Vladimír Rogalewicz

Spíš výchovná přednáška než divadlo. Poměrně dlouhý rozjezd ve velmi pomalém tempu, kde se nic neděje. Tam se děti musí nudit. Naštěstí se to postupně rozjíždí. Upřímný projekt, který seznamuje děti se spoustou nových slov (vše je nazýváno správně,žádné zdrobněliny nebo okliky) nejen z oblasti intimních partií, ale i vztahů a vztahových pocitů (láska, respekt, různě vnímané doteky). Určitě toto představení dokáže prolomit tabu, zejména pokud o tom budou dospělí s dětmi mluvit. Určitě bych tam své pětileté dítě pustil, ale zážitek to pro něj bude spíš ve smyslu objevování nového (a toho tam bylo možná až moc) než ve smyslu estetickém. (DRAMOX)

Tato inscenace nemá hlavu ani patu. V ději se nedá vyznat a nedají se v něm najít dokonce ani fragmenty nějakých minipříběhů. K čemu to je?

Skvělý projekt pro teenagery, ti mají mít možnost se v takových projektech realizovat. Nicméně nemá to potenciál pro řádné divadelní představení. Zapojení teenageři byli skvělí, obdivoval jsem jejich odvahu a zápal. Ale všechno to mělo zůstat v jejich táborové hře. (Apropos volební právo. Pokud by dostali šestnáctiletí volební právo, dopadli by jako Gréta Thunberg. A to snad ani oni sami nechtějí.)

Titul si vybral Štefan Margita pro své rozloučení s divadelními prkny. Vedle něj zpívali Plachetka, Kubáň, Moravec, Kummervold, Poláčková, Naggar-Tremblay, Goltz, Březina, Zahradníček, Plech, Sibera, Zajmi, Jalovcová. Celkově to bylo naprosto skvělé obsazení. Nicméně Margita ostatní ještě převyšoval a člověk přemýšlí, proč už končí... Díky skvělým zpěvákům i kvalitnímu doprovodu orchestru pod vedením Roberta Jindry se daly wagnerovské dvě a půl hodiny bez přestávky přežít. Body výrazně snižuji za nenápaditou režii (Slávka Daubnerová), rušivé kostýmy i nepěknou (až na strom života) scénu. Viděno 7.3.2026.

95 % (díky shlédnutému obsazení) Tradičně inscenovaná důvěrně známá komediální opera. Inscenace ničím neruší. Měl jsem štěstí na skvělé obsazení (Nekoranec, Sulženko, Zajmi, Plachetka, Plech, Kinjo). Viděno 21.11.2022

95 %. Režie Ondřeje Havelky je zárukou povedené inscenace. Obě, obvykle společně uváděné jednoaktové opery lehce propojil a divák se rozhodně nenudí. Uvědomuji si, že pražská opera má v současné době velice vyrovnaný kvalitní soubor. Tuto operu mohu jen doporučit! (Kinjo, Lehotský, Čapkovič, Kotlár, Nekoranec, Khoroshunová, del Angel, Zajmi, Čapkovič, Škvárová; viděno 23.3.2024)

Opera, která si v Česku nikdy nezískala popularitu, jakou má v Německu. Matěj Forman jako scénograf a režisér se ji pokusil rehabilitovat. I díky novému modernímu překladu (opera je uváděna v češtině) se mu to podařilo. Pohádková scéna je zabydlena spoustou pohádkových bytostí a děti se baví. Viděl jsem dávno, 10.5.2015, tehdy v dobrém obsazení (Sem, Sýkorová, Zajmi, Kinjo, Šrejma, Silkenová). Kvalitu potvrdilo i dlouhé uvádění (již 90 repríz).

Kouzelná flétna je dílo obtížné na inscenování. Vladimír Morávek se tuto operu pokusil inscenovat jako fantazy, což se mu podařilo pouze částečně a cílovou skupinu mladých diváků nepřilákal. Inscenace není propadák, ale rozhodně se nestala hitem. Je to po všech stránkách dobrý standard (který v Praze rozhodně není vždy dosažen). (Březina, Fajtová, Sibera, Šťáva, Horák, Obručník Vénosová, Zajmi, Krejčí Housková, Hájková, Koplík; viděno už dávno, 6.4.2018)

