PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1886)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 1.8.2026)
Slovní hříčku o tom, že co je revue, to tady nikdo pořádně nevue (citace ze hry), se hravým uchopením dané formy podařilo Divadlu A. Dvořáka Příbram zdařile zpochybnit. Suché Šlitrovky (opět citace) interpretují všichni účinkující s energickým drajvem, s nenucenou samozřejmostí si s nimi léty prověřené šlágry záhy pobrukuje i nemalá část publika. Jednotlivé výstupy mají sympatickou jiskru a dokáží navodit pohodovou, lehce nostalgickou atmosféru. Jednoznačně nejdojemnějším momentem inscenace je odzbrojující, mimořádně působivé podání pacifistického songu Tulipán doyenem souboru Jaroslavem Somešem. V každém ohledu příjemně strávený divácký čas.
(zadáno: 30.7.2026)
(zadáno: 30.7.2026)
(zadáno: 30.7.2026)
(zadáno: 25.7.2026)
Opera samotná i hravá inscenace JD ve shodě s předlohou upomínají na nadčasové poselství Malého prince neopomíjet to v životě doopravdy podstatné. Nezkalená čistota dětského vnímání obnažuje absurdní, nezřídka povrchní, egomansky nabubřelý, protiřečící si, na pokřivených hodnotách lpící svět dospělých. Atmosféru křehkého a dojemného meziplanetárního putování plenérové prostředí Otáčivého hlediště kouzelně dotváří. Orchestr i interpreti prokázali plně koncentrovanou formu, procítěné sólové party doplňovaly harmonické sborové výstupy. Cestou domů zámeckou zahradou jsem pozvedla hlavu k obloze, v touze zaslechnout zvonivý smích z planetky B 612.
(zadáno: 29.6.2026)
75 %. To by pochopitelně nebyl Hurvínek, aby při cestě vlakem do Plzně nepodnikl hned na nádraží nějakou tu rošťačinu. Co všechno s pomocí kouzelné píšťalky pana výpravčího spíská tentokrát, neradno prozrazovat předem, každopádně je nasnadě, že si spolujízdu s ním užijí pan Spejbl i Žerýček, a především malí i velcí diváci. Putování je to totiž dobrodružné, plné překvapení a rozverné hravosti, která se promítá ve všech složkách inscenace, ať už jde o nápaditou scénografii, hudbu či text, nepostrádající sympatický slovní humor. Přičtu-li k tomu ještě očividné kolektivní herecké nadšení, vychází z toho zkrátka prima divadelní výlet za zážitkem.
(zadáno: 22.6.2026)
Během deseti intimních rozhovorů krátce před terapeutickými sezeními si Louise s Tomem dokáží nakonec pojmenovat a vyříkat k nastalé krizi svého dvacetiletého manželství víc, než se zpočátku může zdát. To hořkosměšné bilancování provází pochybnosti, vzájemná ironie, ale také empatie i chuť vztah nevzdat a znovuobjevit, co oba spojuje. Beáta Kaňoková a Petr Konáš předvádí precizní hereckou souhru, slovní ping-pong pointují bravurně a jsou též mimořádně autentičtí, což umocňuje i prostor kavárny ABC. Diváci si zde mohou emoce odprožít doslova na dotek, pobavit se i popřemýšlet, jaké by asi bylo aktuální resumé zprávy o stavu jejich partnerství.
(zadáno: 19.6.2026)
Na jevišti Divadla Komedie se prostřednictvím neotřelé dramaturgicko-režijní koncepce podařilo propojit tři autofikční romány Édouarda Louise unikátním způsobem. Jako by postavy, vzpomínky, situace a vztahy opustily stránky knih a za účasti autora samotného uspořádaly jakousi formu velmi svérázného happeningu. Bolestného i očistného zároveň. A během něj se vždy pro konkrétní divadelní večer mimo jiné pokusily také stát tak trochu jinými, pozměnit svůj literární obraz. Dynamický temporytmus udržují všichni po celou dobu skvěle, live cinema umožňuje vrstvit významy i úhly pohledu. Skvělé herecké souhře dominují Tomáš Dalecký a Eva Salzmannová.
(zadáno: 18.6.2026)
75 %. Kultovní, nadčasový příběh, v němž lidská odvaha postavit se odhodlaně bezpráví a pokřivenému systému svádí nerovný zápas s despotickým, manipulativním zlem, ukrývajícím se pod líbivou fasádou, falešnými úsměvy a populistickou záštitou konání v zájmu ostatních, se v DRB podařilo působivě zpracovat. Miroslav Hrabě a Romana Goščíková jsou v rolích sympatického, přímočarého rebelanta a zákeřné, autoritativní, pasivně agresivní vrchní sestry opravdu přesní. Dlužno dodat, že i ostatní herci zdařile vystihují charaktery jednotlivých postav a přispívají k celkovému vyznění inscenace, mrazivému i katarznímu zároveň.
