Proslov k národu

Skvělý výkon Lucie Juřičkové a Saši Rašilova!

Obávám se, že inscenace zcela promeškala vhodný čas své derniéry. Herci se sice snažili, nicméně plytké texty a nesourodost výstupů nedokázaly nic hodnotného divákovi předat. Vyčpělé představení. Potlesk vlažný. Ano, dostal jsem hřebík.

Napůl stand-up, napůl divadlo, které má však jasný tvar a cíl.
Forma nejvíce sedí J. Dudziakové, která má nejpřirozenější interakci s diváky (výborní též S. Rašilov a J. Jiřičková).
O škrtnutí si říká kompletní hudební složka (zejména pak skupinové písně a tance).
Skvělé moderní divadlo, které na jeviště Nové scény patří!

Mám rád když si někdo ze sebe umí udělat srandu a to páni Rašilov s Vančurou opravdu umí. Libí se mi prostředí nové scény pro představení a vzhledem k tématu představení nemůže být možná lepší místo.

Zajímavé pojetí a sledování na jevišti, jednotlivé příběhy a úseky hry jsou zajímavé, dynamické a výstižné a nutí k zamyšlení.
Příběh italského autora a velmi dobře přenositelný do reality České republiky v současné době.
Skvělá vystoupení až na místy patetické okamžiky )

Celestini je skvělý a jsem ráda, že je na českém jevišti interpretován! Chaotic neutral energy, ale zasmála jsem se.

Zvolený inscenační tvar, kdy účinkující sedí mezi diváky na jevišti v jakémsi kruhu, považuji za originální, ale i překvapivě promyšlený s ohledem na občasnou spolupráci s publikem, kterou se daří realizovat zejména J. Dudziakové. Vzhledem k atmosféře zbytku hry působila trochu nemístně pouze scéna, kdy všichni aktéři začnou na scéně zběsile tancovat. Po obsahové stránce v jednotlivých vyprávěných příbězích naštěstí převážil humor a nadsázka nad občasnými vulgaritami, což považuji za pozitivní skutečnost na rozdíl od faktu, že se dva herci po jevišti opět promenádovali v dámských šatech.

Dobré dívadlo, jsem moc rád, že jsem ho viděl. Dočetl jsem se, že je to "vyprávěné divadlo". Ten termín nesedí. Je to divadlo monologů. V tomto případě chytrých, zajímavých, překvapivých atd. Prostě stojících za vyslechnutí i vidění.
Dívadlo dobré po všech stránkách, od textu, scény, režie, herců, cokoli chcete, včetně normálního multikulturního pohledu na svět v naší nenormální hurvínkovské době.
Hraje se na scéně v úzkém kruhu diváků. Kouř byl.

Nevšední představení - kolikrát se vám v divadle stane, abyste seděli v hloubi jeviště s kadibudkou v zádech, účinkující hráli zády k hledišti, kolem kapala voda a celá hra skvěle pasovala na současný svět?
Z herců zaujali zejména J. Dudziaková, P. Vančura, S. Rašilov a též T. Vilišová, která si vysloužila potlesk a uznání diváků za to, jak duchapřítomně a profesionálně se vyrovnala s totálním výpadkem textu.
Je to angažované, moderní, aktuální, divák se musí soustředit, musí přemýšlet - to je správně, ovšem divácká náročnost se měla odrazit v kratší stopáži inscenace. Jinak doporučeníhodné!

Výborný příklad originální Nové scény. Kontaktní představení s dobrými (i moc dobrými) texty, interaktivní scénou s častými změnami, živou hudbou a povedenými výkony. Jen škoda, že není rytmus představení víc vybalancovaný. Každopádně palec nahoru.

Po zhlédnutí tohoto představení se mi chce říct jen jedno velké DÍKY. Divadlo komentující současný stav světa je v českém prostředí, ačkoliv nesmírně potřebné, často strašně silové, povrchní a nekompaktní. Tady to ale nehrozí! Člověk je díky řešení scény opravdu vtažen do děje, jednotlivé výstupy nejsou jen prvoplánovou kritikou, ale mají nuance a jsou předkládány v rámci provokativních metafor. Především rámující motiv neustále více a více prosakujícího deště mi přišel fantastický. Snad jen ty náznaky interakce s diváky vyznívaly takřka od všech nesmírně nuceně.

