Vladimír Rogalewicz

Velice přesně formulovaná inscenace, která přichází v době politického boje o další podobu inkluze a přináší do něj otázky, které mohou diváka hlodat i pěkně dlouho po návštěvě přestavení. Komplikovaná role Darryla je pro mladého herce výzvou, v níž J. Dlouhý obstál znamenitě.

Akademická inscenace. I přes mnoho zajímavých nápadů režiséra šustí čítankou. Za mne dost promarněná příležitost, zapomenutelná fádní inscenace v duchu přežité tradice. Herecky v rámci zvolené koncepce nadprůměrné, to trochu zvýšilo mé hodnocení, inscenaci korunuje obsazení titulního páru.

To není divadlo. Je to koncert ve formě série živých videoklipů. Obával jsem se, jestli Iva Marešová bude pěvecky autentickou Zuzanou Navarovou. Byla skvělá! (Horší to bylo u ostatních hereček, ale v zásadě to nerušilo.) Hudební doprovod však působil překombinovaně, artificiálně, měl zcela jiný charakter, než v písních Z. Navarové. Celkově mě inscenace nebavila, podle mne nic nemůže být vzdálenější obrazu Zuzany Navarové (resp. obrazu, který nám Zuzana ukazovala). Jiné projekty mě oslovily více (Markéta Burešová, Aneta Krejčíková, Martina Trchová), mnohem lépe vystihly ducha písniček a odkazu Zuzany Navarové. (Záznam ČT art, 26.10.2026.)

Dobře napsaná hra odhalující krizi čtyřicetiletého muže - nefunkčnost vztahu po patnáctiletém manželství i nesoulad nostalgie po první lásce s jejím aktuálním zhmotněním. Inscenace skvěle baví, zejména díky výkonu obou hereček; díky tomu (možná trochu nadsazených) 80 %.

Obdivoval jsem nekonečnou invenci autorů, s níž toto představení připravili, i jejich odvahu inscenovat toto téma. A také výkon Lukáše Černocha, který se do role vrhá s vervou na hranici svých fyzických možností. I tak ale celkový dojem z představení zůstává takový indiferentní a část bodového hodnocení jde jen za protagonisty.

75 %. Kašparům se představení povedlo mnohem lépe než v Brně, stoprocentně totiž dodrželi ten "havlovský" styl. Puzuk je docela trefný předobraz AI, zejména v popisu, jak pracuje. I když takových dr. Humlů s prázdným životem a přitom žasnoucími nad svou velikostí potkávám mezi akademiky stále hodně, připadá mi tato hra již trochu vyčichlá, rozhodně nepatří k Havlovým vrcholným dílům.

Velice povedená lyrická inscenace vyvolávající nostalgické reminiscence na staré pivovary, Hrabalovu novelu i Menzelův film a skládající jim hold. (Švandovo divadlo, Praha, 5.10.2026)

Janota,Vitázek,Janotová,Slanina,Gazdíková,Mauer,Pekar,Freudenschussová,Daňhelová. Rozhodně jsem neviděl skvost, velkolepý návrat muzikálového fenoménu, ani zážitek evropského formátu, ale standardní, ničím zvláštní provedení světového muzikálu.Bezchybný byl orchestr a sbory. Scénografie,založená převážně pouze na zadní projekci,je nedůstojná brněnské scény. Největší problém byli zpěváci. S výjimkou Vitázka a Daňhelové měli velké intonační problémy, které mnozí zakrývali fortisimem až řevem (zejména Janota), nebo se naopak ztráceli. Možná jsem měl smůlu na obsazení, ale odnesl jsem si poznatek, že Brno už rozhodně není česká muzikálová špička.

65 %. Zábavná, velice odlehčená hororová komedie. Představení hodně baví, i když je poměrně jednoduché a intelektuálně vyprázdněné. Skvělá Anna Glässnerová.

Proč Miroslav Hanuš přeměnil tuto hluboce lidskou a ve svém originálním vyznění optimistickou hru v nevěrohodnou bezuzdnou frašku? Body posílám pouze Elišce Balzerové, které tleskám. Viz také komentář Jana Vorlíčka. (Nic proti Jindřišce Hanušové, ale obsadit do inscenace vlastní dceru je neetický střet zájmů.)

75 %. Jako výsledek sociologického výzkumu skvělé, zejména zvolenou neotřelou formou prezentace. Jako manifest (ale čí - režisérčin? hereček?) výrazně slabší, s mnoha tezemi by se dalo polemizovat. Z divadelního pohledu: Co tam dělal ten mužský? A proč se převlékal za ženskou? Naopak pozitivně působily vstupy režisérky.

Poctivé představení. Ctí předlohu a využívá divadelní prostředky k tomu, aby příběh po šedesáti letech stále dobře fungoval. Výstupy kolaboranta Zednicka v podání Jakuba Albrechta rezonovaly s aktuální světovou situací.

Nejsem z Ostravska, nevím, jak to působí na ty, pro které je to určené. Pro mne to bylo skvělé představení. Stručné, autentické, důstojné, dojemné. (Viděno na DRAMOXu.)

Skvělý počin Vosto5ky. Příběh začíná jako roztomilá pohádka, kterou herci zpestřují drobnými vtípky. V závěru při líčení nešťastného závodu se nálada představení výrazně změní a vyvrcholení příběhu (snad stále obecně známé) sledujeme s napětím. (Viděno na DRAMOXu.)

Výborná aktualizace (a zkrácení) Ibsenova textu mluví o dnešku. Odvaha vypustit zejména intelektuální témata výrazně pomohla režisérce vytvořit opravdu hutné dusno. Skvělé. (Viděno na DRAMOXu.)

