tleskám, jak více než dobře celá jejich do detailu promyšlená koncepce funguje. To, jak jsou naše sny a touhy bez rozdílu křehkou, pošetilou materií, city zranitelné, často neopětované a duše plné obav, nejistoty i bolesti, tu rezonuje čitelně, místy znepokojivě, místy dojemně, v každém okamžiku autenticky, s adekvátní gradační intenzitou.
(zadáno: 14.1.2025)
75 %. Dies Irae je zajímavý text s filozofickým nádechem, dotýkající se problémů rezonujících současnou společností. V rámci interpretační náročnosti monodramatu Jan Janča obstál v každém ohledu zdařile, znepokojivé otázky, které hra otevírá, dokáže prostřednictvím maximálně soustředěného hereckého výkonu předat publiku působivě, s odzbrojující bezprostředností. Frustrační přetlak z pocitů odcizení a vykořenění vlivem stále citelnější absence lidské tolerance a vzájemné empatie dovede mladého muže jednoho dne k odezvě nečekaným, násilným činem. Jeho zpověď k tomu všemu lze chápat zejména jako výpověď o notně nelichotivé podobě dnešního světa.
(zadáno: 8.1.2025)
Terezka je jednoznačně originálním repertoárovým zpestřením DnV, důvtipné využití sakrálních prostor kostela sv. Šimona a Judy dodává inscenaci nezaměnitelnou duchovní atmosféru. Nadto se jí daří být i nenásilně apelativně kontrastní vůči dnešní povrchní době plné bagatelizace skutečných životních hodnot. Divácký zážitek zintenzivňuje autentické, plně koncentrované uchopení titulní role Karolínou Knězů. Ta, za empatické podpory všech hereckých kolegů, uvěřitelně zvládá zprostředkovat emoční a názorový vývoj svěřené postavy, s vyváženým poměrem dychtivosti i pochyb během hledání vlastní cesty k pochopení Boží lásky. Určitě doporučuji neminout.
(zadáno: 1.1.2025)
65 %. Svým rozsahem jednohubka, stylem pak spíše bonusový zákusek k aktuálnímu repertoáru. K úplně všemu a všem notně skeptického rozhlasového moderátora v takřka neodolatelném podání Jakuba Žáčka zastihneme během vysílání posledního dílu jeho pořadu Za zrcadlem či přesněji ve chvíli, kdy mu před očima a hlavou proběhne přehlídka třiceti let prožitých ve studiu. Co všechno nechal zaznít éterem? Mělo to vůbec nějaký přesah a smysl? A jaké je aktuální rozpoložení společnosti a co vlastně definuje její vztah ke kulturním hodnotám? Divákům určitě doporučuji dohledat si informace k záměru i způsobu nazkoušení této inscenace velmi svérázného druhu.
(zadáno: 29.12.2024)
Setrvalým standardem inscenací Minoru i Jiřího Jelínka je vítané nepodceňování dětského diváka a zároveň umění spolehlivě zabavit i dospělý doprovod. Potvrzuje to i Velká fotbalová pohádka, kde se radostná hravost opětovně prolíná s originálním pohledem na dané téma a citlivým humorem plným nejrůznějších odkazů. Oceňuji též nenásilný edukativní apel na důležitost fair play za každých okolností a milou vzpomínkovou poctu legendě zelených trávníků Josefu Bicanovi. Skvěle funguje oživení děje drobnou interaktivitou s publikem, které se naučí mj. i fandit v několika světových variantách, včetně té prehistorické: "FK Třetihory a SK Mamut do toho!"
(zadáno: 22.12.2024)
Vánoce u Čapků aneb Rozverné vyprávění o tom, jak a kde všude Karel za pomoci ženy Olinky, bratra Josefa a několika přátel z literárních kruhů hledal potřebnou inspiraci k napsání vánoční povídky pro Lidové noviny. Tahle veskrze přívětivá, na hravé, nenásilně edukativní slovní i hudební asociativní hříčky bohatá a pohodovou sváteční atmosféru navozující inscenace je dobrou volbou pro rodinné divácké zpestření adventního času. Dítka svede bez problémů zabavit, dospělé vytrhnout alespoň na okamžik z předvánočního stresu a shonu a všechny bez rozdílu věku osvěžit laskavým humorem. Abych nezapomněla: Vánoce bez kapra jsou jako... (uslyšíte sami).
(zadáno: 21.12.2024)
75 %. Co všechno prožijí svérázní, sympaticky praštění Durrellovi poté, co se maminka rozhodne prodat dům v Anglii a přesídlit se svými čtyřmi dětmi na řecký ostrov Korfu? To vám s nadšením a elánem sobě vlastním více než záživně a rád převypráví nejmladší syn Jerry ve velmi přesvědčivém podání Antonína Holuba. S naprosto odzbrojující přirozeností si diváky lehce získá svou bezmeznou vášní pro každého z živých tvorů a také sugestivním líčením exotické přímořské atmosféry plné slunce a nových dobrodružství. Tuhle inscenaci s kouzlem rodinné pospolitosti, kořeněnou laskavým humorem a tolik potřebným darem nadhledu, rozhodně doporučuji neminout.
