Redakce

Helena Grégrová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1481)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 18.1.2022)
75 %. Jenom matky vědí, co by chtěly světu říct i vykřičet a inscenace A studia Rubín jim v tom jde zdařilou a neotřelou formou vstříc. Mateřství jako mýtus. Mateřství jako kult. Mateřství jako fenomén. Ale i jako daň, jako výzva, jako společenský problém. Těch pádů, ve kterém se téma dočká skloňování, je víc a prostřednictvím sedmi autentických mateřských hlasů každopádně stojí za vyslyšení. Ale pozor! Autenticita je někdy tak trochu děvka... ;)
(zadáno: 31.12.2021)
75 %. Lež je na forhontě a pravda si balí kufr, přesněji kufříkový psací stroj. Hledat v takové bezútěšné realitě smysluplnost lidského počínání je opravdový boj, stejně jako udržet si v ní vůli jít dál. Inscenace MDP zřetelně akcentuje v Hamletově příběhu právě onu pokřivenost světa, kdy přetvářka, pikle a pletichy válcují morálku, zákony, ctnost, city a nakonec i rozum. Herecky přesvědčivým výkonům dominují Tomáš Havlínek a Beáta Kaňoková - její studie Oféliina šílenství je skutečně strhující.
(zadáno: 27.12.2021)
75 %. Jakkoli by inscenaci slušel podtitul "Za vším hledej ženu", dlužno dodat, že by každopádně nebyl úplný. Hra důvtipného konceptu totiž nechává divákům nahlédnout nejen pod pokličku partnerských vztahů Almy Mahlerové, více než důvěrné múzy řady známých umělců první poloviny 20. století. Současně odkrývá i věčný střet principů ženského a mužského světa, rozháranost bohémských duší a zazní zde též několik pozoruhodných myšlenek o umění jako takovém. Herecky zdařilé, mě osobně nejvíce oslovil Ondřej Volejník, který všechny svěřené role vystihl velmi přesně, s citem pro jejich odlišení a vyznění podstatných okamžiků.
(zadáno: 17.12.2021)
75 %. Potenciál textu dojmout je neoddiskutovatelný. V inscenaci Komorního divadla Kalich se velmi věrohodně a vyváženě podařilo zpřítomnit skutečnost, že dětská optika vnímání života je půvabná především a právě také pro projevy nejistoty, neohrabanosti a tápání, které si ovšem neseme s sebou v nejrůznějších formách neustále dál, věku navzdory. A nemůžu nedodat, že Pavla Tomicová prostřednictvím postavy babi Růženky ovázala mou duši (a věřím, že kompletně celé hlediště) potřebně hojivým a konejšivým fáčem.

P. S. "Život přináší definitivní odpovědi jenom na ty méně zajímavé otázky."
(zadáno: 8.12.2021)
85 %. Stominutový "kurz" na téma spousty životních nezbytností. Jak ve třistahvězdičkovém hotelu rozdělat oheň z navlhlého klestí? Jak se nejlépe odvděčit farmáři, který vás ztracené v noci nenechá lesu a tmě napospas? Jak královsky poobědvat na hrobu dávné kamarádky, aniž by to působilo jako svatokrádež? A především pak, jak být druhému přítelem a skutečnou oporou? Bodů je na programu ještě mnohem víc, ale nebudu už dál ani naznačovat. Jen dodám, že obě šarmantní "lektorky" rozhodně znají recept, jak diváka příběhem rozesmát, nenásilně ponouknout k zamyšlení i příjemně dojmout.
(zadáno: 29.11.2021)
Hra Petera Quiltera nám nechává nahlédnout do herecké šatny a duše divadelní hvězdy, která zde během svého posledního představení bilancuje kariéru i život. Právě tento večer herečku navštíví její bývalý manžel, čímž autor koření divácky atraktivní téma a naznačuje slibný dějový vývoj. Je škoda, že potenciálu zápletky zůstává nakonec přece jen něco dlužen, zejména v pasážích, kdy místo očekávaného zajímavého posunu příběhu zaznívají poměrně otřepané umělecké a životní "pravdy". Díky solidním hereckým výkonům Ilony Svobodové a Ondřeje Volejníka se ale každopádně nezdráhám svůj zážitek z inscenace označit jako příjemný.
(zadáno: 29.11.2021)
75 %. Jsem ráda, že mé první setkání s aktovkou Antonína Přidala, do které promítl svoji náladu z politickospolečenského klimatu sedmdesátých let, proběhlo právě prostřednictvím této inscenace, která vyznění výsostně poetického textu s komorní atmosférou jde velmi zdařile naproti a posiluje jeho nadčasovost. Díky empatické režijní i herecké interpretaci zde promlouvá s přiměřenou naléhavostí odvěký boj mezi životní negací, rezignací, skepsí, nedůvěrou a odhodláním, odpuštěním, nadějí i vírou, že navzdory momentálním nástrahám a překážkám má smysl se nevzdávat a jít dál.
(zadáno: 22.11.2021)
Takový to, když celý svět je vlastně docela dost na houby, že si už i v matčině lůně musíte připadat přinejmenším jako Hamlet. Víc z děje neprozradím, ale ráda dodám, že divadelní poetika Bezručů a Spitfire Company se prolnula v této inscenaci vysloveně symbioticky a vstřícně mému diváckému naturelu. Herecké souhře dominuje suverénní výkon Kateřiny Krejčí, která, v roli dítěte chystajícího se na porodní "zemětřesení", probudí mateřský pud snad i v kamenné sfinze.