65 %. Toto monodrama bylo divadlem původně ohlášené s Tatianou Dykovou. Po změně ve vedení divadla dostala nakonec šanci Elizaveta Maximová a ta ji dokázala velice úspěšně využít, když vytvořila pravděpodobně nejsilnější kreaci své dosavadní kariéry. Samotná hra mě však naprosto minula svým námětem, který bych přiřadil ženským časopisům nebo dokonce sociálním sítím. Navíc se přiznávám, že jsem neviděl Hitchcockův film a tak mi pravděpodobně některé odkazy utekly.

Představení začne neotřele, zaujme (myšlenkou) a prvních 40 minut jsem ho sledoval velice zaujatě. Pak se ale téma nějak vyčerpá nebo možná jen ztratí na přitažlivosti a představení začne nudit, nesčetněkrát jsem se podíval na hodinky. Nedokážu říct, jestli je problém v předloze nebo v dramatizaci, zkrácení na první půlku by asi nedávalo smysl... Herci Zábradlí mě baví, zase byli (včetně hostujícího Kryštofa Bartoše) skvělí.

Stařičká inscenace s Bornovými kostýmy a scénou. V době premiéry (2003) se mi příliš nelíbila. Nyní jsem jí viděl 21. ledna 2023 a byl jsem spokojen já i moji prepubertální vnuci (což je velká pochvala). Titulní roli si vysloveně herecky a pěvecky užívala Michaela Zajmi, i další role byly tentokrát dobře obsazeny (Samek, Sýkorová, Zahradníček, Plech, Kobielska, Hájková, Kotlár).

85 %. Toto je moje oblíbená opera a nová inscenace mě rozhodně nezklamala. Oproti předchozím historizujícím inscenacím tentokrát překvapí velice moderně pojatá technicistní scéna; ta je ale následně plně a smysluplně využita pro téměř detailně činoherně pojatou realistickou režii. Orchestr vedený Hermannem Bäumerem podal slušný (na Prahu nadstandardní) výkon. Totéž platí o zpěvácích, kterých je v této opeře velké množství; nikdo výrazně nevyniknul, ale celkově mělo představení pěvecky dobrou úroveň. V titulních rolích to platí o Alžbětě Poláčkové (obsazené zjevně mimo její obor), F. Zahradníčka, J. Moravce a D. Pivnického. (Viděno 23.10.2024)

Pražské ND si všimlo úspěchu a vysoké kvality historicky poučených oper inscenovaných v Brně pod hudebním vedením Václava Lukse a dala mu příležitost i v Praze. On ji maximálně využil a vznikla nejlepší pražská operní produkce minimálně posledního desetiletí (oproti Brnu Státní opera neangažovala Collegium 1704, ale její orchestr to zvládl se ctí). Opera má nejvyšší uměleckou kvalitu a navíc je zábavná, publikum na mnoha místech propuká v záchvaty smíchu. Připomenu, že Holanďan Marcel Beekman obsazený do titulní role za tuto kreaci získal Thálii. Doporučuji, neváhejte! (11.12.2023: Beekman, Šelc, Kubáň, Zajmi,Bowen,Zeman,Jelínková,Radostová)

Forma této produkce není zrovna můj šálek kávy. Nicméně tvar inscenace je sevřený, kompaktní a konzistentní, a kdo má rád tento typ fyzického divadla, bude pravděpodobně spokojený. Bohužel si (podobně jako u Privatizace) nejsem jistý správností/pravdivostí všech předkládaných fakt. Rušilo mě také historicky nesmyslné nadužívání gay prvků.

S touto dvojicí autorů získala Praha řadu her přinášejících neotřelý pohled a aktuální názor na naše moderní dějiny.Z důvodu absence dostatečné sebereflexe a autorské kázně však autoři často pouští do světa jakési polotovary.Tato inscenace je sice zajímavá,z mého pohledu ale patří mezi ty méně povedené.Spíš než o české privatizaci se hraje o příbězích ze života Petra Kellnera,a to v dost bulvárním kabátě.Styl hry se navíc dost rozchází s oběma tématy, jak s privatizací,tak se story Petra Kellnera. Význam mi místy unikal a ne se vším jsem dokázal plně souznít.Čekal jsem víc. Herecky bezchybná byla čtveřice pánů Mikloš,Hochman,Krupa a Orozovič.

Praha splatila dluh. Není to špatné, ale osobně to vnímám spíše jako umělecky standardní počin, rozhodně to není událost sezóny. Pěvecky je inscenace vyvážená, mně se nejvíce líbili M.Cukrová, D.Matoušek, T.Kummervold a také J.Krovatěva, kterou jsem slyšel poprvé. Režie B.Horákové Joly je však studená, nezúčastněná, německy strohá (přispívá k tomu i scéna). Naprosto nevhodné je spojení s pronásledováním jeptišek v Československu po nástupu komunismu. Dává smysl jako motto v programu i promítnuté na železné oponě. Filmové záběry a pak dokonce příslušníci LM a SNB přímo v ději silně ublížili vyznění vlastního církevního historického obsahu.

Viz hodnocení Lukáše Dubského.

Tohle je pecka! Divák asi musí mít alespoň něco odžito, aby toto představení dostatečně ocenil. Ty aktovky jsou velice lidské, dojemné a vlastně pozitivní, každá je ale jiná. První je dobře odpozorovaná spíše melancholická úvaha o běhu času, o důležitosti rodinných pout, uchování paměti a vzpomínek a souvislé pokračování rodinných tradic. Druhá je groteska ze života rodiny s (dvěma) dětmi, ve které se mnoho diváků rozhodně najde. Celá inscenace je obrovským úspěchem Ondřeje Sokola, jemuž se ji podařilo znamenitě ozvláštnit, opravdu velice mírně posunout pro dnešního diváka, a něžně a citlivě zrežírovat.