"Alespoň jsem to zkusil."
"Alespoň jsem to zkusil."
(zadáno: 17.6.2026)
85 %. Muzikál pulzující energickým kolektivním nasazením a ryzí člověčinou. Všechny složky se působivě propojují v průsečík tradic a současnosti, zákonů podnikání a rodinných hodnot, piedestalů úspěchu a životních karambolů. Mezigenerační dialogy a osobní zpovědi ústředních postav patří k emotivním okamžikům příběhu. Nejsilněji mě oslovil výkon Daniela Krejčíka, jenž nebývale empaticky obsáhl vývojový oblouk role Jana Antonína Bati - od vyjukaného klučiny s nudlí u nosu, přes bodrého chlapíka, po průmyslníka vizionáře. A ach, ten závěr. Vsadím stylově boty, že alespoň na vteřinu přepadne nemálo z diváků touha najít a oprášit papírového draka.
(zadáno: 14.6.2026)
Specifickou tvůrčí optikou nahlíží autorsko-režijní dvojice Petr Erbes a Boris Jedinák několik stěžejních okamžiků, které předcházely srpnové okupaci Československa v roce 1968. Na bázi dokumentární formy shrnují divadelním jazykem neotřelých metafor nejen gró událostí, vystihují atmosféru doby i rozpolcené pocity a postoje vedoucích představitelů KSČ, ale daří se jim také nabídnout i paralelní vykřičník k dnešku, zejména směrem k nebezpečí určitých politických kompromisů a jednání pod tlakem. Herecký soubor opětovně efektivně partneří a soustředěně dodržuje potřebnou míru stylizace i jistého odstupu a bez zaváhání si získá pozornost publika.
(zadáno: 7.6.2026)
"Každý má duši, vím to."
Wildeův román ožívá v originální jevištní adaptaci Tomáše Loužného a Petera Galdíka. Divák se zde stává svědkem rekonstrukce příběhu prostřednictvím jeho pozoruhodné dekonstrukce, inscenace Doriana zkoumá a prezentuje z různých úhlů pohledu. K perspektivě zrakem ostatně odkazuje i průřez oční bulvou, dominanta scény (oko, okno do duše). Konflikt vnější a vnitřní krásy, povrchnosti a oduševnělosti, kultu mládí a dokonalosti a obav ze stárnutí interpretuje herecká šestice v naprosté souhře, bravurně zvládá kombinaci vyprávění, zcizovacích diskusí, citací a poznámek, variování konkrétních situací a prostřídávání rolí.
Wildeův román ožívá v originální jevištní adaptaci Tomáše Loužného a Petera Galdíka. Divák se zde stává svědkem rekonstrukce příběhu prostřednictvím jeho pozoruhodné dekonstrukce, inscenace Doriana zkoumá a prezentuje z různých úhlů pohledu. K perspektivě zrakem ostatně odkazuje i průřez oční bulvou, dominanta scény (oko, okno do duše). Konflikt vnější a vnitřní krásy, povrchnosti a oduševnělosti, kultu mládí a dokonalosti a obav ze stárnutí interpretuje herecká šestice v naprosté souhře, bravurně zvládá kombinaci vyprávění, zcizovacích diskusí, citací a poznámek, variování konkrétních situací a prostřídávání rolí.
(zadáno: 6.6.2026)
Současné irské komorní drama otevírá problematiku sexuálního násilí nesentimentálně, jako ostrý střep mířící přímo k jizvě s téměř nulovou šancí na úplné zhojení. Hercům se bez výjimky daří autenticky budovat houstnoucí atmosféru citelně vykloubené situace, kdy náhodné setkání náhle nemilosrdně vrátí potlačované a zasouvané vzpomínky na onu noc. Zažité stereotypy, sporadická efektivita možných řešení situace, nemístná bagatelizace hranic - k tomu všemu inscenace staví neodbytný otazník. Intenzitu zážitku umocňuje uspořádání hlediště, kdy diváci obklopují scénu z obou stran a jeviště se tak stává skutečným epicentrem více než bolestných emocí.
(zadáno: 5.6.2026)
Výchozí zápletka, kdy je několik lidí rozdílných nátur a sociálního statusu izolováno v nonkonformním prostoru, sama o sobě až tak neotřelá není. Kateřina Letáková s ní ovšem nakládá důmyslně. Zaujme už samotné místo děje, pro mrazivé podobenství je průmyslový mrazák výstižnou volbou. Text hry je důvtipný, gagy a repliky, bohaté na slovní hříčky i hlášky, jsou významově vícevrstvé, dokáží spolehlivě pobavit i reflektovat nálady a neutěšený stav současné společnosti i absurditu doby. Každý ze tří herců svěřenou roli rozehrává s neutuchající energií, citem pro vzájemnou interakci, míru nadsázky, situační humor i adekvátní vyznění dílčích point.
