Redakce

Helena Grégrová

redakční zkratka: heg

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (1434)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 15.11.2020)
Zá-to-pek? Další z řady zdařilých rodinných inscenací Minoru, která bezpečně zabaví diváky napříč generacemi. Kromě již tradiční hravé nadsázky, originální hudební složky a do jemných detailů promyšlené práce s kulisou, loutkou či rekvizitou dojde tentokrát ve jménu tématu i na několikerou možnost si v hledišti spontánně a z plných plic zaskandovat a zafandit. A také tak trochu pocítit i kousek té národní hrdosti. Zá-ži-tek!
(zadáno: 7.11.2020)
75 %. Poměrně depresivní vhled do neklidných a neuspořádaných myšlenek vyhořelého muže středního věku, jehož život se ocitl v neutěšeném bodě, kdy nenachází prakticky žádný důvod žít ani zemřít. S nelehkým úkolem jevištně ztvárnit divadelně ne právě vstřícně strukturovaný Houellebecqův román se tvůrci popasovali zdárně. Skromná, ale přesto efektivně řešená scéna dotváří skličující a stísněnou atmosféru. Zásadním přínosem je pak nadmíru trefné obsazení Jana Hájka do hlavní role. Jeho autentický projev mě pohltil natolik, až jsem měla místy pocit, že tep Florenta-Claudea a hlediště má absolutně synchronní rytmus.
(zadáno: 3.10.2020)
Řemeslně se jedná o poctivou záležitost, nasazení všech je očividné, hudební aranžmá má říz, pěvecky velice solidní výkony, choreografie promyšlená. Emočně mě inscenace ale, bohužel, nezasáhla až tak, jak jsem očekávala. Nejvíce se to projevovalo u ústřední dvojice, jako kdyby režijní pokyn zněl: Tlumte vášně. Postrádala jsem hlavně dryáčnickou živelnost alá bandita a celkově citelnější důraz na osudovost příběhu i dojemnost jeho vyznění, k nimž potenciál textu vysloveně vybízí.
(zadáno: 21.9.2020)
Přiznávám, že jsem o přestávce řešila, jak nejsem úplně pocitově srovnaná s tím, že se u tak silného dějinného tématu zdánlivě nahodile střídá jevištní nadsázka a vážné tóny. Druhá polovina a emotivně absolutně katarzní finále mně objasnily, v čem spočívá koncepce inscenace a její opravdový tah na diváckou/lidskou branku. Víc než 294krát smekám!

P.S.: Doplněná procenta u hodnocení jsou to poslední, na čem v tomto případě záleží.
(zadáno: 18.9.2020)
Dámská jízda mezi osmnácti golfovými jamkami, která má rozhodně něco do sebe. Do našich ženských duší je to pohled poměrně výmluvný, nabízející současně též prostor k sebezpytné rekapitulaci žebříčku životních hodnot, především pak významu skutečného přátelství. A co se pánské části publika týká, tipuji, že většina v tom najde něco z té své. ;) Všechny čtyři herečky jsou typově vhodně obsazené a jejich výkony na jevišti - odpališti zaujmou. Nutno zmínit také zdařilou hudební složku, tvořící trefné předěly a podtrhující jímavou tečku celé inscenace.
(zadáno: 9.9.2020)
Inscenace, která sází na ironickou tóninu a velmi specifický jízlivý humor, jejichž prostřednictvím zobrazuje stinnější stránky našich rodinných vztahů a společenské předsudky. To poměrně dobře funguje po celou dobu odkrývání souvislostí příběhu, ale ne už tak zcela v závěrečné třetině a okamžiku rozuzlení. Divák se tak spíše lehce pozastaví, úsměv mu pozvolna ztuhne, ale nezatrne mu natolik, jak téma slibně naznačuje. Nelze nedodat, že moralizovat na vlně nadsázky je zkrátka kumšt. Kumšt, který je v tomto případě každopádně po herecké stránce bez výhrad, zvolenou koncepci naplňují všichni přesvědčivým způsobem.
(zadáno: 24.7.2020)
65 %. Především vizuálně působivá, mysl a smysly škádlící inscenace poměrně věrně odráží ponurost nálad Beckettovy tvorby, její záměrnou nedoslovnost a nejednoznačnost. Nervní atmosféru a vnitřní neklid postav dotváří hudební a výtvarná složka, včetně účelné práce s prostorem, i důsledný důraz na hereckou práci s intonací a pohybem. Závislost, nejistota, samota, prázdnota, zbytnost slov. A marnost lidského počínání podtržená abstraktním výjevem na oponě životní cesty. Konec hry. Ačkoli jsem nebyla stržena zcela, divácké uspokojení z obrazu poskládaného noc a den doznívajícími pocity se přece jen dostavilo.
(zadáno: 17.7.2020)
Do posledních tří teček souhlasím s výstižným hodnocením kolegy Pavla Širmera a nemám, co bych více dodala.
