Karel Toman

Ta konstrukce by stejně dobře posloužila i na jevišti. Tedy na to, aby herci na ni vylezli a tvářili se, že je to opravdická hora. A tvářili se, že je tam nebezpečí. A hovořili o něm. Něco tak uměle divadelního jsem dlouho neviděl. Michal Moravec asi nebude můj oblíbený režisér.

Nejslabší divadelní zpracování textu Michela Houellebecqa, srovnávám se skvělými inscenacemi Jana Mikuláška a přesným zpracováním Natálie Deákové v MeetFactory. Tomáši Rálišovi chybí cit pro autorův sarkasmus, nezvládá ani postihnout politické roviny předlohy. V první části to ještě není tak zřetelné, ale ve druhé polovině je to nekonečné a seriálově povrchní čekání na konec. Banalitu zdůrazňují ne příliš povedené kostýmy Anny Havelkové. Ani Jan Hájek zde není tak dobrý jako v inscenaci Serotonin v MeetFactory. Gabriela Míčová a Tomáš Pavelka přehrávají.

Po několika sezonách konečně dobrá inscenace v Činoherním klubu. Text je sice předvídatelný, ale také naplněný vtipnými dialogy, které se režiséru Jiřímu Havelkovi daří převést na jeviště. Opravdu povedená scéna Dády Němečka, skvělé herectví Marty Dancingerové, Jana Hájka a Lucie Žáčkové.

Inscenace v režii Veroniky Kos Loulové zbytečně vychází vstříc většinovému divákovi. Scéna a kostýmy nejsou v ničem inovativní, hudební úprava a průměrné pěvecké výkony z avantgardní opery dělají muzikál, což je škoda. Bohužel inscenace není zvládnuta ani dramaturgicky (Martin Satoranský), protože se divák v ději dost ztrácí.

Tento Frankenstein mě bohužel nezaujal. Především dramatizace Petry Tejnorové, Niny Jacques a Adama Dragúna, kdy jsou z knihy jen vyrvány monology, je velice slabá. Nic zásadního nepřináší těch pár rádoby vtipných zcizováků a naivní odkaz na ekologickou krizi v závěru. Inscenace nemá žádné téma, není, co sledovat, vše je povrchní. Projekce jsou zdařilé, ale režisérka Petra Tejnorová je používá jakoby nahodile, žádný klíč není evidentní. Body dávám především za krásnou scénu Antonína Šilara a herectví Terezy Jarčevské.

Jediným pozitivem je herectví Vojtěcha Franců a Karolíny Knězů. Scéna a kostýmy jsou naprosto nevkusné, opravdu to vypadá jako nějaká laciná televizní pohádka, tomu odpovídá také nekreativní režie a upachtěné herectví Viktora Dvořáka, Tomáše Weissera, Milana Kačmarčíka. Odnesl jsem si především jeden pocit, a to trapnost.

Režisér Ondřej Štefaňák vytvořil inscenaci o ničem. Všichni víme, že by chtěl provokovat, ale nejde mu to. Herci jsou skvělí - především Anežka Šťastná, ale inscenaci, která nemá co říct a hodně naivně a hloupě se vztahuje dnešku nepovedenou projekcí, to rozhodně nezachrání. To je pouze hra na moderní divadlo. A především velké dramaturgické selhání Dagmar Fričové.

Určitě je to lepší inscenace než Ofélie OnlyFans, trochu lépe, i když ne skvěle, vycházejí projekce. Herci jsou rozhodně lepší než ti v Komedii. Přesto nechápu, proč se snaží režisér ukazovat pouze a jen násilí, proč volí tak silácké efekty, ne postupy, opravdu jsou to jen vnějškové prostředky. Chybí tomu motivace, hloubka a citlivost. Nějaké možné sdělení inscenace šlo mimo mě. Šokování a vulgarity v divadle prostě nestačí.

Je to vlastně jen zdlouhavě rozehraná anekdota o střetu cyklistů a motoristů, i když se autoři Petr Šesták a Martin Modrý snaží do textu zapojit všemožné úvahy o stavu dnešního světa a společnosti, nemocných vztazích. Přes veškerou snahu to ale není moc humorné. Velkým kladem je Dominik Teleky.

Režiséru Janu Mikuláškovi a dramaturgyni Doře Štědroňové se opět povedlo vytvořit skvělou inscenaci. Pod humorem a severskou chladností prosvítá krutá realita všednodennosti, kdy umění či snad rodičovství není posláním a spásou. Výtečný je Miloslav König, o kus slabší Simona Lewandowska, jenže to jen proto, že König je prostě výtečný.

Režisér Tomáš Ráliš pracuje pouze s afektem, řevem, přepálenou hudbou, s obrazy, které nemají pnutí a neprohlubují animované. Síly na podstatnější vedení herců mu pak asi chybí. Dramatik Tomáš Ráliš by se asi chtěl vyjádřit ke dnešku, i když mlád, tak promlouvá spíš s neohrabaným, protivným otcovským nadhledem. Nedokáže se dostat pod povrch svých mnoha motivů. Volí silácké hlášky, ale neříká vůbec nic. Odsouzeníhodný, myšlenkově i provedením, je kostým "Krtka".

Nechápu, proč si v Národním vybrali tento text s banálním rámováním, mnohem přínosnější by bylo inscenovat "antiku". Režie Mariána Amslera taky nepřináší nic zázračného. Souhlasím, že ani herectví není hodno první scény, především Zuzana Stivínová a Jindřiška Dudziaková jsou značně křečovité. Opravdu se to dost nepovedlo.