(zadáno: 4.6.2026)
Dva stárnoucí, letití přátelé vedou na terase obytného přívěsu konfrontační dialog, bilancující podstatně víc než jejich dosavadní životy a ne právě optimistické vyhlídky dnů dalších. Čím déle diskutují a vzájemně se špičkují, tím více mezi řádky nechává Shepard pomrkávat další a další obecná témata dotýkající se lidské existence. Děje se tak na vlně sympatické kombinace milého humoru a příjemného dojetí, gradující ztišenou, působivou tečkou smíření se se ztrátami a pomíjivostí času. To vše, včetně přesvědčivých výkonů obou trefně typově obsazených herců a citlivé režijní práce Michala Dočekala, neváhám označit za záruku divácké spokojenosti.
(zadáno: 30.5.2026)
75 %. Fran brooklynská prádelna voní důvěrně známou aviváží, Shanleyova hra voní, dýchá, ale i bolí životem. Konkrétně fází, kdy vám možnost nechat se srazit projíždějícím autem nezní úplně od věci, a je tedy nejvyšší čas na pokus o změnu. Roman Zach příběh uchopil režijně citlivě, jímavé a sentimentální pasáže textu optimálně vyvažuje milý humor a nadhled. Všichni tři herečtí aktéři propůjčují postavám civilní jiskru, rozehrané situace pak působí autenticky a plynule, i díky důvtipně řešené scéně, umožňující rychlé střihy děje a prostředí. Tragikomedie o náhodě, řešící problém s razancí pracího programu odstřeďování, příjemně pobaví i dojme.
(zadáno: 29.5.2026)
Toto Nebeského nastudování Večera tříkrálového shledávám prvořadě moderním a osvěžujícím způsobem originálním. Herecky velmi vyrovnané inscenaci neschází lehkost a hravost, zaujme také solidní řadou nápadů, které jsou nejen zdrojem zábavy, ale místy i zajímavých aktualizačních posunů, stvrzujících nadčasovost shakespearova textu. Zcizovací efekty napříč dějem, karnevalový šmrnc a love songy různorodých hudebních stylů přináší oživení a zpestření příběhu a podtrhují rozličnost podob lásky i způsobů cest k jejímu naplnění, čitelně vyniknou i charaktery jednotlivých postav. Komplexně záživná forma, nadto s potenciálem oslovit i mladší publikum.
(zadáno: 24.5.2026)
Ve jménu swingu svižný, ve smyslu vzpomínkové pocty neokázalý, důstojný průlet životopisnými milníky Evy Pilarové. Na výsledku je znát pokora a detailní příprava inscenace, z dramaturgického hlediska oceňuji obdivuhodně plynulou návaznost jednotlivých výstupů a práci s faktografií, kdy třeba jen s pomocí stručně opsaného hesla či krátkého útržku z dialogu je vystiženo podstatné. Petra Králová představuje zpěvačku s autentickou jiskrou, její Evě věříte lásku k muzice a publiku, umanutost, svéhlavost i dar brát kotrmelce osudu s nadhledem. Radovan Král ji ve všech svěřených rolích příběhem doprovází s nenuceným šarmem. Příjemný divácký zážitek.
(zadáno: 19.5.2026)
Silný, křehký a dojemný příběh, inspirovaný zkušenostmi reálných rodin, se podařilo předat s nebývalou hereckou empatií, něžně a civilně. Nápad nenásilně postupně přizvat příchozí diváky k účasti na narozeninové oslavě sedmnáctiletého Kryštofa, jehož zdravotní prognóza je čím dál tím nejistější, dobře funguje, lidská pospolitost je cenným průsečíkem sdílených emocí. Tuhle divadelní "terapii", s možností přeskládat si žebříček životních hodnot a seznámit se s projekty neziskové organizace Vlaštovka, radím neminout. Během sedmdesáti minut ani jednou nezapochybovat, že na každý chvilce i v paměti oživené vzpomínce záleží, totiž vůbec není málo.
(zadáno: 15.5.2026)
Když se u vás v obýváku jednoho večera náhle objeví ex, může tím odjistit explozivní nálož nepříjemných pravd a dlouho potlačovaných pocitů, která vás, ji i vaši současnou manželku provede nocí plnou konfrontací až k hořkému procitnutí. Mayenburgova hra je sžíravou a nelichotivou sondou do hlubin partnerského soužití, jeho krizová úskalí obnažuje nekompromisně, humor, posilující tragikomickou rovinu, zamrzá s pointami na rtech. Empatická režie a soustředěné herecké výkony umocňují autenticitu okamžiku i divácký pocit, že jisté pasáže dialogů neodbytně zní až protivně povědomou ozvěnou.
