Redakce

Helena Grégrová

redakční zkratka: heg

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (1421)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 28.2.2020)
Komorní muzikál s neotřelým námětem, který směrem k nezapomenutelnému diváckému zážitku pozvedají oba hlavní herečtí protagonisté, Lukáš Adam a Richard Pekárek. Jsou maximálně autentičtí a náročné party zvládají s obdivuhodnou interpretační jistotou.
(zadáno: 22.2.2020)
Satirickou komedii J. Havelky o sousedech, kteří nejméně ze všeho jsou schopni usnášení se na čemkoli, zato jsou přeborníky v nesnášení se pro cokoli, vzali v JČD za chytlavý inscenační konec. Zdařile pracují s autenticitou houstnoucí atmosféry, podtrženou trefně zvoleným prostorem sálu v KD Vltava, kde se schůze SVJ ve skutečnosti konají, a skvělými výkony všech herců, typově přesně obsazených a režijně citlivě vedených. K odchodu nebudete mít absolutně žádný důvod, nicméně neopomeňte - jste-li jednou na prezenčce, nutno zůstat do konce. Stanovy jsou stanovy a paní Roubíčková je připravena hájit východ vlastním tělem! ;)
(zadáno: 16.2.2020)
75 %. Inscenace, pro kterou jsou prostorové uspořádání a komorní atmosféra klubové scény v Jindřišské ulici jako stvořené. Po celou dobu monologického partu obdivuhodně soustředěný Jakub Špalek rozehrává podobenství o nebezpečí manipulace a zneužívání mocenského postavení, zejména když člověk propadne falešnému pocitu vlastní důležitosti a neomylnosti. Herec vše servíruje s bezprostřední autenticitou, díky které mu publikum visí na rtech od úvodních žoviálních promluv až po mrazivé finále a i po skončení představení má rozhodně o čem přemítat.
(zadáno: 13.2.2020)
Fantazírování je pro děcka. ;) Vyšší level je nechat se chytit drápkem - opravuji: Drábkem elefantazie a jeho/jejím poselstvím o vnímání jinakostí, o síle tolerance a nezbytnosti empatie a lidskosti. Dojetí, humor a nadsázka ve vyváženém poměru, hudba sfér, zdařilé kostýmy a herci v dokonalé koncentraci, očividně jdoucí s příběhem a motivací zasáhnout divákovy smysly.
(zadáno: 31.1.2020)
Tohle je to pravé vztahové peklo peklíčko! Pěkně pobernhardovsku tady pokrytečtí sourozenci, kteří znuděně pohrdají všemi a vším, dští síru při bilancování svých zpackaných životů. Nešetří při tom sebe, ani své předky, přičemž rodinný krb je symbolem brány předpeklí. Happyend nečekejme, změna je v nedohlednu. Tři vděčné herecké party, tři vyrovnané herecké výkony.
(zadáno: 25.1.2020)
85 %. Zdařilá dramatizace povídky J. Stránského o síle lásky, lidského ducha a naděje, které dýchají a rostou nehostinné, vytěžené krajině i mocenské zlovůli navzdory. Příběh je vyprávěn střídmými, ale o to působivějšími jevištními prostředky. Herecký koncert ovládá v ústředním partu Babičky J. Tesařová, které neváháme ani na okamžik věřit nach, rozechvělost a roztouženost mládí, stejně tak přiměřený sentiment při vzpomínání stárnoucí ženy. Tleskám odzbrojující přirozenosti, s níž obě tyto polohy suverénně střídá. Inscenace je opravdu důstojnou poctou nejen samotnému autorovi, ale i všem politickým vězňům a jejich rodinám.
(zadáno: 8.1.2020)
Inscenace sympaticky moderního střihu, ve které všechny složky souzní a do jemných detailů promyšleně gradačně posouvají příběh a atakují divákovy smysly. Ty mé doslova emočně pohltily a na devadesát minut vcucnuly mezi stránky Wertherových deníkových záznamů a dopisů, které ve jménu lásky nemohou zažloutnout. Herecky zdařilým výkonům dominuje přesný, v každé vteřině autentický "srdcerváč" Michal Kraus.