Zajímavá scéna, skvělé herecké výkony, z mého pohledu výborná dramaturgie a úprava původního textu; klidně bych šel znovu.

Po neúspěšné inscenaci Lasky a informace se tato další režie Petře Tejnorové na Národním povedla. Úspěšná snaha o setření hranice mezi herci a publikem, kdy vše se odehrává na jevišti před prázdným hledištěm a herci se vyskytují i mezi diváky. Kolekce výborných stand up(ů), vtipných ale vždy s hlubším smyslem v podání vynikajících herců. Vytknout lze pouze to, že v závěru to jaksi nemůže vzít konec (téměř dvě hodiny bez přestávky je dlouhé představení) a něteré postranní efekty se jeví jako samoúčelné.

Bohužel spíš zklamání, bez přesahu, který by se mě nějak dotknul... Chtěl jsem dát 40%, ale přidávám 10% za hereckou práci, nejen s textem...

Tak tomuto se říká storytelling. Ale pro mne to byla samá metafora. Ne, že bych se v tom moc vyznala. Teorie člověka s deštníkem na mne moc nepasuje. Tak úplně jsem v tomto smyslu nikdy pod deštníkem nebyla, ale ani se mi nechce se přiznat, že bych někomu čistila boty. Drsnou paní učitelku "stání v řadě" jsem si uchopila po svém. Taky jsem si zažila ve škole šikanu. Vím, co je to být jiná. Zazpívala jsem si na motivy gospelu a moc mne pobavila představa papeže v minisukni. Nedá se to popsat, musí se to vidět. A pan Vančura má hezčí nohy než Saša Rašilov !

Pojďme si popovídat o hřebících, chlebu a kapce vody...
Mám pocit, že svou novou motyku nedovezu domů a neopřu ji do kouta. Nechám ji v tramvaji, zaseknutou v něčí hlavě. Takže mi zbude jen meloun-hřebík. A taky nutkání založit a především pevným krokem vést k volbám politickou stranu Chraňme zelí proti kozám, zkráceně CHZEPROK.
Pořád ještě máte pocit, že rozumíte? A máte deštník, nebo jste člověk bez deštníku? A pokud nemáte deštník, jak vám jde lízat drobky z podlahy?
Občas Houseňák v říší divů, občas polojasno, občas geniální.

Vůbec to není zlé, dobře některé vulgarismy by mohli být omezené, ale jinak je to velice zajímavá zkušenost s tím co v divadle lze.
Dobře, asi se to není klasická činohra, ale na termín, že to není divadlo, bych byla velice opatrná.
Taky musím říct, že jsem jako první podle plakátů očekávala p. Pechláta xD Je to super, že se i kolegové chodí dívat na představení. Mě někdo přijít do práce tak bych ho hnala xD
Narážka na Babiše je doslova geniální.

Řemeslně dokonalé. Téměř dvě hodiny bez přestávky udrží maximální pozornost, a to často při dlouhých monolozích. Nesourodá směs textů dobře ukazuje současnou dekadenci, úpadek hodnot a netečnost společnosti k tomu. Postmoderní představení, které asi souzní s životními postoji mileniálů. Mně se ale silně vtírala otázka, proč jsem s tím měl trávit celý večer? K čemu to?

Inscenace s malou mírou inscenovanosti, jde o dramaturgicky funkčně sestavenou řadu vyprávěných příběhů (storytelling/monolog/stand-up), které se dotýkají různcýh společenských témat. Tím zastřešujícím je osobní angažovanost nás samotných, odvaha vystoupit z davu, odvaha učinit rozhodnutí, odvaha "něco udělat". Pokusy o interakci s publikem ne vždy fungují, ale na úrovni "vtažení do tématu" a pocitu pospolitosti inscenace funguje skvěle. Všechno uzavírá obecná metafora deště, jako hrozby, která postupně kape, ale nikdo ji nevěnuje pozornost. Nejvíce mě zaujal herecký výkon Saši Rašilova.

