Karel Toman

Nechápu, proč si v Národním vybrali tento text s banálním rámováním, mnohem přínosnější by bylo inscenovat "antiku". Režie Mariána Amslera taky nepřináší nic zázračného. Souhlasím, že ani herectví není hodno první scény, především Zuzana Stivínová a Jindřiška Dudziaková jsou značně křečovité. Opravdu se to dost nepovedlo.

Souhlasím s názorem, že hra Tomáše Ráliše na drsnost je už dost obehraná a navíc málokdy byla uvěřitelná, spíš je křečovitá. V Besedě rozhodně převládaly rozpaky.

Text Kláry Vlasákové mi připadal dost šablonovitý a předvídatelný, včetně příchodu mladí ženy, kterou ne příliš dobře hrála Simona Lewandowska. Natália Drabiščáková a Pavla Tomicová inscenaci pozdvihly alespoň na padesát procent.

Líbilo se mi pouze herectví Magdalény Sidonové a Jiřího Vyorálka, ostatní herci jsou hodně nevýrazní, utlumování. Celkově je inscenace spíš pomalá a zdlouhavá, i když chápu, že to je záměr režisérky Anny Klimešové, aby zachytila atmosféru šedi a nudy, tady to ale příliš nevyšlo a vysvobozením byl každý vtip a děj. Nelíbila se mi ani dramatizace Anny Klimešové a Kateřiny Součkové, která by mohla být také akčnější.

Inscenace v režii Petra Haška je velice expresivní, lépe řečeno uřvaná, naplněná humorem, který mi rozhodně není blízký. Nelíbily se mi ani kostýmy Kristýny Šrolové, které působily lacině. Nedokážu posoudit, zda herci hráli dobře, když je to všechno překryto afektem a nepřirozeností.

45 % Inscenace režiséra Tomáše Loužného mě trochu zmučila. Je zbytečně dlouhá, obrazově popisná až kýčovitá (obrovské perly, střevíce na scéně), obsahově ale není dostatečně naplněná. Hodně se hraje na efekt, ale hluboký prožitek jsem nepocítil. Denisa Barešová a Radúz Mácha hrají opravdu dobře, a to samozřejmě není málo.

První část byla vcelku typická, průměrná inscenace Jana Mikuláška - tu a tam vtipná, mozaikovitá, barevná, občas ironická, dobře zahraná (především Václav Vašák). Druhá ale byla opravdu k nepřežití. AI není dobrý autor a dramaturg Petr Erbes to měl poznat. I když samozřejmě věřím, že na textu Erbes a Mikulášek pracovali. Ale ani jako experiment to nefunguje.

Inscenace Jakuba Čermáka stojí na obrazech, které nejsou vůbec působivé, šokující a naplňující. Zbývá se tedy jen přenést do vlastní fantazie a nějak představení přežít. Herecky není zajímavý vůbec nikdo. Velké zklamání.

Tyto Hráče považuji za poměrně konvenční inscenaci, není tady nijak překvapivá interpretace od režiséra Lukáše Brutovského a dvou dramaturgů. Scénografie Pavla Boráka je poměrně nudná a nekreativní, kostýmy Markéty Oslzlé-Sládečkové spíš nemoderní. Zachraňují to především herci v čele s Janem Hájkem.

Naprosto vyprázdněná inscenace! Kafka by se rozhodně nebál a ani nesmál... Režisér Uryvskyj šlápl hodně vedle. Nemá smysl rozebírat herecké výkony, protože tady o nich ani moc nejde hovořit. Rokoko začíná být divadlem, do kterého není radno chodit.

Tady došlo k výjimečnému spojení režiséra a autora Jakuba Maksymova, dramaturgyně a autorky Lenky Dombrovské, hudebního skladatele Lazara Novkova, autorky scény i kostýmů Olgy Ziebinské, herců Karin Bílíkové, Jana Strýčka, Dana Kranicha a muzikantů Markéty Labusové, Jana Pudláka. Je nutné vyjmenovat všechny, protože toto dílo je opravdu kolektivní a každý okamžik překvapující. Má originální formu, opravdu takovou inscenaci v Praze neuvidíte a neuslyšíte. Škoda, že trvá jen hodinu.

Inscenace, která nudí. Režisér Ivan Buraj a dramaturgyně Tereza Marečková se snaží dělat hluboké psychologické divadlo, ale je to nuda ze staré školy. Navíc herci moc uvěřitelní nejsou, Janu Vondráčkovi a Samuelovi Tomanovi jsem nevěřil téměř nic. Jakoby si ale Buraj byl vědom, že se tak nesnesitelně realisticky už v Praze nehraje, tak tam vrazil mikroporty a playbacky. Dalších deset procent srážím za povrchní vsuvku s psychoterapií.

