Profil uživatele

Vladimír Rogalewicz

Vladimír Rogalewicz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Pavla Haflantová: 14 % (89)
Helena Grégrová: 15 % (412)
Jan Pařízek: 15 % (331)
Lukáš Dubský: 15 % (282)
Michal Novák: 15 % (265)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 24.5.2024)
Benefice Roberta Mikluše, který dokonale zvládá jak obrovské pódium Státní opery, tak drobnokresbu při blizoučkém snímání živou kamerou. ND zde představilo svůj herecký výkvět a všechny herce je radost sledovat.Pro návrat činohry do Státní opery je to možná ideální inscenace.Amsler nenasytně využívá všech technických prostředků i samotný sál s diváky a tato stránka inscenace baví. Nicméně obě poloviny jsou hodně odlišné - zatímco první baví doslovným vykreslením doby nástupu fašismu v Německu a také přesahem textu, pokud ho vztáhneme do současnosti, druhá polovina je mnohem abstraktnější, ne vše je úplně jasné a inscenace je už příliš dlouhá.
(zadáno: 20.5.2024)
55 %. Další sbírka etud skvělého souboru a skvělého režiséra, ale opět bez celkové myšlenky. Ano, bizár současné popmusic vynikl dvojnásob po nedávné přenosu Velké ceny Eurovize, nicméně u Mikuláška si člověk není v žádnou chvíli jistý, jestli je to karikatura nebo jistý obdiv. Téma nestačilo na celé 100minutové představení a v druhé půlce už jsem se často díval na hodinky.
(zadáno: 16.5.2024)
Příslušníci STB (pardon, zde Stasi) stále mezi námi. Nemají co dělat, nudí se, ale používají své know-how a jsou tedy nebezpeční. Skvělé představení, tleskám dramaturgii, a skvělí Hanuš a Donutil, na jejichž výkonu představení stojí (ostatní pouze přihrávají). Hořká depresivní inscenace, nesnaží se téma odlehčit (zaplať pánbůh), ale je velice působivá a dlouho na ni budete myslit.
(zadáno: 30.4.2024)
Tuto inscenaci je těžké hodnotit. Text je příliš intimní a příliš osobní. Nejedná se vůbec o běžné představení. Je ale dobře, že vzniklo - aby pomohlo s psychohygienou nám divákům a doufám, že i herečce. V každém případě držím Iris palce (držím všechno, co mohu), aby měla dost sil a i nadále se jí dařilo tak, jak se jí (zdá se) daří nyní. Na viděnou příště, třeba zase v Celetné.
(zadáno: 19.4.2024)
65 %. Představení mě velice bavilo díky nápadité režii, výpravě (scéna i kostýmy) a skvělým hercům. Od divadelního představení však očekávám, že mě intelektuálně obohatí, a to tady (téměř) absentovalo. Autor zobrazuje nepravděpodobné setkání představitelů dvou zcela antagonistických společenských bublin, kde se "normální" člověk v životě nesetká a nemůže identifikovat ani s jednou stranou a obě strany jsou stejně odporné. To je na 90minutové představení neskutečně málo.
(zadáno: 10.4.2024)
Inscenace pravděpodobně mnohem více rezonuje v domácí Ostravě, kde si publikum dobře pamatuje Josefa Janíka, na jehož počest celé představení vzniklo. V Praze, kde se jedná o neznámou historii, bylo mnohem těžší ponořit se do představení. Rozjezd byl mimořádně nudný a zdlouhavý, ale od poloviny (rozhovor redaktorky s režisérem), to byla parádní jízda. (Švandovo divadlo, Praha, 10.4.2024)
(zadáno: 4.4.2024)
Marie Štípková předvádí výkon, kterým si říká o většinu letošních divadelních cen. Jejích devadesát minut je úchvatných, nenechá vás ani na chvíli ztratit pozornost. Téma je mimořádně aktuální, až se zdá, že je ve veřejném prostoru často zdůrazňované a prezentované mnohem víc, než si zaslouží. Na vyvážený pohled stále čekáme a tato inscenace k tomu významně a inteligentně přispívá. Nicméně působení a přijetí celé inscenace naráží (podobně jako např. Konsent v Činoherním klubu) na obrovské rozdíly mezi českým (resp. středoevropským) a britským právním systémem. Etické problémy jistě zůstávají stejné, ale právní rámec je v ČR zcela jiný.