Spousta otázek, spousta příběhů, spousta nejistoty - a voda pořád kape... Ale proč bych s tím právě já něco dělal? Znepokojivé, atakující. Jiné. Není to storytelling, text je pevný. Chce to koncentraci. Netuším, kterak si cizinci poradili s Babišem, ale asi to mohlo fungovat i bez znalosti českého politického marasmu. Baví mě odvaha dramaturgie ND, baví mě ta pestrost, barevnost. A potřeba vyjadřovat se k současnosti - nebýt přizdisráčsky neutrální. A že to není pro každého? No a?

Tak konečně inscenace, která mne vyburcovala k registraci na tomto webu! Že by to "dílo" mělo přeci jen smysl???
Něco tak slabého a průhledně naivního jsem už dlouho neviděl. Bylo mi po celou dobu líto především herců, kteří se opravdu snažili z takové prostinké banality udělat Něco. Myslím, že veškeré úsilí bylo naprosto zbytečné. Ač sám se můžu směle někdy řadit k menšině či většině podle tématu jednotlivých standupů, ani jednou jsem nebyl emocionálně vtažený do hry. Bylo to nudné a ke konci úmorné. Režie s dramaturgií selhaly. Dávám 10% navrch za vypracované nožky pánů Vančury a Rašilova.

Skvělý výkon Lucie Juřičkové a Saši Rašilova!

Tak konečně inscenace, která mne vyburcovala k registraci na tomto webu! Že by to "dílo" mělo přeci jen smysl???
Něco tak slabého a průhledně naivního jsem už dlouho neviděl. Bylo mi po celou dobu líto především herců, kteří se opravdu snažili z takové prostinké banality udělat Něco. Myslím, že veškeré úsilí bylo naprosto zbytečné. Ač sám se můžu směle někdy řadit k menšině či většině podle tématu jednotlivých standupů, ani jednou jsem nebyl emocionálně vtažený do hry. Bylo to nudné a ke konci úmorné. Režie s dramaturgií selhaly. Dávám 10% navrch za vypracované nožky pánů Vančury a Rašilova.

Obávám se, že inscenace zcela promeškala vhodný čas své derniéry. Herci se sice snažili, nicméně plytké texty a nesourodost výstupů nedokázaly nic hodnotného divákovi předat. Vyčpělé představení. Potlesk vlažný. Ano, dostal jsem hřebík.

Napůl stand-up, napůl divadlo, které má však jasný tvar a cíl.
Forma nejvíce sedí J. Dudziakové, která má nejpřirozenější interakci s diváky (výborní též S. Rašilov a J. Jiřičková).
O škrtnutí si říká kompletní hudební složka (zejména pak skupinové písně a tance).
Skvělé moderní divadlo, které na jeviště Nové scény patří!

Mám rád když si někdo ze sebe umí udělat srandu a to páni Rašilov s Vančurou opravdu umí. Libí se mi prostředí nové scény pro představení a vzhledem k tématu představení nemůže být možná lepší místo.

Zajímavé pojetí a sledování na jevišti, jednotlivé příběhy a úseky hry jsou zajímavé, dynamické a výstižné a nutí k zamyšlení.
Příběh italského autora a velmi dobře přenositelný do reality České republiky v současné době.
Skvělá vystoupení až na místy patetické okamžiky )

Celestini je skvělý a jsem ráda, že je na českém jevišti interpretován! Chaotic neutral energy, ale zasmála jsem se.

Zvolený inscenační tvar, kdy účinkující sedí mezi diváky na jevišti v jakémsi kruhu, považuji za originální, ale i překvapivě promyšlený s ohledem na občasnou spolupráci s publikem, kterou se daří realizovat zejména J. Dudziakové. Vzhledem k atmosféře zbytku hry působila trochu nemístně pouze scéna, kdy všichni aktéři začnou na scéně zběsile tancovat. Po obsahové stránce v jednotlivých vyprávěných příbězích naštěstí převážil humor a nadsázka nad občasnými vulgaritami, což považuji za pozitivní skutečnost na rozdíl od faktu, že se dva herci po jevišti opět promenádovali v dámských šatech.