(zadáno: 18.12.2019)
Více než smysluplná inscenace, která silou působivých divadelních prostředků připomene pozoruhodný příběh Františka Filipa. Jeho odhodlání vzdorovat nepříznivému osudu, který mu odepřel horní končetiny, je vykresleno bez sentimentálních příkras, povětšinou v rytmu černočerného humoru, přesto ale i s respektem k vyznění dojemných podtónů. Vynikajíci výkon Jakuba Albrechta v titulní roli podporují a obohacují jeho skvěle sehraní kolegové. Divácký zážitek, který z paměti jen tak nevymizí.
(zadáno: 7.12.2019)
65 %. Král Oidipús jako detektivní puzzle? A proč by vlastně ne?! Zvolená forma modernizace antické tragédie mě oslovila, s textem pracuje povětšinou účelně, navíc s důrazem na pronesené slovo a odvyprávění příběhu. I míra nadsázky funguje a zpřístupňuje témata hry optice současnosti. Herci naplňují režijní koncepci beze zbytku a vše podtrhuje i zdařilá scénografická stránka, která zarezonuje především v působivém finále. Škoda jen, že celková dynamika inscenace ztrácí místy vyváženost a moji pozornost tak nesvedla udržet v plynulejší koncentraci.
(zadáno: 1.12.2019)
75 %. Inscenace se svébytně poetickou formou, silným puncem autenticity a uhrančivým přízrakem Modrého abbé dokáže, že spolutrpíte depresemi Vladimíra Holana a spolusdílíte pochybnosti Jana Wericha. A je vám úzko, svíravo a marno. Po všech stránkách působivý konfrontační duel životních postojů a mezí tvůrčí svobody dvou velkých, složitých osobností na pozadí bizarní doby.
(zadáno: 24.11.2019)
Už před začátkem může divák přemítat, jakpak se asi hra zvrtne, obzvlášť, dočte-li se v programu, že se ji bude snažit představit amatérský soubor Živel. A to jeho název ještě zdaleka nepředznamenává vše, čeho jsme nakonec svědky. ;) Tleskám, doporučuji a přiznávám, že už se mi dlouho nestalo, abych na konci komedie od samého smíchu málem nemohla popadnout dech. Díky za tuto inscenaci, která ho ani na okamžik neztrácí, a která je po herecké, režijní a v neposlední řadě též technické stránce precizně promyšlená a obdivuhodně zvládnutá do nejmenšího detailu a posledního gagu.
(zadáno: 18.11.2019)
Každým coulem poctivé, moderní divadlo dorazilo na Fidlovačku a já s povděkem smekám a držím palce tomuto trendu jejího směřování. Inscenaci zdobí obdivuhodný výkon Daniela Krejčíka, který s odzbrojující autenticitou zvládne "ďábelskou" přeměnu Einara v Lili s andělem v těle. Nelze nezmínit též působivé scénografické řešení. Škoda jen, že sympaticky svébytný režijní výklad, který s očividnou zarputilostí nekopíruje film, místy sází na nápady, které vývoj děje spíše shazují než účelně posouvají a zbytečné neúměrně ho protahují. Poselství příběhu zůstalo každopádně čitelné a zatajený dech s katarzní slzou se u mě dostavily.
(zadáno: 6.11.2019)
Jsou mladí, neklidní a zjevně znepokojení aktuální společensko-politickou situací. A také jsou talentovaní a svou generační variaci na podstatu Machiavelliho textu servírují se sympatickou vervou. Škoda jen, že výsledný tvar inscenace ne zcela důsledně míří k jednoznačnějšímu přesahu a poselství, ale naplnění dojde spíše to neotřelé a experimentální.
(zadáno: 20.10.2019)
