Redakce

Helena Grégrová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1687)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 9.7.2024)
75 %. Zdráháte se uvěřit tomu, že by vás čerstvý svoz nebožtíků do pitevny svedl příjemně pobavit a nakonec i něžně dojmout? V nové komedii Studia DVA vás o tom milerádi přesvědčí. Osobitě poetická vnímavost Davida Drábka se tady ve vyváženém poměru prolíná s jeho neotřelým, nenásilným, sympatickým humorem a bezbřehostí hravosti a imaginace. Šestice typově trefně obsazených herců je skvěle sehraná, svěřené party si všichni očividně užívají. Specifika prostředí podtrhují kouzelné, detailně vymazlené kostýmy i nápaditá scéna. Dva chytlavé songy z dílny dvojice Král-Belko náladotvorně umocní atmosféru. Vysloveně milý, osvěžující divácký zážitek!
(zadáno: 29.6.2024)
Veskrze šťastně symbiotické souznění všech inscenačních složek se svébytnou hravostí básní a poetických miniatur Ivana Wernishe. Zde zvolená forma zdaleka jen nepodtrhuje obsah, ale souběžně zhmotňuje i nezaměnitelnou, snovou, pábitelskou atmosféru autorova světa. Kdybych byla Wernishův verš, přála bych si takhle divadelně ožít. Kdybych byla nadsázka či skrytý význam, přála bych si takhle optimálně vyznít. Kdybych byla herecký úkol, přála bych si takhle soustředěné, na mě napojené interprety. Kdybych byla Nová scéna, přála bych si repertoár, který by do mých prostor takhle adekvátně zapadal. Jsem divačka. Co víc si mohu v tomto případě přát?!
(zadáno: 27.6.2024)
Markus Malin stojí právě tváří v tvář nevyzpytatelnému a notně podlému soupeři, o to zákeřnějšímu, že se s ním utkává poprvé. Ten troufalý vyzyvatel má na dresu nápis Krize středního věku a hodit do ringu ručník se očividně jen tak nechystá. Zato je zřejmé, že hlavnímu hrdinovi je sdílení vlastních pocitů s publikem rozhodně bližší a příjemnější než každá z předražených rad osobní psychoterapeutky. Marek Němec se se svěřenou postavou svede empaticky propojit, celý příběh předává s vtipem a natolik autentickým a enegickým drajvem, že té neodolatelně dojemné kombinaci lůzrovských nálad s nezdolným odhodláním neprohrát dost dobře nelze nefandit.
(zadáno: 24.6.2024)
(zadáno: 23.6.2024)
75 %. V komorní hře s neotřelou detektivní zápletkou se zřetelně kontrastně střetává víra a racio, zázrak a vědecky podložená fakta, neuchopitelné s hmatatelným. Pod empatickou režijní taktovkou M. Vokouna působivě rozehrávají se solidní dávkou pestrých emocí všechny tři herečky příběh o tajemstvích ukrytých v minulosti a za klášterní zdí. Nejsilněji mě zasáhl výkon E. Nejedlé, která jako by se propojila se složitým vnitřním světem svěřené postavy novicky Agnes a její oči opravdu spatřily cosi nadpozemského. Ten večer jsem z divadla odcházela s ozvěnou andělského hlasu nebohé Agnes a myslí plnou otázek, neodbytných i pro svou nejednoznačnost.
(zadáno: 22.6.2024)
75 %. Mají vanu plnou prolínajících se vzpomínek, myšlenek, tužeb, životních snů i uměleckých teorií. Zatímco za oknem žižkovské garsonky v Krásově ulici se o slovo hlásí první jarní noc roku 1942, koupelna v přízemí se pozvolna mění v artificialistický ostrov, na němž se realita snoubí s abstrakcí. Tři svérázné individuality, tři osudově, umělecky a především lidsky propojené životy, tři vyrovnané, maximálně soustředěné herecké výkony. Ponořte se na těch pár prchavých okamžiků spolu s nimi do svébytně poetické atmosféry, zaposlouchejte se a nechte se unášet proudem slov na vlně bezbřehé asociativní imaginace. Toyen tak jsem vám chtěla říct.