Dobré dívadlo, jsem moc rád, že jsem ho viděl. Dočetl jsem se, že je to "vyprávěné divadlo". Ten termín nesedí. Je to divadlo monologů. V tomto případě chytrých, zajímavých, překvapivých atd. Prostě stojících za vyslechnutí i vidění.
Dívadlo dobré po všech stránkách, od textu, scény, režie, herců, cokoli chcete, včetně normálního multikulturního pohledu na svět v naší nenormální hurvínkovské době.
Hraje se na scéně v úzkém kruhu diváků. Kouř byl.

Nevšední představení - kolikrát se vám v divadle stane, abyste seděli v hloubi jeviště s kadibudkou v zádech, účinkující hráli zády k hledišti, kolem kapala voda a celá hra skvěle pasovala na současný svět?
Z herců zaujali zejména J. Dudziaková, P. Vančura, S. Rašilov a též T. Vilišová, která si vysloužila potlesk a uznání diváků za to, jak duchapřítomně a profesionálně se vyrovnala s totálním výpadkem textu.
Je to angažované, moderní, aktuální, divák se musí soustředit, musí přemýšlet - to je správně, ovšem divácká náročnost se měla odrazit v kratší stopáži inscenace. Jinak doporučeníhodné!

Výborný příklad originální Nové scény. Kontaktní představení s dobrými (i moc dobrými) texty, interaktivní scénou s častými změnami, živou hudbou a povedenými výkony. Jen škoda, že není rytmus představení víc vybalancovaný. Každopádně palec nahoru.

Po zhlédnutí tohoto představení se mi chce říct jen jedno velké DÍKY. Divadlo komentující současný stav světa je v českém prostředí, ačkoliv nesmírně potřebné, často strašně silové, povrchní a nekompaktní. Tady to ale nehrozí! Člověk je díky řešení scény opravdu vtažen do děje, jednotlivé výstupy nejsou jen prvoplánovou kritikou, ale mají nuance a jsou předkládány v rámci provokativních metafor. Především rámující motiv neustále více a více prosakujícího deště mi přišel fantastický. Snad jen ty náznaky interakce s diváky vyznívaly takřka od všech nesmírně nuceně.

Zajímavá scéna, skvělé herecké výkony, z mého pohledu výborná dramaturgie a úprava původního textu; klidně bych šel znovu.

Po neúspěšné inscenaci Lasky a informace se tato další režie Petře Tejnorové na Národním povedla. Úspěšná snaha o setření hranice mezi herci a publikem, kdy vše se odehrává na jevišti před prázdným hledištěm a herci se vyskytují i mezi diváky. Kolekce výborných stand up(ů), vtipných ale vždy s hlubším smyslem v podání vynikajících herců. Vytknout lze pouze to, že v závěru to jaksi nemůže vzít konec (téměř dvě hodiny bez přestávky je dlouhé představení) a něteré postranní efekty se jeví jako samoúčelné.

Bohužel spíš zklamání, bez přesahu, který by se mě nějak dotknul... Chtěl jsem dát 40%, ale přidávám 10% za hereckou práci, nejen s textem...

Tak tomuto se říká storytelling. Ale pro mne to byla samá metafora. Ne, že bych se v tom moc vyznala. Teorie člověka s deštníkem na mne moc nepasuje. Tak úplně jsem v tomto smyslu nikdy pod deštníkem nebyla, ale ani se mi nechce se přiznat, že bych někomu čistila boty. Drsnou paní učitelku "stání v řadě" jsem si uchopila po svém. Taky jsem si zažila ve škole šikanu. Vím, co je to být jiná. Zazpívala jsem si na motivy gospelu a moc mne pobavila představa papeže v minisukni. Nedá se to popsat, musí se to vidět. A pan Vančura má hezčí nohy než Saša Rašilov !

