Redakce

Helena Grégrová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1502)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 26.7.2022)
75 %. Křehké, neklopit! Nebo ještě přesněji: Čisté, nešpinit! Toť nálepka na duši knížete Myškina. A i dojem můj hlavní z poselství filmové podoby zamýšlené divadelní verze. Křehce, čistě a výmluvně by příběh na jevišti rezonoval, a mě mrzí, že ho jako regulérní inscenaci divácky neprožiji a těší mě tedy, že jsem se po všech stránkách silné a emotivní interpretace mohla alespoň prostřednictvím projekce zúčastnit.
(zadáno: 1.7.2022)
Nápad zpracovat historii adresy Spálená 16 a jejího blízkého okolí prostřednictvím svérázné poetiky ypsilonkových kabaretních koláží vyšel velmi dobře. Inscenace se ve šmrncovním a svižném tempu stihne dotknout poměrně slušné řádky zajímavých faktografických údajů, které jsou zde převážně prezentovány s humorem a nadhledem, ale dostane se i na satirický šleh, mířící k současnému stavu naší země. Stopáži kusu navzdory mně příjemně strávený divácký večer utekl ani nevím jak. Jen Roman Janál není úplně šťastnou volbou obsazení, přijde mi, že se mu se souborem nedaří přirozeně splynout.
(zadáno: 27.6.2022)
Vše zásadní již bylo řečeno v hodnotících komentářích kolegů J. Landy a P. Širmera. Inscenace s neoddiskutovatelným poetickým kouzlem, která mi z paměti nevymizela ani téměř pět let po zhlédnutí.
(zadáno: 25.6.2022)
85 %. Inscenace, která tepe především v rytmu nerovného zápasu ústřední partnerské dvojice s časem odměřovaným biologickými hodinami. Pozvolně, ale s každou vteřinou naléhavěji. Od bezstarostného ticha ke stále neklidnějšímu tikotu až po neúprosnou fatální ránu kyvadlem, jejíž razanci umocní krize vztahu i determinace matčiným modelem přístupu k rodičovství. Vyrovnaným hereckým výkonům dominuje ve všech emočních polohách postavy autentická Nina Horáková. Trefně načasovaný a cíl nemíjející sarkasmus matky ve skvělém podání Evy Salzmannové pak vítaně koření tento ne úplně snadno stravitelný, tematicky bolestný, ale každopádně silný divácký kus.
(zadáno: 19.6.2022)
85 %. Ačkoli se jedná o tvůrci přiznaný divadelní recitál, koncept průletu stěžejními pasážemi ze života Marty Kubišové je očividně dobře promyšlený a přínosně v rámci děje rezonují i dobové souvislosti. Také nápad obsadit většinu rolí herci, kteří ovládají hudební nástroje, a zajistí tedy současně i živý doprovod, funguje skvěle. A Hana Holišová v titulní roli je srdcovým trumfem, příběh předává a songy interpretuje přesvědčivě, s optimální pokorou k originálu. Pozoruhodný osud legendární zpěvačky se dočkal velmi důstojné jevištní pocty, která ovšem umně pracuje i s vyváženou porcí humoru a osvěžujícího nadhledu. Žádný suchopárný piedestal.
(zadáno: 12.6.2022)
Cit tandemu SKUTR pro imaginaci zdá se být bezbřehý. Aktuálně je možné se o tom přesvědčit v DvD, kde se oba s postem uměleckého vedení více než důstojně rozloučili nastudováním magického singspielu Kouzelná flétna, ze kterého pod jejich režijní taktovkou dýchá a promlouvá především radostná hravost se spoustou nápaditých, v rámci děje inovativních detailů. Ke komplexnímu zážitku měrou zásadní přispívá i živý hudební doprovod ve zdařilém aranžmá Matěje Kroupy a múzicky mimořádně obdařený soubor divadla, tentokrát v čele s Královnou noci v absolutně neodolatelném podání Jana Sklenáře.
