Profil uživatele

Vladimír Rogalewicz

Vladimír Rogalewicz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 14 % (250)
Pavla Haflantová: 14 % (76)
Helena Grégrová: 15 % (300)
Michal Novák: 15 % (208)
Anežka Hrebiková: 16 % (96)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 20.1.2020)
Ano, poctivé divadlo. Expresionistický styl německého divadla. Představení by si zasloužilo ještě více zhutnit, jeho délka byla už za hranou. Navíc dochází k významovému posunu ve prospěch Petra Švajcara, který by měl být chladným strůjcem vší té hrůzy, nikoli obětí. Skvělá scéna se skleněnou kostkou a skvěle využitým zrcadlením. Petra Tenorová, Marie Málková, Miloslav Mejzlík a Milan Kačmarčík ve skvělé formě. (O část bodů představení přišlo, protože já prostě tento hrubý a ukřičený styl nemám v oblibě.)
(zadáno: 18.1.2020)
75 %. Kam chodí Tomáš Dianiška na životopisné náměty svých her? Tentokrát vytvořil text, který je zajímavý, objevný a navíc ukazuje, jak dokážeme být zlí na někoho, kdo je odlišný. Hra svým námětem i (znamenitým) provedením rezonuje se světem mladších generací. K umění, dokonalosti a plnému hodnocení má však daleko. Zatímco první polovina byla strhující, druhá polovina (možná jen poslední třetina) výrazně ztrácela tempo a začínala nudit. (Divadlo v Dlouhé, Praha, 18.1.2020)
(zadáno: 14.1.2020)
Generační výpověď. Punk. Přitom tam nic ze Shakespeara nechybělo. Skvělí Tereza Marečková a Zdeněk Piškula a také Jiří Štrébl. Mimořádně fyzicky náročné divadlo zvládl mladý soubor MDP výborně. (Skvělá režie Michala Dočekala; pro mě milé překvapení, že M.D. udělal takto mladé generační představení.)
(zadáno: 3.1.2020)
Místo hry Ritter, Dene, Voss jsme shlédli další díl Partičky. Není mi jasné, proč Daniel Špinar použil (zneužil) k této své exhibici Bernhardův kultovní text a nepřiznaně mu dal jinou (kýčovitou) interpretaci, což je minimálně proti divadelní etice. Představení má s Bernhardem pramálo společného.
(zadáno: 31.12.2019)
Velice zdařilá inscenace klasiky oděné do současných šatů. Úžasný dopravní prostředek a vtipně udělané filmové dotáčky. Další příklad, že klasika nemusí být nuda.
(zadáno: 29.12.2019)
Obrovské zklamání. Předně to není muzikál, ale sled starších i novějších písní D.Bowieho se spojovacím textem bez hlavy a paty (ony ani texty těch písní nejsou žádný poklad). Hudebně je to pro milovníky koncertů ve sportovních halách, ani komorní prostředí Komedie tomu nepomohlo. Hodnocení je pro inscenační tým - předně byla skvělá celá čtveřice hlavních představitelů (Orozovič, Stárková, Smolárik, Horáková), dobrá byla doprovodná skupina, režie, kostýmy. Jen to celé dohromady nic neříkalo, zůstalo to chladné, nepůsobivé a zapomenutelné. (Opět potlesk ve stoje - to je však vizitka publika.)
(zadáno: 8.12.2019)
85%. Skvěle napsaný minimalistický kompaktní kus. Reflexe naší nedávné historie je nanejvýš potřebná, ale zatím se k ní dostáváme pomalu. Toto je správná cesta, jen houšť! Režijně a herecky bezchybné, i když nepřekvapivé. O to působivější. Není z toho dobře.
(zadáno: 26.11.2019)
Pohled na určitou vrstvu dnešního Izraele. Nevšední zážitek. Izraelská autorka (našimi scénami již prošla její skvělá hra Mikve) se sama ujala režie, a sem míří má jediná výtka. Inscenace příliš tlačí na pilu v zařazení hebrejských slov, modliteb atd. - zde by bylo na místě nechat větší prostor představivosti.
(zadáno: 21.11.2019)
85% Obsahově tři hodiny hnusu, který se obvykle snažíme nevidět. Je dobře,že se najde divadlo, které to inscenuje. Z divadelního pohledu skvělá dramatizace, skvělá režie, velice funkční scéna,dobře zvolená hudba. Představení si za dobu uvádění zjevně sedlo, jednotlivé scény dobře navazovaly, souhra výborně fungovala. Umím si představit obsazení mnohem výraznějšími osobnostmi-tato sestava herců nic nepokazila, ale přeci jen zůstala na (lepším) průměru. Představení, jehož myšlenky dlouho nedostanu z hlavy! (Pozn. Bylo mi líto dětských herců, vystupovat v takovém kusu pro ně musí být stresující.)
(zadáno: 12.11.2019)
Promyšlená a do detailu dotažená režie Hany Burešové, které se podařilo vytvořit hororové prostředí starého činžáku u Karlova náměstí z doby heydrichiády. Herce vede ve vysoce stylizovaném projevu, jehož hlavním rysem je strojová choreografie, která neumožní vložit do postav ani zrnko citu. Toto těžké představení zvládají herci DvD skvěle. Ke kladům patří znamenitá práce s hudbou a využití autentického rozhlasového vysílání, které děj člení a posouvá. Po formální stránce je představení dokonalé, mě ale neuspokojilo. Nijak se mě nedotklo, zůstal jsem vnějším nezúčastněným pozorovatelem.