Pojďme si popovídat o hřebících, chlebu a kapce vody...
Mám pocit, že svou novou motyku nedovezu domů a neopřu ji do kouta. Nechám ji v tramvaji, zaseknutou v něčí hlavě. Takže mi zbude jen meloun-hřebík. A taky nutkání založit a především pevným krokem vést k volbám politickou stranu Chraňme zelí proti kozám, zkráceně CHZEPROK.
Pořád ještě máte pocit, že rozumíte? A máte deštník, nebo jste člověk bez deštníku? A pokud nemáte deštník, jak vám jde lízat drobky z podlahy?
Občas Houseňák v říší divů, občas polojasno, občas geniální.

Vůbec to není zlé, dobře některé vulgarismy by mohli být omezené, ale jinak je to velice zajímavá zkušenost s tím co v divadle lze.
Dobře, asi se to není klasická činohra, ale na termín, že to není divadlo, bych byla velice opatrná.
Taky musím říct, že jsem jako první podle plakátů očekávala p. Pechláta xD Je to super, že se i kolegové chodí dívat na představení. Mě někdo přijít do práce tak bych ho hnala xD
Narážka na Babiše je doslova geniální.

Řemeslně dokonalé. Téměř dvě hodiny bez přestávky udrží maximální pozornost, a to často při dlouhých monolozích. Nesourodá směs textů dobře ukazuje současnou dekadenci, úpadek hodnot a netečnost společnosti k tomu. Postmoderní představení, které asi souzní s životními postoji mileniálů. Mně se ale silně vtírala otázka, proč jsem s tím měl trávit celý večer? K čemu to?

Inscenace s malou mírou inscenovanosti, jde o dramaturgicky funkčně sestavenou řadu vyprávěných příběhů (storytelling/monolog/stand-up), které se dotýkají různcýh společenských témat. Tím zastřešujícím je osobní angažovanost nás samotných, odvaha vystoupit z davu, odvaha učinit rozhodnutí, odvaha "něco udělat". Pokusy o interakci s publikem ne vždy fungují, ale na úrovni "vtažení do tématu" a pocitu pospolitosti inscenace funguje skvěle. Všechno uzavírá obecná metafora deště, jako hrozby, která postupně kape, ale nikdo ji nevěnuje pozornost. Nejvíce mě zaujal herecký výkon Saši Rašilova.

Spousta otázek, spousta příběhů, spousta nejistoty - a voda pořád kape... Ale proč bych s tím právě já něco dělal? Znepokojivé, atakující. Jiné. Není to storytelling, text je pevný. Chce to koncentraci. Netuším, kterak si cizinci poradili s Babišem, ale asi to mohlo fungovat i bez znalosti českého politického marasmu. Baví mě odvaha dramaturgie ND, baví mě ta pestrost, barevnost. A potřeba vyjadřovat se k současnosti - nebýt přizdisráčsky neutrální. A že to není pro každého? No a?

Řemeslně dokonalé. Téměř dvě hodiny bez přestávky udrží maximální pozornost, a to často při dlouhých monolozích. Nesourodá směs textů dobře ukazuje současnou dekadenci, úpadek hodnot a netečnost společnosti k tomu. Postmoderní představení, které asi souzní s životními postoji mileniálů. Mně se ale silně vtírala otázka, proč jsem s tím měl trávit celý večer? K čemu to?

Zvolený inscenační tvar, kdy účinkující sedí mezi diváky na jevišti v jakémsi kruhu, považuji za originální, ale i překvapivě promyšlený s ohledem na občasnou spolupráci s publikem, kterou se daří realizovat zejména J. Dudziakové. Vzhledem k atmosféře zbytku hry působila trochu nemístně pouze scéna, kdy všichni aktéři začnou na scéně zběsile tancovat. Po obsahové stránce v jednotlivých vyprávěných příbězích naštěstí převážil humor a nadsázka nad občasnými vulgaritami, což považuji za pozitivní skutečnost na rozdíl od faktu, že se dva herci po jevišti opět promenádovali v dámských šatech.