95 %. Ondřej Havelka je mág operní režie. Tuto Smetanovu pohádku, která už, přiznejme si to, trochu smrdí šuplíčkem, dokázal inscenovat moderně, zábavně a přitom s respektem k tradici. Národní divadlo má v současnosti velmi slušný pěvecký soubor. Dnes nikdo nevynikal, ale celková úroveň byla kvalitní a působila skvěle. Publikum se baví a přitom skrývá dojetí. V Národním divadle se jedná o jedno z nejlepších představení skutečně pro celou rodinu; a nebojte se, starší děti ani dospívající se nebudou nudit. (Zahradníček, Sem, Hilscherová, Sibera, Nekoranec, Švingr, Moravec; 15.05.2025)

Bylo zajímavé vidět operu, která je na repertoáru vyloženě výjimečně. Kvalitní inscenace Jiřího Heřmana na scéně Dragana Stojčevského byla i vyrovnaně obsazená (Zahradníček, Poláčková, Carico, Sem, Berger, Brückler). (Viděna repríza 15. listopadu 2025.)

Vykreslení rozpadu osobnosti kvůli alkoholu bylo skvělé, zejména díky Martinu Myšičkovi. Ovšem divák s tím musel zkonzumovat spoustu análního humoru a nepříliš záživných scén. Není dobře, když si autor sám režíruje svou hru. Od té doby jsme se už posunuli. Dejvické divadlo má vedle skvělých inscenací i spoustu takto problematických zářezů (Ucpaný systém, Fifty, Vzkříšení). I dílo Petra Zelenky trpí čím dál víc nadprodukcí a svůj talent často rozpouští v trapnosti, která by neměla projít jeho vlastní sebereflexí (Žáby, Věra). DRAMOX. (Snažil jsem se doplnit, co jsem kdysi zmeškal. Škoda času.)

Silné. Působivé. Účinné. Apelativní.
Jasný názor. V pozitivním smyslu angažované.
Kéž by to vyjadřovalo pohled většiny spoluobčanů!
Děkuji!
Mluvit o umělecké kvalitě textu (včetně rešeršní práce za ním) i hudby je u Jiřího Adámka nošení dříví do lesa.

Skvělé obohacení pražské baletní scény. Přístupná, ale netriviální hudba známého skladatele francouzského jazzu a filmové hudby. V baletu z prostředí lunaparku, který choreograf John Neumeier původně vytvořil pro hamburskou státní operu, doprovázejí tanečníky dva orchestry, vedle klasického orchestru Státní opery ještě jazzový big band, který hraje přímo na jevišti. Dílo, které je pohybově na rozhraní baletu, moderního tance a pantomimy, navodí v divákovi skvělou náladu.(Navštíveno 22. listopadu 2025)

Byl skvělý nápad od DFXŠ udělat představení na počest architektů ze SIALu. Realizace ale je (vlastně byla, už je po derniéře) děs a hrůza. Kýčovitá a nekulturní estráda, přesně to, proti čemu pánové Hubáček, Masák a Binar bojovali. Šotkovy jazykové hříčky jsou tentokrát trapné a nepatřičné, jak z jiné pokleslé kabaretní show. Pro Liberečáky je v tom alespoň kus nostalgie. Pro mne ztracený čas (a iluze). (DRAMOX)

První část do přestávky trvá přes 90 minut, druhá po přestávce 45 minut. Začátek je slibný, velice pomalu budovaná atmosféra předválečné Vídně. Nicméně nejpozději po 60 minutách začíná být inscenace nudná a mnoho událostí na jevišti jsem nechápal. Nebyl jsem si jist, jestli už inscenace přepnula do druhé hry (Víra, naděje, láska) a nenacházel jsem smysl ani ve spojení s předchozím dějem, ani samostatně. To se ještě prohloubilo po přestávce, kdy podle titulků skutečně přišla druhá hra. Celá část po přestávce byla nepochopitelná, zmatená a uřvaná. Kvůli kontroverznímu ztvárnění zde nikdo nechválí scénu, ta byla krásná, propracovaná a funkční.

Silný lokální přesah, pocta Karviné. To se Bezručům hodně povedlo.
Mimo Ostravsko síla představení slábne a nezainteresovaný divák vidí i řadu slabin. První polovina je zdlouhavá, nudná, popisná; potřebovala by silný dramaturgický zásah. Druhá polovina je silná, zajímavá a dojemná, popisuje sílu obyvatel a dokáže tento těžký kraj přiblížit. Režijně a scénograficky průměrné představení dělají velkým herci, sehraný výtečný soubor. (DRAMOX)

95 %. Světová premiéra komorní operní parodie psané pro Plzeň. Její humor a poetika nejsou vzdálené stylu satiry Monty Pythonů. Velké činoherní části proložené áriemi v duchu velkých operních mistrů. Přístupné pro široké publikum včetně mladších teenagerů. Doporučuji!