(zadáno: 7.11.2021)
75 %. Novelu J. Štiftera o zašlém šarmu a půvabu prvorepublikového českobudějovického nevěstince Café Groll se vším povrchním pozlátkem v kontrastu s vystřízlivěním společnosti v poválečné době, kdy politický zlom roku 1948 pokouší a obnažuje lidský charakter, se v inscenaci JDČB povedlo podmanivě oživit. Prostřednictvím výpravné scénografie, přiměřeně "lechtivé" choreografie i hudby J. Čtvrtníka, který současně zajišťuje i živý klavírní doprovod, šantánové kouzlo z jeviště doslova dýchá. Nelze nezmínit i vyrovnané herecké výkony a plynulé propojení střídajících se časoprostorových rovin. Velmi příjemný divácký zážitek.
(zadáno: 31.10.2021)
(zadáno: 31.10.2021)
(zadáno: 31.10.2021)
75 %. Pozoruhodná inscenace, v níž velmi silně promlouvají také její nonverbální složky, jejichž prostřednictvím se podařilo neotřele a působivě posílit zobrazení skutečnosti, že protipólné motivy života a našich pocitů mají i své nečekané fáze prolnutí. Destrukce, špína, zmar, bolest, nepochopení, násilí, osamění, úpadek morálky, osobních cílů a hodnot kontra vzdor a cesta za doteky, sounáležitostí, porozuměním, pomocí, citovým naplněním, svobodou, světlem, nadějí. Vynikající výkon Zdeňka Piškuly, který titulní roli dává snad ještě o něco víc než úplně všechno.
(zadáno: 26.10.2021)
Inscenaci se nepodařilo otevřít mi cestu k jakékoli smysluplné nadstavbě na freudovské téma, ani ho nesvedla nijak účelně a obhajitelně ironicky shodit, bylo-li jedno či druhé záměrem. Napadla mě ještě možnost, že způsob, jakým na nás vše ve výsledku zapůsobí, by mohlo být klíčem k tomu a z toho. Bez nároku na jakékoli další psychoanalytické zkoumání mého pohledu cítím se býti vděčná za své dětství, krajinu snů a snad tedy i za zákoutí vlastního podvědomí, a to budiž v tomto případě současně i mou katarzí.
(zadáno: 24.10.2021)
(zadáno: 23.10.2021)
(zadáno: 23.10.2021)
(zadáno: 23.10.2021)
(zadáno: 23.10.2021)
(zadáno: 23.10.2021)
(zadáno: 22.10.2021)
75 %. Stejně jako u ostatních McDonaghových her, tak i v Lebce z Connemary, skrývají postavy pod drsnou slupkou, obhroublým chováním a vulgární mluvou kromě tajemství také své sny, touhy a elementární lidskost. Čekání na okamžiky, kdy je divák má možnost rozpoznat, mě nepřestává dráždit a bavit zároveň. V inscenaci Divadelního spolku Kašpar zážitek zintenzivňují empatické herecké výkony a komorní prostor klubovny, který napomáhá dotvořit černočernou atmosféru této hrobařské komedie.
(zadáno: 21.10.2021)
Obsah i poselství hry pro mě nejlépe vystihuje citát Christiana Morgensterna: "Pro bezpočetné je jen jediný lék - katastrofa." V inscenaci Hany Burešové se velmi dobře a důsledně pracuje s budováním bezútěšné atmosféry a pozvolnou gradací napětí, silné jsou okamžiky s hororovým a mysteriózním nádechem. Kvalitním hereckým výkonům dominují E. Hacurová, M. Zimová, J. Vondráček a S. Toman, který postavu nejzáhadnější a nejzásadnější ztělesňuje opravdu bravurně.
(zadáno: 17.10.2021)
75 %. Je to už téměř třicet let, kdy jsem se skoro nemohla odtrhnout od knížky, kterou jsem si nedlouho poté zvolila jako téma maturitní práce, neboť mně ten silný, hluboce lidský příběh a nezdolný naturel titulní postavy byly velmi blízké. Jsem ráda za zpřítomnění mých tehdejších pocitů prostřednictvím působivé inscenace MDP, která zdařile zobrazuje, jak neblaze se na osudu jedné obyčejné pražské rodiny dokázala podepsat "udavačsko-budovatelská" 50. léta. Tleskám herecky přesvědčivým výkonům, nejvíce mě oslovila B. Kaňoková jako Jana Honzlová a S. Budiman, který je v roli jejího mladšího bratra Huga skutečně odzbrojující.
(zadáno: 13.10.2021)
Příjemná rodinná retrokomedie z časů krátce po sametové revoluci, kdy ve spoustě panelákových domácností dosluhoval koupelnový umakart a pozvolna a nesměle se hlásila o slovo optimističtější budoucnost. Plnému vyznění vděčných hlášek i pointám jednotlivých scén jdou všechny tři trefně typově obsazené herečky energicky naproti. Největší torpédoborkyní humoru je každopádně role Evy, ve které Anežka Rusevová naplno prokázala svůj odzbrojující komediální talent.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>