Spousta otázek, spousta příběhů, spousta nejistoty - a voda pořád kape... Ale proč bych s tím právě já něco dělal? Znepokojivé, atakující. Jiné. Není to storytelling, text je pevný. Chce to koncentraci. Netuším, kterak si cizinci poradili s Babišem, ale asi to mohlo fungovat i bez znalosti českého politického marasmu. Baví mě odvaha dramaturgie ND, baví mě ta pestrost, barevnost. A potřeba vyjadřovat se k současnosti - nebýt přizdisráčsky neutrální. A že to není pro každého? No a?

Pojďme si popovídat o hřebících, chlebu a kapce vody...
Mám pocit, že svou novou motyku nedovezu domů a neopřu ji do kouta. Nechám ji v tramvaji, zaseknutou v něčí hlavě. Takže mi zbude jen meloun-hřebík. A taky nutkání založit a především pevným krokem vést k volbám politickou stranu Chraňme zelí proti kozám, zkráceně CHZEPROK.
Pořád ještě máte pocit, že rozumíte? A máte deštník, nebo jste člověk bez deštníku? A pokud nemáte deštník, jak vám jde lízat drobky z podlahy?
Občas Houseňák v říší divů, občas polojasno, občas geniální.

Napůl stand-up, napůl divadlo, které má však jasný tvar a cíl.
Forma nejvíce sedí J. Dudziakové, která má nejpřirozenější interakci s diváky (výborní též S. Rašilov a J. Jiřičková).
O škrtnutí si říká kompletní hudební složka (zejména pak skupinové písně a tance).
Skvělé moderní divadlo, které na jeviště Nové scény patří!

Nevšední představení - kolikrát se vám v divadle stane, abyste seděli v hloubi jeviště s kadibudkou v zádech, účinkující hráli zády k hledišti, kolem kapala voda a celá hra skvěle pasovala na současný svět?
Z herců zaujali zejména J. Dudziaková, P. Vančura, S. Rašilov a též T. Vilišová, která si vysloužila potlesk a uznání diváků za to, jak duchapřítomně a profesionálně se vyrovnala s totálním výpadkem textu.
Je to angažované, moderní, aktuální, divák se musí soustředit, musí přemýšlet - to je správně, ovšem divácká náročnost se měla odrazit v kratší stopáži inscenace. Jinak doporučeníhodné!

Dobré dívadlo, jsem moc rád, že jsem ho viděl. Dočetl jsem se, že je to "vyprávěné divadlo". Ten termín nesedí. Je to divadlo monologů. V tomto případě chytrých, zajímavých, překvapivých atd. Prostě stojících za vyslechnutí i vidění.
Dívadlo dobré po všech stránkách, od textu, scény, režie, herců, cokoli chcete, včetně normálního multikulturního pohledu na svět v naší nenormální hurvínkovské době.
Hraje se na scéně v úzkém kruhu diváků. Kouř byl.

Vůbec to není zlé, dobře některé vulgarismy by mohli být omezené, ale jinak je to velice zajímavá zkušenost s tím co v divadle lze.
Dobře, asi se to není klasická činohra, ale na termín, že to není divadlo, bych byla velice opatrná.
Taky musím říct, že jsem jako první podle plakátů očekávala p. Pechláta xD Je to super, že se i kolegové chodí dívat na představení. Mě někdo přijít do práce tak bych ho hnala xD
Narážka na Babiše je doslova geniální.

Po neúspěšné inscenaci Lasky a informace se tato další režie Petře Tejnorové na Národním povedla. Úspěšná snaha o setření hranice mezi herci a publikem, kdy vše se odehrává na jevišti před prázdným hledištěm a herci se vyskytují i mezi diváky. Kolekce výborných stand up(ů), vtipných ale vždy s hlubším smyslem v podání vynikajících herců. Vytknout lze pouze to, že v závěru to jaksi nemůže vzít konec (téměř dvě hodiny bez přestávky je dlouhé představení) a něteré postranní efekty se jeví jako samoúčelné.

Skvělý výkon Lucie Juřičkové a Saši Rašilova!