(zadáno: 13.12.2024)
75 %. Hořkosměšná komedie Kláry Vlasákové s mírně apokalyptickým nádechem zve diváka do bunkrového obýváčku Jiřiny a Kamily, dvou více než svérázných seniorek. Skrze neotřelou konfrontaci protipólností jejich životní minulosti, naturelu, politického přesvědčení a světonázoru zde promlouvá podstata našich obav, paranoií a frustrací z aktuálního společenského vývoje, z nového a neznámého i ze stále vachrlatější vize blízké budoucnosti. Tleskám skvělé partneřině všech tří hereček, přičemž Natália Drabiščáková svým energickým drajvem tentokrát definitivně přeměnila v jistotu můj pocit, že s přehledem svede přehrát libovolný z přírodních živlů. :)
(zadáno: 10.12.2024)
Introspektivní sebezpytná cesta do vlastního nitra hlavního hrdiny hry Martina Myšičky nabízí prostor imaginativnímu, neotřelému uchopení daného příběhu. Neuspořádanost překotných myšlenek, vzpomínek a momentálních pocitů muže, jehož život se ve vteřině otočí naruby, se daří působivě vystihnout díky do drobných detailů promyšlené scénografii, která umožňuje taktéž efektivní svižné střihy v ději i obměny prostředí. Plusem je i herecká souhra v rámci celého obsazení. Snad jen několik nepatrných škrtů by bylo ku prospěchu, kompaktnější tvar by přispěl k ještě o poznání citelnější emoční rezonanci i vyznění této na každý pád originální inscenace.
(zadáno: 27.11.2024)
Empatický režijní přístup Lukáše Pečenky a maximálně soustředěná herecká (spolu)práce Máši Málkové a Radky Fidlerové daly vzniknout něžnému jevištnímu klenotu, titulu Eleanor. Působivý průlet stěžejními životními okamžiky E. Roosveltové se dotýká jak roviny ryze osobní, tak současně také té politické, kdy stála po boku manželovi i v úloze první dámy Ameriky, a kdy nejen pro něj dokázala být víc než jenom pouhou oporou. Hra ji představuje jako ženu silnou, inspirativní, hodnou respektu, neváhající svéhlavě bojovat za svá morální přesvědčení. Toto v každém ohledu zdařilé komorní duodrama prostoru i repertoáru Divadla v Řeznické vysloveně sluší.
(zadáno: 23.11.2024)
75 %. Důvtipně napsaná a gradačně vystavěná konverzační komedie o trojici kamarádů, kteří během společné víkendové párty podrobí detailnímu účtování své rozdílné a svérázné názory, morální kritéria a představy o ideálním partnerském soužití i celou řádku vzájemných a osobních problémů. Všichni tři typově vhodně obsazení pánové na sebe skvěle slyší, při jejich trialogových výměnách to permanentně jiskří, o vděčně zábavné hlášky není nouze. Skóre celé té matematiky životních hodnot je vůči letitému přátelství nakonec smířlivé, publikum si pak odnese "dýško" v podobě pocitu z příjemně stráveného divadelního večera naplněného sympatickým humorem.
(zadáno: 23.11.2024)
65 %. V inscenaci je trefně vystižena atmosféra všeobjímající chandry a deziluzí i marnost snažení cokoli kamkoli konstruktivně posunout, když jeden druhému nenaslouchá a vrchnost je nadto autoritou notně pofidérní. Text hry je bezesporu nosný, ale jeho struktura je spletitá, autorsky až intelektuálně překombinovaná, náročná jak na interpretaci, tak i udržení divácké pozornosti. Neztratit se ve všech těch odkazech a odbočkách je téměř nemožné, což na mnou navštívené repríze doložilo i několik přeřeků a jedno herecké okno. Z tematické nadčasovosti zamrazí, obsažené nešvary rezonují společností neustále a opakovaně, východisko žel v nedohlednu.
(zadáno: 23.11.2024)
Hospoda, jakožto "sběrna" rozličných lidských typů s vitrínami jejich osobních problémů. Scénosled mikropříběhů několika štamgastů uvozuje obsluha, hašteřivý manželský pár hospodských, dvojka vskutku k pohledání. B. Hrzánová s J. Dulavou rozehrávají všechny kuriózní postavičky tohoto panoptikálního reje s očividným elánem, empatií pro pointu i proměnlivost nálad a atmosféry jednotlivých výstupů. Konkrétní příčinu jejich neustálého popichování, jízlivostí a handrkování odtajní až úplné finále hry, které celou hořkosměšnost života sečte a podtrhne. Inscenace nabídne příjemně strávený divácký večer, osobně bych uvítala o něco zřetelnější přesah.