"Řekla bych, že mám nárok, abys mně lhal trochu líp."
"Řekla bych, že mám nárok, abys mně lhal trochu líp."
(zadáno: 11.5.2026)
"Svět je bezúčelnej chaos."
Důvtipnou, vícevrstevnatou hru D. Macmillana se mladým tvůrcům podařilo uchopit více než zdařile, s důrazem na tragikomickou podstatu sdělení. Prostřednictvím příběhu mladé herečky, procházející si detoxifikační terapií, interpretuje autor drogovou a alkoholovou závislost jako projev nemoci unavené duše, hledající únik z reality zmatečné, zběsilé doby. Režie promyšleně buduje atmosféru a osobnostní rozklad za pomoci jednoduchých, ale účinných scénických efektů, herci jsou autentičtí a kolektivně empaticky partneří. Tohle zakódované pozastavení se nad stavem světa v podání M.B.A. Company stojí za návštěvu. 75 %.
Důvtipnou, vícevrstevnatou hru D. Macmillana se mladým tvůrcům podařilo uchopit více než zdařile, s důrazem na tragikomickou podstatu sdělení. Prostřednictvím příběhu mladé herečky, procházející si detoxifikační terapií, interpretuje autor drogovou a alkoholovou závislost jako projev nemoci unavené duše, hledající únik z reality zmatečné, zběsilé doby. Režie promyšleně buduje atmosféru a osobnostní rozklad za pomoci jednoduchých, ale účinných scénických efektů, herci jsou autentičtí a kolektivně empaticky partneří. Tohle zakódované pozastavení se nad stavem světa v podání M.B.A. Company stojí za návštěvu. 75 %.
(zadáno: 3.5.2026)
Šmarioneta, tohle se povedlo.
Být Hurvínek, tak by mě taková inscenace na oslavu mých stoletin rozhodně potěšila i bavila. Protože je hravá, rozverná, nápaditá, výpravná, plná milého humoru a příjemného dojetí, dokonce i trochu napínavá. A taky proto, že se během ní plní i ta nejtajnější přání. A v neposlední řadě proto, že prostřednictvím zábavy člobrdíčkům a člobrdinkám každého věku nenásilně ukazuje, jaké hodnoty jsou v životě opravdu důležité. Je zkrátka rodinná, takže pospolitost a přátelská atmosféra na jevišti se přirozeně snoubí s tou v hledišti.
"Já to věděl, taťuldo, že v tobě dřímá hrdina."
"Já dřímám rád."
"Chá cháá!"
Být Hurvínek, tak by mě taková inscenace na oslavu mých stoletin rozhodně potěšila i bavila. Protože je hravá, rozverná, nápaditá, výpravná, plná milého humoru a příjemného dojetí, dokonce i trochu napínavá. A taky proto, že se během ní plní i ta nejtajnější přání. A v neposlední řadě proto, že prostřednictvím zábavy člobrdíčkům a člobrdinkám každého věku nenásilně ukazuje, jaké hodnoty jsou v životě opravdu důležité. Je zkrátka rodinná, takže pospolitost a přátelská atmosféra na jevišti se přirozeně snoubí s tou v hledišti.
"Já to věděl, taťuldo, že v tobě dřímá hrdina."
"Já dřímám rád."
"Chá cháá!"
(zadáno: 30.4.2026)
Během tohoto komponovaného večera (či trefněji možná spíše pozastaveníčka) o jazyku českém se dočkáme tematického náhledu z vícero úhlů, k vývoji mateřštiny samotné a zejména našeho - nezřídka macešského - vztahu k ní zazní spousta podnětných a zajímavých postřehů. Nejedná se přitom o žádnou suchopárnou podívanou, vše je zprostředkováno záživnou, hravou formou, kořeněnou milým humorem a nadhledem. Zpestřením je i živý klavírní doprovod a interpretace několika zhudebněných básní. Tento improvizovaný ostrůvek kultivovanosti mně bylo diváckým potěšením navštívit, neboť není vůbec od věci čas od času popřemítat, jak s darem rodné řeči nakládáme.
(zadáno: 28.4.2026)
65 %. Hru shledávám osobně atraktivní hlavně pro princip divadla na divadle a to, že za předobraz Enquistově fikci posloužily reálie ze Strindbergova života, zejména etapa vrcholící manželské krize. Inscenace DpP vyniká vyrovnanými hereckými výkony, dialogy se daří po celou dobu udržet na frekvenci kousavého sarkasmu. Jízlivé, uštěpačné, vzájemně zraňující poznámky létají vzduchem jako pingpongové míčky, divadelní zkouška se vbrzku promění spíše v psychoanalytickou seanci. Čitelně tu vyznívá konfrontační pnutí vlivem egománie, hypersenzitivity i touhy po seberealizaci a citovém naplnění, pramenící z protipólností mužské a ženské emocionality.