(zadáno: 17.6.2024)
75 %. Interpretovat dopisy tak, aby byla vystižena atmosféra jejich vzniku, tedy i nálada a momentální rozpoložení pisatele, je náročnou disciplínou. Herec se musí spolehnout prvořadě na intonačně promyšlenou práci s hlasem, oporu má pouze v drobných gestech a úsporné mimice. Ve hře Milostné dopisy je navíc potřeba korespondenci přirozeně propojit v příběh jednoho výjimečného, dlouholetého vztahu. E. Vášáryová a M. Kňažko jsou mistry svého oboru, vše zmíněné naplňují s odzbrojující samozřejmostí. Publikum s nimi jde od prvních řádků až po dojemný finální song. Milým bonusem inscenace je i jejich mateřština, která celku dodává šmrnc libozvuku.
(zadáno: 14.6.2024)
75 %. Vyjma tématu zmiňovaného v anotaci se inscenace originálního stylu věnovala i hledání a naplnění obsahu slova prostor. Jevištní i životní. Tvůrci při tom všem nacházeli a nabízeli zajímavé významové posuny. Divadelní i existenciální.
(zadáno: 12.6.2024)
65 %. P. Erbes a B. Jedinák v inscenaci obrací pozornost retrospektivně na výjezd československých umělců roku 1968 do Las Vegas. Tuto událost nahlíží z více úhlů, přičemž posilují absurdní linku místy až bizarního pozadí celé akce. Dotýkají se též i účelově přibarvené prezentace jejího průběhu po návratu, zkoumají mj. i syndrom potřeby hledání identity - vlastní, kulturní i národní, naznačenými posuny k dnešku otevírají otázku našeho postavení ve světě jakožto trvale všeplatnou. Byť se tvůrčí důvtip místy dotýká hrany srozumitelnosti a forma tlumí obsah, sdělení se nerozmělní. Nezaměnitelný šmrnc pak celku dodává smysly pohlcující atmosféra.
(zadáno: 12.6.2024)
(zadáno: 8.6.2024)
Otevřená intimní narozeninová reflexe plná bilančních pochyb o smyslu(plnosti) bytí. Dotěrnost stínů minulosti, obav z přítomnosti i mizérie budoucnosti zintenzivňují hmatatelnou potřebu hledání naděje. Mrazivě konkrétní připsané zcizovací intermezzo podtrhne naléhavost sdělení. T. Dočkalová v ústřední roli oslavenkyně opětovně podává mimořádný, detailně propracovaný herecký výkon, publikum doslova magnetizuje autenticitou prožitku. R. Malinská živě interpretuje téměř veškerou hudbu, zvuky, ruchy a vzruchy, přičemž ale zdaleka není jen jakýmsi ztělesněným echem depresivních myšlenek a nálad. Silný, emočně působivě doznívající divácký zážitek.
(zadáno: 2.6.2024)
75 %. Divadelní adaptaci románu Rozum a cit nechybí tvůrčí um a cit pro kompozici celku i promyšlený detail. Díky působivé souhře hereckých akcí, scénografie, světelné koncepce, projekcí a náladotvorné hudby ožívá Anglie konce 18. století před zraky diváků, téměř jako by vystoupila z dobového obrazu, přičemž je plně využito možností plenéru zámeckého parku u Otáčivého hlediště. Dlužno zmínit i vděčně efektní zapojení většího počtu secvičených koní. Akcentací romantické linky příběhu dvou sester s protipólným uspořádáním racionality a hypersenzivity jde inscenace adekvátně naproti specifikům prostoru a naplnění oddechové funkce letní produkce.
(zadáno: 29.5.2024)
Herecký koncert Iris Kristekové a Mileny Steinmasslové pod empatickou režijní taktovkou Jakuba Špalka. Černá tragikomedie s prvky psychothrilleru se soustředí na vztah zapšklé matky a staropanenské dcery. Podivínský toxický vztah plný vzájemného zraňujícího osočování a krutých schválností, syrovější a drsnější než celý irský zapadákov. Je v něm, stejně jako na duši obou žen, víc žmolků než v instantním nápoji Vital, který matka s železnou pravidelností konzumuje. Příběh o nenaplněných touhách a snech a o promarněné poslední šanci na životní změnu je v komorním prostoru Klubovny tak na dosah, až se z toho útroby svírají. Silný divácký zážitek!