(zadáno: 28.3.2024)
Mimořádný neobvyklý zážitek. Snové surrealistické fantazie podle Nezvala. Ze strany Národního divadla (Laterny magiky) dokonale zvládnuté představení s vyváženými všemi složkami. Nelze dobře popsat - zbavte se předsudků, otevřete se očekávání a jděte to prožít! Doporučuji!
(zadáno: 18.3.2024)
Skvělí herci, i dojetí se dostaví. Mám však problém s vlastní stavbou hry. Téma je skvělé, hluboce lidské, určitě aktuální. Nicméně hra se skládá z kratičkých sekvencí, střih je téměř filmový, příběh se rozvíjí pouze řadou krátkých věcných monologů, rozkouskovaná hra pak nedrží pohromadě, a závěrečné poselství není příliš zřejmé, hra končí trochu do ztracena.
(zadáno: 16.3.2024)
Předně skvěle vymyšlený koncept. Dokonale inscenovaný, zábavný, nepodbízivý, ale zábavný i pro malé děti. Bravo!
(zadáno: 14.3.2024)
To byla jízda! Punkový Peer Gynt, který však obsahuje vše zásadní z Ibsena, ve verších (skvělý nový překlad). Zásadní je vklad režiséra (konečně něco bez protikapitalistického fanatizmu!) a hlavního představitele. Ostatní do rozjetého vlaku rychle naskočili a Kryštofu Bartošovi v jeho jízdě rozhodně stačili. Nezanedbatelná je role živě provedené původní hudební složky. Pokud takto moderně budou hrát naše divadla, bude na představení stát mládež ve frontě! (Pozn. Druhá část hry se Ibsenovi prostě nepovedla. Neviděl jsem žádnou inscenaci, kde by byla vyloženě zábavná nebo zajímavá. Ani Michal Hába se s ní nedokázal vyrovnat stoprocentně.)
(zadáno: 6.3.2024)
Trefa do černého. Hra v zásadě typická pro Ungelt. Spolupráce režiséra a hereckého tria udělala z představení svátek. Je milé, nepodbízivé, laskavé a vysoce profesionální.
(zadáno: 4.3.2024)
Zapomenutelná hra, nicméně skvěle podaná, zábavná. Herecké souhře vévodí Jakub Burýšek a Jana Břežková (ta je naprosto autentická a uvěřitelná, bravo!), ale i tři přítelkyně jsou opravdu moc dobré. Dobrá inscenace, režie dokázala poměrně statickou hru rozpohybovat a ozvláštnit, takže přes svou délku nenudí. A téma gaye, který těžko hledá partnera a zažívá stejné trapasy, které jsme zažívali i my, ale s opačným pohlavím, je aktuální a dobře podané (vzpomínal jsem na skvělé představení Homo 40 Daniely Špinar - totéž téma, jen jinak uchopené).
(zadáno: 2.3.2024)
Anotace zve na úplně jiné představení, realita je nesrovnatelná. Toto představení bych čekal spíše v Kalichu. Společenská konverzace výhradně na explicitní sexuální témata mě vysloveně nudila, navíc mi připadala naprosto nereálná (to se dnes mladí na návštěvách fakt takto baví?). Odlišnost (a neznalost) britského soudního prostředí je další překážkou. Nicméně herecká souhra je excelentní.
(zadáno: 27.2.2024)
95%. Povedená dramatizace, silný příběh. Invenční, příběhu sloužící Nuckollsova režie, která se opírá o silný sehraný soubor, z kterého vyniká Petr Uhlík a také Klára Suchá. Příběh 20. století, Forrest Gump středoevropského prostoru. Doporučuji, tohle rozhodně stojí za cestu do Ústí!
(zadáno: 26.2.2024)
85%. Povedená dramatizace další objevné knihy K. Tučkové. I bez znalosti knihy se divák v představení dobře orientuje a jednotlivé epizody jsou dostatečně barvitě rozehrány, je jim vždy věnována dostatečná plocha. Líbila se mi scéna, hudba a v neposlední řadě i režie. Herecky se jedná především o kolektivní představení na vysoké úrovni. Problém jsem měl se závěrem příběhu; ztratil tempo a snaha o uzavření všech naznačených motivů vedla k jeho rozdrobení v řadě nevěrohodných vykonstruovaných informací. Pokud by příběh skončil trochu nedořečeně, byl by určitě ještě mnohem silnější. Tato kritika jde ale za K. Tučkovou, nikoli za inscenátory.
(zadáno: 23.2.2024)
Viz hodnocení Heleny Grégrové.
Bravo! Doporučuji!