(zadáno: 14.11.2024)
Tato jevištní adaptace Flaubertova románu o zrádné opojnosti iluzí a sebeklamu funguje vskutku skvěle. Tleskám promyšlenému propojení všech inscenačních složek v opravdu záživný celek. Originální hudební a vizuální koncept plný působivých symbolik maximálně souzní s hereckou akcí a důrazem na pronesené slovo, vše intenzivně divákovy smysly nejen okouzlí, ale - spolu s dobře dávkovaným ironizujícím humorem - umožní i vícestranný, nečernobílý náhled na ústřední téma. Výborným hereckým výkonům dominují D. Barešová a R. Mácha, velmi pobaví služebná/komorná T. Jarčevské a tchyně M. Preissové, v obou případech s přesně vyst(ř)iženou mírou nadsázky.
(zadáno: 9.11.2024)
65 %. Inscenace nabízí k fenoménu umělé inteligence zajímavý úhlel pohledu, její text byl záměrně vytvořen za vydatné pomoci softwaru ChatGPT. Zkoumá se zde mj. hranice vlivu inovativních technologií na dramatickou tvorbu, v širším kontextu se hraje o potřebě hledání lidské identity, paralela na oidipovský mýtus leccos napoví. Otevírá se i zásadní otázka, kde pramení skutečná příčina všeho zla. Je nasnadě, že odpověď na ni nepotěší. PS formou varováníčka stran AI: Sebevražedné pocity vám konverzačně zapoví, ale text o tom, jak správně uvázat uzel, utáhnout a zajistit smyčku, kterou venkoncem můžete obtočit i kolem vlastního hrdla, vygeneruje.
(zadáno: 8.11.2024)
75 %. Tleskám předně odvaze zasadit komorní činoherní projekt do svérázného, po všech stránkách atypického prostoru Nové Spirály. Příběh o síle lásky, která ve smyslu fyzické přítomnosti trvala pouhé čtyři dny, ale srdce obou aktérů propojila navždy, poutem s pevností mostních konstrukcí, se sem podařilo přenést citlivě. Díky promyšlené koncepci a souhře všech inscenačních složek vyznívá v celé své křehkosti i živočišné razanci. Nejvíce mě oslovila herecká jistota v každém okamžiku autentické Vandy Hybnerové, typově trefné obsazení Jana Révaie a velmi zdařilá, náladotvorná hudba Petry Horváthové, která působivě umocňuje romantickou atmosféru.
(zadáno: 31.10.2024)
Schimmelpfennigovy texty se vyznačují svébytným stylem, strukturou a poetikou, vyžadujících od publika i tvůrců neméně svébytný sugestibilní a interpretační klíč. 100 songů v jakési repetetivní smyčce prolíná ozvěny myšlenek, nálad a pocitů několika lidí při čekání na vlak, a to pouze během tří minut před tím, než se jejich osudy tragicky protnou. Na Nové scéně ND se hra dočkala empatického výkladu, každý hlas působivého chóru rezonuje a nechá inscenaci vyznít jako jevištní básni, s neokázalou, citlivou upomínkou na oběti teroristických útoků, stejně tak na ty úplně obyčejné, všední okamžiky našich životů. Jaký song běží hlavou právě teď vám?
(zadáno: 29.10.2024)
85 %. Silná, nadmíru působivá inscenace nahlížející výsostně intimní, velmi drásavé a bolestné téma poměrně nekompromisní optikou. Nastalá rodinná tragédie zdaleka nerozmělní na střípky pouze duševní vesmír hlavní hrdinky. Během příprav společné večeře se o slovo přihlásí také další citlivé jizvy z minulosti i současné, dosud nezhojené šrámy. Palčivou houstnoucí atmosféru se účelně daří odlehčovat jemnými dávkami humoru s nádechem sarkasmu. Autenticitu okamžiku zpřítomňují precizní herecké výkony, jimž dominuje trojice Kateřina Krejčí, Alexandra Palatínusová a Marián Chalány. Intenzivní, emočně turbulentní, dlouho doznívající divácký zážitek.
(zadáno: 29.10.2024)
65 %. Inscenace akcentuje nejzřetelněji rovinu politického pletichaření, plného zákeřných intrik, manipulace i alibismu, pramenícího z neochoty nést osobní odpovědnost za učiněná rozhodnutí. Na jednu stranu je tak umocněna tematická nadčasovost odvěkých mocenských nešvarů, zároveň je tím ale částečně utlumena neméně atraktivní linka hry, monitorující osudový střet dvou pozoruhodných ženských osobností. V rámci herecky vyrovnaných výkonů mě nejvíce oslovil Mortimer Víta Hofmanna. Závěrečná titulková scéna zajistí efektní tečku i poslední slovo Stuartovně, nicméně Alžbětina řeč by silněji zarezonovala bez ní, podtržena již jen katarzním tichem.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>