Redakce

Helena Grégrová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1457)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 13.10.2021)
Příjemná rodinná retrokomedie z časů krátce po sametové revoluci, kdy ve spoustě panelákových domácností dosluhoval koupelnový umakart a pozvolna a nesměle se hlásila o slovo optimističtější budoucnost. Plnému vyznění vděčných hlášek i pointám jednotlivých scén jdou všechny tři trefně typově obsazené herečky energicky naproti. Největší torpédoborkyní humoru je každopádně role Evy, ve které Anežka Rusevová naplno prokázala svůj odzbrojující komediální talent.
(zadáno: 11.10.2021)
65 %. Kdo jsi bez neuróz, hoď kamenem. ;) Nebo ještě líp, navštiv tuto inscenaci, kde se o terapii nejen hraje, ale která sama o sobě svým způsobem terapií vlastně je. :) Léčba smíchem je nasnadě, ale dojde také na mírné dojetí i prostor k zamyšlení se nad adekvátním způsobem přijímání anomalit u ostatních lidí. Psychické poruchy jednotlivých postav vystihli všichni herečtí protagonisté velmi věrohodně, nejvíce mě zaujal Václav Knop, s tiky tou­ret­ti­ka se popasoval skvěle. Ačkoli děj je v několika okamžicích opravdu možná až zbytečně moc předvídatelný, celkově lze tuto komedii jednoznačně označit za povedenou.
(zadáno: 9.10.2021)
75 %. Díky citelné souhře všech insenačních složek se daří DBz v tomto jazzovém muzikálu trefně vystihnout atmosféru tíživé doby, kdy bláhové lidské sny a touhy válcuje bezútěšná realita. Ve vzduchu je cítit válečné nebezpečí, smutek i slzy jsou téměř vyčerpány a suplovány jakýmsi šklebem společnosti, která volí východisko nálady ubavit se do bezvědomí. Kabaret je tu současně i metaforou začátku konce světa, v němž dekadence udává směr. Nejvděčnější herecký part Kabaretiéra využil K. Heřmánek ml. bezezbytku, na strunu diváckého dojetí mně příjemně zabrnkali D. Sitek a H. Seidlová. Neroňte slzy do piva, navštivte Cabaret!
(zadáno: 5.10.2021)
Depresivní vhled do absurdních zákoutí naší mysli i života samotného, konkrétně etap, v nichž se lze upínat snad jen k chiméře lepší budoucnosti, ve skutečnosti však už není uspokojivé cesty dopředu, ani vhodný čas pro návrat. City vyprahly, morální kodex zasypal prach a Bůh po většinu času mlčí... Inscenací po celou dobu zdařile rezonuje atmosféra odcizení a prázdnoty, temná a hutná tak, že by se místy dala doslova krájet. Pozornosti pak určitě doporučuji autorův inspirační pramen, respektive celou genezi vzniku hry.
(zadáno: 1.10.2021)
75 %. Opravdu skvěle inscenačně uchopená groteska. Žádné přepálené pitvoření se za každou cenu, k čemuž tento žánr obvykle svádí, ale sázka na mód uměřenosti, který zde vychází a jde vstříc vyznění textu této komorní hry. Velmi působivé jsou pasáže mimické klaunérie, kdy za humorem a smíchem jsou cítit i slzy a rezonuje v nich přesvědčivě celá hořkosměšnost života.
(zadáno: 28.9.2021)
85 %. V Národním divadle Brno se román Aleny Mornštajnové podařilo převést na jeviště mimořádně citlivým způsobem. Inscenace nechá vyznít všechny důležité esence příběhu, intenzivně pak zejména linku osudovosti, která si s titulní postavou pohrává téměř až za samu hranici toho, co jeden člověk je schopen za život unést. Katarzní finále, naaranžované jako průnik ozvěn rodinné minulosti a současnosti, které jako by promlouvaly ze skupinové fotografie, působivě umocní divácký zážitek.
(zadáno: 25.9.2021)
Hra poměrně neotřele nahlíží na problematiku diktátu kultu dokonalosti, na společnost honící se za povrchními pozlátky a upozaďující skutečné hodnoty, což nezřídka vede k destrukci jedinečnosti až ztrátě identity. Devizami inscenace Činoherního klubu jsou citlivý ironizující odstup, se kterým téma satirické komedie zrcadlí, trefený gradační temporytmus a čtyři dobré herecké výkony - každý ctí partnera, pointy dialogů a vyznění smyslu textu. Vše účinně podtrhuje i scénografie pravidelných tvarů ve stylu "čistému vše čisté".