(zadáno: 7.11.2019)
Soubor se s absurdní předlohou minul.
(zadáno: 30.10.2019)
Beznaděj, bezvýchodnost, hluboká deprese... Skvělá dramatizace Jakuba Nvoty. Další herecký koncert Norberta Lichého (hrál on vůbec? on tam jen tak přirozeně pobýval!), skvěle sekundovala Magdaléna Tkačíková. (Praha, Divadlo v Celetné, 30.10.2019)
(zadáno: 16.10.2019)
První polovina je hodně didaktická a vcelku nepřesvědčivá. Tvoří ale úvod do druhé části, mnohem dramatičtější, apelativnější. Ano, není to nezaujatý obraz, autoři vyjadřují skrz postavu Čapka svůj jasný názor. Povedly se i nenásilné paralely se současností. Kdyby tu hru napsal Karel Čapek, napsal by to asi přesně takto. Toto představení mluvilo i za mne.
(zadáno: 15.10.2019)
Zajímavě zvolený projekt, spousta zajímavých jednotlivých nápadů, ale nějak to nedrží dohromady. Body jsou pro pětici zajímavých, sehraných a nadšených mladých herců.
(zadáno: 7.10.2019)
Úlet, bizár, esence surrealismu. Opět znamenité herecky, text i forma značně neuspořádané (asi záměrně). Pro koho je to určeno? A co mu to má říct? Nevím. (Již třetí představení na Nové scéně, které se celé odehrává na jevišti. Činohře ND zjevně chybí intimní variabilní prostor (náhrada Kolowratu). Nicméně Nové scény je pro taková představení škoda, je to krásné divadlo (alespoň z diváckého pohledu...).
(zadáno: 4.10.2019)
Funguje to, Martin Čičvák napsal zábavný text, který udrží divákovu pozornost. O super souhře hereček zde již bylo napsáno mnoho (dnes, resp. v současnosti v kombinaci Skopalová - Uhlířová - Žáčková). Škoda jen konce, byl zbytečně natahovaný a zbytečně aktivistický.
(zadáno: 23.9.2019)
Zajímavé zpestření repertoáru bohužel zůstalo na vinohradském průměru. Představení pohřbila zejména chybějící tužka v ruce dramaturgyně (neúnosná stopáž a nastavovaný konec) a eklektická superkonzervativní nezajímavá režie (jak si možná žádá vinohradské publikum nebo principál?). Síla představení tak stojí na hercích, kteří se svých rolí zmocnili nadprůměrně. neurazí, nenadchne.
(zadáno: 20.9.2019)
Rozpaky. Nepochopení.
(zadáno: 18.9.2019)
Řemeslně dokonalé. Téměř dvě hodiny bez přestávky udrží maximální pozornost, a to často při dlouhých monolozích. Nesourodá směs textů dobře ukazuje současnou dekadenci, úpadek hodnot a netečnost společnosti k tomu. Postmoderní představení, které asi souzní s životními postoji mileniálů. Mně se ale silně vtírala otázka, proč jsem s tím měl trávit celý večer? K čemu to?
(zadáno: 12.9.2019)
Stejně skvělé a zábavné jako všechny předchozí díly. Je zřejmé, že to zúčastněné i po 10 letech stále baví. Vzali si ale těžký úkol: naplnit vždy nově stejnou strukturu. To nefunguje napořád a i skalní fanoušek CC přemýšlí a srovnává. Do příště už bude nutné dát hravému stylu CC pevnější (a zajímavější) obsah.
(zadáno: 8.9.2019)
Viz hodnocení Heleny Grégrové, je přesné. Hilarovo a současně Špinarovo krédo. To že Hilar napsal před sto lety?
Upozornění: představení rozhodně není vhodné pro diváky, kteří by si představovali nostalgické velebení éry Karla Hilara a velkých herců z jeho doby. A takových byla dnes na Nové scéně dobrá polovina.
(zadáno: 13.8.2019)
Skvělá Tatiana Dyková a obdiv k tomu, co Meda Mládková za svůj život dokázala (a co známe asi lépe mimo toto představení), udělaly z představení snesitelnou podívanou. Jinak bych se musel dost kriticky vyslovit jak k dramatizaci (zejména první polovina byla hodně nepovedená), tak k režii.
(zadáno: 28.6.2019)
Představení nezklamalo, splnilo, co jsem čekal: milé retro pro letní večery pod širým nebem, pro pamětníky srdeční záležitost. Malé aktualizace - jak textové, tak hudební - bohužel působí rušivě a posouvají představení blíže k laciné zábavě. Ivan Lupták i Jan Meduna jsou uvěřitelní, Zlata Adamovská a částečně i Berenika Kohoutová přehrávají. Všechny předčí Andrea Holá. 65 %, z nostalgie dávám o 5 % víc.
(zadáno: 26.6.2019)
První polovina je hodně mystická, (skoro nesnesitelně) ezoterická, velice nepřehledná. O to silnější je druhá polovina, která překvapivě celý příběh zpřehlední a vysvětlí. Znamenitý příspěvek ke komplikované historii střední Evropy ve 20. století a k rozmazání hranic mezi bílou a černou.
(zadáno: 17.6.2019)
Skvělá čtveřice mladých hereček ve skvělé hře. Malý zázrak.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>