(zadáno: 11.6.2022)
Téměř komplexní přešlap, téměř nic nefunguje. Tematicky se zřejmě jednalo o pokus apelativně demonstrovat mj. jakýsi demoralizační propad dnešní společnosti se stále patrnější devalvací našich životních, potažmo rodinných hodnot. Výsledný tvar inscenace je, bohužel, eufemisticky řečeno rozpačitý. Na žádné z mých nemála diváckých proč jsem si neodnesla adekvátní tvůrčí protože. Nulový přesah.
(zadáno: 8.6.2022)
Kunderovské finále umocní žert, satiru, ironii a nastíní i otázku ohledně hlubších významů. Koncepce hry i inscenace samotné přímo vybízí k modelu "co divák, to názor" aneb jakkoli mě celek oslovil, marno o tom vlastně cokoli psát. :) Nicméně skutečnost, že v rámci hereckých výkonů nebylo slabých okamžiků a současně jsem se pobavila a ani na okamžik nenudila, vyzdvihuji a tleskám!
(zadáno: 13.5.2022)
75 %. Imaginativnost obrazu a síla akce a slov ve vyváženém poměru, vše srozumitelně funguje od prvních replik po závěrečné Richardovy snové běsy před posledním kláním. Lehká ironie a nadsázka zde účinně shazují zákeřné, plíživé a úlisné zlo tak, aby poměrně zřetelně vyzněla především komičnost nesmyslné honby za mocenským vzestupem. Lhostejno, zda při tom její strůjce třímá v ruce sofistikovanou zbraň nebo řeznický sekáček, sekáče to z něj rozhodně neudělá. A i zištní nohsledi pocítí nakonec svůj pád.
(zadáno: 30.4.2022)
75 %. Sílu této inscenace umocňuje sugestivní budování atmosféry, která houstne postupně odtajňovanými okolnostmi příběhu a gradující akcentací veskrze nepříjemných životních pravd. Ano, všichni si pokrytecky lžeme do kapsy vlastní, ale nešetříme přitom ani naše blízké. Právě to dlouho nevyřčené, visící v zámlkách a mimice, se zde podařilo herecky dobře obsáhnout. Doposud jsem hru četla především jako drama rodinné. Aniž by tato linka zanikla, důraz na optiku "společensky osamoceného" jednotlivce, který by na rozpálené střeše komplikovaných vztahů měl udržet balanc primárně sám za sebe, ke mně tentokrát promluvil zřetelně.
(zadáno: 18.4.2022)
85 %. Energický drajv inscenace je po všech stránkách obdivuhodný a nepolevující do posledního tónu posledního přídavku. Tenhle průlet devadesátkami zdobí osobitý šmrnc, nadsázka i veskrze milý humor, nahlížející na skupinu Lunetic, jakožto jeden z nejanomálnějších hudebních fenoménů té doby, natolik zdařile, že to s vámi bude šít a ve vás doznívat přinejmenším ještě cestou domů. ...pokud tedy nezatoužíte jako já po nášupu v podobě domácí retro diskotéky. ;)
(zadáno: 13.4.2022)
Audiovizuálně vskutku opulentní pastva pro divákův sluch a zrak, ačkoli po hudební stránce přece jen s poněkud monotónními motivy. Bohužel se ale v tom expresivním inscenačním reji tak trochu utopil příběh a především myšlenky hry. Herecké výkony velmi solidní, všichni hrají do roztrhání svých enormně nalíčených těl. Autenticita rezonuje zdařile, o tom, že se děj odehrává na půdě blázince, jsem neměla nejmenších pochyb. Jako celek to ale mému vnímání kladlo překážky pro adekvátní soustředění se a tím pádem i kvalitu výsledného zážitku.
(zadáno: 10.4.2022)
75 %. Jana Paulová a Václav Vydra na sebe na jevišti očividně slyší, jejich partneření má šmrnc přirozenosti a vzájemné empatie. Tragikomický příběh ze života o tom, že sny a touhy se hlásí o slovo i koncovce věku "-sát" navzdory, a že stojí za to nikdy nic nevzdávat, mě v jejich interpretaci příjemně dojal. Za zmínku rozhodně stojí i režijní vklad Pavla Kheka, díky kterému jímavost textu rezonuje po celou dobu ve vyváženém poměru se sympaticky ironickým, ale přesto laskavým humorem, který mému naturelu vysloveně sedl.