(zadáno: 20.9.2021)
75 %. Tenhle divadelní výlet do Země Nezemě určitě podnikněte. Je trefou nejen pro dětskou duši, ale i pro duše nás dospěláků. Ti, kteří nezapomněli, že byli dětmi a věří na víly, zjihnou, a ti, kteří si kouzlo snění s otevřenýma očima už téměř nemohou vybavit, snad pookřejí a znovu s ním začnou alespoň koketovat. Zázraky jsou zkrátka prima! Vše navíc roztomile koření postřehy dětských diváků, vyvolané jemnou interakcí herců s publikem. Nej hlášku večera obstaral chlapeček, který na otázku "Proč se my herci stále převlíkáme?" odpověděl: "Aby vás nepoznali." :)
(zadáno: 17.9.2021)
45 %. Když už inscenace o Werichovi jednou je, tak má koukat, aby byla. Záživná, šmrncovní, nápaditá, důvtipná, sdělná... A ne být místy zbytečně rozvleklým, více než méně nudným, celkově ne zřetelně koncepčním životopisným průletem umělcova života, jak tomu v tomto případě je. Nefér by ale bylo nezmínit dobré herecké výkony, které moje divácké pocity zklamání svedly poměrně uspokojivě ukonejšit.
(zadáno: 16.9.2021)
Hra vychází z události teroristického útoku na moskevské divadlo Na Dubrovce v roce 2002, který byl odezvou rusko-čečenského konfliktu. V inscenaci uváděné v DvŘ se textu dostalo velmi zdařilého uchopení a interpretace. Je předepsán pro tři ženské hlasy (členka teroristické skupiny, zdravotnice, divačka), zprostředkovávající výpovědi o jednom nečekaném osudovém prolnutí. Díky sugestivnímu, optimálně ztišenému projevu hereček je možné si doslova intimně divácky odprožít emocionálně nabitý příběh, akcentující nesmyslnost všech bojových útoků i tragičnost bezpočtu řad jejich nevinných obětí.
(zadáno: 15.9.2021)
Důvtipně promyšlená procházka prostory budovy Divadla Komedie a zejména pak "stigmatickými" okamžiky z její minulosti. Zajímavý počin, který mě oslovil svou svérázností i bezesporným talentem a nadšením celého tvůrčího týmu. Jsou mladí, nelhostejní, vyjadřující své pocity se sympatickým nadhledem i elánem.
(zadáno: 8.9.2021)
75 %. Příběh starý jak lidstvo samo v moderním střihu, převyprávěný básníkem - vojákem, pamětníkem válečných krvavých řeží. Lhostejno, zda opravdu i těch bájných, neboť lidstvo je nepoučitelné a sváry a boje věčné. Naštěstí doposud vždy následované smírem a klidem zbraní. Nálož nelehkého textu, který místy možná až moc "pokouší" míru divákova soustředění, interpretuje Karel Heřmánek ml. s obdivuhodným nasazením, přesvědčivě a záživně, s očividným nadšením pro text samotný i citem pro jeho vyznění.
(zadáno: 5.9.2021)
David Drábek je mistr neotřelé divadelní imaginace. Na mračna, která se stahují nad naší letargickou společností, poukazuje v druhém "soumraku" opět humorem důvtipným. Inscenace jde vyznění vstříc napříč žánry (místy komiks, místy horor, místy satira a ironizující tóny), ale především si dosyta užijeme trefnou komediální nadsázku. A nebo to vlastně všechno je spíš až příliš reálné?
(zadáno: 24.8.2021)
V konkurzu směrem k mému diváckému srdci si tahle obdivuhodná akrobatická parta rozhodně vedla na výtečnou. Sálá z nich svěží energie, mladý duch, hravost a očividně radostné nadšení z pohybu, jehož prostřednictvím svedou podmanivě vykouzlit příběh o tom, jak nelehké je někdy (tedy, vlastně spíš poměrně často) v tom našem světě prosadit se a obstát.
(zadáno: 16.8.2021)
45 %. Opravdu obdivuhodný výkon Filipa Březiny, který propotí naskrz nejen uniformu a sako, ale málem se mu rozpustí i ta buřinka na hlavě. Přes očividné nasazení i všech ostatních herců je ale poselství o nebezpečí opojení absolutní mocí, antisemitismu (resp. rasové nesnášenlivosti jako takové), různých politických nešvarů a stádnosti davů bohužel rozmělněno neúměrně zdlouhavou, místy nudnou a sdělností vůči dnešní době ne úplně adekvátní dramatizací filmu. Zvolený inscenační klíč mně zkrátka neotevřel cestu k mrazivě katarznímu zážitku, který jsem si od tématu slibovala.
(zadáno: 11.8.2021)
75 %. A já si myslím, že přesně takovouhle divadelní vzpomínku by si Miki Volek nechal líbit. Průjezd zásadními životními vzpomínkami tramvají svištící v rytmu rokenrolu do stanice Průšvih, která ovšem voní po životě. Povětšinou zpackaným, ale zato naplno odprožitým. Sny, touhy i pochybnosti, tréma, andělé, běsy i běsi a démoni si během té divoké jízdy podávají ruce. A současně kreslí příběh a zřetelně obkreslují kontury divácké spokojenosti.