(zadáno: 26.5.2024)
75 %. Reflexivnímu pohledu Jakuba Čermáka do zpětného zrcátka éry normalizační populární hudby nechybí dle očekávání autorská originalita, neotřelý humor a sarkasticky řízná nadsázka. K jakému kroku svede krále posluchačských srdcí marné volání po barevných filtrech a flitrech, jež by osvěžily všudypřítomnou (nejen) šoubyznysovou šeď? Kam náhle zmizí a jak dopadne jeho návrat? Mimořádně disponovaný soubor ŠD, tentokrát v čele s odzbrojujícím výkonem Jana Mansfelda, opětovně prokazuje svoji talentovou všestrannost, inscenaci a zážitku dobře slouží vyloženě vymazlená hudební složka a zdařilé choreografie. Wunderbar Brundibar, šalalalalalali! :)
(zadáno: 16.5.2024)
Věru depresivní dystopická vize S. d. Ch. o tom, kam patrně po sto letech od orwellovského mezníku dospějeme. Hospoda, televize, amnézní nostalgie po "starých dobrých časech", laciné modly, lidská nepoučitelnost, zaslepenost a krutost jsou věčné, na to je každý obrozenecký proces krátký. Točíme se v začarovaném kruhu a předpoklad, že se z něj s největší pravděpodobností nikdy nevymotáme, hraničí již téměř s jistotou. Inscenace dobře pracuje s účinkem gradace, zprvu se vše zdá úsměvně nadsazené, pozvolna satiricky přituhuje, ve finále z nelichotivého obrazu společenských poměrů a poselství nepříjemně zamrazí. Svatá Rottrovko! Mein Gottes Gott!
(zadáno: 14.5.2024)
75 %. K. Tučková záslužně vrací do zorného pole dneška další z téměř zapomenutých temných útržků naší historie. V inscenaci ND rezonuje nezdolná vnitřní síla s oporou ve víře a mravních hodnotách perzekuovaných řádových sester v nerovném zápase s totalitní z(lo)vůlí, církevními zaprodanci režimu a nelidskostí podmínek i praktik mocných. D. Majling opět prokázal cit pro vystižení podstaty dramatizované předlohy a M. Vajdička nezapřel um i přes nutnou jevištní zkratku předat srozumitelný příběh. Tleskám účelné scénografii, vynikající, emoce jitřící hudbě, skvělým hereckým výkonům i odlehčujícímu humoru, byť místy bych s ním osobně více šetřila.
(zadáno: 11.5.2024)
65 %. Monodrama 3testry je v jistém smyslu intimní pozvánkou do duše mladé, začínající oblastní herečky a poodhaluje nám především tu její část zmítanou častými pochybnostmi a obavami (nejen) z budoucnosti, vděčnou to hostitelku všemožných nočních můr. Text hry nabízí zajímavé paralely, příměry a metafory, škoda jen, že se chvílemi lehce zacyklí a autoři nešli v rámci tematické linky přece jen ještě o něco hlouběji. Ladislava Jančíková působí v roli autenticky, má dar bezprostřednosti, diváka si na svou stranu dokáže získat od prvního okamžiku, drobné interakce s publikem jsou v jejím podání vysloveně milým a osvěžujícím zpestřením inscenace.
(zadáno: 5.5.2024)
Podstatou hry je celodenní živelný dialog dvou zaměstnankyň pečovatelské služby, který spolu vedou poté, co jsou společně konfrontovány s nenadálou okolností. Během konverzace nám postupně odhalují i střípky ze svého soukromí a text se přes sociální a rodinné poměry obou nenásilnou formou dotýká i nastavení jejich morálních měřítek a hodnot. Samotný děj není, pravda, nijak převratně objevný a místy se i mírně cyklí, přesto může inscenace oslovit a překvapit humorem, který bychom v dané situaci až tak úplně nepředpokládali, ve finále pak také i mile dojmout. Herečky na sebe dobře slyší, jejich výkonům nechybí energický drajv a bezprostřednost.
(zadáno: 1.5.2024)
75 %. Inscenaci JEDLu opětovně neschází svébytný jevištní styl, forma a šmrnc. Protentokrát je jejím hlavním a absolutním trumfem Martin Pechlát v titulní roli, kterou na jevišti doslova odžije. Obměny časových rovin a momentálního citového rozpoložení svěřené postavy - od udiveného děcka, přes prostopášného chvastouna, vypočítávajícího své milenecké eskapády, až po životem znaveného, dojemně bezbranného starého muže - střídá s odzbrojující lehkostí. Příběh složený ze vzpomínek legendárního svůdníka dokáže odvyprávět nadmíru záživně a tak barvitě, že by se snad i Casanova sám na konci připojil k ovacím publika a uznale smekl rokokovou paruku.