Po zhlédnutí tohoto představení se mi chce říct jen jedno velké DÍKY. Divadlo komentující současný stav světa je v českém prostředí, ačkoliv nesmírně potřebné, často strašně silové, povrchní a nekompaktní. Tady to ale nehrozí! Člověk je díky řešení scény opravdu vtažen do děje, jednotlivé výstupy nejsou jen prvoplánovou kritikou, ale mají nuance a jsou předkládány v rámci provokativních metafor. Především rámující motiv neustále více a více prosakujícího deště mi přišel fantastický. Snad jen ty náznaky interakce s diváky vyznívaly takřka od všech nesmírně nuceně.

Bohužel spíš zklamání, bez přesahu, který by se mě nějak dotknul... Chtěl jsem dát 40%, ale přidávám 10% za hereckou práci, nejen s textem...

Celestini je skvělý a jsem ráda, že je na českém jevišti interpretován! Chaotic neutral energy, ale zasmála jsem se.

Zajímavá scéna, skvělé herecké výkony, z mého pohledu výborná dramaturgie a úprava původního textu; klidně bych šel znovu.

Výborný příklad originální Nové scény. Kontaktní představení s dobrými (i moc dobrými) texty, interaktivní scénou s častými změnami, živou hudbou a povedenými výkony. Jen škoda, že není rytmus představení víc vybalancovaný. Každopádně palec nahoru.

Tak tomuto se říká storytelling. Ale pro mne to byla samá metafora. Ne, že bych se v tom moc vyznala. Teorie člověka s deštníkem na mne moc nepasuje. Tak úplně jsem v tomto smyslu nikdy pod deštníkem nebyla, ale ani se mi nechce se přiznat, že bych někomu čistila boty. Drsnou paní učitelku "stání v řadě" jsem si uchopila po svém. Taky jsem si zažila ve škole šikanu. Vím, co je to být jiná. Zazpívala jsem si na motivy gospelu a moc mne pobavila představa papeže v minisukni. Nedá se to popsat, musí se to vidět. A pan Vančura má hezčí nohy než Saša Rašilov !

Mám rád když si někdo ze sebe umí udělat srandu a to páni Rašilov s Vančurou opravdu umí. Libí se mi prostředí nové scény pro představení a vzhledem k tématu představení nemůže být možná lepší místo.

Obávám se, že inscenace zcela promeškala vhodný čas své derniéry. Herci se sice snažili, nicméně plytké texty a nesourodost výstupů nedokázaly nic hodnotného divákovi předat. Vyčpělé představení. Potlesk vlažný. Ano, dostal jsem hřebík.

Zajímavé pojetí a sledování na jevišti, jednotlivé příběhy a úseky hry jsou zajímavé, dynamické a výstižné a nutí k zamyšlení.
Příběh italského autora a velmi dobře přenositelný do reality České republiky v současné době.
Skvělá vystoupení až na místy patetické okamžiky )

Inscenace s malou mírou inscenovanosti, jde o dramaturgicky funkčně sestavenou řadu vyprávěných příběhů (storytelling/monolog/stand-up), které se dotýkají různcýh společenských témat. Tím zastřešujícím je osobní angažovanost nás samotných, odvaha vystoupit z davu, odvaha učinit rozhodnutí, odvaha "něco udělat". Pokusy o interakci s publikem ne vždy fungují, ale na úrovni "vtažení do tématu" a pocitu pospolitosti inscenace funguje skvěle. Všechno uzavírá obecná metafora deště, jako hrozby, která postupně kape, ale nikdo ji nevěnuje pozornost. Nejvíce mě zaujal herecký výkon Saši Rašilova.

Tak konečně inscenace, která mne vyburcovala k registraci na tomto webu! Že by to "dílo" mělo přeci jen smysl???
Něco tak slabého a průhledně naivního jsem už dlouho neviděl. Bylo mi po celou dobu líto především herců, kteří se opravdu snažili z takové prostinké banality udělat Něco. Myslím, že veškeré úsilí bylo naprosto zbytečné. Ač sám se můžu směle někdy řadit k menšině či většině podle tématu jednotlivých standupů, ani jednou jsem nebyl emocionálně vtažený do hry. Bylo to nudné a ke konci úmorné. Režie s dramaturgií selhaly. Dávám 10% navrch za vypracované nožky pánů Vančury a Rašilova.