(zadáno: 16.7.2020)
Apokalyptická fantasy vize nebo poměrně uvěřitelná verze let blízko budoucích? Zamrazilo mě, jak jsem se ve finále svedla přiklonit k druhé z variant. Hraje se o aktuálních problémech, vše plyne na vlně účelné nadsázky, přitom výpověď neztrácí na apelativnosti. Ekologické hrozby, zplundrovaná planeta, pandemický virus jako válečná zbraň hromadného ničení a současná společnost, která se zdá být už nadobro ztracená. Herecký čtyřlístek podává vyrovnané výkony, svým postavám propůjčují všichni odzbrojující energický drajv. Škoda jen, že se inscenace místy poněkud repetetivně cyklí, mírné zkrácení by celkovému vyznění prospělo.
(zadáno: 5.7.2020)
75 %. K jakým výkřikům duše může vést vyšeptalý manželský vztah, ve kterém člověk pociťuje prázdnotu a bezvýchodnost? Svede otázky plné niterných pochybností rozptýlit milenecká náruč, či hledání odpovědí ve sférách, co nás přesahují? Bergmanův nelítostný pohled na partnerské vztahové peripetie, plný ironie i jízlivého humoru inscenace zdařile variuje a zrcadlí herecky přesvědčivou interpretací, scénografická a hudební složka pak vše působivě podtrhuje a zintenzivňuje divácký zážitek.
(zadáno: 17.6.2020)
75 %. Působivá a křehká jevištní koláž z dopisů a textů Jana Zahradníčka a útržků z rozhovoru publicisty Miloše Doležala s básníkovou ženou Marií. Koláž, ve které se zrcadlí podstatná část jejich společného života plného nelehkých osudových zlomů a překážek, je díky zdařilému inscenačnímu uchopení nejen silnou výpovědí, ale též poctou nezdolnosti, nezlomnosti a síle ducha, víry a lásky, jež nevysychají, pokud mají jistotu a oporu svých pramenů.
(zadáno: 16.6.2020)
Obsahem a škálou intenzivních emocí, kterou vnímavému divákovi svede nabídnout, inscenace svému názvu rozhodně dostojí. Punc působivosti jí dodává kontrast samozřejmé lidskosti, s jakou jsou tři spolu se prolínající příběhy vyprávěny a až děsivý dosah slov, resp. činů, které prezentují. Hlavní kontrast pak představuje bezbřehost potřeby citového naplnění a temná zákoutí našich duší, kde dá se dojít mnohdy dál než většina z nás tuší.
(zadáno: 26.5.2020)
75 %. Text obnažující až na dřeň lidské charaktery a nešvar politikaření při prosazování nekorektních a prospěchářských zájmů rezonuje nepříjemně aktuálně a naléhavě. Znepokojivé otázky, které otevírá, je stále důležitější si připomínat. Herecky přesvědčivá a gradačně zdařile vystavěná inscenace nejsilněji působí v momentech, kdy pojmenovává bezskrupulózní manipulaci s fakty a nejmrazivěji při popírání zločinu z minulosti vlastního národa. Doporučuji tuto cestu za nelichotivou podstatou rukou ušpiněných "v zájmu společnosti" neminout.
(zadáno: 28.2.2020)
Komorní muzikál s neotřelým námětem, který směrem k nezapomenutelnému diváckému zážitku pozvedají oba hlavní herečtí protagonisté, Lukáš Adam a Richard Pekárek. Jsou maximálně autentičtí a náročné party zvládají s obdivuhodnou interpretační jistotou.
(zadáno: 22.2.2020)
Satirickou komedii J. Havelky o sousedech, kteří nejméně ze všeho jsou schopni usnášení se na čemkoli, zato jsou přeborníky v nesnášení se pro cokoli, vzali v JČD za chytlavý inscenační konec. Zdařile pracují s autenticitou houstnoucí atmosféry, podtrženou trefně zvoleným prostorem sálu v KD Vltava, kde se schůze SVJ ve skutečnosti konají, a skvělými výkony všech herců, typově přesně obsazených a režijně citlivě vedených. K odchodu nebudete mít absolutně žádný důvod, nicméně neopomeňte - jste-li jednou na prezenčce, nutno zůstat do konce. Stanovy jsou stanovy a paní Roubíčková je připravena hájit východ vlastním tělem! ;)
(zadáno: 16.2.2020)
75 %. Inscenace, pro kterou jsou prostorové uspořádání a komorní atmosféra klubové scény v Jindřišské ulici jako stvořené. Po celou dobu monologického partu obdivuhodně soustředěný Jakub Špalek rozehrává podobenství o nebezpečí manipulace a zneužívání mocenského postavení, zejména když člověk propadne falešnému pocitu vlastní důležitosti a neomylnosti. Herec vše servíruje s bezprostřední autenticitou, díky které mu publikum visí na rtech od úvodních žoviálních promluv až po mrazivé finále a i po skončení představení má rozhodně o čem přemítat.
(zadáno: 13.2.2020)
Fantazírování je pro děcka. ;) Vyšší level je nechat se chytit drápkem - opravuji: Drábkem elefantazie a jeho/jejím poselstvím o vnímání jinakostí, o síle tolerance a nezbytnosti empatie a lidskosti. Dojetí, humor a nadsázka ve vyváženém poměru, hudba sfér, zdařilé kostýmy a herci v dokonalé koncentraci, očividně jdoucí s příběhem a motivací zasáhnout divákovy smysly.