(zadáno: 24.4.2024)
Šest členů rodiny se sejde u prostřeného štědrovečerního stolu a vlivem magie okamžiku sváteční pospolitosti a odedávné přirozené lidské potřeby vyprávět si příběhy provede sebe i diváky sedmi z balad Erbenovy Kytice. Pohrávání si s obsahem slov, s barvami, se světlem a stíny je jejich klíčem otevírajícím bezbřehý svět fantazie. V něm se rázem i nábytek a nádobí ze slavnostní tabule proměňuje s odzbrojující samozřejmostí, ani na chvíli jsem neváhala věřit, že pod stolem je vodníkova říše, stůl je hrobkou, židle zlatým kolovratem, ubrus uzlíček svatebních košil. Po všech stránkách originální a nadmíru záživná inscenace s jedinečnou atmosférou.
(zadáno: 21.4.2024)
75 %. Inscenace vystihuje atmosféru doby nástupu německého nacismu a zrcadlí zároveň mrazivou paralelu k egomániím a nešvarům politicko-společenského klimatu dnešních dnů. Je to divadlo (nejen) vizuálně efektní, plné silných obrazů a emocí, velkých gest i niterného prožitku. Ač na jevišti Höfgen ztvárňuje Faustova pokušitele, v reálném životě je on sám pokoušen, vlastní duši zaprodávající a zbytky svědomí obelhávající. Náročnost hlavní role Robert Mikluš obsáhl ve všech aspektech, obdivuhodně si poradil s kombinací jevištního projevu a detailním filmovým snímáním jeho tváře. Potlesk za skvělé výkony náleží také všem ostatním hereckým kolegům.
(zadáno: 19.4.2024)
Sirotci - OLDstars  80 %  Tip Helena Grégrová
Vícevrstevnatý text Dennise Kellyho se podařilo tvůrčímu týmu komplexně šťastně uchopit. Inscenace je režijně citlivě promyšlená a gradačně vystavěná, od začátku lze tušit mezi řádky za humorem a za slovy poschovávané vážnější podtóny, které s každou další vteřinou vyplouvají nad povrch, napětí se stupňuje a úsměv zvolna tuhne. Díky empatickým a nadmíru autentickým výkonům celé herecké trojice je divák do děje a obýváku, kde se vše odehrává, doslova vtažen a má šanci si celý příběh - o ne úplně fér rozdaných kartách osudu, o zlu tam venku, o síle sourozeneckého pouta, i o rozhodnutích, která už nelze vzít zpátky - naplno emočně spoluodprožít.
(zadáno: 16.4.2024)
75 %. Marika Šoposká a Miroslav Krobot zvou diváky ve své inscenaci do unikátně poetického světa, v němž se svébytně střetává a pozoruhodně prolíná nejen optika dvou rozdílných generací a princip ženský a mužský, ale především též všednodenní realita s bezbřehostí krajiny fantazie snu. Mě osobně dokázala oslovit a spolehlivě zabavit solidní řádka překvapivých asociací spolu s uměřenými dávkami neotřelého humoru, který je okořeněn sympatickou dávkou sebeironizujícího nadhledu. Dle avizované délky produkce (75 minut) jsem očekávala formu divadelní jednohubky, nakonec jsem odcházela zážitkově uspokojena prostřednictvím věru originálního zákusku.
(zadáno: 16.4.2024)
Inscenace MDP působivě vystihuje nelichotivou paralelu Huxleyho dystopické vize k současnému světu, jenž má k obdobě zobrazeného uspořádání nakročeno stále citelněji. Totalita kultu jakési absolutní zpohodlnělosti a domnělé bezstarostnosti, v níž už ale nezbývá prostor pro žádnou z hodnot, která činí člověka člověkem, rezonuje apelativně skrze vidinu lákavé nabídky nekonečného umělého štěstí s eliminací negativních pocitů a reálné bolesti, s nimiž ovšem nevyhnutelně vymizí i podstata a smysl našeho života. Výmluvnou tečku obstará záznam reakcí dnešních dětí na otázku, jak by definovaly budoucnost. Silné, mrazivé a více než znepokojivé finále.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>