(zadáno: 9.4.2022)
65 %. Inscenace poměrně neotřelým způsobem nahlíží na fenomén dneška - online sebeprezentaci na nejrůznějších sociálních a mediálních platformách, která válcuje nejen skutečnou realitu, ale s ní i naši bezprostřednost a přirozenost. Potřeba skutečné vzájemnosti a osobní komunikace je degradována na hon za lajky a followery. Zvolená forma, kdy divák sám se stává účastníkem jakési multimediální "pekelné" instalace, ve výsledku tak trochu přebíjí samotné sdělení hry, svérázný zážitek i podněty k zamyšlení se ovšem každopádně dostaví.
(zadáno: 28.3.2022)
Hra apelativně poukazuje na ne právě lichotivé praktiky a dopady bulvární žurnalistiky. Nejedná se ale v žádném případě o černobílé vykreslení této odvrácené tváře mediálního světa, což lze odtušit i z odlehčeného, místy příhodně ironizujícího tónu, s nímž je celý příběh prezentován. Divák se dočká také brnknutí na lidskou strunu a poměrně nečekané katarzní tečky. Jaroslav Plesl, jakožto nová tvář Studia DVA, obstál dle očekávání velmi dobře, inscenaci dodal osvěžující herecký šmrnc.
(zadáno: 21.3.2022)
Inscenace se věnuje zkoumání hranic naší mysli a psychiky v nonkonformních situacích rozdílných stupňů, lidské jednání je zde vystaveno konfrontaci se vžitými společenskými principy, konvencemi, morálními normami a autoritami všeho druhu. Výsledné skóre zrcadlení nevyznívá pro Homo sapiens sapiens, bohužel, dle očekávání příliš lichotivě. A ano, právě i pro svou obskurnost je život sám tak nepopiratelně fascinující. Tleskám obdivuhodné herecké souhře, pro Zábradlí obvyklé, zde se zkrátka sympaticky a přínosně partneří.
(zadáno: 16.3.2022)
Tohle je zkrátka tak úplně jiné: neprvoplánové, nemainstreamové, ale současně emočně silné a tak nějak otevřené každému diváckému srdci, které se nebude zdráhat vstřícně naladit na dané téma. Vynikající Roman Tomeš i Vendula Příhodová jsou jednoznačně trefou, svým postavám odevzdávají očividně vše. Celkově to má spád a šmrnc, energie mezi jevištěm a hledištěm funguje na výbornou. A speciální potlesk i pro hudebníky, šlape jim to skvěle.
(zadáno: 6.3.2022)
75 %. Inscenace, která děj i atmosféru buduje zprvu zdánlivě nenápadně, ale o to s účinnější gradací. A autenticky, až mě místy téměř bolelo pozorovat, jak víceúhelník pohledů na rekonstrukci příběhu, jež vyústí ve znásilnění, dokáže ozvěnami společenských předsudků determinovat oběť na přinejmenším zmateného vypravěče. Tomáš Loužný má dar režijní optiky, která diváka nenechá sál opustit netečně a Oskar Hes dosáhne téhož svým hereckým talentem a šarmem.
(zadáno: 12.2.2022)
75 %. Příběh o rebelii tápajícího nevybouřeného mládí, vymezujícího se především vůči rodičovské autoritě a přetvářkám světa dospělých, začíná vzdorem devítidenním, s veskrze prubířským a mírným vyzněním a končí u rozhodnutí, které v danou chvíli zdá se být celoživotním a zásadním. V herecky typově vhodně zvoleném obsazení vyniknou zejména odzbrojující Daniel Krejčík a Jitka Schneiderová, autenticita jejich projevu i trefně vystižené intonace zásadních vět textu pozvedají a umocňují divácký zážitek.