(zadáno: 31.1.2020)
Tohle je to pravé vztahové peklo peklíčko! Pěkně pobernhardovsku tady pokrytečtí sourozenci, kteří znuděně pohrdají všemi a vším, dští síru při bilancování svých zpackaných životů. Nešetří při tom sebe, ani své předky, přičemž rodinný krb je symbolem brány předpeklí. Happyend nečekejme, změna je v nedohlednu. Tři vděčné herecké party, tři vyrovnané herecké výkony.
(zadáno: 25.1.2020)
85 %. Zdařilá dramatizace povídky J. Stránského o síle lásky, lidského ducha a naděje, které dýchají a rostou nehostinné, vytěžené krajině i mocenské zlovůli navzdory. Příběh je vyprávěn střídmými, ale o to působivějšími jevištními prostředky. Herecký koncert ovládá v ústředním partu Babičky J. Tesařová, které neváháme ani na okamžik věřit nach, rozechvělost a roztouženost mládí, stejně tak přiměřený sentiment při vzpomínání stárnoucí ženy. Tleskám odzbrojující přirozenosti, s níž obě tyto polohy suverénně střídá. Inscenace je opravdu důstojnou poctou nejen samotnému autorovi, ale i všem politickým vězňům a jejich rodinám.
(zadáno: 8.1.2020)
Inscenace sympaticky moderního střihu, ve které všechny složky souzní a do jemných detailů promyšleně gradačně posouvají příběh a atakují divákovy smysly. Ty mé doslova emočně pohltily a na devadesát minut vcucnuly mezi stránky Wertherových deníkových záznamů a dopisů, které ve jménu lásky nemohou zažloutnout. Herecky zdařilým výkonům dominuje přesný, v každé vteřině autentický "srdcerváč" Michal Kraus.
(zadáno: 18.12.2019)
Více než smysluplná inscenace, která silou působivých divadelních prostředků připomene pozoruhodný příběh Františka Filipa. Jeho odhodlání vzdorovat nepříznivému osudu, který mu odepřel horní končetiny, je vykresleno bez sentimentálních příkras, povětšinou v rytmu černočerného humoru, přesto ale i s respektem k vyznění dojemných podtónů. Vynikajíci výkon Jakuba Albrechta v titulní roli podporují a obohacují jeho skvěle sehraní kolegové. Divácký zážitek, který z paměti jen tak nevymizí.
(zadáno: 7.12.2019)
65 %. Král Oidipús jako detektivní puzzle? A proč by vlastně ne?! Zvolená forma modernizace antické tragédie mě oslovila, s textem pracuje povětšinou účelně, navíc s důrazem na pronesené slovo a odvyprávění příběhu. I míra nadsázky funguje a zpřístupňuje témata hry optice současnosti. Herci naplňují režijní koncepci beze zbytku a vše podtrhuje i zdařilá scénografická stránka, která zarezonuje především v působivém finále. Škoda jen, že celková dynamika inscenace ztrácí místy vyváženost a moji pozornost tak nesvedla udržet v plynulejší koncentraci.
(zadáno: 1.12.2019)
75 %. Inscenace se svébytně poetickou formou, silným puncem autenticity a uhrančivým přízrakem Modrého abbé dokáže, že spolutrpíte depresemi Vladimíra Holana a spolusdílíte pochybnosti Jana Wericha. A je vám úzko, svíravo a marno. Po všech stránkách působivý konfrontační duel životních postojů a mezí tvůrčí svobody dvou velkých, složitých osobností na pozadí bizarní doby.
(zadáno: 24.11.2019)
Už před začátkem může divák přemítat, jakpak se asi hra zvrtne, obzvlášť, dočte-li se v programu, že se ji bude snažit představit amatérský soubor Živel. A to jeho název ještě zdaleka nepředznamenává vše, čeho jsme nakonec svědky. ;) Tleskám, doporučuji a přiznávám, že už se mi dlouho nestalo, abych na konci komedie od samého smíchu málem nemohla popadnout dech. Díky za tuto inscenaci, která ho ani na okamžik neztrácí, a která je po herecké, režijní a v neposlední řadě též technické stránce precizně promyšlená a obdivuhodně zvládnutá do nejmenšího detailu a posledního gagu.
(zadáno: 18.11.2019)
Každým coulem poctivé, moderní divadlo dorazilo na Fidlovačku a já s povděkem smekám a držím palce tomuto trendu jejího směřování. Inscenaci zdobí obdivuhodný výkon Daniela Krejčíka, který s odzbrojující autenticitou zvládne "ďábelskou" přeměnu Einara v Lili s andělem v těle. Nelze nezmínit též působivé scénografické řešení. Škoda jen, že sympaticky svébytný režijní výklad, který s očividnou zarputilostí nekopíruje film, místy sází na nápady, které vývoj děje spíše shazují než účelně posouvají a zbytečné neúměrně ho protahují. Poselství příběhu zůstalo každopádně čitelné a zatajený dech s katarzní slzou se u mě dostavily.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>