Divadlo Letí

hladní vodina: Rusalka

Premiéra: 29.10.2022 | 1:35x
Podle libreta Jaroslava Kvapila k opeře Antonína Dvořáka „Rusalka“. Dramaturgie: Martina Schlegelová. Scéna: Lucia Škandíková. Kostýmy: Linda Boráros. Hudba: SOPHIE. Režie: Daniela Špinar.
Reimaginace slavné opery o bažinách, v nichž je snadné zabloudit i bez pohádkových bludiček. Archetypální příběh, který se v moderní adaptaci proměňuje ve zneklidňující drama lidské identity. Rusalka, Princ, Cizí kněžna - a Čarodějnice. Jsme tím, do čeho nás oblékají, nebo máme právo ušít si osud, který nám padne? Když svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, jak je možné, že se otírají o tvoji kůži? Někdy je těžké přiznat si, kdo jsem, někdy je těžké respektovat to, čím chtějí být ti druzí...
15!    
Divadlo Letí
Hodnocení inscenace
Redakce
60 %
Uživatelé
70 %
7051000
Hodnocení redakce
Pavel Širmer 60 %
Jan Pařízek 60 %
Helena Grégrová 60 %
Chci vidět - přidat do seznamu
Termíny představení
28.2.Út20:00 vstupenky
20.3.Po20:00 vstupenky

Volby

Hodnocení (8)

HODNOCENÍ REDAKCE
Pavel Širmer  60 %
16.12.2022 | 1868 hodnocení
+ souhlasím
Osobní zkušenost D. Špinar s transgender problematikou dodala inscenaci autentické, specifické emoce a pocity. Interaktivnější úvod vhodně a nenásilně publikum připravil, na repríze navíc svým pohledem přispěla přítomná aktivistka L. Králová. Následná paralela s motivy Kvapilova libreta k proslulé Dvořákově opeře může budit dojem „kdo hledá, najde“, uměleji působící závěrečný zvrat má však přes určitou překombinovanost opodstatnění. Inscenace experimentuje s formou, koláž není sourodá, obsah ale může leckoho obohatit. K nejsilnějším místům patří výstup Kněžny s výraznou Z. Onufrákovou, jíž se dostalo barvitější příležitosti než jejím kolegům.
Jan Pařízek  60 %
15.12.2022 | 840 hodnocení
+ souhlasím
Inscenaci beru i jako určitou zpověď Daniely Špinar a také další rozšíření tématiky transgender. V tomto směru to má rozhodně svůj význam. Po divadelní stránce vnímám nejvíce pozitivně výborné audiovizuální zpracování pasáží z Rusalky. Výtečná práce s mikrofony, světly a hudbou, jenž přináší opravdu působivé momenty. Samotné následné transgender téma mi tam přišlo ale až příliš vložené na sílu a byť je to samozřejmě o něm a má tam svůj smysl, tak to na mě nepůsobilo nějak uvěřitelně. Nicméně musím ještě ocenit moc pěkný pozitivní závěr. Ten se rozhodně povedl. A též potlesk pro všechny aktéry, zvláště pak Z. Onufrákovou. 65%
Helena Grégrová  60 %
29.10.2022 | 1535 hodnocení
+ souhlasím
Transgender problematiku nejprve krátce přiblíží divákům seznamovací interaktivní úvodní část. Samotný děj hry je pak atraktivní spíše pro ilustraci toho, jak uvažovala, a co trápilo Danielu Špinar v době dospívání a mládí, a jak se k tomu režijně staví současnou optikou, tady a teď. Námět Rusalky zrcadlí osamocenou duši člověka s pochybnostmi o svém pravém já, která bludně tápe světem ostatních lidí a opodstatněně se v něm cítí nesvá, stejně jako ve svém těle. Touha po proměně zde rezonuje velmi intenzivně. Herecky interpretačně koncentrovanému trojlístku dominuje odzbrojující Zuzana Onufráková, která celé inscenaci dodává šmrncovní esprit.
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Studený Čumáček  80 %
28.1.2023 | 349 hodnocení
+ souhlasím
79 %
Poprvé hned v několika ohledech: poprvé jako titul, poprvé jako činohra, poprvé nový divadelní prostor a poprvé D. Špinarová po odchodu z ND. Zvláštní, jak si to všechno hezky sedlo...
Režisérka uchopila titul po svém a obrátila ho naruby. Ne jako tragédii neopětované lásky zaplacené bolestným přerodem ženy, ale jako zrcadlení změny, přiznané jinou postavou v trojúhelníku vztahů-nevztahů. Expresivně, bez spousty slov a divadelních přívěsků. Není na škodu, že nejvíc textu má čarodějnice/cizí kněžna (Z. Onufráková), princ(P. Děrgel) a Rusalka (M. Machová) si stačí i s prostinkými větami.
Paní režisérko, já vám odpustím tu Krásku...
Karel Toman  20 %
7.12.2022 | 44 hodnocení
+ souhlasím
Divadlo jako terapie? Chudák Rusalka kýčovitá, sebestředná...
J.anek  80 %
30.10.2022 | 409 hodnocení
+ souhlasím
Ze všeho nejvíc je to intimní zpověď Daniely Š. Kvapilovo libreto jí poskytuje opěrné body. Zhmotňuje onu nehmotnou potřebu sdělovat, vysvětlit, svěřit se, spoluprožít. Herci nejprve sedí spolu s diváky kolem vodní hladiny, která umí stejně dobře zrcadlit i skrývat. Kolující mikrofon odhaluje, kdo přišel, kdo se zúčastní rituálu proměny, kdo je jak otevřený. A protože divadlo se z rituálu zrodilo a rituálem zůstává, stáváme se svědky proměny a svou přítomností ji potvrzujeme. A je to užitečné pro obě strany. Trojice báječných herců nás rituálem proměny provádí s elegancí a empatií - pod hladní vodinu jsem se s nimi ponořil rád a beze strachu.
Nela Kozojedová (Kozojedovanela)  100 %
28.1.2023 | 4 hodnocení
+ souhlasím
Půjdu i potřetí. Intimní a syrově okouzlující.
Jan Holý (Jan.h)  70 %
20.12.2022 | 29 hodnocení

Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.