Velmi výstižné je hodnocení Ivy Bryndové. Snad jen dodám: inscenace má dvě zcela odlišné poloviny, jejím kladem je, že se nesnaží o popis děje, ale (jenom? podle mne je to naopak benefit) o předání nálad obou částí, na čemž se stejným dílem podílejí znamenitá režie, scénografie i zajímavá hudební složka.

Václav Luks s Collegiem 1704 jsou zárukou dobově poučeného hudebního provedení.Jak je v Brně zvykem,obsazení je pěvecky na výši.Problematická je Heřmanova režie.Režisér řekl,že chce,aby promluvilo především libreto a hudba,k nimž se nesnaží násilím něco přidávat.Ve 3. a 4.jednání rozehrává divoké sexuální reje,které překračují míru vkusu,zejména pokud se na základě marketingu divadla jdete podívat na historicky poučenou rokokovou inscenaci,nalákáni předchozí skvělou Alcinou.Úroveň zobrazené frivolnosti odpovídá 21.,nikoli 18. století.Body jdou za hudební složkou,vizuál bych hodnotil níž. (28.10.2025, Sem,Vykopalová,Široká,Tadeáš Hoza,Licht)

Radokova inscenace je skoro realistický horor, i s přispěním Stojčevského scénografie. Zkouškou ohněm každé inscenace této opery je titulní role, jejíž představitelka musí velice dobře zpívat i tančit. Brněnská verze nepropadla, ale nenadchla. A kromě titulní role to platí i pro celou inscenaci. (25.6.2023, Březina, Urbanová, Ballová, Radde, Nosek, Hrochová)

Rusalka Davida Radoka určitě nedělá brněnské opeře ostudu, pro mne to ale bylo přeci jen dost vzdálené pohádkové představě, úplně jsem se s touto verzí neztotožnil. Pěvecky dobré, ale z Brna jsem zvyklý na ještě vyšší standard. (25.5.2024, Kačírková, Berger, Šťáva, Gattringerová, Housková, Součková, Pavlů, Jägerová, Tadeáš Hoza)

Ondřej Havelka umí inscenovat známé opery s vtipem, ale současně s láskyplnou úctou k originálu. Když se roztáhne opona, sněhulák na scéně jasně říká, že nepůjde o úplně tradiční představení. Tak to pokračuje přes opravdové pivo na scéně, které dostal i dirigent, až po závěrečný skok Mařenky Jeníkovi do náruče (nejsem si jist, jestli to nebyl nápad okamžiku při našem představení). Viděl jsem 4.6.2016, Pavla Vykopalová a Aleš Briscein byli ideálními představiteli. Tak má podle mne vypadat moderní inscenace klasiky. (Další obsazení: Klecker, Zerhauová, Mlejnek, Hrochová,Rudolecký, Gurbal, Šmukař, Reichelová)

Další neobvyklé oživení brněnského operního repertoáru. Hudební provedení je na obvyklé brněnské výši, celkový dojem z představení, i když v zásadě pozitivní, je ale spíš o poznání neznámého díla. (15.6.2025, Brückler, Rovná, Nosek, nekoranec, Szendiuch, Hrochová, Špičková, Kuča)

Zajímavá inscenace, která stojí za vidění už kvůli tomu, že se jedná o světovou premiéru. Heřman, Kružík i Stojčevský odvedli velice dobrou práci. Brněnská opera je v současnosti jednoznačně nejkvalitnějším operním souborem v zemi a má také velice zajímavou dramaturgii. Bravo! (16.6.2024, Cukrová, Licht, Nykl, Straková, Šveda, Tadeáš Hoza, Koplík, Nosek, Škarka, Hrochová)

V současnosti nejlepší operní představení v Česku. Václav Luks diriguje barokní operu s obrovským citem a přesností. Znamenití sólisté. Po hudební stránce prostě jedna velká radost. Velký zážitek však z představení dělá Heřmanova režie a Stojčevského scéna. Velmi doporučuji (návštěvy nebudou litovat ani diváci, kteří normálně operu nenavštěvují; můžete to sledovat s představou barokního muzikálu). (5.2.2022, Vykopalová, Součková, Chenez, Housková, Široká, Koplík, Roman Hoza)