Komorní příběh o osudovém překlepu v e-mailové adrese zdobí přesné herecké výkony Heleny Dvořákové a Pavla Oubrama. Svým postavám propůjčují dávku autenticity natolik adekvátní, aby publiku nechala nahlédnout nejen pod pokličku jejich intimních pocitů, ale současně i těšit se s nimi na každý další e-mail a s tím spojený vývoj děje. Celistvost diváckého prožitku zintenzivňuje citlivý režijní výklad Martiny Schlegelové, dbající na souhru proneseného slova, jemných, čitelných gest a scénografické i hudební složky. Více takových emočně silných a působivých inscenací, kořeněných vyváženými dávkami dojetí i milého humoru. Enter!
(zadáno: 9.10.2019)
Empatický drobnohledový jevištní průvodce zákoutími ženské duše - doslova a do prožitku od prvních říkanek až po věci poslední. Co matky jen sotva kdy vysloví nahlas a dcery obtížně kdy doopravdy pochopí a docení, i poté, co samy dojdou k mateřství? Být dítětem a být matkou, dva póly natolik blízké a vzdálené zároveň. Citlivé téma plné jímavých i nemilosrdných otazníků a vykřičníků, které v případě této režijně i herecky poctivě naplněné inscenace výstižně uzavírá působivá katarzní tečka.
(zadáno: 10.9.2019)
85 %. Ach ano, tohle je absolutní příběh. Příběh o tenké hranici mezi křehkostí a intimitou a drsnými a nelítostnými stránkami života. Příběh, který rozvíjením své ústřední zápletky otevírá spoustu znepokojivých otázek, odkrývá netušené souvislosti a obnažuje charaktery jednotlivých postav, až se vše povýší na silný divácký zážitek. Nic z toho by pochopitelně nefungovalo bez precizní souhry inscenačních složek, přičemž nadšeně tleskám především maximálně soustředěným výkonům všech čtyř hereckých protagonistů a jejich citelnému napojení na důvtipný režijní výklad, který tragikomickou podstatu hry vystihl s gradačním šarmem.
(zadáno: 26.8.2019)
75 %. Děkuji za další zážitek, který v případě Divadla Verze opětovně koření mj. radost z toho, že komedii ze života je možné naservírovat takto záživně, s nepodbízivou noblesou, bez hluchých a laciných pasáží. Stačí k tomu přitom souhra několika "maličkostí" - citu pro volbu dobrého textu, empatické režie a herectví respektující partnera na jevišti, nadsázku, vtip a pointy situací. A tak prosebně volám: "Vydejte tématickou verzi 'verzích' skript, abych se tak pak častěji mohla vydat za diváckou jistotou!" ;)
(zadáno: 16.8.2019)
(zadáno: 15.8.2019)
65 %. Inscenace o chaotickém světě plném smutků, brnkající na outsiderovské struny každého z nás. Škála tónů, s nimiž divácky souzníme, je pak přímo úměrná konkrétním zkušenostem a vzpomínkám, o nabubřelosti našich eg nemluvě. Herecky bez výhrad, text hry mě místy iritoval, čímž nechci popřít výše napsané aneb naopak. ;)

A závěrem hláška hlášek (citace z inscenace): Nemá smysl zastřelit posla, pokud jsi nepochopil zprávu, kterou ti přinesl.
(zadáno: 30.7.2019)
75 %. Inscenace, jejíž výsostně specifický humor na sympatické vlně dada a nadsázky si buď zamilujete, nebo se vám na něj nepodaří naladit. Každopádně nápad tu střídá nápad v tempu více než svižném, až mám pocit, že jsem určitě nestihla postřehnout vše. Několik pasáží, které by se možná někomu mohly zdát už lehce přes čáru, řadím osobně k těm, které zobrazované postavy a situace pojmenovávají po zásluze a výstižně. Už teď se těším, co přinese Soumrak starců.
(zadáno: 12.7.2019)
55 %.
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 12.7.2019)

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>