(zadáno: 20.2.2024)
Skvěle napsaná hra v dobré režii a v excelentním podání pánů Šťastného a Bora. V současné mezinárodní situaci se člověk neubrání, aby si do jednotlivých postav nepromítal žijící osoby; to vede k různým asociacím, které rámec hry výrazně překračují a nejsou zrovna příjemné. Inscenátoři nemohli v roce 2019 vědět, jak aktuální a apelativní text uvedli na jeviště stísněného prostoru Violy. Díky jim za to! A rozhodně doporučuji!
(zadáno: 19.2.2024)
Poněkud nostalgické reminiscence Rozálie Havelkové na její roční působení v cirkuse. Rozáliiny autorské písně jsou doplněny milými klaunskými mikrovýstupy. Vzhledem ke krátké stopáži nestačí začít nudit a rozhodně vám vykouzlí úsměv na tváři. Podtrhuji poslední větu hodnocení Kristiny Kurcové.
(zadáno: 14.2.2024)
Jsem značně rozpolcený. Představení je jednoznačně herecky kvalitní, má nápaditou decentní režii. Přesto mě nudilo. Asi je to v předloze; co šokovalo v Německu na konci 70. let a v Československu na konci 80. let, je dnes obecně známé. Navíc jsme se s touto problematikou po Sametové revoluci setkali i v reálu. To téma zřejmě už na představení nestačí. Řada hodnotících zdůrazňuje, že se jedná o představení pro mládež. Opravdu? Může jim to zprostředkovat něco nového? Nedokážu to úplně posoudit. Dnes byla v publiku většina středoškoláků. Potlesk byl vřelý pro herce, ale rychle opadl a rozhodně nesvědčil o tom, že by představení velmi rezonovalo.
(zadáno: 11.2.2024)
65% - Na základě zdejších hodnocení jsem čekal mnohem víc.Velice klipovité,děj je místy posouván pouze jednovětými,často sarkastickými komentáři.Působí to jako (nadměrně dlouhá) upoutávka na celý soubor knih.Přestože to trvá skoro pět hodin,kromě druhé poloviny třetí části má hra spád a dává zapomenout na čas.Nicméně vše důležité ze ságy se do inscenace nevešlo,a tak nám hra neřekla nic nového:že dvě dívky měly nerovné celoživotní přátelství,obyvatelé Neapole žili extrémně chudě a těžce,vládla tam mafie,a pak několik stereotypů o Itálii: fotbal,hádky,rvačky mladíků,machističtí muži.Skvělé Nina Horáková a Renáta Matějíčková neslezou z jeviště.
(zadáno: 8.2.2024)
Jiří Š. Hájek pojal inscenaci v Kladenském divadle hlavně jako grotesku, které je podřízeno úplně všechno. Ale linie citující mnohá britská a skotská klišé nezůstává zkrátka, i když oproti úspěšné inscenaci Dejvického divadla je přeci jen upozaděna. Naopak skvělé je rozehrání kusu v celém prostoru podkrovní malé scény, a to včetně bezešvých přechodů do "zákulisních" pokynů, převlékání a komentářů. Žánr grotesky znamenitě zvládají všichni čtyři herci, za mne zejména L. Zbranková a L. Vykus, možná však jen proto, že mají o něco větší prostor.
(zadáno: 31.1.2024)
Hold patří především Miroslavu Krobotovi. Jeho dramatizace je mimořádně životná a nestárnoucí (již třetí inscenace v Praze, každá jiná a všechny skvělé). V Celetné se jedná o úchvatnou kolektivní hereckou inscenaci, kterou skvělá (i když minimalistická, jak zde někdo uvedl) scéna i zdařilé kostýmy posouvají do současnosti. Opravdu mimořádné představení.
(zadáno: 24.1.2024)
Skvělé představení. Zapomeňte na filozofii, je to mimořádně zábavné zrcadlo současného stavu světa. Mikuláškova imaginace při inscenování takového nedivadelního textu je prostě nevyčerpatelná. A abych nezapomněl, skvělí jsou oba představitelé. Znamenitě to popsal Jan Pařízek, ale lajk mu nemohu dát kvůli podle mne nízkému bodovému hodnocení. Neváhejte! Doporučuji!
(zadáno: 21.1.2024)
Brilantní hodinová etuda (nikoli plnohodnotné představení) v podání studentů druhého ročníku DAMU. Skvělá Dočekalova režie a zejména přesná a dokonale synchronizovaná herecká akce. Velmi povedené.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>