Tato inscenace je komerční kus se vším všudy, a to jsem od Komedie opravdu nečekal. Adaptace Barbory Hančilové klouže po povrchu, z hlubokého románu se vyklubalo obyčejné sci-fi. Zcela pochopitelně tady někdo vzpomíná seriál. Režie Jaši Koceliho je bez podstatných dramatických situací, jen za sebe řadí banální scény. A aby se aspoň bylo na co dívat, tak divákům předhodí přemrštěnou scénu, která se zdlouhavě přestavuje. Ani herecky se nejedná o nic zázračného, tristní je Radka Fidlerová, Viktor Dvořák a Tomáš Krutina.

Koncept Jiřího Havelky mi je velice sympatický, úprava Dory Štědroňové také má smysl. Grotesknost a nemožnost nalézt společnou řeč jsou podstatná vodítka. Jen tato inscenace Racka není bez chyb, nekontaktnost naráží na své limity. Ale herectví je na špičkové úrovni, tak jak je na Zábradlí dobrým zvykem. Moc dobrá je Jana Plodková! Není to inscenace roku, ale velmi solidní a originální kus.

Typická inscenace Jana Mikuláška. Humorné scénky, dobrý rytmus, dobrá muzika, dobré herectví - skvělí byli David Petrželka a Kateřina Císařovská. No ale tak nějak nevím proč, tito pábitelé se moc na jevišti neprosadili. Kolážovitý scénář není žádný zázrak.

Otvírání takových témat je záslužné, jen by to potřebovalo větší péči. Textová koláž je málo radikální, některé linie úplně zapadají, působí to neuspořádaně, literárně. Režie Barbary Herz je těkavá, naplněná lepšími a horšími vtípky, ale bez hloubky. Všichni tři herci slušní.

Neurazí, nenadchne. Směřování textu se opravdu dá odhadnout, nic originálního se nestane, humoru je poskrovnu. Originální není ani scéna a kostýmy. Režie Michala Dočekala je bez tajemství a gradace. Slušné herecké výkony Miroslava Hanuše a Dany Batulkové, o krok pozadu je Martin Donutil, ostatní jsou do počtu.

Velice slušné představení pro děti, pro dospělé trochu méně, přece jen text a hříčky jsou trochu prvoplánové (projdete se z Ameriky do Zámku). Oceňuji ale "kafkovskou" atmosféru. Rozhodně se nejedná a žádný podbízivý a barevný kýč. Herecky a hudebně kvalitní výkony sester Kubátových a Lucie Flemrové.

Bohužel je to jedna ze slabších inscenací režiséra Tomáše Loužného. Především text mi nepřipadal ani vtipný, ani strašidelný, nebo snad apelativní. Spíš jsem se během představení nudil. Několik hezkých obrazů se ale v inscenaci našlo.

Pro publikum ABC možná fajn telenovela, ale rozhodně tam režisér Marián Amsler nedostal podstatné sociální problémy a atmosféru. Měl jsem stejnou zkušenost s nedotaženou scénou, z levé strany jsem dost podstatným momentů prostě neviděl. O naprosté souhře souboru bych taky nemluvil, mimo je nepřirozená Salzmannová, podprůměrní Krutina, Weisser, Langer a Milostný. Obě hlavní představitelky ale byly opravdu výtečné, viděl jsem Horákovou a Kaňokovou.

Takový Hamlet by rozhodně na první scéně neměl být uveden. Nulový výklad, táhlá a místy trapná nuda, podbízivá hudba. Většina herců nevěděla, co hrát, protože režiséři nepřišli s žádným podstatným výkladem, žádné akcenty, žádné inteligentní krácení, jen se to tedy nějak převypráví a předvede. Mizerné herecké výkony Březiny, Vančury, Daniela, Bidlase, bohužel i Mikeschové a Poulové.

To, že tuto společensky angažovanou inscenaci v Komedii uvedli, považuji za významný krok. Text byl vybrán dobře, zapojení Pinkbusu byl dobrý nápad, scéna je funkční, hudba dodává atmosféru. Martina Jindrová rozhodně má charisma, umí skvěle hrát. Ale režisérka Alžběta Vrzgula to moc neukočírovala, inscenace není tak radikální, jak by se slušelo, a místy se trochu rozpadá, je bez srozumitelného rytmu.

Upřímně - nepochopil jsem vůbec nic. Pouze jsem útrpně čekal na konec.

Velké zklamání. Zasazení do nějaké současné firmy nefunguje, zapojení afektovaného a koktavého Tomáše Procházky a nečesky mluvící Becky McFadden teprve ne. Přišlo mi to dost z výprodeje nápadů a aktualizací.

Určitě je to jedna z povedenějších inscenací v Rokoku. Ale... Je dlouhá a zdlouhavá. Chybí silnější hudba. Je téměř bez tolik nezbytného černého humoru, ve kterém je McDonagh mistr, takže v inscenací vyniká především hrůza a násilí. Retrospektivy jsou zobrazeny (nezáměrně) trapně. Herci jsou dobří, ale každý hraje něco jiného. Nejlepší a nejpřesnější je asi Tomáš Havlínek, naopak Aleš Bílík je se svou psychologickou a prožívací polohou dost mimo žánr.