(zadáno: 6.2.2022)
"Dny se ztrácej jako ponožky v pračce. Všechno se děje a nic se neděje a je to vyčerpávající."

Krasosmutnivý kabaret o lásce, o vztahu, o touze, o snech, o prázdnotě, o návratech, o marnosti, o koncích a o tom, jak se neustále točíme v kruzích. Originální symbióza syrové poetiky novely Jana Těsnohlídka ml. a veršů Josefa Kainara v podání čtyř všestranně múzicky talentovaných herců mě zaujala a vtáhla od úvodní akce a prvních tónů. Minimum rekvizit, akcentace rytmu a slov. Divácký zážitek svérázný jako samotná forma i text.
(zadáno: 31.1.2022)
75 %. Čtyřgenerační ryze ženská výpověď o citech a pocitech, které provází všechny fáze vztahu mezi matkou a dcerou. Od naivních dětských her, přes pubertální přesvědčení určitě nikdy a za žádnou cenu nekopírovat chyby daného rodinného modelu, po finální smíření a poznání, že pro opravdové pochopení je potřeba si odprožít své. Typově vhodně obsazené herečky sympaticky partneří a jdou autenticitě okamžiku naproti mj. i empatickým espritem, který svým rolím očividně neváhaly propůjčit.
(zadáno: 18.1.2022)
75 %. Jenom matky vědí, co by chtěly světu říct i vykřičet a inscenace A studia Rubín jim v tom jde zdařilou a neotřelou formou vstříc. Mateřství jako mýtus. Mateřství jako kult. Mateřství jako fenomén. Ale i jako daň, jako výzva, jako společenský problém. Těch pádů, ve kterém se téma dočká skloňování, je víc a prostřednictvím sedmi autentických mateřských hlasů každopádně stojí za vyslyšení. Ale pozor! Autenticita je někdy tak trochu děvka... ;)
(zadáno: 31.12.2021)
75 %. Lež je na forhontě a pravda si balí kufr, přesněji kufříkový psací stroj. Hledat v takové bezútěšné realitě smysluplnost lidského počínání je opravdový boj, stejně jako udržet si v ní vůli jít dál. Inscenace MDP zřetelně akcentuje v Hamletově příběhu právě onu pokřivenost světa, kdy přetvářka, pikle a pletichy válcují morálku, zákony, ctnost, city a nakonec i rozum. Herecky přesvědčivým výkonům dominují Tomáš Havlínek a Beáta Kaňoková - její studie Oféliina šílenství je skutečně strhující.
(zadáno: 27.12.2021)
75 %. Jakkoli by inscenaci slušel podtitul "Za vším hledej ženu", dlužno dodat, že by každopádně nebyl úplný. Hra důvtipného konceptu totiž nechává divákům nahlédnout nejen pod pokličku partnerských vztahů Almy Mahlerové, více než důvěrné múzy řady známých umělců první poloviny 20. století. Odkrývá současně i věčný střet principů ženského a mužského světa, rozháranost bohémských duší a zazní zde též několik pozoruhodných myšlenek o umění jako takovém. Herecky zdařilé, mě osobně nejvíce oslovil Ondřej Volejník, který všechny svěřené role vystihl velmi přesně, s citem pro jejich odlišení a vyznění podstatných okamžiků.
(zadáno: 17.12.2021)
75 %. Potenciál textu dojmout je neoddiskutovatelný. V inscenaci Komorního divadla Kalich se velmi věrohodně a vyváženě podařilo zpřítomnit skutečnost, že dětská optika vnímání života je půvabná především a právě také pro projevy nejistoty, neohrabanosti a tápání, které si ovšem neseme s sebou v nejrůznějších formách neustále dál, věku navzdory. A nemůžu nedodat, že Pavla Tomicová prostřednictvím postavy babi Růženky ovázala mou duši (a věřím, že kompletně celé hlediště) potřebně hojivým a konejšivým fáčem.

P. S. "Život přináší definitivní odpovědi jenom na ty méně zajímavé otázky."
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>