Souhlasím s názorem, že hra Tomáše Ráliše na drsnost je už dost obehraná a navíc málokdy byla uvěřitelná, spíš je křečovitá. V Besedě rozhodně převládaly rozpaky.

Text Kláry Vlasákové mi připadal dost šablonovitý a předvídatelný, včetně příchodu mladí ženy, kterou ne příliš dobře hrála Simona Lewandowska. Natália Drabiščáková a Pavla Tomicová inscenaci pozdvihly alespoň na padesát procent.

Líbilo se mi pouze herectví Magdalény Sidonové a Jiřího Vyorálka, ostatní herci jsou hodně nevýrazní, utlumování. Celkově je inscenace spíš pomalá a zdlouhavá, i když chápu, že to je záměr režisérky Anny Klimešové, aby zachytila atmosféru šedi a nudy, tady to ale příliš nevyšlo a vysvobozením byl každý vtip a děj. Nelíbila se mi ani dramatizace Anny Klimešové a Kateřiny Součkové, která by mohla být také akčnější.

Inscenace v režii Petra Haška je velice expresivní, lépe řečeno uřvaná, naplněná humorem, který mi rozhodně není blízký. Nelíbily se mi ani kostýmy Kristýny Šrolové, které působily lacině. Nedokážu posoudit, zda herci hráli dobře, když je to všechno překryto afektem a nepřirozeností.

45 % Inscenace režiséra Tomáše Loužného mě trochu zmučila. Je zbytečně dlouhá, obrazově popisná až kýčovitá (obrovské perly, střevíce na scéně), obsahově ale není dostatečně naplněná. Hodně se hraje na efekt, ale hluboký prožitek jsem nepocítil. Denisa Barešová a Radúz Mácha hrají opravdu dobře, a to samozřejmě není málo.

První část byla vcelku typická, průměrná inscenace Jana Mikuláška - tu a tam vtipná, mozaikovitá, barevná, občas ironická, dobře zahraná (především Václav Vašák). Druhá ale byla opravdu k nepřežití. AI není dobrý autor a dramaturg Petr Erbes to měl poznat. I když samozřejmě věřím, že na textu Erbes a Mikulášek pracovali. Ale ani jako experiment to nefunguje.

Inscenace Jakuba Čermáka stojí na obrazech, které nejsou vůbec působivé, šokující a naplňující. Zbývá se tedy jen přenést do vlastní fantazie a nějak představení přežít. Herecky není zajímavý vůbec nikdo. Velké zklamání.

Tyto Hráče považuji za poměrně konvenční inscenaci, není tady nijak překvapivá interpretace od režiséra Lukáše Brutovského a dvou dramaturgů. Scénografie Pavla Boráka je poměrně nudná a nekreativní, kostýmy Markéty Oslzlé-Sládečkové spíš nemoderní. Zachraňují to především herci v čele s Janem Hájkem.

Naprosto vyprázdněná inscenace! Kafka by se rozhodně nebál a ani nesmál... Režisér Uryvskyj šlápl hodně vedle. Nemá smysl rozebírat herecké výkony, protože tady o nich ani moc nejde hovořit. Rokoko začíná být divadlem, do kterého není radno chodit.

Tady došlo k výjimečnému spojení režiséra a autora Jakuba Maksymova, dramaturgyně a autorky Lenky Dombrovské, hudebního skladatele Lazara Novkova, autorky scény i kostýmů Olgy Ziebinské, herců Karin Bílíkové, Jana Strýčka, Dana Kranicha a muzikantů Markéty Labusové, Jana Pudláka. Je nutné vyjmenovat všechny, protože toto dílo je opravdu kolektivní a každý okamžik překvapující. Má originální formu, opravdu takovou inscenaci v Praze neuvidíte a neuslyšíte. Škoda, že trvá jen hodinu.

Inscenace, která nudí. Režisér Ivan Buraj a dramaturgyně Tereza Marečková se snaží dělat hluboké psychologické divadlo, ale je to nuda ze staré školy. Navíc herci moc uvěřitelní nejsou, Janu Vondráčkovi a Samuelovi Tomanovi jsem nevěřil téměř nic. Jakoby si ale Buraj byl vědom, že se tak nesnesitelně realisticky už v Praze nehraje, tak tam vrazil mikroporty a playbacky. Dalších deset procent srážím za povrchní vsuvku s psychoterapií.

Tato inscenace je komerční kus se vším všudy, a to jsem od Komedie opravdu nečekal. Adaptace Barbory Hančilové klouže po povrchu, z hlubokého románu se vyklubalo obyčejné sci-fi. Zcela pochopitelně tady někdo vzpomíná seriál. Režie Jaši Koceliho je bez podstatných dramatických situací, jen za sebe řadí banální scény. A aby se aspoň bylo na co dívat, tak divákům předhodí přemrštěnou scénu, která se zdlouhavě přestavuje. Ani herecky se nejedná o nic zázračného, tristní je Radka Fidlerová, Viktor Dvořák a Tomáš Krutina.

Koncept Jiřího Havelky mi je velice sympatický, úprava Dory Štědroňové také má smysl. Grotesknost a nemožnost nalézt společnou řeč jsou podstatná vodítka. Jen tato inscenace Racka není bez chyb, nekontaktnost naráží na své limity. Ale herectví je na špičkové úrovni, tak jak je na Zábradlí dobrým zvykem. Moc dobrá je Jana Plodková! Není to inscenace roku, ale velmi solidní a originální kus.