(zadáno: 10.8.2021)
(zadáno: 2.8.2021)
85 %. Originálně vystavěná inscenace, jejíž forma mě oslovila. Naše (nejen, ale zejména) rasistické předsudky bere rejžákem proti srsti, jde na to ovšem současně i s adekvátně vyváženou porcí nadsázky a inteligentního humoru. V hledišti není nouze o emoce všeho druhu. Zasmějeme se dosyta, zazpíváme si, dokonce si i zatančíme. Katarzní tečku pak zde supluje otazník, mířící ke xenofobním náladám ve společnosti a sebezpytně pošťuchující naši nezřídka letargickou mysl. Vše na vlně mého oblíbeného módu: Smích? Přejde!
(zadáno: 5.7.2021)
65 %. Poselství téhle konference míří přímo a neomylně směrem k aktuálním společenským normám nás pozemšťanů. Je to bezdiskusně tak, do vesmíru nemůžeme my vyslat nic moc lichotivého, neboť jsme pokrytečtí, sebestřední a "přechytralí" až běda. Nenásilná interaktivita posiluje sdělení inscenace, jen škoda, že jistý dluh tématu i možnostem využití prostorů planetária přeci jen zůstal.
(zadáno: 28.6.2021)
75 %. Toužíte nabourat den ode dne stereotypnější vzorec vašeho partnerského vztahu? Vsaďte na náhodnou proměnnou, ideálně s co nejvíce nejnepravděpodobnějším jménem. Jezebel, například. A obdobnou vizáží. Zmoklý křeček, dejme tomu. A nestačíte se možná divit, kolika výsledků se najednou dopočítáte. Živelná energie a drajv sehraného hereckého trojlístku vám v tomto případě za rovnítko inscenace dosadí příjemný divácký zážitek z neotřele zpracovaného žánru komedie.
(zadáno: 18.6.2021)
Opravdu výborná herecká práce Kateřiny Macháčkové. Její autentický projev i na milimetr přesná mimika a intonace jsou obdivuhodné a nenechají na zem spadnout jediné slovo, každé má potenciál být vnímavým obecenstvem slyšeno tak, jak vyznít má. Ona Brunhildu Pomselovou nehraje, ona ji na devadesát minut zpřítomní. Silné jsou okamžiky drobných zámlk, jako kdyby se příběh sám bránil být opětovně připomenut a působivé jsou pasáže, při nichž si uvědomíme až děsivou paralelu k aktuálnímu stavu (nejen) naší společnosti. Mrazivá výpověď k temné etapě světových dějin, intenzivní divácký zážitek, po kterém jen tak snadno neusnete.
(zadáno: 11.6.2021)
Vícevrstevnatá hra se silným příběhem v přesném, ve jménu dílčích point i komplexní gradace citlivě vystavěném a po všech insenačních stránkách takřka neodolatelném podání divadelního spolku Kašpar. Dvouhodinová jízda na emoční centrifuze, během níž absolutně samozřejmě spolusdílíte slzy smíchu i regulérního dojetí. Toužíte-li dosyta lidsky pookřát, radím rozhodně tenhle divácký zážitek neminout!
(zadáno: 4.6.2021)
65 %. Inscenace o jinakostech ve společnosti vyniká hereckou souhrou, které dominují obdivuhodně přesní Denisa Barešová a Oskar Hes. Příběh, akcentující primárně šikanu mezi mládeží v kontrastu k přezíravosti okolí a přirozenosti lidské touhy po nalezení spřízněné duše, je místy poněkud zploštěn, nicméně jeho ponurou atmosféru, napětí i šmrnc přízračnosti se daří adekvátně udržet po celou dobu, k čemuž výrazně přispívá také zdařilá hudba Jiřího Hájka.
(zadáno: 15.11.2020)
Zá-to-pek? Další z řady zdařilých rodinných inscenací Minoru, která bezpečně zabaví diváky napříč generacemi. Kromě již tradiční hravé nadsázky, originální hudební složky a do jemných detailů promyšlené práce s kulisou, loutkou či rekvizitou dojde tentokrát ve jménu tématu i na několikerou možnost si v hledišti spontánně a z plných plic zaskandovat a zafandit. A také tak trochu pocítit i kousek té národní hrdosti. Zá-ži-tek!
(zadáno: 7.11.2020)
75 %. Poměrně depresivní vhled do neklidných a neuspořádaných myšlenek vyhořelého muže středního věku, jehož život se ocitl v neutěšeném bodě, kdy nenachází prakticky žádný důvod žít ani zemřít. S nelehkým úkolem jevištně ztvárnit divadelně ne právě vstřícně strukturovaný Houellebecqův román se tvůrci popasovali zdárně. Skromná, ale přesto efektivně řešená scéna dotváří skličující a stísněnou atmosféru. Zásadním přínosem je pak nadmíru trefné obsazení Jana Hájka do hlavní role. Jeho autentický projev mě pohltil natolik, až jsem měla místy pocit, že tep Florenta-Claudea a hlediště má absolutně synchronní rytmus.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>